12. neděle v mezidobí A 2017

1. ČTENÍ Jer 20, 10-13

Čtení z knihy proroka Jeremiáše. 

Jeremiáš řekl:
    Slyšel jsem nepřátelské umlouvání mnohých: "Hrůza ze všech stran! Udejte ho! Udáme ho!"
    I ti, kteří se mnou žili v přátelství, číhají na můj pád: "Snad se dá svést a zmocníme se ho a pomstíme se na něm!"
    Ale Hospodin je se mnou jako silný bojovník; proto ti, kteří mě stíhají, padnou a nic nesvedou. Velmi budou zahanbeni, neboť ničeho nedosáhnou; bude to věčná hanba, nezapomene se na ni.
    Hospodine zástupů, který zkoušíš spravedlivého, který vidíš ledví i srdce, kéž uzřím tvou pomstu nad nimi, neboť tobě jsem svěřil svou při. Zpívejte Hospodinu, chvalte Hospodina, že vysvobodil život ubohého z ruky zlosynů!


Žl 69 (68), 8-10. 14+17. 33-35 Odp.: 14c
Odp.: Vyslyš mě, Bože, ve své veliké lásce!

Pro tebe, Bože, jsem snášel potupu, pohana pokryla mou tvář. Svým bratrům stal jsem se cizincem, synům své matky neznámým. Neboť mě stravuje horlivost pro tvůj dům, padají na mě urážky těch, kdo tě urážejí.
Odp.
Já se však, Hospodine, obracím modlitbou k tobě v čas milosti, Bože! Vyslyš mě ve své veliké lásce, věrně mi pomoz! Vyslyš mě, Hospodine, tvá láska je dobrotivá, obrať se ke mně se svým nesmírným slitováním.
Odp.
Uvědomte si to, ubožáci, a radujte se; pookřejte v srdci vy, kdo hledáte Boha! Neboť Hospodin slyší chudáky, nepohrdá svými vězni. Nechť ho chválí nebe a země, moře a vše, co se v nich hýbe.
Odp.



2. ČTENÍ Řím 5, 12-15

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Římanům.

Bratři a sestry!
    Jako skrze jednoho člověka přišel na tento svět hřích a skrze hřích smrt, a tak smrt přešla na všechny lidi, protože všichni zhřešili . . . Hřích ovšem byl na světě už před Zákonem - jenomže kde není žádný zákon, tam se hřích nepřičítá. Přesto smrt uplatňovala svou moc od Adama do Mojžíše i nad lidmi, kteří se neprohřešili nějakým podobným přestoupením jako Adam. Tento Adam je protějškem toho, který měl přijít.
    Ale s Božím darem není tomu tak, jak to bylo s provině ním. Kvůli provinění jednoho ovšem celé množství propadlo smrti. Ale ještě tím hojněji se celému množství lidí dostalo Boží přízně a milostivého daru prostřednictvím jednoho člověka, Ježíše Krista.


EVANGELIUM Mt 10, 26-33

Slova svatého evangelia podle Matouše.

Ježíš řekl svým apoštolům: 

    "Nebojte se lidí. Nic není tak tajného, že by to nebylo odhaleno, a nic skrytého, že by to nebylo poznáno. Co vám říkám ve tmě, povězte na světle, a co se vám šeptá do ucha, hlásejte ze střech!
    A nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo - duši zabít nemohou. Spíše se bojte toho, který může zahubit v pekle duši i tělo. Copak se neprodávají dva vrabci za halíř? A ani jeden z nich nespadne na zem bez vědomí vašeho Otce. U vás však jsou spočítány i všechny vlasy na hlavě. Nebojte se tedy: Máte větší cenu než všichni vrabci.
    Ke každému, kdo se ke mně přizná před lidmi, i já se přiznám před svým Otcem v nebi; ale každého, kdo mě před lidmi zapře, zapřu i já před svým Otcem v nebi."

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Milí bratři a sestry,

V prvním čtení se setkáváme s postavou Jeremiáše, jenž je typickým starozákonním prorokem. Káže Hospodinovo slovo za každých okolností, vhod či nevhod, a jeho kázání je nepopulární a odmítané, protože nazývá věci pravými jmény a vyzývá k obrácení ty, kteří si už zvykli žít daleko od Hospodina. Proto je pronásledován a často mu jde o život. Jeremiáš ale ví, že Hospodin je na jeho straně, a jak jsem slyšeli, jemu svěřuje svou při, chce nad svými nepřáteli uzřít Hospodinovu pomstu.

Ve stejné situaci je i žalmista. Také on se pro svou nekompromisní věrnost Hospodinu dostává do konfliktů, dokonce se svými nejbližšími: svým bratrům stal jsem se cizincem, synům své matky neznámým. Ale i on doufá v Boží pomoc jako v jediné východisko.

Prorok i žalmista, pronásledovaní pro spravedlnost a věrnost Bohu Izraele, se tak stávají starozákonními předobrazy Krista, jediného spravedlivého, který trpí pronásledování až do krajnosti, až k smrti na kříži. Kristus je ale zároveň také odpovědí na volání Jeremiáše po Boží pomstě, která se ukazuje být radikálně jiná než by se dalo očekávat starozákonním pohledem. Boží odplata vůbec není odpovědí násilí na násilí, není to žádná tvrdá Boží pěst, která by dopadla na ty, kteří pronásledují spravedlivého. Boží odplata za hřích je poslání Syna, který se z lásky obětuje. Zcela přesně to vystihují poslední věty ze druhého čtení z listu Římanům: s Božím darem tomu není tak, jak to bylo s proviněním. Kvůli provinění celé množství propadlo smrti, ale ještě tím hojněji se celému množství lidí dostalo Boží přízně a milostivého daru prostřednictvím Ježíše Krista.

Z tohoto poznání pak pramení Ježíšovo dvojí nebojte se, které jsme slyšeli v evangeliu. Nebojte se lidí, nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo. Strach v člověku působí buď touhu utéci, nebo naopak odpovědět na násilí násilím, na ohrožení protiútokem. Jeremiáš však od svého úkolu ani neutíká, ani nezahajuje protiútok. U Ježíše, jako naplnění jeremiášovského předobrazu, vidíme v tomtéž ještě posun na vyšší rovinu. Násilí proti němu je vlastně násilím nejen proti spravedlivému, ale proti samému Bohu. Ale On se nemstí, neodplácí, pod křížem prosí za své vrahy. Jeho vítězství není dosaženo násilím, neznamená smetení a likvidaci jeho protivníků. Kristovo vítězství a Kristova odplata jsou obsaženy jen a jen v jednotě tajemství kříže a vzkříšení. Ježíš je naplněním Janových slov o tom, že láska nezná strach. Ježíš se nebojí, protože došel dokonalosti v lásce - nebo, lépe řečeno, je dokonalá láska sama.

Proto i my, kteří jsme s ním spojeni ve křtu a dalších svátostech, můžeme v Jeho síle poslechnout výzvu Nebojte se z dnešního evangelia - nebát se těch, kteří nás nemají rádi, a zbavit se také falešných obrazů boha, který zlo trestá zlem. 

11. neděle v mezidobí A 2017

1. ČTENÍ Ex 19, 2-6a

Čtení z druhé knihy Mojžíšovy. 

    Když přišli synové Izraele na sinajskou poušť, utábořili se na poušti. Izrael se tam utábořil před horou.
    Mojžíš vystoupil k Bohu a Hospodin na něj zavolal s hory: "Tak řekneš Jakubovu domu a oznámíš synům Izraele: Sami jste viděli, co jsem udělal Egypťanům, jak jsem vás nesl na orlích křídlech a dovedl vás k sobě.
    Nuže, budete-li mě skutečně poslouchat a mou smlouvu zachovávat, budete mým vlastnictvím mezi všemi národy, neboť mně patří celá země. Budete mi královstvím kněží a svatým lidem."


Žl 100 (99), 2. 3. 5 Odp.: 3c
Odp.: Jsme jeho lid a stádce jeho pastvy.

Plesejte Hospodinu, všechny země, služte Hospodinu s radostí, vstupte před něho s jásotem!
Odp.
Uznejte, že Hospodin je Bůh: on nás učinil, a my mu náležíme, jsme jeho lid a stádce jeho pastvy.
Odp.
Neboť Hospodin je dobrý, jeho milosrdenství je věčné, po všechna pokolení trvá jeho věrnost.
Odp.


2. ČTENÍ Řím 5, 6-11  

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Římanům. 

Bratři!
    Kristus v ten čas, když jsme ještě byli slabí, zemřel za bezbožníky. Vždyť sotva kdo položí život za spravedlivého - možná za dobrého se ještě někdo umřít odhodlá. Ale Bůh dokazuje svou lásku k nám tím, že Kristus umřel za nás, když jsme byli ještě hříšníky. Tím spíše tedy budeme zachráněni skrze něho od hněvu teď, když jsme ospravedlněni jeho krví. Neboť jestliže jsme byli s Bohem usmířeni smrtí jeho Syna v době, kdy jsme s ním byli ještě znepřáteleni, tím spíše - po usmíření - budeme zachráněni jeho životem. Ba ještě více! Smíme se i chlubit Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista, protože skrze něho se nám nyní dostalo usmíření.


EVANGELIUM Mt 9, 36-10, 8

Slova svatého evangelia podle Matouše. 

    Když Ježíš viděl zástupy, bylo mu jich líto, protože byli vysílení a skleslí jako ovce bez pastýře. Tu řekl svým učedníkům: "Žeň je sice hojná, ale dělníků málo. Proste proto Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň!"
    Potom si zavolal svých dvanáct učedníků a dal jim moc nad nečistými duchy, aby je vyháněli a uzdravovali každou nemoc a každou chorobu.
    Jména těch dvanácti apoštolů jsou tato: první Šimon, zvaný Petr, a jeho bratr Ondřej, Jakub, syn Zebedeův, a jeho bratr Jan, Filip a Bartoloměj, Tomáš a celník Matouš, Jakub, syn Alfeův, a Tadeáš, Šimon Kananejský a Jidáš Iškariotský, který ho pak zradil.
    Těchto dvanáct Ježíš poslal a přikázal jim: "Mezi pohany nechoďte a do žádného samařského města nevcházejte. Raději jděte k ztraceným ovcím z domu izraelského. Jděte a hlásejte: 'Přiblížilo se nebeské království.' Uzdravujte nemocné, probouzejte k životu mrtvé, očišťujte malomocné, vyhánějte zlé duchy. Zadarmo jste dostali, zadarmo dávejte."

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Slůvko pro děti:

Proč asi Pán Ježíš posílal své učedníky? Aby se o něm dozvědělo co nejvíc lidí a byl populární a měl co nejvíc přívrženců? Ne, ale hned na začátku dnešního evangelia se dozvíme, proč: protože viděl lidi a bylo mu jich líto, a chtěl jim pomoci.

Milí bratři a sestry,

   Hned v prvních slovech dnešního evangelia se jasně pojmenovává důvod, proč Ježíš posílá svých dvanáct: není to hlavně proto, aby měl propagátory svého učení a získal co nejvíc lidí na svou stranu - jako to děláme dnes, když chceme prodat nějaký výrobek nebo získat slušnou podporu ve volbách. Ježíš to dělá proto, že má soucit s člověkem. Viděl zástupy a bylo mu jich líto, protože byli vysílení a skleslí jako ovce bez pastýře. Proto je také hlásání evangelia sice nejdůležitější, ale přece jen ne jedinou činností, kterou mají apoštolové konat: uzdravujte nemocné, probouzejte k životu mrtvé, očišťujte malomocné, vyhánějte zlé duchy. Tohle všechno jsou jistě doprovodná znamení, která mají dodat slovům apoštolů váhu; jsou to ale také skutky, které pramení právě z Ježíšova soucitu s lidmi - soucit ho nutí něco udělat.

   Na počátku je tedy Ježíšův pohled na zástupy a jeho soucit. A ony zástupy mohou být všichni křesťané a všichni lidé všech dob. Ježíš se na nás dívá se soucitem, protože vidí, že na tom nejsme dobře; že jsme vysílení a skleslí, že jsme nemocní, že v nás skomírá život, že jsme často pod vládou zla.  

   A právě v tomhle bodě nastává potíž z naší strany, neboť my sami sebe takto příliš vidět nedokážeme. Někdy je to jistě způsobeno tím, že člověk je skutečně sám se sebou spokojený a nemá pocit, že by byl vysílený a skleslý – a nějaká zvěst o spáse se s ním pak logicky míjí, protože ji prostě nemá zapotřebí. Jenže možná je problém ještě někde jinde: možná dostatečně nevnímáme právě to, že na začátku je Ježíšův soucit.

   Myslím, že uvnitř, sám u sebe, si je každý z nás vědom svých temných hlubin a vidí se podobně, jako nás vidí Ježíš.  Asi všichni víme, nebo tušíme, že v té či oné oblasti máme spásy zapotřebí, že nakonec nejsme tak úplně v pohodě, ve zdraví a bez problémů. Jenže jsme se to naučili skrývat, protože nejsme zvyklí, aby se na nás někdo díval se soucitem. Bojíme se, že pokud bychom své problémy a bolesti otevřeli druhým, budeme odsouzeni, že jsme slabí a nezvládáme život. A bojíme se také, že by toho někdo rychle a účinně zneužil. Proto se snažíme hrát roli těch, kteří jsou přece v pohodě a život zvládají. Nasazujeme si masky, protože máme strach z pohledu druhého, který není soucitný. A jako křesťané si to často přenášíme do našeho vztahu s Bohem: i před Ním chceme vypadat jako dobří a horliví křesťané vlastním přičiněním, aby nás přijímal a měl rád.

    Pouze tehdy, jestliže jsem si naprosto jistý, že Ježíš se na mne dívá s láskou a soucitem, bez nároku a bez výčitky, dokáži se jeho spáse otevřít - dokážu přijmout, že ji potřebuji.  Cokoli dalšího – polepšení života, vítězství nad zlem, růst ve svatosti - pak přijde; ale bez tohoto prvního kroku to není možné. 

Slavnost Nejsvětější Trojice A 2017

1. ČTENÍ Ex 34,4b-6.8-9

Čtení z druhé knihy Mojžíšovy.
    Mojžíš časně ráno vstal a vystoupil na horu Sinaj, jak mu přikázal Hospodin; v ruce měl dvě kamenné desky.
   Tu sestoupil Hospodin v oblaku, (Mojžíš) se tam vedle něho postavil a vzýval Hospodinovo jméno. Potom (Hospodin) prošel kolem něho a zvolal: "Hospodin, Hospodin, Bůh milosrdný a milostivý, shovívavý, velmi laskavý a věrný!" Mojžíš se rychle vrhl k zemi, klaněl se a řekl: "Pane, jestliže jsem nalezl u tebe milost, ať jde Pán uprostřed nás. Ano, je to lid tvrdé šíje, ale odpusť naši vinu i náš hřích a přijmi nás jako dědictví."

MEZIZPĚV Dan 3,52.53.54.55.56
Odp.: Požehnaný jsi, Pane, Bože našich otců.

Odp.
chvályhodný a svrchovaně velebený navěky. Požehnané je tvé slavné svaté jméno a svrchovaně chvályhodné a velebené navěky. Požehnaný jsi ty ve svém svatém slavném chrámě.
Odp.
a svrchovaně chvályhodný a slavný navěky. Požehnaný jsi ty na svém královském trůně
Odp.
a svrchovaně chvályhodný a velebený navěky. Požehnaný jsi ty, který shlížíš na hlubiny a trůníš na cherubech.
Odp.
a svrchovaně chvályhodný a velebený navěky. Požehnaný jsi ty na klenbě nebes.
Odp.
a velebený a plný slávy navěky.


2. ČTENÍ 2Kor 13,11-13

Čtení z druhého listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.

Bratři, žijte radostně, zdokonalujte se, buďte přístupní napomínání, buďte svorní, žijte v pokoji, a Bůh; dárce lásky a pokoje, bude s vámi.
   Pozdravte se vespolek křesťanským políbením. Pozdravují vás všichni věřící. Milost Pána Ježíše Krista, láska Boží a společenství svatého Ducha s vámi se všemi!


EVANGELIUM Jan 3,16-18

Slova svatého evangelia podle Jana.

Ježíš řekl Nikodémovi:
    "Tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Bůh přece neposlal svého Syna na svět, aby svět odsoudil, ale aby svět byl skrze něho spasen. Kdo v něho věří, není souzen; kdo nevěří, už je odsouzen, protože neuvěřil ve jméno jednorozeného Syna Božího.    

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------                    

Slůvko pro děti:

Ve scénce s biblickými postavičkami vidíme Mojžíše, jak s deskami Desatera vzývá Hospodina na hoře Sinaji. Hodně důležitá je předposlední věta: Pane, jestli jsem nalezl u Tebe milost, tak buď uprostřed nás – buď s námi, buď se svým lidem. A my víme, že Bůh Otec tuto prosbu splnil nám všem, kteří jsme jeho lid – poslal nám svého Syna Ježíše, aby byl Bůh s námi.  

Milí bratři a sestry,

Do tří dnešních liturgických čtení se tajemství Nejsvětější Trojice promítá jako různý, postupně stále hlubší, způsob zjevování Boha člověku. V prvním čtení jde o zjevení Hospodina Mojžíšovi typickým starozákonním způsobem, v oblaku na hoře, a ve slově. Hospodinova přítomnost, zahalená oblakem, nám zároveň napovídá, že je to zjevení a zároveň opět skrytí – k plnému zjevení Boha jako Trojice osob ještě nenazrál čas.

V evangeliu je pak stručně shrnuta podstata novozákonního zjevení: je to zjevení v Ježíšově osobě, v Jeho vtělení. Zároveň se také zjevuje vztah Boha ke světu, kterým je láska a záchrana, a také to, že v Bohu je společenství osob: Tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul.

Třetí způsob Božího zjevení je pak popsán ve druhém čtení, ze závěru druhého listu svatého Pavla Korintským. Tento text je svým způsobem vrcholnou výpovědí dnešních čtení: místem Božího zjevení je společenství lidí vzájemně spojených vírou a láskou. Na počátku je shromáždění lidí, kteří přijali jednorozeného Syna a uvěřili v něho, tak jak se píše v poslední větě dnešního evangelia. Na počátku společenství je společná víra v Krista, cílem je vzájemná láska. Svatý Pavel na konci svého listu dává pokyny, jak má toto společenství věřících v Krista žít, aby v jejich středu přebýval Bůh, a aby jej tak svým způsobem života zpřítomňovali ve světě, zviditelňovali druhým a tím o něm svědčili. Žijte radostně, zdokonalujte se, buďte přístupní napomínání, svorní, žijte v pokoji, a Bůh, dárce lásky a pokoje, bude s vámi.

Je to zcela základní sdělení Písma, které v Novém Zákoně nacházíme na mnoha místech. Kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich, říká Ježíš v 18. kapitole Matoušova evangelia. A svatý Jan ve svém prvním listě tutéž skutečnost vyjadřuje nejsilněji: Boha nikdy nikdo neviděl, ale když se milujeme navzájem, Bůh v nás zůstává, a jeho láska v nás dosáhla svého cíle.

Dnešní Boží slovo nám připomíná velký úkol nás křesťanů-skrze naši vzájemnou lásku má Bůh zůstat přítomný v současném světě, kde v tolika ohledech pociťujeme jeho nepřítomnost. Jsme povoláni k tomu, abychom se v našich společenstvích, počínaje tím rodinným, stali živou ikonou Nejsvětější Trojice, abychom Boha tímto způsobem zviditelňovali a vytvářeli prostor, kde ho druzí budou moci nalézt, protože žízeň po Bohu a touha ho hledat je velká. Člověk touží po lásce a společenství a to víc, oč více se dnes společný život stává složitý a mnoho lidí žije v hluboké samotě. Pokud v církvi lidé najdou všechno jiné, jen ne společenství lásky, budou hluboce zraněni a budou zcela logicky hledat úplně jinde.

Z Pavlových slov vyplývá, že to není snadný úkol. Opravdová láska a snaha budovat společenství v sobě vždy nese dimenzi kříže. Svatý Pavel nenabízí žádnou růžovou idylku, jeho slova naznačují, že žít takto stojí námahu a vyžaduje pokoru. Zdokonalujte se, buďte přístupní napomínání, buďte svorní, žijte v pokoji. Společenství nebuduje ani přebujelé ego, ani falešná spokojenost s tím, co už se podařilo, ani dojem, že druhý mi nemá do mého života co mluvit. Toto vše společenství likviduje, činí ho nemožným a tím zároveň činí nemožným také zjevení Nejsvětější Trojice – Boha-Lásky – mezi lidmi. 

Slavnost Seslání Ducha Svatého A 2017

1. ČTENÍ Sk 2,1-11

Čtení ze Skutků apoštolů.

 Nastal den letnic a všichni byli společně pohromadě. Najednou se ozval z nebe hukot, jako když se přižene silný vítr, a naplnil celý dům, kde se zdržovali. A ukázaly se jim jazyky jako z ohně, rozdělily se a nad každým z nich se usadil jeden. Všichni byli naplněni Duchem svatým a začali mluvit cizími jazyky, jak jim Duch vnukal, aby promlouvali.
    V Jeruzalémě bydleli zbožní židé ze všech možných národů pod nebem. Když se ten zvuk ozval, hodně lidí se sběhlo a byli ohromeni, protože každý z nich je slyšel, jak mluví jeho vlastní řečí. Žasli, divili se a říkali:
    "Ti, co tak mluví, nejsou to Galilejci? Jak to tedy, že každý z nás slyší svou mateřštinu? My Partové, Médové, Elamitě, obyvatelé Mezopotámie, Judska a Kapadokie, Pontu a Asie, Frýgie a Pamfýlie, Egypta a lybijského kraje u Kyrény, my, kteří jsme připutovali z Říma, židé i proselyté, Kréťané i Arabové: slyšíme, jak našimi jazyky hlásají velké Boží skutky."


Žl 104(103),1ab+24ac.29bc-30.31+34 Odp.: srv. 30

Odp.
.: Sešli svého ducha, Hospodine, a obnov tvář země! nebo: Aleluja.

Veleb, duše má, Hospodina! Hospodine, můj Bože, jsi nadmíru velký! jak četná jsou tvá díla, Hospodine! Země je plná tvého tvorstva.
Odp.
Hynou, když vezmeš jim život, a vracejí se do svého prachu. Když sešleš svého ducha, jsou stvořeni, a obnovuješ tvář země.
Odp.
Nechť věčně trvá Hospodinova sláva, ať se Hospodin těší ze svého díla! Kéž se mu líbí má píseň: má radost bude v Hospodinu.
Odp.



2. ČTENÍ 1Kor 12,3b-7.12-13

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.

Bratři !
    Jenom pod vlivem Ducha svatého může někdo říci: "Ježíš je Pán."
    Dary jsou sice rozmanité, ale je pouze jeden Duch. A jsou rozličné služby, ale je pouze jeden Pán. A jsou různé mimořádné síly, ale je pouze jeden Bůh. On to všechno ve všech působí. Ty projevy Ducha však jsou dány každému k tomu, aby mohl být užitečný.
    Tělo je také pouze jedno, i když má mnoho údů; ale všechny údy těla, přestože je jich mnoho, tvoří dohromady jediné tělo. Tak je tomu také u Krista. Neboť my všichni jsme byli pokřtěni jedním Duchem v jedno tělo - ať už jsme židé nebo pohané, otroci nebo svobodní - všichni jsme byli napojeni jedním Duchem.


EVANGELIUM Jan 20,19-23

Slova svatého evangelia podle Jana.

   Když byl večer prvního dne v týdnu, přišel Ježíš tam, kde byli učedníci. Ze strachu před židy měli dveře zavřeny. Stanul mezi nimi a řekl: "Pokoj vám!" Po těch slovech jim ukázal ruce a bok. Když učedníci viděli Pána, zaradovali se.
    Znovu jim řekl: "Pokoj vám! Jako Otec poslal mne, tak i já posílám vás." Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: "Přijměte Ducha svatého. Komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou."
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Slůvko pro děti:

Scénka z biblických postaviček je velice rozhýbaná, vidíme, že se tam toho hodně děje. A je to tak – když si dobře vzpomeneme, co se četlo v prvním čtení, tak Duch svatý způsobil mnoho věcí – učedníci začali mluvit jinými jazyky, takže jim všichni lidé, kteří tam byli, začali rozumět, i když byli z mnoha národů.

Možná bychom dnes mohli Ducha svatého prosit, aby nám pomohl svědčit o naší víře tak, aby tomu druzí také rozuměli. Ne proto, že ti druzí nemluví česky, ale proto, že my o naší víře v Pána Ježíše hovoříme často nesrozumitelně.  Ale Pán Ježíš má rád všechny lidi, a chce, aby všichni měli rádi Jeho a byli s ním. Jenže když oni nebudou našemu svědectví rozumět, tak to tak asi nebude.

Milí bratři a sestry,

V dnešních liturgických textech se hovoří o tom, co dar Ducha svatého způsobil v prvotní komunitě církve a co působí také v nás. Mezi mnoha jinými skutečnostmi by nám neměla uniknout jedna, na kterou dnešní texty kladou zvláštní důraz: totiž utváření jednoty při zachování různosti jednotlivých lidí.

V letniční scéně z prvního čtení je tato skutečnost vyjádřena nejprve zjevením ohnivých jazyků, které se rozdělují a nad každým členem prvotní komunity se usadí jeden. Jediný Duch působí v každém z apoštolů jinak. Jejich následné hlásání je o tomtéž, o velkých Božích skutcích, avšak uskutečňuje se v různosti jazyků, takže každý jednotlivý posluchač rozumí a může vnitřně pochopit, i když jsou přítomni představitelé všech možných národů pod nebem. Duch svatý -skrze apoštoly-promlouvá ke každému z přítomných zcela osobně a individuálně. Naprosto nejsou nuceni se napřed naučit aramejsky, aby jim mohlo být hlásáno evangelium.

Totéž téma se objevuje i ve druhém čtení, v pavlovském obraze jednoho těla, které má mnoho údů: každý je jiný a má jinou funkci, ale dohromady a v součinnosti tvoří jedno živoucí tělo, ve kterém je každá část nějak důležitá a nepostradatelná.

Duch svatý tedy svým působením překonává protiklad mezi jednotou a mnohostí. Chrání nás tak jednak před vyhroceným individualismem, ale na druhé straně také před jeho pravým opakem – před tím, aby se pro dobro celku obětovala naše osobní identita, abychom se z originálu proměnili na kopii. Boží Duch nám vlévá do srdce poznání, že každý z nás je osobně, takový jaký je, povolán k bytí a milován nekonečnou Boží láskou. Jistě, víme všichni velmi dobře, že mnoho věcí v našem životě je potřeba změnit, jinak by nemělo smysl prosit Ducha svatého, aby zahřál, co je studené a srovnal, co je zkřivené. Úsilí napřené tímto směrem však nikdy nemůže znamenat, že ze sebe uděláme sériový výrobek, že se musíme vměstnat do nějaké šablony, byť by vypadala kdovíjak svatě a dokonale. Každý pokus o změnu vlastního života je s Boží pomocí možný pouze tehdy, jestliže mám hluboké a pevné povědomí o tom, že Bůh má mé jméno vyryto do dlaní, že mne zná a miluje jako jedinečnou a neopakovatelnou osobu, tak, jak jsem nyní.

Zároveň nám ale Duch svatý vlévá i další poznání: že jsme zde nikoli sami pro sebe, ale pro Boha a pro druhé, že naše nezaměnitelná identita má být darem. Je dobré a krásné, že jsem jiný než ostatní, ale naprosto to nemůže být důvodem k tomu, aby se proto uzavíral do své individuální samoty. Jsme stvořeni pro společenství, a právě ve společenství se projevuje krása a jedinečnost každého jednotlivce – kdybychom žili každý sám pro sebe, nakonec bychom tuto svou vzácnou a Bohem darovanou jedinečnost ztratili jako zakopanou hřivnu, neboť tato jedinečnost se může uskutečnit a vyniknout jen ve společenství osob.

Různost osob ve společenství působí samozřejmě také problémy, a ty se dokonce někdy zdají převažovat. Často máme pocit, že by ve společenství všechno fungovalo mnohem lépe, jen kdyby ten druhý-manžel nebo manželka, dítě nebo rodič – víc odpovídal mým představám, kdyby byl takový, jakého bych ho chtěl já. Jenže donutit, aby se někdo změnil podle mých představ, dost dobře nelze, a pokušení vystoupit ze společenství - a tím je de facto zrušit - může být pak velmi silné. Naštěstí i zde nám přichází na pomoc Duch svatý, ten, který obdivuhodně dokáže utvářet jednotu v různosti.