27. neděle v mezidobí A 2026      

1. ČTENÍ Iz 5,1-7

Čtení z knihy proroka Izaiáše.

    Zazpívám ( píseň ) svého přítele, píseň svého miláčka o jeho vinici. Vinici měl můj přítel na úrodném svahu.
    Okopal ji, očistil od kamení, osázel ji ušlechtilou révou. Uprostřed postavil věž, i lis v ní vyhloubil: čekal, že ponese hrozny, ona však plodila pláňata.
    Nyní tedy, obyvatelé Jeruzaléma, judští mužové, suďte mezi mnou a mou vinicí!
    Co jsem měl ještě udělat své vinici a neudělal jsem? Když jsem čekal, že ponese hrozny, proč přinesla plané plody?
    Ted' vám ukážu, co udělám své vinici: odstraním její plot, že bude pastviskem, rozbořím její zeď, že ji rozšlapou. Udělám z ní pustinu, nebude ořezána ani okopána, vzroste v trní a hloží. Mrakům dám příkaz, aby ji neskropily deštěm.
    Vinicí Hospodina zástupů je dům Izraele, Judovci - jeho milou sazenicí.
    Čekal spravedlnost, a hle - nepravost, (čekal) právo, a hle - bezpráví!



ŽI 80 (79), 9+12. 13-14. 15-18. 19-20 Odp.: Iz 5, 7a
Odp.: Dům Izraele je vinicí Páně.

Révu z Egypta jsi přenesl, Bože, vyhnals pohany a zasadils ji. Vyhnala své ratolesti až k moři a své úponky až k Řece.
Odp.
Proč jsi dal strhnout její ohradu? Všichni ji obírají, kdo chodí kolem. Pustoší ji kanec z lesa a polní zvěř ji spásá.
Odp.
Bože zástupů, vrať se, shlédni z nebe a podívej se, pečuj o tuto révu! Ochraňuj, co tvá pravice zasadila, výhonek, který sis vypěstoval!
Odp.
Už od tebe neustoupíme, zachovej nás naživu, a budeme velebit tvé jméno. Hospodine, Bože zástupů, obnov nás, rozjasni svou tvář, a budeme spaseni.
Odp.



2. ČTENÍ Flp 4,6-9

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Filipanům.

Bratři a sestry!
    O nic nemějte starost! Ale ve všem předkládejte Bohu své potřeby v modlitbě a prosbě s děkováním. Pak Boží pokoj, který převyšuje všecko pomyšlení, uchrání vaše srdce a vaše myšlenky v Kristu Ježíši.
    Konečně, bratři, mějte zájem o všechno, co je pravdivé, co je čestné, co je spravedlivé, co je nevinné, co je milé, co slouží dobré pověsti, a o každou zdatnost nebo činnost, která si zasluhuje chvály. Dělejte i nadále to, čemu jste se ode mě naučili, co jste ode mě převzali, ode mě slyšeli a na mně viděli. A Bůh, dárce pokoje, bude s vámi.



EVANGELIUM Mt 21,33-43

Slova svatého evangelia podle Matouše.

    Ježíš řekl velekněžím a starším lidu:
    "Poslyšte toto podobenství: Byl jeden hospodář a ten vysázel vinici. Obehnal ji plotem, vykopal v ní jámu pro lis a vystavěl strážní věž, pronajal ji vinařům a vydal se na cesty. Když se přiblížilo vinobraní, poslal k vinařům své služebníky vyzvednout z ní výtěžek. Ale vinaři jeho služebníky popadli, jednoho zbili, druhého zabili, třetího ukamenovali. (Hospodář) poslal tedy jiné služebníky, ještě ve větším počtu než poprvé, ale naložili s nimi zrovna tak.
    Naposled k nim poslal svého syna; myslel si: 'Na mého syna budou mít ohled.'
    Když však vinaři uviděli syna, řekli si mezi sebou: 'To je dědic. Pojďte, zabijme ho, a jeho dědictví bude naše!' A popadli ho, vyhnali ven z vinice a zabili. Až pak přijde pán té vinice, co asi s těmi vinaři udělá?"
    Odpověděli mu: "Krutě ty zlosyny zahubí a svou vinici pronajme jiným vinařům, kteří mu budou ve svůj čas odvádět výtěžek."
    Ježíš jim řekl: "Nečetli jste nikdy v Písmě: 'Kámen, který stavitelé odvrhli, stal se kvádrem nárožním. Učinil to Pán a v našich očích je to podivuhodné?' Proto vám říkám: Vám bude Boží království odňato a bude dáno národu, který ponese jeho ovoce."

_____________________________________________________ 

Slůvko pro děti:

 Milé děti,

první část dnešního druhého čtení z listu svatého Pavla Filipanům říká toto: O nic nemějte starost! Ale ve všem předkládejte Bohu své potřeby v modlitbě a prosbě s děkováním. Pak Boží pokoj, který převyšuje všecko pomyšlení, uchrání vaše srdce a vaše myšlenky v Kristu Ježíši.

 Asi tomu úplně nerozumíte. Ale je to důležité. Pokusím se vám to, co tahle slova chtějí říct, nějak převyprávět…

 Třeba jste se rozhádali s nejlepším kamarádem nebo kamarádkou. Cítíte křivdu, jste na něho nebo na ni naštvaní; ale zároveň moc dobře víte, že kdyby to vaše přátelství skončilo, tak by vám to bylo moc líto; možná byste se pak cítili hrozně sami. Vůbec vás nenapadá, co by se s tím dalo dělat; chtěli byste se smířit – ale zároveň se vám do toho vůbec nechce.

 Svatý Pavel nám říká, že v takové chvíli je nejlepší to odevzdat Pánu Bohu v modlitbě. Co nedokážeme my, dokáže On. A když tohle víme, tak se uklidníme a už se nebojíme, jak to dopadne.

 Milí bratři a sestry,

 K dnešní promluvě mne inspirovalo jedno známé středověké umělecké dílo, freska z roku 1360, která se nachází v pražském benediktinském klášteře Emauzy - pod klenbou původního ambitu. Jejím autorem je takzvaný Mistr emauzského cyklu, jménem neznámý malíř, působící u dvora císaře Karla IV. Freska se jmenuje Kamenování Krista na vinici. Je to motiv, který se ve vyprávění o Kristových pašijích nevyskytuje ani v jednom ze čtyř evangelií – a tak je celkem zřejmé, že vyobrazení je interpretace dnešního evangelního podobenství o zlých vinařích. Onen syn a dědic je zde přímo ztotožněn s Kristem.

 Na levé straně této fresky stojí Kristus v bílém rouchu a v majestátním postoji. Napravo je několik mužských postav s napřaženýma rukama, držícíma velké kameny. Nejznámější z nich, která je nejčastěji vyobrazená na reprodukcích tohoto díla, má typické stereotypní rysy příslušníka židovského národa – velký orlí nos a krátký plnovous. Úplně podobně vypadají antisemitské karikatury v evropských časopisech z první třetiny dvacátého století.

 Tato freska je tak dokonalou ilustrací prvoplánového vysvětlení dnešního evangelia - vysvětlení, které bylo, žel Bohu, ideovým základem evropského antisemitismu. Hospodin svěřil správu svého království nejprve lidu Izraele, ten však nepřijal jeho Syna a odsoudil jej k smrti kříže. Proto jim bude království odňato a svěřeno těm, kteří jsou schopni Syna přijmout, tedy křesťanům.

 Freska Kamenování Krista je bezpochyby mistrovské dílo – když se díváme na tváře v pravé části fresky, tváře plné zášti, zloby a touhy zabíjet, chce se nám říci s velekněžími a staršími lidu, že je třeba bez milosti použít lidskou spravedlnost: Krutě ty zlosyny zahubí a svou vinici pronajme jiným vinařům, kteří mu budou ve svůj čas odvádět výtěžek.

 Jenže Ježíš této odpovědi naprosto nepřitakává, neříká Ano, máte pravdu, tak to udělá můj nebeský Otec s těmi, kdo mne nepřijali. První souvětí jeho odpovědí je toto: ‚Nečetli jste nikdy v Písmě: 'Kámen, který stavitelé odvrhli, stal se kvádrem nárožním. Učinil to Pán a v našich očích je to podivuhodné?' Otec nesoudí a nejedná jako my lidé. Nemstí se, ale zlo přetváří v dobro, smrt přetváří v život. V tomto smyslu je také třeba porozumět posledním slovům dnešního evangelia: Boží království může být odňato – či darováno – jen podle jednoho jediného kritéria. Totiž podle toho, zda neseme - nebo neneseme  - jeho ovoce, tedy ovoce lásky.