26. neděle v mezidobí A 2023 

1. ČTENÍ Ez 18,25-28 

Čtení z knihy proroka Ezechiela.

Toto praví Hospodin:
    "Říkáte: 'Pán nejedná správně!' Slyšte tedy, izraelský dome! Je to mé jednání, které není správné, nebo spíš vaše? jestliže spravedlivý opustí svou spravedlnost a páchá nepravost a zemře, zemře pro nepravost, které se dopustil.
    Jestliže se však zločinec odvrátí od svých zlých skutků, které spáchal, a jedná podle práva a spravedlnosti, sám sebe zachrání. Neboť proto, že se bál a odvrátil od všech svých nepravostí, které spáchal, jistě bude živ a nezemře."



Žl 25 (24), 4-5. 6-7. 8-9 Odp.: 6a
Odp.: Rozpomeň se, Hospodine, na své slitování.

Ukaž mi své cesty, Hospodine, a pouč mě o svých stezkách. Veď mě ve své pravdě a uč mě, neboť ty jsi Bůh, můj spasitel, nepřestávám v tebe důvěřovat.
Odp.
Rozpomeň se, Hospodine, na své slitování, na své milosrdenství, které trvá věčně. Nemysli na hříchy mého mládí, na má provinění, pamatuj na mě ve svém milosrdenství pro svou dobrotivost, Hospodine!
Odp.
Hospodin je dobrý a dokonalý, proto ukazuje hříšníkům cestu. Pokorné vede k správnému jednání, pokorné učí své cestě.
Odp.



2. ČTENÍ Flp 2,1-11

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Filipanům.

Bratři a sestry!
    Jestliže je u vás trochu křesťanské snahy druhé těšit, trochu láskyplného povzbuzení, nějaké duchovní společenství a trochu srdečné účasti, dovršte mou radost tím, že budete stejně smýšlet, že vás bude všechny pojit jedna láska, že budete svorní a jednomyslní. Nic nedělejte z hašteřivosti nebo touhy po prázdné slávě, ale z pokory ať každý z vás pokládá druhého za lepšího, než je sám. Nikdo z vás ať nehledí jenom na vlastní prospěch, ale i na prospěch druhých.
    Mějte v sobě to smýšlení, jaké měl Kristus Ježíš: ačkoli má božskou přirozenost, nic nelpěl na tom, že je rovný Bohu, ale sám sebe se zřekl, vzal na sebe přirozenost služebníka a stal se jako jeden z lidí. Navenek byl jako každý jiný člověk, ponížil se a byl poslušný až k smrti, a to k smrti na kříži. Proto ho také Bůh povýšil a dal mu Jméno nad každé jiné jméno, takže při Ježíšově jménu musí pokleknout každé koleno na nebi, na zemi i v podsvětí a každý jazyk musí k slávě Boha Otce vyznat: Ježíš Kristus je Pán.



EVANGELIUM Mt 21,28-32

Slova svatého evangelia podle Matouše.

Ježíš řekl velekněžím a starším lidu:
    "Co soudíte o tomto případu: Jeden člověk měl dva syny. Přistoupil k prvnímu a řekl mu: 'Synu, jdi dnes pracovat na vinici.' On odpověděl: 'Mně se nechce', ale potom toho litoval, a přece šel. Přistoupil k druhému a řekl totéž. Ten odpověděl: 'Ano, pane', ale nešel. Který z těch dvou vykonal otcovu vůli?"
    Odpověděli mu: "Ten první."
    Ježíš jim řekl: "Amen, pravím vám: Celníci a nevěstky vás předcházejí do Božího království. Přišel k vám Jan, aby vám ukázal správnou cestu, ale neuvěřili jste mu. Celníci však a nevěstky mu uvěřili. Vy jste to viděli, a přece ani potom jste se nezměnili a neuvěřili jste mu."

________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti,

V Ježíšově podobenství o dvou synech jsme slyšeli větičku, kterou moc dobře známe: Mně se nechce. Nechce se nám moc věcí: mně se například často nechce vstávat v neděli brzo ráno, abych se vším ranním modlením, hygienou, snídaní a obléknutím stihl být v sedm v Kohoutovicích. Vám se třeba může nechtít jít k zubaři, udělat si domácí úkol, jít v neděli do kostela, sníst nějaké zdravé jídlo, které vám ale chutná míň než chipsy nebo zmrzlina… Našli bychom toho moc.

 Je to, když se mi něco nechce, hřích? Jasně, že není. Ale měli bychom se s tím ’nechce se mi‘ naučit pracovat, aby nás ten pocit nakonec nepřemohl. Tomu prvnímu synovi možná pomohlo, když si uvědomil, že jeho táta je na něj vždycky hodný a vždycky pro něj udělá to nejlepší. Nebo to, že ho k práci nenutil, že mu neřekl třeba Padej makat, lenochu, nebo dostaneš. Nebo si třeba uvědomil, že táta má sám hodně práce a že opravdu potřebuje pomoct. Ať už to bylo, jak chtělo, ten syn zalitoval toho, že se mu nechtělo, a na tu vinici nakonec šel.

 Milí bratři a sestry,

Pojďme se společně zamyslet nad dnešním druhým čtením. Svatý Pavel v něm oslovuje komunitu křesťanů v makedonských Filipech a povzbuzuje ji k růstu v křesťanské dokonalosti. Přitom ovšem nevyučuje Filipany nějakou abstraktní, z nebe spadlou naukou; ani nepoužívá žádné apely typu: Jste přece křesťané, tak se podle toho laskavě chovejte. Na začátku jim připomíná to, co už znají, co už nějak zakusili - krásu života ve společenství; radost, kterou přináší životní postoj blízkosti a otevřenosti druhému člověku, který se projevuje v naslouchání, slovech útěchy a spolunesení životních těžkostí:  Jestliže je u vás trochu křesťanské snahy druhé těšit, trochu láskyplného povzbuzení, nějaké duchovní společenství a trochu srdečné účasti… 

Jestliže tedy to vše ve filipském společenství již existuje, jestliže mají tamější křesťané tuto zkušenost, mohou v její síle pokročit ve svém duchovním životě dále: Dovršte mou radost tím, že budete stejně smýšlet, že vás bude všechny pojit jedna láska, že budete svorní a jednomyslní. Nakonec svatý Pavel staví před oči adresátů svého dopisu Ježíšovu osobu, jako ukazatele cesty v tomto procesu učení se čím dál dokonalejší vzájemné lásce a životu ve společenství. Filipané mají mít nús Christi - smýšlení, jaké měl Kristus, nebo, jak bychom řekli dnes, Kristovu mentalitu.  Jestliže sami poznali Kristovu lásku, která nehledá sebe a dává se každému druhému člověku, a jestliže zakusili radost z této lásky, mohou být nakonec podobní jako on.

 Možná se, milí bratři a sestry, občas - či dokonce dost často - rmoutíme nad odkřesťanšťováním naší společnosti; nad tím, že z ní mizejí hodnoty křesťanské morálky; že se posouváme k čím dál většímu individualismu a sobectví; že se rozpadají vztahy, protože si lidé nedokáží nic odepřít a něco obětovat ve prospěch toho druhého. Někdy v téhle souvislosti také hledáme někoho či něco, co za to může. Jenomže ruku na srdce - nakolik si za to můžeme my křesťané sami? Jak často jsme v minulosti vyzývali k dodržování křesťanské morálky - do vlastních řad i směrem ven - odděleně od hlásání evangelia? Kolikrát jsme použili posvátné Boží jméno jako kárný prostředek při výchově? Kolikrát jsme naše křesťanství žili jako karikaturu? Jak mnoho jsme my kněží své poslání pojímali ne jako službu, ale jako falešně uchopenou autoritu, která ovládá a manipuluje? 

Svatý Pavel filipskými křesťany ani trochu nemanipuluje, aby je donutil k větší dokonalosti života. Nehrozí jim - ani podprahově a nepřímo - nějakým trestem ze strany náročného Hospodina, který nikdy není a nebude s jejich životem spokojen. Prostě staví na jejich zkušenosti radosti z lásky. Kdo vyjde ze sebe, kdo miluje Boha a bližního, je šťastný - protože pro lásku jsme byli stvořeni. Ten, kdo toto štěstí zakusí, má dostatečnou motivaci, aby se snažil svůj život dělat stále lepším.

 Tuto neděli v Žebětíně na mši svaté v 9:00 přijme deset mladých lidí z naší farnosti svátost biřmování; kázat bude biskup Pavel. Na mši svaté v 7:30 v Kohoutovicích se vrátím k homilii z roku 2017 (zde). 

Příští týden už tu bude něco nového, slibuju😊

 Zítra místo homilie přečtu pastýřský list otce biskupa Pavla. Odkaz na něj je zde.

Starší kázání na texty 24. neděle v mezidobí cyklu A jsou zde nebo zde.

 

23. neděle v mezidobí A 2023

1. ČTENÍ Ez 33, 7-9

Čtení z knihy proroka Ezechiela.

Toto praví Hospodin:
    "Nuže, synu člověka, ustanovil jsem tě strážným pro Izraelův dům. Když uslyšíš slovo z mých úst, napomeň je mým jménem. Když řeknu bezbožnému: 'Zemřeš!' a ty mu nebudeš domlouvat, aby se odvrátil od svého chování, umře on, bezbožník, pro svou nepravost, ale jeho krev budu vymáhat z tvé ruky. Když se však budeš snažit odvrátit bezbožného od jeho chování, aby se změnil, ale on nezmění své chování, zemře pro svoji nepravost, ty však sám sebe zachráníš."



Žl 95 (94), 1-2. 6-7b. 7c-9 Odp.: 7c-8a
Odp.: Kéž byste dnes uposlechli jeho hlasu! Nezatvrzujte svá srdce!

Pojďme, jásejme Hospodinu, oslavujme Skálu své spásy, předstupme před něho s chvalozpěvy a písněmi mu zajásejme!
Odp.
Pojďme, padněme, klaňme se, poklekněme před svým tvůrcem, Hospodinem! Neboť on je náš Bůh a my jsme lid, který pase, stádce vedené jeho rukou.
Odp.
Kéž byste dnes uposlechli jeho hlasu: "Nezatvrzujte svá srdce jako v Meribě, jako tehdy v Masse na poušti, kde mě dráždili vaši otcové, zkoušeli mě, ač viděli mé činy:"
Odp.



2. ČTENÍ Řím 13, 8-10

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Římanům.

Bratři a sestry!
    Nebuďte nikomu nic dlužni - jen vzájemnou lásku. Neboť kdo druhého miluje, splnil zákon. Vždyť přikázání 'nebudeš cizoložit, nebudeš zabíjet, nebudeš krást, nebudeš žádostivý', a je-li ještě nějaké přikázání, všecka jsou shrnuta v tomto: 'Miluj svého bližního jako sám sebe.'
    Láska bližnímu neubližuje. Naplněním zákona je tedy láska.



EVANGELIUM Mt 18, 15-20

Slova svatého evangelia podle Matouše.

Ježíš řekl svým učedníkům:
    "Když tvůj bratr zhřeší, jdi a pokárej ho mezi čtyřma očima. Dá-li si od tebe říci, svého bratra jsi získal. Nedá-li si však říci, přiber si ještě jednoho nebo dva, aby 'každá výpověď byla potvrzena ústy dvou nebo tří svědků'. Když je však neposlechne, pověz to církvi. Jestliže však neposlechne ani církev, ať je pro tebe jako pohan nebo celník.
    Amen, pravím vám: Všecko, co svážete na zemi, bude svázáno na nebi, a všecko, co rozvážete na zemi, bude rozvázáno na nebi.
    Dále vám říkám: Jestliže se shodnou na zemi dva z vás na jakékoli věci a budou o ni prosit, dostanou ji od mého nebeského Otce. Neboť kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich."     

___________________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Děti, představte si, že bychom vzali vážně předposlední větu z dnešního evangelia: Jestliže se shodnou na zemi dva z vás na jakékoli věci a budou o ni prosit, dostanou ji od mého nebeského Otce. Tak byste se domluvili třeba s bráchou nebo se sestřičkou, že oba chcete například novou herní konzoli, shodnete se na tom, že si ji budete půjčovat, a pak se za to budete modlit - dostanete ji, když to Pán Ježíš slíbil? Myslím, že takhle to nefunguje.  A tak tedy Pán Ježíš neříkal pravdu?

Je asi dobré si uvědomit, že v době, kdy Pán Ježíš žil, nebylo tolik věcí, které nám dneska zpříjemňují a ulehčují život.  Život byl tenkrát těžší než dnes, a když lidé Hospodina o něco prosili, tak to zpravidla byla prosba o něco opravdu důležitého. Tak možná bychom ta Ježíšova slova mohli trochu pro dnešní dobu doplnit:  Jestliže se shodnou na zemi dva z vás na věci, která je opravdu důležitá a dobrá, a budou o ni prosit, dostanou ji od mého nebeského Otce.

Milí bratři a sestry,

Autorem dnešního druhého čtení z listu Římanům je sice svatý apoštol Pavel (alespoň většina biblistů se na tom shoduje), ale styl a důraz dnešního úryvku je velice podobný listům svatého apoštola Jana.  Mohli bychom říci, že si Pavel a Jan vydávají vzájemně svědectví o tom, co je v našem křesťanství zdaleka nejdůležitější, co je samým jeho jádrem - je to láska. A toto biblické svědectví o tom, co je v našem křesťanství nejpodstatnější, je pak ještě stvrzeno mnoha dalšími svědectvími jiných osobností v celých křesťanských dějinách, slovy a skutky: můžeme si připomenout například jednu z Myšlenek Blaise Pascala, fyzika,filosofa a teologa, od jehož narození uplynulo letos v červnu 400 let:  Všechno, co (v Písmu svatém) neukazuje na lásku, je obrazné. Jediný předmět Písma svatého je láska. Nebo citát ze závěru Dějin duše malé svaté Terezie z Lisieux: Pochopila jsem, že jedině láska vede údy církve k činům, že kdyby láska vyhasla, apoštolové by již nehlásali evangelium, mučedníci by odmítali prolévat svou krev…pochopila jsem, že v lásce jsou obsažena všechna povolání, že láska je všechno, že objímá všechny doby a všechna místa…zkrátka, že je věčná. Nebo ještě jedno kázání svatého faráře z Arsu: Tohle je krásný úkol a povinnost člověka: aby se modlil a miloval. Jestliže se modlíte a milujete, to je blaženost člověka na zemi. A jiní této skutečnosti vydávali svědectví spíš svým životem nežli slovy, jako třeba svatá Matka Tereza z Kalkaty.

Nic z toho, co my křesťané děláme, by nemělo bez lásky smysl: liturgie, katecheze, misie, svátosti, modlitba. A toto konstatování vlastně všechno velmi zjednodušuje. Může nám připadat, že věci, které se v církvi za ta staletí její existence nějak nastřádaly, jsou velice složité: liturgická pravidla, církevní právo, biblistika, dogmatická teologie, patrologie, morálka, dějiny církve; všechno to, co je tak komplikované a obsažné, že je to potřeba studovat na teologických fakultách, nebo si aspoň důkladně přečíst Katechismus katolické církve, aby se v tom člověk trošku orientoval. Ale ono to vlastně složité vůbec není, protože tomu celému dává smysl jen jediná skutečnost - láska. Kdo miluje, splnil zákon. Kdo opravdu miluje, dorostl k tomu, čím má být, k tomu, k čemu byl stvořen - být obrazem Boha, který je Láska.

Jistě, je třeba vždycky zkoumat, jestli ona láska, kterou se snažím žít, není vlastně iluze; jestli je to láska, jež opravdu nehledá sebe, láska, která vždy přeje dobro druhému, láska, která dokáže dát část sebe sama, nebo i část sebe sama omezit, aby dala život druhému.  A ještě je naprosto nutné mít na paměti, že naše jen lidská schopnost milovat je velmi, velmi omezená; zraněná naší tendencí k sebelásce - ve všech jejích rafinovaných podobách, i těch, které se tváří jako opravdová láska. A že je tedy nutné čerpat z Pramene, abychom v lásce doopravdy rostli. Ale pokud máme tyto dvě skutečnosti na naší cestě životem stále na zřeteli, pak, myslím,  nemůžeme sejít z pravé cesty.

 

22. neděle v mezidobí A 2023

1. ČTENÍ Jer 20, 7-9

Čtení z knihy proroka Jeremiáše.

    Svedl jsi mě, Hospodine, a dal jsem se svést; byl jsi silnější než já a přemohls mě! Celý den jsem na posměch, všichni se mi vysmívají: Kdykoli mluvím, musím křičet, ohlašovat násilí a zpustošení; Hospodinovo slovo se mi stalo pohanou a posměchem po celý den.
    Řekl jsem si: "Nebudu se již o něho starat, nebudu již mluvit jeho jménem."
    Tu se ( Hospodinovo slovo ) stalo v mém nitru hořícím ohněm, zavřeným v mých kostech; snažil jsem se ho snést, ale nebylo to možné.



Žl 63 (62), 2. 3-4. 5-6. 8-9 Odp.: 2b
Odp.: Má duše po tobě žízní, Pane, můj Bože!

Bože, ty jsi můj Bůh, snažně tě hledám, má duše po tobě žízní, prahne po tobě mé tělo jak vyprahlá, žíznivá, bezvodá země.
Odp.
Tak toužím tě spatřit ve svatyni, abych viděl tvou moc a slávu. Vždyť tvá milost je lepší než život, mé rty tě budou chválit.
Odp.
Tak tě budu velebit ve svém životě, v tvém jménu povznesu své dlaně k modlitbě Má duše se bude sytit jak tukem a morkem, plesajícími rty zajásají ústa.
Odp.
Neboť stal ses mým pomocníkem a ve stínu tvých křídel jásám. Má duše lne k tobě, tvá pravice mě podpírá.
Odp.



2. ČTENÍ Řím 12, 1-2

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Římanům.

    Pro Boží milosrdenství vás, bratři, vybízím: Přinášejte sami sebe v oběť živou, svatou a Bohu milou! To ať je vaše duchovní bohoslužba. A nepřizpůsobujte se už tomuto světu, ale změňte se a obnovte svoje smýšlení, abyste dovedli rozeznat, co je vůle Boží, co je dobré, bohulibé a dokonalé.

EVANGELIUM Mt 16, 21-27

Slova svatého evangelia podle Matouše.

    Ježíš začal svým učedníkům naznačovat, že bude muset jít do Jeruzaléma, mnoho trpět od starších, velekněží a učitelů Zákona, že bude zabit, a třetího dne že bude vzkříšen.
    Petr si ho vzal stranou a začal mu to rozmlouvat: "Bůh uchovej, Pane! To se ti nikdy nestane!"
    On se však obrátil a řekl Petrovi: "Jdi mi z očí, satane! Pohoršuješ mě, neboť nemáš na mysli věci božské, ale lidské! "
    Tehdy řekl Ježíš svým učedníkům: "Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mě. Neboť kdo by chtěl svůj život zachránit, ztratí ho, kdo však svůj život pro mne ztratí, nalezne ho. Neboť co prospěje člověku, když získá celý svět, ale ztratí svou duši? Nebo jakou dá člověk náhradu za svou duši?
    Syn člověka přijde ve slávě svého Otce se svými anděly, a tehdy odplatí každému podle jeho jednání."

____________________________________________________________

Slůvko pro děti: 

Milé děti,

Jako každý rok na začátku školního roku Vám požehnám školní aktovky a pomůcky. A jako každý rok vám řeknu, že to požehnání neznamená, že budete všechno umět bez učení. Co to požehnání tedy znamená? Latinské je to bene-dictio, tedy dobré slovo. Tak vám to požehnání snad pomůže k tomu, abyste poznávali, že učit se není otravná povinnost, ale že poznávat, jak funguje svět kolem nás - nebo třeba jak funguje naše mateřská řeč - je vlastně velká radost a zábava. A taky k tomu, aby u vás ve škole panovaly hezké, kamarádské vztahy, a abyste si dokázaly nezávidět a vzájemně pomáhat.  

 

Milí bratři a sestry,

Dnešní evangelium začíná ve chvíli, kdy Ježíš právě odhalil svou mesiášskou identitu. Když mu Petr o pár veršů dříve říká Ty jsi Mesiáš, syn živého Boha, Ježíš ho chválí; říká mu vlastně pravý opak toho, co v dnešním evangeliu: Blahoslavený jsi, Šimone, synu Jonášův, neboť ti to nezjevilo tělo a krev, ale můj nebeský Otec. A já ti říkám: ty jsi Petr - skála - a na té skále zbuduji svou církev a pekelné mocnosti ji nepřemohou.

Jenže hned potom - to již jsme u dnešního úryvku - Ježíš ukazuje, v čem toto jeho mesiášství spočívá: bude muset jít do Jeruzaléma, trpět, zemřít a vstát z mrtvých. A Petr si v tu chvíli, zdá se, své předchozí vyznání úplně pokazí. Bůh uchovej, Pane, to se ti nemůže stát!  Tohle se zaslíbenému Mesiáši přece nemůže přihodit! Ale Ježíš ho přísně pokárá: tohle už mu nezjevil Otec v nebesích, ale ‚tělo a krev‘. Jdi mi z očí, satane! Pohoršuješ mě, neboť nemáš na mysli věci božské, ale lidské.

Abychom však této přísné Ježíšově větě lépe porozuměli, je dobré se trochu zastavit nad zněním řeckého originálu Matoušova evangelia, protože v české verzi je ledacos ztraceno v překladu. Řecky věta zní {Upage ovpi,sw mou( Satana/\ ska,ndalon ei= evmou/( což doslovně přeloženo znamená  Jdi za mne, Satane; jsi mi kamenem úrazu. Ono slůvko skándalon - kámen úrazu - znamená něco jako překážku na cestě, nebo dokonce past, do které se lze chytit; takže se cesta komplikuje nebo je úplně znemožněna. Ve švédském překladu Bible z roku 1917 na tomto místě stojí Jdi pryč, Satane, a nestůj mi v cestě.

Petrovi Ježíšovo mesiášství nesdělilo tělo a krev, ale nebeský Otec - v tomto smyslu je tedy jeho smýšlení z Boha. Ale zároveň je Petr jen člověk a nemůže vlastně smýšlet jinak než lidsky: má rád svého Pána a nechce, aby se mu stalo něco zlého. A my jsme na tom velmi podobně jako on: máme první dary Ducha svatého, který naše smýšlení proměňuje tak, abychom dokázali alespoň trochu božská tajemství chápat: koneckonců slovo obrácení - metanoia - znamená proměnu mysli. Jenže zároveň jsme lidé - a naše lidství nemůžeme úplně odložit. Vždycky bude naše myšlení také z člověka, nikdy nebudeme Boží tajemství ve světě a v našich životech chápat zcela. Vždycky pro nás bude ukřižovaný Spasitel trochu záhadou. Vždycky budeme tajemství kříže v našem životě nést těžce, i když známe jeho spasitelnou moc. Jde ale přesně o to, co říká Ježíš: je třeba s pokorou jít ‚za něj‘, dát mu prostor. Je třeba nestát mu v cestě s našimi jen lidskými myšlenkami a koncepty. Netvářit se, že víme líp, co by měl udělat. Boží záměry pro nás mohou být tajemstvím, ale jedním si můžeme být jisti - On nás miluje, protože je Láska sama. Vše dopuštěné je k něčemu dobré, vše má smysl.