sobota 30. března 2019


4. neděle postní C 2019


1. ČTENÍ Joz 5,9a.10-12

Čtení z knihy Jozue.

    Hospodin pravil Jozuovi: "Dnes jsem z vás odvalil egyptskou hanbu."
    Synové Izraele se utábořili v Gilgalu a slavili Velikonoce čtrnáctého dne toho měsíce večer na jerišských planinách. Na druhý den po Velikonocích jedli z úrody té země: nekvašené chleby a pražená zrna.
    Téhož dne přestala (padat) mana. Byl to druhý den, když jedli z úrody té země. Synové Izraele už neměli manu, toho roku jedli z výnosu země Kanaán.


Žl 34 (33),2-3.4-5.6-7 Odp.: 9a
Odp.: Okuste a vizte, jak je Hospodin dobrý.

Ustavičně chci velebit Hospodina, vždy bude v mých ústech jeho chvála. V Hospodinu nechť se chlubí moje duše, ať to slyší pokorní a radují se.
Odp.
Velebte se mnou Hospodina, oslavujme spolu jeho jméno! Hledal jsem Hospodina, a vyslyšel mě, vysvobodil mě ze všech mých obav.
Odp.
Pohleďte k němu, ať se rozveselíte, vaše tvář se nemusí zardívat hanbou. Hle, ubožák zavolal, a Hospodin slyšel, pomohl mu ve všech jeho strastech.
Odp.


2. ČTENÍ 2 Kor 5,17-21

Čtení z druhého listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.

Bratři a sestry!
    Když se někdo stal křesťanem, je to nový tvor. To staré pominulo, nové nastoupilo. A všecko to pochází od Boha; on nás smířil se sebou skrze Krista a svěřil nám službu, abychom hlásali toto usmíření. Vždyť Bůh pro Kristovy zásluhy smířil svět se sebou, lidem už nepřičítá jejich poklesky a nás pověřil kázáním o tomto usmíření. Jsme proto Kristovi vyslanci, jako by skrze nás napomínal Bůh.
    Kristovým jménem vyzýváme: Smiřte se s Bohem! S tím, který byl bez hříchu, jednal kvůli nám jako s největším hříšníkem, abychom my skrze něho byli spravedliví u Boha.


EVANGELIUM Lk 15,1-3.11-32

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

      Do Ježíšovy blízkosti přicházeli samí celníci a hříšníci, aby ho slyšeli. Farizeové a učitelé Zákona mezi sebou reptali : "Přijímá hříšníky a jí s nimi! " Pověděl jim tedy toto podobenství:
    "Jeden člověk měl dva syny. Mladší z nich řekl otci: 'Otče, dej mi z majetku podíl, který na mě připadá.' On tedy rozdělil majetek mezi ně. Netrvalo dlouho a mladší syn sebral všechno, odešel do daleké země a tam svůj majetek rozmařilým životem promarnil.
    Když všechno utratil, nastal v té zemi velký hlad, a on začal mít nouzi. Šel a uchytil se u jednoho hospodáře v té zemi. Ten ho poslal na pole pást vepře. Rád by utišil hlad lusky, které žrali vepři, ale nikdo mu je nedal.
    Tu šel do sebe a řekl: 'Kolik nádeníků mého otce má nadbytek chleba, a já tady hynu hladem! Vstanu a půjdu k svému otci a řeknu mu: Otče, zhřešil jsem proti Bohu i proti tobě. Už nejsem hoden, abych se nazýval tvým synem. Vezmi mě jako jednoho ze svých nádeníků!' Vstal a šel k svému otci.
    Když byl ještě daleko, otec ho uviděl a pohnut soucitem přiběhl, objal ho a políbil. Syn mu řekl: 'Otče, zhřešil jsem proti Bohu i proti tobě. Už nejsem hoden, abych se nazýval tvým synem.' Ale otec nařídil služebníkům: 'Honem přineste nejlepší šaty a oblečte ho, dejte mu na ruku prsten a obuv na nohy! Přiveďte vykrmené tele a zabijte ho! A hodujme a veselme se, protože tento můj syn byl mrtev, a zase žije, byl ztracen, a je zas nalezen!' A začali se veselit.
    Jeho starší syn byl právě na poli. Když se vracel a byl už blízko domu, uslyšel hudbu a tanec. Zavolal si jednoho ze služebníků a ptal se ho, co to znamená. On mu odpověděl: 'Tvůj bratr se vrátil a tvůj otec dal zabít vykrmené tele, že se mu vrátil zdravý.' Tu se ( starší syn ) rozzlobil a nechtěl jít dovnitř. Jeho otec vyšel a domlouval mu. Ale on otci odpověděl: 'Hle, tolik let už ti sloužím a nikdy jsem žádný tvůj příkaz nepřestoupil. A mně jsi nikdy nedal ani kůzle, abych se poveselil se svými přáteli. Když ale přišel tenhle tvůj syn, který prohýřil tvůj majetek s nevěstkami, dals pro něj zabít vykrmené tele!'
    Otec mu odpověděl: 'Dítě, ty jsi pořád se mnou a všechno, co je moje, je i tvoje. Ale máme proč se veselit a radovat, protože tento tvůj bratr byl mrtev, a zase žije, byl ztracen, a je zase nalezen.' "
_________________________________________________________________________________

Slůvko pro děti:
Přidat popisek
Milé děti, co myslíte, měl otec radši toho nezdárného mladšího syna? Já myslím, že měl oba dva rád úplně stejně – to koneckonců vidíme na tom, jak hezky staršího syna oslovil: Dítě, ty jsi stále se mnou. Jenomže právě proto, že měl rád oba stejně, tak se víc bál o toho mladšího, který utekl z domu – aby se mu něco nestalo. Ten starší syn byl totiž doma, a tedy v bezpečí. A proto měl otec taky tak velkou radost, když viděl, že se mu mladší syn vrací.

Milí bratři a sestry,
   V postavě marnotratného syna z dnešního podobenství bychom mohli velmi snadno – a mylně – vidět pouze někoho, kdo někdy v životě odešel daleko od Boha a od církve a pak se vrátil zpět. Tak by ale pro mnohé z nás mohla tato postava přestat být důležitá; někdo jistě dramatické opuštění víry a pak návrat a smíření zažil, ale asi většina z nás – žijeme-li jako praktikující křesťané a přijímáme-li svátosti – nemá dojem, že by se mohla vzdálit do takové míry, jako to udělal mladší syn. Pak by se ale výpověď dnešního podobenství pro nás zúžila: zůstalo by jen útěšným obrazem nebeského Otce, který je nesmírně milující a laskavý; nebo by bylo pouze varováním, abychom neskončili jako starší syn.
   Postava mladšího syna, který už nechce být v Otcově domě, a tak si bere své peníze a jde někam hodně daleko, může však být obrazem i duchovní skutečnosti, nejen fyzického vzdálení se. Pochopíme to ve chvíli, kdy si uvědomíme něco, co sice v textu není, ale co z něho jasně vyplývá: důvod touhy po úniku z otcova doma. Mladší syn má zcela nepochybně dojem, že doma nemá dostatečnou svobodu; že má jen samé povinnosti, které musí dodržovat; že život doma je nesnesitelná nuda. Může mu připadat, že se míjí opravdovým životem, že mu ho otec vlastně nechce dopřát, a tím pádem ho zřejmě ani nemá rád. A z toho všeho vzniká základní životní pocit, že čím dál bude od otcovského domu, tím bude svobodnější.
  Troufám si říci, že pokušení být jako on je v našem křesťanském životě přítomné téměř denně. Je to pokušení pocitu, že své každodenní povinnosti a stereotyp života už nezvládám, že nezvládám nesení každodenního kříže, že bych všeho nejraději nechal a ode všeho utekl, ať už kamkoli nebo k čemukoli. Mladší syn tomuto pokušení podlehl a odešel – a otec mu to kupodivu umožnil, dal mu svobodu odejít. Kdyby mu nedal jeho podíl, syn by se asi vzdálit nemohl.
   Můžeme se však v tuto chvíli vrátit k začátku prvního čtení, ve kterém po příchodu do zaslíbené země říká Hospodin lidu Izraele ústy Jozua: Dnes jsem z vás odvalil egyptskou hanbu. Hanba egyptského otroctví je podobná hanbě mladšího syna, který musí nakonec pást vepře – pro Židy je to pád k naprostému dnu, horší práce snad ani nemůže existovat, neboť vepř je nečisté zvíře. Otrocká práce v egyptském zajetí a práce pasáka vepřů jsou pravým opakem svobody a důstojnosti života člověka. Mladší syn podlehl pokušení, že doma nemá svobodu a jeho život není dost naplněný – ale o tom, co je skutečná svoboda a skutečně důstojný život, získává správné poznání až po své zkušenosti s pádem na dno. Až v této chvíli objevuje, že jeho pravá svoboda a důstojnost je u Otce. Jako se Izraelité vracejí z egyptského exilu do zaslíbené země, vrací se mladší syn domů. Obraz společné hostiny je pak vyjádřením podstaty této svobody a důstojnosti – je ve vztazích lásky, k Otci a mezi bratřími a sestrami navzájem.  

pátek 22. března 2019

O třetí neděli postní budu číst místo kázání pastýřský list našich biskupů. Toto kázání je ze slavnosti Zvěstování Páně, která je o den později, v pondělí 25.3.

Slavnost Zvěstování Páně 2019


PRVNÍ ČTENÍ Iz 7, 10 - 14

Čtení z knihy proroka Izaiáše.

    Hospodin promluvil k Achazovi ( skrze proroka Izaiáše ) "Vyžádej si znamení od Hospodina, svého Boha, ať hluboko v podsvětí, či nahoře na výšinách!" Achaz však řekl: "Nebudu žádat, nebudu pokoušet Hospodina."
    Tu pravil Izaiáš: "Slyšte tedy, Davidův dome! Nestačí vám omrzovat lidi, že omrzujete i mého Boha? Proto vám dá znamení sám Pán: Hle, panna počne a porodí syna a dá mu jméno Emanuel (to je 'Bůh s námi').


Žl 40 (39), 7 - 8a. 8b - 9. 10. 11 Odp.: srv. 8a + 9b
Odp.: Hle, přicházím, Pane, splnit tvou vůli.

V obětních darech si nelibuješ, zato jsi mi otevřel uši. Celopaly a smírné oběti nežádáš, tehdy jsem řekl: "Hle, přicházím.
Odp.
Ve svitku knihy je o mně psáno: Rád splním tvou vůli, můj Bože, tvůj zákon je v mém nitru."
Odp.
Spravedlnost jsem zvěstoval ve velkém shromáždění, svým rtům jsem nebránil, ty to víš, Hospodine!
Odp.
Nenechal jsem si pro sebe tvou spravedlnost, o tvé věrnosti a pomoci jsem mluvil, nezatajil jsem tvou lásku a tvou věrnost před velkým shromážděním.
Odp.


DRUHÉ ČTENÍ Žid 10, 4 - 10

Čtení z listu Židům

    Krev býků a kozlů nemůže hříchy odstranit. A tak Kristus, když přicházel na svět, řekl: 'Dary ani oběti jsi nechtěl, ale připravils mi tělo. V celopalech a v obětech za hřích jsi neměl zálibu. Proto jsem řekl: Tady jsem, abych plnil, Bože, tvou vůli, jak je to o mně psáno ve svitku knihy.'
    Po prvních slovech: 'dary ani oběti, celopaly ani oběti za hřích jsi nechtěl a neměl jsi v nich zálibu' - a přece to všechno se obětuje podle Zákona - hned dodává: 'Tady jsem, abych plnil tvou vůli.' To první ruší, aby ustanovil to druhé. A touto 'vůlí' jsme posvěceni obětováním těla Ježíše Krista jednou provždy.


EVANGELIUM Lk 1, 26 - 38

Slova svatého evangelia podle Lukáše. 

   " Anděl Gabriel byl poslán od Boha do galilejského města, které se jmenuje Nazaret, k panně zasnoubené s mužem jménem Josef z Davidova rodu a ta panna se jmenovala Maria.
    Anděl k ní vešel a řekl: "Bud' zdráva, milostiplná! Pán s tebou!" Když to slyšela, ulekla se a uvažovala, co má ten pozdrav znamenat. Anděl jí řekl: "Neboj se, Maria, neboť jsi nalezla milost u Boha. Počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. Bude veliký a bude nazván Synem Nejvyššího. Pán Bůh mu dá trůn jeho předka Davida, bude kralovat nad Jakubovým ro-dem navěky a jeho království nebude mít konce."
    Maria řekla andělovi: "Jak se to stane? Vždyť muže nepoznávám." Anděl jí odpověděl: "Duch svatý sestoupí na tebe a moc Nejvyššího tě zastíní. Proto také dítě bude nazváno svaté, Syn Boží. I tvoje příbuzná Alžběta počala ve svém stáří syna a je už v šestém měsíci, ačkoli byla považována za neplodnou. Vždyť u Boha není nic nemožného."
    Maria řekla: "Jsem služebnice Páně: ať se mi stane podle tvého slova." A anděl od ní odešel.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Slůvko pro děti:

Milé děti,
Slyšeli jsme, že Panna Maria byla po setkání s andělem Gabrielem ve velkých rozpacích: napřed se polekala a pak se ptala, jak je to vůbec možné. Ale nakonec souhlasila, že bude Ježíšovou matkou. A stalo se to proto, že uvěřila tomu, co jí Gabriel říkal: že na ten úkol nebude sama, že jí Bůh dá všechnu potřebnou milost, aby to zvládla. Právě Mariina víra byla v tu chvíli to nejdůležitější. Proto jí taky o něco později říká její sestřenice Alžběta, když se potkají: Blahoslavená, která jsi uvěřila, že se splní to, co Ti bylo řečeno od Pána.

Milí bratři a sestry,
   Při příležitosti slavnosti Zvěstování Páně většinou vzpomínáme na pokoru a ochotu Matky Boží vůči přijetí Božího plánu s jejím životem. Dnes bych se chtěl však na dnešní evangelium podívat poněkud jinak než obvykle.
   Pouštní otcové prvních křesťanských staletí používali krátké, nazpaměť naučené citace z Písma svatého jako obranu proti různým druhům logismů, tedy myšlenek, které v nich vzbuzovaly pokušení – a velmi často to bylo pokušení opustit klášter či poustevnu a začít život někde jinde a nějak jinak. A může-li nám být text dnešního evangelia prospěšný v podobném smyslu (aniž bychom si z Božího Slova chtěli dělat pouhou pomůcku pro nějaké zbožné cvičení) mohlo by to být právě povzbuzení v pochybnostech před nějakým důležitým životním rozhodnutím; a samozřejmě také dodání odvahy jít po cestě, kterou jsme si již zvolili, ve chvíli, kdy by člověk měl pokušení ji vzdát.
    Říká se, že dnes víc než dříve mají lidé strach učinit nějaké závazné rozhodnutí, a proto prý ubývá těch, kteří se odváží vstoupit do manželství nebo přijmout jakékoli povolání k duchovnímu stavu. Možná že je to trochu jinak – strach je možná úplně stejný, ale na lidské rovině máme asi méně záchytných a opěrných bodů, které by nám pomohly tento strach překonávat. Svět kolem nás je složitý, nepřehledný, a navíc se rychle mění. Každý z nás ve svém okolí vidí mnoho příkladů, kdy příběh manželství nebo duchovního povolání nějak ztroskotal.  A ještě navíc víme, že ne vždycky se to stalo, protože by dotyčný byl lehkovážný či se třeba málo modlil. To není příliš povzbudivé.
    Panna Maria má ve chvíli zvěstování také obavy. Nejprve ani nechápe, ‚co má ten pozdrav znamenat‘, a pak, když se dozví o svém vyvolení, má oprávněnou námitku, že za současného stavu věcí přece něco takového není možné ‚ Jak se to stane, vždyť muže nepoznávám?‘ Když ale budeme pozorně naslouchat všemu, co v dnešním evangeliu říká anděl Gabriel, uvidíme, že mluví vlastně jen na jedno téma: Boží moc a Boží milost. Gabriel nazaretskou Pannu vůbec lidsky nepovzbuzuje ‚neboj, to zvládneš, příbuzní to pochopí a pomohou Ti‘. Ani jí nic nedává rozkazem ‚Bůh tak rozhodl a basta‘. První odkaz na Boží moc je už v pozdravu: Zdrávas, milostí zahrnutá. A pak pokračuje: Duch svatý sestoupí na Tebe a Boží moc Tě zastíní. A nakonec, aby zaslíbení bylo úplně jisté, dává příklad, že Bůh skutečně dělá velké věci, věci mimo naši představivost a možnosti: I Tvoje příbuzná Alžběta počala ve svém stáří syna, ačkoli byla považována za neplodnou. Vždyť u Boha není nic nemožného.
     Naše obavy, naše logismy jsou podobné: Jak to zvládnu? Bude mne za dvacet let ještě mít rád? Jak bude za dvacet let vypadat církev? Případně v těžkostech na již nastoupené cestě Už na to nemám, je to příliš těžké nebo Měl jsem se tenkrát rozhodnou jinak. V takových chvílích můžeme použít jako obranu andělova slova z dnešního evangelia: Neboj se, člověče. U Boha není nic nemožného.

sobota 16. března 2019


2. neděle postní C 2019


1. ČTENÍ Gn 15,5-12.17-18

Čtení z první knihy Mojžíšovy.

    Bůh vyvedl Abráma ven a pravil: "Pohlédni na nebe a spočítej hvězdy, můžeš-li je spočítat!" - a dodal: "Tak (četné) bude tvé potomstvo!" (Abrám) Hospodinu uvěřil, a ten ho za to uznal za spravedlivého.
    (Znovu) mu pravil: "Já jsem Hospodin, já jsem tě vyvedl z Uru Chaldejců, abych ti dal tuto zemi do vlastnictví."
    (Abrám) řekl: "Pane, Hospodine, podle čeho poznám, že ji dostanu do vlastnictví?"
    (Bůh) mu řekl: "Vezmi pro mě jalovici, kozu, berana, všechny tříroční, pak ještě hrdličku a holoubě."
    (Abrám) mu přinesl všechna tato zvířata, rozpůlil je a položil jednu polovici proti druhé, ale ptáky nerozpůlil. Dravci se slétali na mrtvá těla, ale Abrám je odháněl. Slunce se sklánělo k západu, když Abrám upadl do hlubokého spánku; pojala ho hrůza a velká tíseň.
    Zatím slunce zapadlo, nastala tma, a hle - dýmající pec a ohnivá pochodeň přešly mezi oněmi rozpůlenými částmi. V ten den uzavřel Hospodin s Abrámem smlouvu a řekl: “Tvému potomstvu dávám tuto zemi od Egyptského potoka až k veliké řece, řece Eufratu!"


Žl 27 (26),1.7-8a.8b-9abc.13-14 Odp.: 1a
Odp.: Hospodin je mé světlo a má spása.

Hospodin je mé světlo a má spása, koho bych se bál? Hospodin je záštita mého života, před kým bych se třásl?
Odp.
Slyš, Hospodine, můj hlas, jak volám, smiluj se nade mnou, vyslyš mě! Mé srdce k tobě mluví, má tvář tě hledá:
Odp.
Hospodine, hledám tvou tvář. Neskrývej svou tvář přede mnou, v hněvu neodmítej svého služebníka! Tys má pomoc, nezavrhuj mě!
Odp.
Věřím, že uvidím blaho od Hospodina v zemi živých! Důvěřuj v Hospodina, bud' silný, ať se vzmuží tvé srdce, doufej v Hospodina!
Odp.


2. ČTENÍ Flp 3,17-4,1

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Filipanům.

   Bratři a sestry, jednejte všichni tak, jak jednám já, a dívejte se na ty, kdo žijí podle mého příkladu. Často jsem vás na to upozorňoval, a teď to říkám se slzami v očích, že se jich mnoho chová jako nepřátelé Kristova kříže. Jejich konec je záhuba, jejich bůh je břicho a vychloubají se tím, zač by se měli stydět, mají zájem jenom o věci pozemské.
    My však máme svou vlast v nebi, odkud také s touhou očekáváme spasitele Pána Ježíše Krista. On přemění naše ubohé tělo, aby nabylo stejné podoby jako jeho tělo oslavené. Způsobí to jeho moc, kterou si může podřídit všecko.
    A tak, moji bratři milovaní a vytoužení, moje radosti a koruno, stůjte v Pánu pevně, milovaní!


EVANGELIUM Lk 9,28b-36

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

   Ježíš vzal s sebou Petra, Jana a Jakuba a vystoupil s nimi na horu pomodlit se. Když se modlil, výraz tváře se mu změnil a jeho šat oslnivě zbělel. A hle, rozmlouvali s ním dva muži - byli to Mojžíš a Eliáš. Zjevili se ve slávě a mluvili o jeho smrti, kterou měl podstoupit v Jeruzalémě. Petra a jeho druhy však přemohl spánek. Když se probrali, spatřili jeho slávu a ty dva muže stát u něho.
    Jak se potom od něho vzdalovali, řekl Petr Ježíšovi: "Mistře, je dobře, že jsme tady! Postavíme tři stany: jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi." Nevěděl, co mluví. Zatímco to říkal, objevil se oblak a zahalil je. Když se octli v oblaku, padla na ně bázeň.
    Z oblaku se ozval hlas: "To je můj vyvolený Syn, toho poslouchejte!" Když se ten hlas ozval, byl už Ježíš sám. Zachovali o tom mlčení a nikomu v oněch dnech nepověděli nic o tom, co viděli. _______________________________________________________________________
Slůvko pro děti:

Milé děti,
Teď v postě se snažíme si něco odepřít, nebo se víc modlit. A zvlášť s tím odepíráním je potíž; připadá nám to někdy těžké. A když zrovna děláme něco obtížného, tak musíme mít před očima budoucí cíl; abychom se měli na co těšit, abychom věděli, proč se teď snažíme a namáháme. Pán Ježíš se proto ukázal svým učedníkům ve slávě, aby neztratili naději, až ho uvidí o Velkém pátku trpět a umírat. Chtěl jim ukázat, že vstane z mrtvých, že to obtížné a bolestivé se promění v něco krásného; že to, čím bude muset projít, stojí za ten dobrý konec.  


Milí bratři a sestry,
V úryvku z Pavlova listu Filipanům, který jsme slyšeli ve druhém čtení, se objevuje časté biblické téma dvojí cesty: ke smrti či k životu. Můžeme si vzpomenout například na první žalm: Blaze muži, který se neřídí radami svévolníků, který nestojí na cestě hříšných, který nesedává s posměvači,  nýbrž si oblíbil Hospodinův zákon, nad jeho zákonem rozjímá ve dne i v noci.  Je jako strom zasazený u tekoucí vody, který dává své ovoce v pravý čas, jemuž listí neuvadá. A na druhé straně: se svévolníky je tomu jinak: jsou jak plevy hnané větrem.  Na soudu svévolní neobstojí, ani hříšní v shromáždění spravedlivých.  Hospodin zná cestu spravedlivých, ale cesta svévolníků vede do záhuby. Podobné místo je v páté knize Mojžíšově: Dovolávám se dnes proti vám svědectví nebes i země: Předložil jsem ti život i smrt, požehnání i zlořečení; vyvol si tedy život, abys byl živ ty i tvé potomstvo a miloval Hospodina, svého Boha, poslouchal ho a přimkl se k němu. Toto téma pak vrcholí v Ježíšových výrocích o dvou cestách a dvou branách: těsná brána a úzká cesta vedou k životu; druhá, pohodlnější cesta a vchod naopak do záhuby.

Pavel vedle sebe klade právě takové dvě cesty: ‘oni’, tedy ti, kteří jdou po cestě vedoucí do záhuby, ‘mají zájem jen o věci pozemské’, kdežto ‘my’, poutníci na cestě života ‘máme svou vlast v nebi, odkud s touhou očekáváme Spasitele Pána Ježíše Krista‘.

Z toho, co Pavel píše - z jeho obav, které jsou v dopise vyjádřeny - však zároveň poznáváme, že žádné ostré rozdělení na ‘my’ a ‘oni’ ve Filipech vlastně nebylo. Mnoho filipských křesťanů bylo zřejmě přitahováno onou pohodlnou a širokou cestou zaměření na dobra tohoto světa; i jim hrozilo, že začnou mít zájem jen o pozemské skutečnosti a na svou vlast v nebi pozapomenou, nebo na ni zapomenou úplně. Velmi podobně kárá apoštol křesťanskou obec v Korintě: bylo to kosmopolitní přístavní město pozdní antiky a převládající morálka v něm  nebyla moc příkladná; a křesťané v něm žili ve velkém pokušení se přizpůsobit a žít tak, jako většina ostatních.

Souvislost s postní dobou, kterou právě prožíváme, je docela zřejmá: skrze dobrovolné zřeknutí se nějakého dobra, skrze modlitbu a skutky lásky, ke kterým jsme v postě pozváni, máme znovu vykročit na cestu vedoucí k životu. Máme si znovu uvědomit, že naše vlast je v nebi. A máme v sobě znovu objevit naši touhu po Bohu, po Jeho spáse, po Jeho blízkosti a Jeho lásce.

 Je pro nás, milí bratři a sestry, asi mnohem snazší než pro filipské křesťany si tuto touhu nechat v sobě přehlušit něčím jiným. Můžeme mnohem spíše než oni podléhat pokušení mít zájem jen o pozemské věci: o všechny ty nabízející se příjemnosti života, o bezbřehou škálu možností, jak si jej vyplnit. Pokud má ale křesťanská nauka o člověka pravdu, pak nás všechny tyto věci nemohou zcela uspokojit; nemohou utišit touhu naší duše po smyslu, po plnosti života a lásky. Všechny tyto skutečnosti jsou konečné, ale člověk je stvořen k nekonečnu.

Ježíš v dnešním evangeliu se ukazuje ve slávě, a předjímá tak své konečné oslavení o Velikonocích. Ukazuje se svým třem učedníkům, a ukazuje se i nám, aby nám ukázal, že nejhlubší touha našeho srdce není iluze. Ježíš ve slávě je pro nás povzbuzením k tomu, co říká svatý Pavel na konci dnešního úryvku: stůjte v Pánu pevně, milovaní. Kéž nám letošní půst pomůže, abychom stáli pevně v Pánu, a aby naše touha po něm zůstala živá.

sobota 9. března 2019


1. neděle postní C 2019


1. ČTENÍ Dt 26,4-10

Čtení z páté knihy Mojžíšovy.

Mojžíš řekl lidu:
    „Kněz vezme z tvé ruky koš a položí ho před oltář Hospodina, tvého Boha. Ujmeš se slova a vyznáš před Hospodinem, svým Bohem:
   Můj praotec byl potulným Aramejcem, sestoupil do Egypta a přebýval tam v malém počtu osob jako přistěhovalec. Ale stal se tam národem velkým, mocným a početným. Egypťané však nás týrali, sužovali a podrobili tvrdému otroctví. Tehdy jsme křičeli k Hospodinu, Bohu našich otců, a Hospodin slyšel náš hlas, viděl naši bídu, lopotu a útlak. Hospodin nás vyvedl z Egypta mocnou rukou, napřaženým ramenem, šířil velký strach a působil znamení a divy. Přivedl nás na toto místo a dal nám tuto zem, zem oplývající mlékem a medem.
   Nyní hle - přináším prvotiny plodů půdy, kterou jsi mi dal, Hospodine! Položíš koš před Hospodinem, svým Bohem, a pokloníš se Hospodinu, svému Bohu.“


Žl 91 (90),1-2.10-11.12-13.14-15 Odp.: srv. 15
Odp.: Bud' se mnou, Pane, v mé tísni.

Kdo přebýváš v ochraně Nejvyššího, kdo dlíš ve stínu Všemocného, řekni Hospodinu: „Mé útočiště jsi a má tvrz, můj Bůh, v něhož doufám!“
Odp.
Nepřihodí se ti nic zlého a útrapa se k tvému stanu nepřiblíží. Vždyť svým andělům vydal o tobě příkaz, aby tě střežili na všech tvých cestách.
Odp.
Na svých rukou tě ponesou, abys nenarazil o kámen svou nohou. Po zmiji a hadu budeš kráčet, šlapat budeš po lvu i draku.
Odp.
Vysvobodím ho, protože lne ke mně, ochráním ho, protože zná mé jméno. Vyslyším ho, až mě bude vzývat, zachráním ho a oslavím.
Odp.


2. ČTENÍ Řím 10,8-13

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Římanům.

Bratři a sestry!
   Co říká Písmo? „Blízko tebe je to slovo, máš ho v ústech i ve svém srdci“; to je slovo víry, které hlásáme.
   Jestliže tedy ústy vyznáváš, že Ježíš je Pán, a v srdci věříš, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen. Víra vede ke spravedlnosti, vyznání ústy vede ke spáse. Písmo přece říká: „Žádný, kdo v něho věří, nebude zklamán.“ Není totiž žádný rozdíl mezi židem a pohanem: všichni přece mají jednoho a téhož Pána a ten je bohatě štědrý ke všem, kdo ho vzývají. Vždyť „každý, kdo bude vzývat jméno Páně, bude spasen“.


EVANGELIUM Lk 4,1-13
Slova svatého evangelia podle Lukáše.

   Ježíš se vrátil od Jordánu plný Ducha svatého. Duch ho vodil pouští čtyřicet dní a ďábel ho pokoušel. Ty dny nic nejedl, a když uplynuly, vyhladověl. Ďábel mu řekl: „Jsi-li Syn Boží, řekni tomuto kameni, ať se z něho stane chléb!“
   Ježíš mu odpověděl: „Je psáno: Nejen z chleba žije člověk“. Pak ho ďábel vyvedl vzhůru, v jediném okamžiku mu ukázal všechna království světa a řekl mu: „Všechnu tuto moc a jejich slávu dám tobě, protože mně je odevzdána a dávám ji, komu chci. Jestliže se přede mnou skloníš, všechno to bude tvoje.“
   Ježíš mu na to řekl: „Je psáno: Pánu, svému Bohu, se budeš klanět a jen jemu sloužit!“
   Potom ho (ďábel) zavedl do Jeruzaléma, postavil ho na vrchol chrámu a řekl mu: „Jsi-li Syn Boží, vrhni se odtud dolů! Je přece psáno: Svým andělům dá o tobě příkaz, aby tě ochránili, takže tě ponesou na rukou, abys nenarazil nohou na kámen.“
   Ježíš mu odpověděl: „Je řečeno: Nebudeš pokoušet Pána, svého Boha!“ Když ďábel dokončil všechna pokušení, opustil ho až do určeného času.

Milí bratři a sestry,
    V rozhovoru pokušitele a Ježíše v dnešním evangeliu se projevuje, o co pokušiteli jde především: hlavní není to, aby Ježíš dále vydržel držet půst nebo aby odmítl moc nad světem. Důležité je, že pokušitel útočí na Ježíšův vztah s Otcem. Sice Ježíši dvakrát říká Jsi - li Syn Boží, ale veškerá jeho snaha spočívá v tom, aby právě tento vztah lásky a důvěry Syna k Otci narušil a nakonec zničil.
Ničit vztahy lásky je pokušitelovou podstatou, je to jeho hlavní charakteristika, která se projevuje i v jeho názvu: řecké sloveso dia-ballein, ze kterého pochází ono české ďábel, znamená od sebe odtrhnout, vzájemně vzdálit. Protikladné sloveso je sym-ballein, z něhož je odvozeno podstatné jméno symbol. Znamená spojit dohromady něco, co bylo původně oddělené. Pokušitel je tedy vlastně velký Rozdělovatel.
   Ďábel na Ježíše zkouší úplně stejnou taktiku, jako na Adama a Evu ve známém příběhu z První knihy Mojžíšovy na začátku Starého Zákona. Jde mu o narušení vztahu lásky a důvěry člověka k jeho Stvořiteli, vlastně vztahu synovské lásky (v češtině nemáme výraz pro syna a dceru dohromady) člověka k Bohu, který mu dal život. Překročení Božího příkazu při utržení plodu ze stromu poznání je už jen viditelným znamením toho, k čemu pokušitel muže a ženu přiměl: důvěra a láska lidí ke svému Stvořiteli byla zničena, na její místo nastoupil falešný obraz Boha jako konkurenta člověka; jako někoho, kdo člověku nechce něco dopřát; jako někoho, kdo nahání strach; a nakonec jako někoho, od koho je potřeba se osvobodit a učinit tvůrcem a měřítkem všech věcí sama sebe. A zároveň je zničena i harmonie a čistota nejsilnějšího vztahu, který mají lidé k sobě navzájem: vztahu mezi mužem a ženou.
   Všimněme si dobře, jak Ježíš na pokušení reaguje: ve svých odpovědích pokušiteli vždycky cituje Boží jméno. Je tomu tak i v prvním pokušení učinit z kamenů chléb; na souběžném místě u Matouše Ježíš říká: Nejen z chleba živ je člověk, ale z každého slova, které vychází z Božích úst. Ježíš se vždycky odkazuje na svůj vztah s Otcem, který je pro něj cennější než všechno ostatní - ví, že z tohoto vztahu žije.
   Na začátku evangelia jsme slyšeli, že Ježíš se vrátil od Jordánu - kde byl pokřtěn Janem - plný Ducha svatého. U Jordánu se poprvé zjevuje tajemství Nejsvětější Trojice: Na Ježíše sestupuje Duch svatý a z nebe je slyšet hlas: To je můj milovaný Syn. Ježíš je plný Ducha svatého, který je vzájemná láska mezi Otcem a Synem. Proto nemá pokušitel vlastně žádnou šanci na úspěch: Ježíš si svou lásku k Otci nenechá vzít, protože je jí naplněn.
   Naše postní snažení, naše snaha se lépe modlit i všechny skutky odříkání, mají právě tento smysl. Obnovujeme si jimi vědomí o tom, že jsme milované děti Otce a v Kristu sobě navzájem bratři a sestry. Jsou to skutečnosti navzájem propojené, opravdová láska je jen jedna. Pokud podlehneme pokušení a necháme si narušit náš vztah s Bohem, narušená bude i naše láska k lidem. A naopak: pokročíme-li v lásce k Bohu, i ona druhá bude větší a hlubší.

sobota 2. března 2019


8. neděle v mezidobí C 2019


1. ČTENÍ Sir 27,5-8(řec.4-7)

Čtení z knihy Sirachovcovy. 

    V sítu, kterým se třese, zůstane smetí, právě tak zůstane vina na člověku, když je prozkoušen. V peci se osvědčí nádoba od hrnčíře, člověk se osvědčí, když s ním mluvíš. Ovoce ukáže, jak byl strom pěstěn, právě tak slovo vyjádří myšlenky lidského srdce. Nikoho nechval, než ho vyzkoušíš, tak se totiž osvědčí člověk. 


Žl 92(91),2-3.13-14.15-16 Odp.: 2a 

Odp.: Dobré je chválit Hospodina.
Dobré je chválit Hospodina, opěvovat tvé jméno, Svrchovaný! Zrána hlásat tvé milosrdenství a za noci tvou věrnost.
Odp.
Spravedlivý pokvete jak palma, poroste jak cedr na Libanonu. Kdo jsou zasazeni v domě Hospodinově, pokvetou v nádvořích našeho Boha.
Odp.
Ještě ve stáří budou přinášet užitek, zůstanou šťavnatí a svěží, aby hlásali', jak spravedlivý je Hospodin, má skála, v němž není nepravosti.
Odp.

2. ČTENÍ 1Kor 15,54-58 

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Timotejovi. 

Bratři a sestry!
    Až toto tělo porušitelné vezme na sebe neporušitelnost, a toto tělo smrtelné vezme na sebe nesmrtelnost, potom se vyplní to, co stojí v Písmě: 'Vítězně je smrt navždy zničena! Smrti, kdepak je tvoje vítězství? Smrti, kdepak je tvůj bodec?' Ten bodec smrti je hřích, a hřích zase čerpal svou moc ze Zákona. Ale Bohu díky! On nám popřává vítězství skrze našeho Pána Ježíše Krista.
    Proto buďte pevní, moji milí bratři, nedejte se zviklat a pilně pokračujte v díle Páně. Víte přece, že vaše námaha není marná, když ji konáte ve spojení s Pánem.

EVANGELIUM Lk 6,39-45 

Slova svatého evangelia podle Lukáše. 

    Ježíš řekl učedníkům přirovnání: "Může slepý vést slepého? Nespadnou oba do jámy? Není žák nad učitele; když se dokonale vyučí, bude jako jeho učitel.
    Jak to, že vidíš třísku v oku svého bratra, ale trám ve vlastním oku nepozoruješ? Jak můžeš říkat svému bratru: 'Bratře, dovol, ať ti vyndám z oka třísku', a sám nevidíš ve svém oku trám! Pokrytče! Napřed vyndej ze svého oka trám, a teprve potom budeš dobře vidět, abys mohl vyndat třísku z oka svého bratra.
    Není dobrý strom, který dává špatné ovoce, ani zase špatný strom, který dává dobré ovoce. Každý strom se pozná po vlastním ovoci. Z trní nesbírají fíky a z bodláčí nesklízejí hrozny. Dobrý člověk vydává z dobré pokladnice svého srdce dobro, ale zlý ze zlého vydává zlo. Jeho ústa mluví to, čím přetéká srdce."

_________________________________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti,
Kdyby vaše paní učitelka neuměla počítat, mohla by vás učit matematiku? Určitě ne! Stejně tak to platí pro jakýkoli jiný předmět. Kdo chce druhé třeba učit anglicky, tak se musí ten jazyk sám dobře naučit. A Pán Ježíš nám dnes říká, že když chceme pomáhat druhým lidem, aby poznali to, co třeba dělají špatně, tak se to musíme taky napřed naučit sami na sobě.

Milí bratři a sestry,
Dnešní texty nás již svým způsobem uvádějí do postní doby, ve které chceme s Boží pomocí poznat a napravit v životě to, co je třeba. Zejména první čtení hovoří o skutečnostech, které nám ukazují pravdu o nás samých i o druhých. Jsou to především životní zkoušky, kterými procházíme a při kterých tato pravda vychází najevo. Sirachovec o nich mluví v různých obrazech: prosévání sítem, po kterém se projeví, kolik bylo v obilí plev a různého jiného balastu; nádoba v peci, která přežije vypalování pouze tehdy, jestliže nemá vadu z předchozích kroků její výroby. Poté autor používá - stejně jako Ježíš v evangeliu - obraz stromu a ovoce: teprve ve chvíli, až na stromě něco uzraje, zjistíme, jestli je to k jídlu - a také to, jak sadař o strom předtím pečoval. Vzpomínám v téhle souvislosti na krásné pomerančovníky se zralými a lákavými plody, které lemovaly jednu ulici v italském městě Brindisi, v místech, kde na pobřeží Jaderského moře končí starověká Via Appia. Když jsme je ochutnali, byly nesnesitelně hořké, protože se jednalo o okrasnou odrůdu.

Podobných obrazů je v Písmu svatém celá řada – najdeme je například v žalmech 18 nebo 66: Když jsi, Hospodine, zadul svým hněvem, ukázala se dna oceánů a základy země byly obnaženy. Zkoušel jsi nás, Bože, protříbil jsi nás, jako se tříbí stříbro. Pravda o nás samotných se nepoznává podle vnějšího zdání, ale ukazuje se ve zkouškách a těžkostech života, a také v plodech, které náš život a naše práce přinášejí.

Jenomže když si právě tohle uvědomíme, mohou nám zároveň vyvstat všechna naše možná životní selhání, která jsme v těžkých obdobích našeho života zažili. Nebo, díváme-li se zpátky na svůj život, nemusíme vidět dobré plody, které jsme si přáli nebo ve které jsme doufali. A taková pravda o nás samých není něco, co by nás povzbudilo, spíš naopak. Něco podobného prožíváme v těchto dnech a měsících vzhledem k celému společenství církve. Projevila se pravda o zneužívání dětí a o tom, jak bylo zametáno pod koberec -  pravda pokořující, bolestná a pro důvěryhodnost církve naprosto devastující.

A ještě ke všemu nám Ježíš ve svém krátkém podobenství o třísce a trámu vlastně zakazuje náš oblíbený a osvědčený psychologický trik, kterým se zbavujeme nepříjemného pocitu z poznání nepříjemné pravdy: totiž říct si, že ten druhý je ještě horší než já. Ježíš nás vrací k sobě, k tomu, abychom se viděli pravdivě - teprve potom budeme schopní pravdivě vidět i druhého.

Kdybychom, milí bratři a sestry, skončili zde, asi bychom všichni odcházeli domů mírně depresivní. Naštěstí je ale na stole dnešního Božího slova ještě druhé čtení z prvního listu Timotejovi. Svatý Pavel v něm používá svoji oblíbenou změnu pohledu: odvrací zrak od zdánlivě bezvýchodnosti našeho hříchu a dívá se směrem ke Kristu a jeho spáse. Bohu díky! On nám popřává vítězství skrze našeho Pána Ježíše Krista. Velmi podobný, ale ještě silnější text je v listě Římanům: Jako člověk vnitřní radostně souhlasím s Božím zákonem. Pozoruji však, že je v mých údech jiný zákon, který odporuje zákonu mého rozumu a dělá ze mě zajatce zákona hříchu, který vládne v mých údech. Já nešťastný člověk! Kdo mě vysvobodí od těla propadlého této smrti? Díky Bohu! (Je to možné) skrze Ježíše Krista, našeho Pána.

Nemusíme se tedy, milí bratři a sestry, bát pravdy o nás samotných, i kdyby byla nepříjemná. Je totiž ještě jedna, hlubší pravda. Jsme hříšní lidé, ale ještě víc jsme milované Boží děti, za které Ježíš zemřel a vstal z mrtvých.