4. neděle postní C 2019

1. ČTENÍ Joz 5,9a.10-12

Čtení z knihy Jozue.

    Hospodin pravil Jozuovi: "Dnes jsem z vás odvalil egyptskou hanbu."
    Synové Izraele se utábořili v Gilgalu a slavili Velikonoce čtrnáctého dne toho měsíce večer na jerišských planinách. Na druhý den po Velikonocích jedli z úrody té země: nekvašené chleby a pražená zrna.
    Téhož dne přestala (padat) mana. Byl to druhý den, když jedli z úrody té země. Synové Izraele už neměli manu, toho roku jedli z výnosu země Kanaán.


Žl 34 (33),2-3.4-5.6-7 Odp.: 9a
Odp.: Okuste a vizte, jak je Hospodin dobrý.

Ustavičně chci velebit Hospodina, vždy bude v mých ústech jeho chvála. V Hospodinu nechť se chlubí moje duše, ať to slyší pokorní a radují se.
Odp.
Velebte se mnou Hospodina, oslavujme spolu jeho jméno! Hledal jsem Hospodina, a vyslyšel mě, vysvobodil mě ze všech mých obav.
Odp.
Pohleďte k němu, ať se rozveselíte, vaše tvář se nemusí zardívat hanbou. Hle, ubožák zavolal, a Hospodin slyšel, pomohl mu ve všech jeho strastech.
Odp.

2. ČTENÍ 2 Kor 5,17-21

Čtení z druhého listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.

Bratři a sestry!
    Když se někdo stal křesťanem, je to nový tvor. To staré pominulo, nové nastoupilo. A všecko to pochází od Boha; on nás smířil se sebou skrze Krista a svěřil nám službu, abychom hlásali toto usmíření. Vždyť Bůh pro Kristovy zásluhy smířil svět se sebou, lidem už nepřičítá jejich poklesky a nás pověřil kázáním o tomto usmíření. Jsme proto Kristovi vyslanci, jako by skrze nás napomínal Bůh.
    Kristovým jménem vyzýváme: Smiřte se s Bohem! S tím, který byl bez hříchu, jednal kvůli nám jako s největším hříšníkem, abychom my skrze něho byli spravedliví u Boha.

EVANGELIUM Lk 15,1-3.11-32

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

      Do Ježíšovy blízkosti přicházeli samí celníci a hříšníci, aby ho slyšeli. Farizeové a učitelé Zákona mezi sebou reptali : "Přijímá hříšníky a jí s nimi! " Pověděl jim tedy toto podobenství:
    "Jeden člověk měl dva syny. Mladší z nich řekl otci: 'Otče, dej mi z majetku podíl, který na mě připadá.' On tedy rozdělil majetek mezi ně. Netrvalo dlouho a mladší syn sebral všechno, odešel do daleké země a tam svůj majetek rozmařilým životem promarnil.
    Když všechno utratil, nastal v té zemi velký hlad, a on začal mít nouzi. Šel a uchytil se u jednoho hospodáře v té zemi. Ten ho poslal na pole pást vepře. Rád by utišil hlad lusky, které žrali vepři, ale nikdo mu je nedal.
    Tu šel do sebe a řekl: 'Kolik nádeníků mého otce má nadbytek chleba, a já tady hynu hladem! Vstanu a půjdu k svému otci a řeknu mu: Otče, zhřešil jsem proti Bohu i proti tobě. Už nejsem hoden, abych se nazýval tvým synem. Vezmi mě jako jednoho ze svých nádeníků!' Vstal a šel k svému otci.
    Když byl ještě daleko, otec ho uviděl a pohnut soucitem přiběhl, objal ho a políbil. Syn mu řekl: 'Otče, zhřešil jsem proti Bohu i proti tobě. Už nejsem hoden, abych se nazýval tvým synem.' Ale otec nařídil služebníkům: 'Honem přineste nejlepší šaty a oblečte ho, dejte mu na ruku prsten a obuv na nohy! Přiveďte vykrmené tele a zabijte ho! A hodujme a veselme se, protože tento můj syn byl mrtev, a zase žije, byl ztracen, a je zas nalezen!' A začali se veselit.
    Jeho starší syn byl právě na poli. Když se vracel a byl už blízko domu, uslyšel hudbu a tanec. Zavolal si jednoho ze služebníků a ptal se ho, co to znamená. On mu odpověděl: 'Tvůj bratr se vrátil a tvůj otec dal zabít vykrmené tele, že se mu vrátil zdravý.' Tu se ( starší syn ) rozzlobil a nechtěl jít dovnitř. Jeho otec vyšel a domlouval mu. Ale on otci odpověděl: 'Hle, tolik let už ti sloužím a nikdy jsem žádný tvůj příkaz nepřestoupil. A mně jsi nikdy nedal ani kůzle, abych se poveselil se svými přáteli. Když ale přišel tenhle tvůj syn, který prohýřil tvůj majetek s nevěstkami, dals pro něj zabít vykrmené tele!'
    Otec mu odpověděl: 'Dítě, ty jsi pořád se mnou a všechno, co je moje, je i tvoje. Ale máme proč se veselit a radovat, protože tento tvůj bratr byl mrtev, a zase žije, byl ztracen, a je zase nalezen.' "

_________________________________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Přidat popisek

Milé děti, co myslíte, měl otec radši toho nezdárného mladšího syna? Já myslím, že měl oba dva rád úplně stejně – to koneckonců vidíme na tom, jak hezky staršího syna oslovil: Dítě, ty jsi stále se mnou. Jenomže právě proto, že měl rád oba stejně, tak se víc bál o toho mladšího, který utekl z domu – aby se mu něco nestalo. Ten starší syn byl totiž doma, a tedy v bezpečí. A proto měl otec taky tak velkou radost, když viděl, že se mu mladší syn vrací.

Milí bratři a sestry,

   V postavě marnotratného syna z dnešního podobenství bychom mohli velmi snadno – a mylně – vidět pouze někoho, kdo někdy v životě odešel daleko od Boha a od církve a pak se vrátil zpět. Tak by ale pro mnohé z nás mohla tato postava přestat být důležitá; někdo jistě dramatické opuštění víry a pak návrat a smíření zažil, ale asi většina z nás – žijeme-li jako praktikující křesťané a přijímáme-li svátosti – nemá dojem, že by se mohla vzdálit do takové míry, jako to udělal mladší syn. Pak by se ale výpověď dnešního podobenství pro nás zúžila: zůstalo by jen útěšným obrazem nebeského Otce, který je nesmírně milující a laskavý; nebo by bylo pouze varováním, abychom neskončili jako starší syn.

   Postava mladšího syna, který už nechce být v Otcově domě, a tak si bere své peníze a jde někam hodně daleko, může však být obrazem i duchovní skutečnosti, nejen fyzického vzdálení se. Pochopíme to ve chvíli, kdy si uvědomíme něco, co sice v textu není, ale co z něho jasně vyplývá: důvod touhy po úniku z otcova doma. Mladší syn má zcela nepochybně dojem, že doma nemá dostatečnou svobodu; že má jen samé povinnosti, které musí dodržovat; že život doma je nesnesitelná nuda. Může mu připadat, že se míjí opravdovým životem, že mu ho otec vlastně nechce dopřát, a tím pádem ho zřejmě ani nemá rád. A z toho všeho vzniká základní životní pocit, že čím dál bude od otcovského domu, tím bude svobodnější.

  Troufám si říci, že pokušení být jako on je v našem křesťanském životě přítomné téměř denně. Je to pokušení pocitu, že své každodenní povinnosti a stereotyp života už nezvládám, že nezvládám nesení každodenního kříže, že bych všeho nejraději nechal a ode všeho utekl, ať už kamkoli nebo k čemukoli. Mladší syn tomuto pokušení podlehl a odešel – a otec mu to kupodivu umožnil, dal mu svobodu odejít. Kdyby mu nedal jeho podíl, syn by se asi vzdálit nemohl.

   Můžeme se však v tuto chvíli vrátit k začátku prvního čtení, ve kterém po příchodu do zaslíbené země říká Hospodin lidu Izraele ústy Jozua: Dnes jsem z vás odvalil egyptskou hanbu. Hanba egyptského otroctví je podobná hanbě mladšího syna, který musí nakonec pást vepře – pro Židy je to pád k naprostému dnu, horší práce snad ani nemůže existovat, neboť vepř je nečisté zvíře. Otrocká práce v egyptském zajetí a práce pasáka vepřů jsou pravým opakem svobody a důstojnosti života člověka. Mladší syn podlehl pokušení, že doma nemá svobodu a jeho život není dost naplněný – ale o tom, co je skutečná svoboda a skutečně důstojný život, získává správné poznání až po své zkušenosti s pádem na dno. Až v této chvíli objevuje, že jeho pravá svoboda a důstojnost je u Otce. Jako se Izraelité vracejí z egyptského exilu do zaslíbené země, vrací se mladší syn domů. Obraz společné hostiny je pak vyjádřením podstaty této svobody a důstojnosti – je ve vztazích lásky, k Otci a mezi bratřími a sestrami navzájem.