5. neděle postní C 2019

1. ČTENÍ Iz 43,16-21

Čtení z knihy proroka Izaiáše. 

    Tak praví Hospodin, který vytvořil v moři cestu, v mocných vodách stezku, který (k soudu) vyvedl vozy i koně, vojsko i silné reky;
všichni spolu leží, již nevstanou, jako knot zhasli, dohořeli: "Nevzpomínejte na věci minulé, nedbejte na to, co se dávno stalo! Hle, činím věci nové,
teď již vzcházejí, což to nepoznáváte? Gestu vytvořím na stepi
a stezky na poušti. Divoká zvěř mě oslaví, šakalové a pštrosi,
že jsem dal vodu na stepi, řeky na poušti,
abych napojil svůj lid, svého vyvoleného, lid, který jsem stvořil pro sebe,
který bude hlásat mou chválu."


Žl 126 (125),1-2ab.2cd-3.4-5.6 Odp.: 3
Odp.: Velkou věc s námi udělal Hospodin, naplnila nás radost.

Když Hospodin přiváděl siónské zajatce, byli jsme jako ve snách. Tehdy byla naše ústa plná smíchu a náš jazyk plný jásotu.
Odp.
Tehdy se říkalo mezi pohany: "Velkou věc s nimi udělal Hospodin!" Ano, velkou věc s námi udělal Hospodin, naplnila nás radost.
Odp.
Hospodine, změň náš osud, jako se mění údolí na jihu země. kdo sej í v slzách, žnout budou s jásotem
Odp.
Vycházej í s pláčem, když nesou semeno k setí: přijdou však s jásotem a přinesou své snopy.
Odp.



2. ČTENÍ Flp 3,8-14

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Filipanům. 

Bratři a sestry!
    Všecko považuji za škodu ve srovnání s oním nesmírně cenným poznáním Ježíše Krista, svého Pána. Pro něj jsem se toho všeho zřekl a považuji to za bezcenný brak, abych mohl získat Krista a byl s ním spojen; nemám přece vlastní spravedlnost, která se získá zachováváním Zákona, ale tu, která se dává tomu, kdo věří v Krista, totiž tu, která přichází od Boha a spočívá na víře. Tak na sobě poznám Krista i moc jeho zmrtvýchvstání a účast v jeho utrpení; a protože umřel on, i já mu chci být v tom podobný. Potom, jak doufám, dosáhnu i vzkříšení z mrtvých.
    Tím neříkám, že už bych toho dosáhl nebo že jsem už dokonalý; ale ze všech sil se snažím to uchvátit, protože i mne samého uchvátil Kristus Ježíš. Bratři, já si nenamlouvám, že už jsem to uchvátil. Ale o jedno mi jde: nedbám na to, co je za mnou, ale ženu se k tomu, co je přede mnou. Běžím k cíli za vítěznou nebeskou odměnou, ke které nás Bůh povolal skrze Krista Ježíše.


EVANGELIUM Jan 8,1-11

Slova svatého evangelia podle Jana. 

    Ježíš odešel na Olivovou horu. Ale brzo ráno se zase objevil v chrámě a všechen lid přicházel k němu. On se posadil a učil je.
    Tu k němu učitelé Zákona a farizeové přivedli ženu přistiženou při cizoložství. Postavili ji doprostřed a řekli mu: "Mistře, tato žena byla dopadena v cizoložství při činu. Mojžíš nám v Zákoně nařídil takové ženy ukamenovat. Co říkáš ty?" Tou otázkou ho chtěli přivést do úzkých, aby ho měli z čeho obžalovat.
    Ježíš se však sehnul a psal prstem na zem. Když nepřestávali otázkami na něj dotírat, vzpřímil se a řekl jim: "Kdo z vás je bez hříchu, ať první hodí po ní kamenem." A sehnul se opět a psal na zem. Když to uslyšeli, jeden za druhým se vytráceli, starší napřed, až zůstal on sám a žena před ním.
    Ježíš se vzpřímil a řekl jí: "Ženo, kam se poděli? Nikdo tě neodsoudil?"
    Odpověděla: "Nikdo, Pane."
    Ježíš řekl: "Ani já tě neodsuzuji. Jdi a od nynějška už nehřeš! "

________________________________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti,

Na biblických postavičkách je hezky vidět, jak Ježíš píše po zemi, možná do nějakého prachu, který tam na zemi byl. Možná tam napsal, co ta žena udělala. Ale pak to mohl snadno smazat - stejně jako my, když napíšeme omylem křídou nebo fixou na tabuli, že dvakrát šest je jedenáct. Připomíná nám to, že Ježíš nám může odpustit opravdu úplně všechny hříchy, i kdyby byly nevím jak velké.

Milí bratři a sestry,

   Společným tématem dnešních čtení je nepochybně nový začátek: v prvním čtení z knihy proroka Izajáše se říká: Nevzpomínejte na věci minulé, nedbejte na to, co se dávno stalo. Hle, činím věci nové! Svatý Pavel v listě Filipanům zase vyhlašuje: nedbám na to, co je za mnou, ale ženu se k tomu, co je přede mnou.

    Trochu jiným způsobem je toto téma přítomné i v evangeliu: V očích učitelů Zákona je cizoložná žena někým, pro koho již nový začátek neexistuje. Její minulý skutek znamená zároveň konec jejího života, žádnou druhou šanci nemůže dostat, protože zákon je zákon. Ježíš se ale sehne a píše prstem po zemi. Scéna se odehrává zřejmě na takzvaném Nádvoří žen, což bylo jedno z atrií náležejících k jeruzalémskému chrámu. Proto Ježíš asi nepíše prstem do písku, jak říkají některé výklady, ale do vrstvičky prachu na kamenné dlažbě.

     Evangelista nemluví o tom, co Ježíš na zem píše, ale zmínka o Mojžíšově zákoně a o tom, že Ježíš psal po zemi prstem, nám může připomenout desky zákona, psané ‚prstem Božím‘, které Mojžíš snesl z hory Sinaj. Poselství je jasné: Farizeové vidí Boží zákon, trvale a hluboce vytesaný do kamene, podle kterého se musí jednat a basta. Ježíš ale píše do prachu: jistě tím nechce říci, že by chtěl Zákon zrušit, jaksi ho napsat a hned smazat - to, že nepřišel Zákon zrušit, říká jasně v horském kázání. Chce ale smazat odsouzení, které s sebou Zákon nutně nese. Ježíš chce ukázat, že všechny minulé špatné skutky člověka - všechno to, co se v lidských příbězích nepodařilo a zkazilo - nemusejí být trvalou zátěží života, že nemusejí nutně vést ke smrti, jako onu ubohou ženu. Ježíš mohl do prachu docela dobře vepsat všechny hříchy, které ta žena udělala - a stejně snadno je mohl vymazat jediným pohybem ruky nebo dechnutím.

      Možná nám to, milí bratři a sestry, může připadat až příliš krásné na to, aby to mohla být pravda. Každodenní zkušenost i zákony lidské psychologie nás učí, že nejde jen tak přestat myslet na věci minulé, jak říká Izajáš. Zdá se, že se do nás tyto věci nesmazatelně vepisují, že na nás mají podobný vliv jako geny, které jsme dostali od rodičů. Dost často se mi zpovídají zejména lidé v pokročilejším věku z dávných hříchů, které jim již byly dávno odpuštěny, ale oni na ně stejně nemohou přestat myslet. Vypadá to, že věci prožité v minulosti neúprosně a nutně spoluurčují i naši přítomnost a budoucnost.

     Dobrou zprávou dnešního evangelia je, že ještě nad těmito danostmi, se kterými zdánlivě nelze nic udělat, je ještě Boží milosrdenství a Boží uzdravující moc. Jedině v síle tohoto milosrdenství a moci může svatý Pavel říci, že již nemyslí na minulost. Jedině v jejich síle může také Ježíš říci ženě: Jdi a už nehřeš.