25. neděle v mezidobí A 2017

1. ČTENÍ Iz 55, 6-9

Čtení z knihy proroka Izaiáše.

Hledejte Hospodina, když je možné ho najít, vzývejte ho, když je blízko! Ať přestane bezbožník hřešit, zločinec ať změní své smýšlení;
ať se obrátí k Hospodinu, a on se nad ním smiluje, k našemu Bohu, který mnoho odpouští.
Mé myšlenky nejsou myšlenky vaše ani vaše chování není podobné mému - praví Hospodin. O kolik totiž převyšují nebesa zemi, o to se liší mé chování od vašeho chování, mé myšlení od myšlení vašeho.


Žl 145 ( 144 ), 2-3. 8-9. 17-18 Odp.: 18a
Odp.: Blízko je Hospodin všem, kdo ho vzývají.

Každý den tě, Bože, budu velebit a chválit tvé jméno po všechny věky. Veliký je Hospodin a veškeré chvály hodný, jeho velikost je nevystižná.
Odp.
Milosrdný a milostivý je Hospodin, shovívavý a plný lásky. Dobrotivý je Hospodin ke všem a soucit má se všemi svými tvary.
Odp.
Spravedlivý je Hospodin ve všech svých cestách a svatý ve všech svých činech. Blízko je Hospodin všem, kdo ho vzývají, všem, kdo ho vzývají upřímně.
Odp.


ČTENÍ Flp 1, 20c-24. 27a

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Filipanům.

Bratři a sestry! 

    Budu moci oslavit na sobě Krista, ať svým životem, ať svou smrtí. Vždyť pro mě život je Kristus a smrt ziskem. Avšak kdybych tady žil dál, mohl bych ještě s užitkem pracovat. A proto nevím, co bych měl volit.
    Přitahuje mě totiž obojí: mám touhu zemřít a být s Kristem - a to je věc mnohem, mnohem lepší; ale pro vás je zase nutnější, abych zůstal ještě na živu.
    Jen se chovejte tak, jak to odpovídá Kristovu evangeliu.

EVANGELIUM Mt 20,1-16a

Slova svatého evangelia podle Matouše.

Ježíš řekl svým učedníkům toto podobenství:
    "Nebeské království je podobné hospodáři, který vyšel časně zrána najmout dělníky na svou vinici. Smluvil s dělníky denár na den a poslal je na vinici. Když vyšel kolem devíti hodin, viděl jiné, jak stojí nečinně na trhu. Řekl jim: 'Jděte i vy na mou vinici a dám vám, co bude spravedlivé.' A šli. Kolem dvanácti a tří hodin odpoledne vyšel znovu a udělal to zrovna tak.
    Vyšel kolem pěti hodin a našel jiné, jak tam stojí, a řekl jim: 'Co tu celý den nečinně stojíte?' Odpověděli mu: 'Nikdo nás nenajal.' Řekl jim: 'Jděte i vy na mou vinici!'
    Když nastal večer, řekl pán vinice svému správci: 'Zavolej dělníky a vyplať jim mzdu, začni od posledních k prvním.' Přišli ti, kdo nastoupili kolem pěti odpoledne, a dostali po denáru. Když přišli první, mysleli, že dostanou víc, ale i oni dostali po denáru.
    Vzali ho, ale reptali proti hospodáři: 'Tady ti poslední pracovali jedinou hodinu, a dals jim zrovna tolik co nám, kteří jsme nesli tíhu dne i horko.' On však jednomu z nich odpověděl: 'Příteli, nekřivdím ti. Nesmluvil jsi se mnou denár? Vezmi si, co ti patří, a jdi. Chci však i tomuhle poslednímu dát jako tobě. Nesmím s tím, co je moje, dělat; co chci? Anebo závidíš, že jsem dobrý?' "
--------------------------------------------------------------------------------------------------------

Slůvko pro děti:

První i poslední dělník na vinici dostane stejnou odměnu: jeden denár za den. Když bychom to počítali dnes u nás v Česku – což je moc složité a velice nepřesné – tak by to bylo na jeden den asi tak tisíc korun. Jenomže ti první pracovali mnohem delší dobu než ti poslední. Je to spravedlivé? Kdyby to byl jen plat, odměna za odvedenou práci, tak by to jistě nespravedlivé bylo. Jenže to podobenství je obraz toho, že u Pána Boha je všechno dar, který daleko převyšuje to, co bychom si podle spravedlnosti zasloužili. 

Milí bratři a sestry,

Podobenství o dělnících na vinici je obvykle vykládáno jako důkaz Boží překypující štědrosti a velkorysosti. Takové je jistě vyznění jeho konce, ale možná bychom neměli přeslechnout poselství, které je patrné ve chvíli, kdy hospodář povolává ty, které celý den nikdo nenajal. Z věty ‚Co tu stojíte celý den nečinně?‘ jakoby vyplývalo, že hospodář jaksi výchovně poslal aspoň na chvíli pracovat někoho, komu práce nevoní a kdo se jí vyhýbá. Ovšem odpověď ‚nikdo nás nenajal‘ může naše rozjímání o dnešním textu evangelia směřovat jinam. Můžeme si vzpomenout zejména na pátou kapitolu evangelia svatého Jana, kdy Ježíš u rybníka Bethesda potkává třicet osm let nemocného člověka. Odpověď na Ježíšovu otázku ‚Chceš být zdráv?‘ je odpovědí naprosto rezignovaného člověka, někoho, kdo už nad sebou zlomil hůl: ‚Pane, nemám nikoho, kdo by mne donesl do rybníka‘.

Dělníci, najatí v podvečer, jsou obrazem všech, kteří mají ze svého života pocit ujetého vlaku, pocit nenaplněnosti, pocit, že něco důležitého a krásného je minulo, že v kritické chvíli něco nezvládli a již to nelze nahradit. Mají pocit neužitečnosti vlastního života; slova ‚Nikdo nás nenajal‘ neznamenají ani tolik ‚prožili jsme v pohodě, klídku a bez námahy další den‘, ale spíš ‚za nic nestojíme a nikdo o nás nestojí‘.

Hospodář jejich osud ale úplně obrací: jestliže poslechnou jeho povolání, pozdě, ale přece, bilance jejich života je nakonec úplně stejná, jako těch, kteří pracovali už od rána. Ukazuje se zde jasně, že cena života člověka nezávisí na jeho výkonu, ale na přijatém daru Boží lásky. Hodinou práce samozřejmě oni poslední najatí nemohli dohnat první-denár, běžná denní mzda námezdního dělníka Ježíšovy doby, jistě nebyl poctivě vydělanými penězi, a prvním to právem mohlo připadat jako nespravedlnost. Jenže ze strany hospodáře nešlo o mzdu, ale o dar- a jediné, co k jeho přijetí stačilo, bylo jeho přijetí, vyjádřené souhlasem s hodinou práce. Teprve kdyby tato nabídka nebyla přijata, onen den, metafora celého lidského života, by byl nenávratně ztracen a beze smyslu.

Podobenství o dělnících na vinici jasně ukazuje onu pravdu, kterou jsme slyšeli v prvním čtení: Boží myšlenky ani Boží skutky nejsou podobné oněm lidským. Dělník, který celý den nic nedělá, protože ho nikdo nenajal, je pro nás prototypem buď flákače nebo outsidera, který se neumí prodat. V duchu souhlasíme s tím, že Pán není spravedlivý, když dal stejně prvním jako posledním – jsme tedy přesně jako druhý bratr z podobenství o marnotratném synu. Máme nezvratné přesvědčení – a ze všech stran je nám to připomínáno – že je do třicítky potřeba vystudovat, pak skloubit kariérní růst se založením rodiny, někdy kolem čtyřicítky být na vrcholu a po sedmdesátce odejít do důchodu. Kdo nějak pochybí a nezvládne to, má smůlu.

Dnešní evangelium – a mnoho jiných míst v Písmu svatém – hovoří o něčem úplně jiném: Čas a příběh našeho života, viděný Božíma očima, je úplně jiný, u každého člověka jedinečný. Vždycky je možnost znovu vykročit, učinit skrze lítost a pokání smysluplnými i zdánlivě ztracené okamžiky života, a zejména nikdy nad sebou nelámat hůl.