Svátek sv. Kateřiny ze Sieny, panny a učitelky církve, patronky Evropy
 - Slůvko pro děti s obrázkem od faráře

 (obrázek v lepší kvalitě ke stažení zde:
 https://jirkabuzek.rajce.idnes.cz/Sluvko_pro_deti_s_obrazkem_od_farare/)

Třetí neděle velikonoční 2020 - Slůvko pro děti s obrázkem od faráře

 (obrázek v lepší kvalitě ke stažení zde:
 https://jirkabuzek.rajce.idnes.cz/Sluvko_pro_deti_s_obrazkem_od_farare/)

Třetí neděle velikonoční 2020

Dokud nebude znovu možné slavit nedělní Eucharistii ve farním společenství, budu zde publikovat krátká zamyšlení nad evangeliem dané neděle/slavnosti

EVANGELIUM Lk 24,13-35

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

Dva z Ježíšových učedníků se ubírali toho dne (prvního po sobotě) do vesnice zvané Emauzy, která je vzdálena od Jeruzaléma šedesát honů. Hovořili spolu o tom všem, co se stalo. Jak tak hovořili a uvažovali, přiblížil se k nim sám Ježíš a připojil se k nim. Ale cosi jim jako by zadržovalo oči, Takže ho nepoznali. Zeptal se jich: "O čem to cestou spolu rozmlouváte?" Zastavili se celí smutní.
   Jeden z nich - jmenoval se Kleofáš - mu odpověděl: „Ty jsi snad jediný, kdo se zdržuje v Jeruzalémě a neví, co se tam tyto dny stalo." Zeptal se jich: "A co se stalo?"
   Odpověděli mu: "Jak Ježíše z Nazareta, který byl prorok, mocný činem i slovem před Bohem i přede vším lidem, naši velekněží a přední mužové odsoudili k smrti a ukřižovali. My však jsme doufali, že on je ten, který má vysvobodit Izraele. A k tomu všemu je to dnes třetí den, co se to stalo. Některé naše ženy nás sice rozrušily: Byly časně ráno u hrobu, nenalezly jeho tělo, přišly a tvrdily, že měly i vidění andělů, a ti prý říkali, že on žije. Někteří z našich lidí odešli k hrobu a shledali, že je to tak, jak ženy říkaly, jeho však neviděli."
   A on jim řekl: "Jak jste nechápaví a váhaví uvěřit tomu všemu, co mluvili proroci! Což to všechno nemusel Mesiáš vytrpět, a tak vejít do své slávy?" Potom začal od Mojžíše, probral dále všechny proroky a vykládal jim, co se ve všech částech Písma na něj vztahuje.
   Tak došli k vesnici, kam měli namířeno, a on dělal, jako by chtěl jít dál. Ale oni na něho naléhali: "Zůstaň s námi, neboť se připozdívá a den se už nachýlil." Vešel tedy dovnitř, aby zůstal s nimi. Když byl s nimi u stolu, vzal chléb, pronesl nad ním požehnání, rozlámal ho a podával jim. Vtom se jim otevřely oči a poznali ho. On jim však zmizel. Tu si mezi sebou řekli: "Což nám nehořelo srdce, když k nám na cestě mluvil a odhaloval smysl Písma?"
   Ještě tu hodinu se vydali na cestu a vrátili se do Jeruzaléma. Tam našli pohromadě jedenáct (apoštolů) i jejich druhy. Ti řekli: "Pán skutečně vstal a zjevil se Šimonovi." Oni sami pak vypravovali, co se jim přihodilo na cestě a jak Ježíše poznali při lámání chleba.

__________________________________________________________________________

   V letošní velikonoční době již podruhé slyšíme evangelium o setkání vzkříšeného Pána s učedníky putujícími do Emauz – poprvé se četlo ve středu velikonočního oktávu.

    V krátkém zamyšlení ve formě audionahrávky jsem se toho dne pokusil o rozjímání nad tímto textem jako obrazem naší životní pouti s Ježíšem; pouti, kterou zažívá jedinečným a neopakovatelným způsobem každý jednotlivý křesťan. Dnes bych se chtěl zamyslet nad putováním do Emauz jako obrazem cesty celého společenství církve.

   Pří vší úctě k zásadovosti a snaze o integritu života bratří a sester, kteří se v církvi hlásí k tradicionalistickým proudům – nikdy jsem dobře nerozuměl tomu, proč by jedno konkrétní historické období (tedy doba po tridentském koncilu, doba baroka a ještě víceméně celého devatenáctého století) mělo být viděno jako nepřekonatelný vrchol dějin církve od Kristova příchodu až do konce času, ke kterému je třeba se stylem víry a života stále vracet, neboť prý všechno, co následuje, v sobě nese prvky dekadence. Pevně věřím tomu, že tajemství Krista, Ukřižovaného a Vzkříšeného, chápeme stále hlouběji právě tak, že jako církev kráčíme dějinami tohoto světa se všemi našimi souputníky. A tím, že takto jdeme, konfrontujeme se s otevřenou myslí se vším, co tyto dějiny přinášejí a čemu nás učí.

    S putováním celé Kristovy církve je to stejné, jako při životním putování nás, jednotlivých křesťanů. Na jedné straně máme při tomto putování v srdcích a myslích neměnný poklad víry – na té druhé jsou ale naše zkušenosti konkrétního života, všechny zažité radosti a bolesti, úspěchy a selhání, zklamaná očekávání i nenadálé životní obraty. (Jedna z posledních takových silných zkušeností je jistě současná pandemie Covid-19 a všechno, co s sebou přinesla). Mám moc rád větu z jedné eseje velkého teologa 20. století, německého jezuity Karla Rahnera: Jen to zakoušené, prožité a protrpěné dává vědění, jež nekončí zklamáním a nudou v zapomnění, ale naplňuje srdce moudrostí. Církev má jako základní výbavu na cestu víru, která se nemění; skrze svoji dějinnou zkušenost však do jejího tajemství stále hlouběji proniká; jako učedníci putující do Emauz s postupující cestou a s nachylujícím se dnem stále více chápali, cože se to vlastně stalo a kdože se to k nim připojil. Proto je také, zdá se mi, pošetilé žehrat na to, jak je dnešní doba zkažená; a podobně pošetilé je bát se budoucnosti. To, co je a to, co přijde, nás učí; jednotlivé křesťany i celé společenství církve. Slovy Karla Rahnera: pokud to dokážeme vidět správným pohledem, naplňuje to naše srdce moudrostí.

Svátek sv. Vojtěcha, biskupa a mučedníka  - Slůvko pro děti s obrázkem od faráře

 (obrázek v lepší kvalitě ke stažení zde:
 https://jirkabuzek.rajce.idnes.cz/Sluvko_pro_deti_s_obrazkem_od_farare/)

Druhá neděle velikonoční 2020 - Slůvko pro děti s obrázkem od faráře

 (obrázek v lepší kvalitě ke stažení zde:
 https://jirkabuzek.rajce.idnes.cz/Sluvko_pro_deti_s_obrazkem_od_farare/)

Druhá neděle velikonoční 2020 

Dokud nebude znovu možné slavit nedělní Eucharistii ve farním společenství, budu zde publikovat krátká zamyšlení nad evangeliem dané neděle/slavnosti

EVANGELIUM Jan 20,19-31

Slova svatého evangelia podle Jana.

Když byl večer prvního dne v týdnu, přišel Ježíš tam, kde byli učedníci. Ze strachu před židy měli dveře zavřeny. Stanul mezi nimi a řekl: "Pokoj vám!" Po těch slovech jim ukázal ruce a bok. Když učedníci viděli Pána, zaradovali se.
   Znovu jim řekl: "Pokoj vám! Jako Otec poslal mne, tak i já posílám vás." Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: "Přijměte Ducha svatého. Komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou." Tomáš, jeden ze Dvanácti, zvaný Blíženec, nebyl s nimi, když Ježíš přišel. Ostatní učedníci mu říkali: "Viděli jsme Pána."
   On jim však odpověděl: "Dokud neuvidím na jeho rukou jizvy po hřebech a nevložím svůj prst na místo hřebů a nevložím svou ruku do jeho boku, neuvěřím." Za týden byli jeho učedníci zase uvnitř a Tomáš s nimi. Ježíš přišel zavřenými dveřmi, stanul mezi nimi a řekl: "Pokoj vám!" Potom vyzval Tomáše: "Vlož sem prst a podívej se na mé ruce, vztáhni ruku a vlož ji do mého boku; a nebuď nevěřící, ale věřící." Tomáš mu odpověděl: "Pán můj a Bůh můj!"
   Ježíš mu řekl: "Protože jsi mě uviděl, uvěřil jsi. Blahoslavení, kdo neviděli, a přesto uvěřili."
   Ježíš vykonal před svými učedníky ještě mnoho jiných zázraků, ale o těch v této knize není řeč. Tyto však jsem zaznamenal, abyste věřili, že Ježíš je Mesiáš, Syn Boží, a s vírou abyste měli život v jeho jménu.

_______________________________________________________________

  Dneškem končí velikonoční oktáv. Neděle Zmrtvýchvstání Páně je v liturgii církve prodloužená na celý týden, nebo lépe řečeno na osm dní, které se dnes uzavírají druhou nedělí velikonoční - nedělí Božího milosrdenství.

   První týden letošní mimořádné velikonoční doby jsme v mnohém prožili podobně jako učedníci - mnoho času jsme strávili za zavřenými dveřmi a naše velikonoční radost se mísila s obavami: o zdraví nás i našich blízkých, možná také o práci a zajištění rodiny. A obávat se můžeme rovněž o to, jak bude náš svět a naše země fungovat po skončení pandemie;  zda opravdu naše současná zkušenost přinese pro budoucnost něco dobrého nebo spíš ne.  

   Můžeme proto dnes - spíš než o rozhovoru Ježíše s Tomášem - rozjímat o tom, že Vzkříšený přichází mezi učedníky (a to dokonce dvakrát) z onoho vnějšího prostoru, ze kterého mají učedníci strach a od kterého se oddělují zavřenými dveřmi. Učedníci jsou spolu jako rodina a je jim tak jistě dobře; sdílejí společnou zkušenost s Ježíšem, mají se vzájemně rádi, jak je to Ježíš učil. Mají určitě ještě v živé paměti Ježíšovu něhu a lásku, se kterou jim umyl ve večeřadle nohy. Ale bojí se toho, co je tam venku. Tam venku je nepřítel; jsou tam ti zlí, kteří jim Pána vzali a odsoudili k smrti; a kteří ohrožují i je samotné, protože k Ježíšovi patří.  Je třeba se izolovat, dokud to půjde.

   Vzkříšený se jim ale nezjevuje tak, že by se najednou ocitl mezi nimi, v jejich středu. Přichází skrz zavřené dveře, jako naschvál z toho vnějšku, jehož se učedníci tak bojí. A hned poté, co jim dodal radost a pokoj, je posílá právě tam, kam by ještě před chvíli nevyšli ani za nic. ‚Jako Otec posílá mne, tak já posílám vás‘.

   Poselstvím tohoto velikonočního příběhu rozhodně není pobídka, abychom už v tuto chvíli opustili své domovy a hlava nehlava začali dělat všechno jako před pandemií. Je to základní velikonoční poselství - výzva, abychom se nebáli. Abychom neměli strach z toho, že Ježíš někde není - a že kdybychom se na takové místo náhodou vydali, šlo by nám o život; nebo o víru, nebo o dobré mravy, nebo ještě o něco jiného. V apsidách raně křesťanských kostelů je vzkříšený Pán zobrazován jako Pantokratór - Ten, který vládne celému vesmíru. Vláda zla a smrti je zlomena, i když ještě ne definitivně. A Duch Páně naplňuje celý svět.

Středa Velikonočního oktávu 2020 - Slůvko pro děti s obrázkem od faráře


 (obrázek v lepší kvalitě ke stažení zde:

 https://jirkabuzek.rajce.idnes.cz/Sluvko_pro_deti_s_obrazkem_od_farare/)

Slavnost Zmrtvýchvstání Páně 2020 - Slůvko pro děti s obrázkem od faráře


 (obrázek v lepší kvalitě ke stažení zde:
 https://jirkabuzek.rajce.idnes.cz/Sluvko_pro_deti_s_obrazkem_od_farare/)

Slavnost Zmrtvýchvstání Páně 2020 – ve dne

Dokud nebude znovu možné slavit nedělní Eucharistii ve farním společenství, budu zde publikovat krátká zamyšlení nad evangeliem dané neděle/slavnosti

EVANGELIUM Jan 20, 1-9

Slova svatého evangelia podle Jana.

    Prvního dne v týdnu přišla Marie Magdalská časně ráno ještě za tmy ke hrobu a viděla, že je kámen od hrobu odstraněn. Běžela proto k Šimonu Petrovi a k tomu druhému učedníkovi, kterého Ježíš miloval, a řekla jim: "Vzali Pána z hrobu a nevíme, kam ho položili."
    Petr a ten druhý učedník tedy vyšli a zamířili ke hrobu. Oba běželi zároveň, ale ten druhý učedník byl rychlejší než Petr a doběhl k hrobu první. Naklonil se dovnitř a viděl, že tam leží pruhy plátna, ale dovnitř nevešel. Pak za ním přišel i Šimon Petr, vešel do hrobky a viděl, že tam leží pruhy plátna. Rouška však, která byla na Ježíšově hlavě, neležela u těch pruhů plátna, ale složená zvlášť na jiném místě. Potom vstoupil i ten druhý učedník, který přišel ke hrobu první, viděl a uvěřil. Ještě totiž nerozuměli Písmu, že Ježíš musí vstát z mrtvých.

___________________________________________________________________

 V evangeliu, které se čte o Velikonoční neděli každý rok, nám v kontextu letošních Velikonoc jistě nejvíc rezonuje slovo rouška – ale vymýšlet úvahu na toto téma by bylo asi poněkud laciné. Zkusím to tedy jinak, trochu osobněji.

  Blížím se k padesátce, a tak mne občas přepadá nostalgie. Ta se projevuje i v tom, že si občas pustím rockovou hudbu z devadesátých let - z doby, kdy mi bylo mezi dvaceti a třiceti. Na začátku  devadesátých let jsem byl na prahu své konverze a návratu do církve; některé věci, které jsem tenkrát četl a poslouchal, bych dnes už křesťanským pohledem viděl dost odmítavě; v některých jiných ale skrze týž pohled nacházím netušený význam.  

  V textu jedné devadesátkové písně švédské skupiny The Cardigans - jmenuje se Marvel Hill, tedy něco jako Zázračný vrch - jsou (v úplně jiném kontextu) tato slova: Too good to be true; too good to ignore. Je to příliš dobré, než aby to byla pravda; ale je to taky příliš dobré na to, aby se to dalo ignorovat.

   Je to, zdá se mi, geniální zkratka poselství dnešního evangelia. Magdaléna vidí prázdný hrob. Možná jí mohlo napadnout, že Otec nenechal Syna v područí smrti, tak jak o tom Ježíš hovořil před Velikonocemi; ale snad si myslela, že je to too good to be true – že je to až příliš krásné na to, aby to byla pravda.  A tak své pocity sděluje Petrovi a Janovi: viděla sice odvalený kámen a Ježíšovo tělo tam nebylo, ale nejjednodušší vysvětlení přece je, že tělo někdo odnesl - Vzali Pána z hrobu a nevíme, kam ho položili.

   Petr a Jan se tedy na základě Magdalénina svědectví jdou sami přesvědčit - a vidí důkaz, sice nepřímý, ale takový, který není možné nevzít vážně. It´s too good to ignore. Ano, je to skoro neuvěřitelné; vypadá to, že je to příliš krásné na to, aby to byla pravda; ale Jan a Petr vidí  - a věří.

Svaté Třídení 2020 - Slůvko pro děti s obrázkem od faráře

 (obrázek v lepší kvalitě ke stažení zde:
 https://jirkabuzek.rajce.idnes.cz/Sluvko_pro_deti_s_obrazkem_od_farare/)

 Květná neděle A 2020 - Slůvko pro děti s obrázkem od faráře


 (obrázek v lepší kvalitě ke stažení zde:
 https://jirkabuzek.rajce.idnes.cz/Sluvko_pro_deti_s_obrazkem_od_farare/)

Květná neděle A 2020

Dokud nebude znovu možné slavit nedělní Eucharistii ve farním společenství, budu zde publikovat krátká zamyšlení nad evangeliem dané neděle/slavnosti

EVANGELIUM – úryvek z Matoušových pašijí ( Mt 26,36 – 56)

Potom šel Ježíš s učedníky na venkovský dvorec zvaný Getsemany a řekl jim: "Poseďte tady, zatímco se půjdu tamhle pomodlit." Petra a dva Zebedeovy syny vzal s sebou. Pak se ho zmocnil smutek a úzkost. Řekl jim: "Má duše je smutná až k smrti, zůstaňte zde a bděte se mnou!"
    Trochu poodešel, padl tváří k zemi a modlil se: "Otče můj, jestliže je to možné, ať mě mine tento kalich; avšak ne jak já chci, ale jak ty chceš." Potom se vrátil k učedníkům a našel je, jak spí. Řekl Petrovi: "To jste nemohli ani jednu hodinu se mnou bdít? Bděte a modlete se, abyste nepřišli do pokušení. Duch je sice ochotný, ale tělo je slabé."
    Odešel podruhé a modlil se: "Otče můj, nemůže-li mě tento kalich minout, a musím ho vypít, ať se stane tvá vůle." Znovu se vrátil a našel je, jak spí, protože se jim únavou zavíraly oči. Nechal je, opět odešel a modlil se potřetí stejnými slovy. Potom se vrátil k učedníkům a řekl jim "Jen spěte a odpočívejte dál! - Už je tady ta hodina: teď bude Syn člověka vydán do rukou hříšníků. Vstaňte, půjdeme! Hle, už je tady můj zrádce."

Když ještě mluvil, přišel Jidáš, jeden ze Dvanácti, a s ním velký houf s meči a kyji, jak je poslali velekněží a starší lidu. Jeho zrádce s nimi smluvil znamení: "Koho políbím, ten to je; toho se chopte." A hned přistoupil k Ježíšovi a řekl: "Buď zdráv, Mistře," a políbil ho.
    Ježíš mu odpověděl: "Příteli, učiň jen, k čemu jsi přišel." Lidé z houfu přistoupili, vztáhli ruce na Ježíše a zmocnili se ho.
    Vtom jeden z těch, kdo byli s Ježíšem, sáhl po meči, vytasil ho, udeřil veleknězova služebníka a uťal mu ucho. Ježíš mu však řekl: "Zastrč svůj meč tam, kam patří. Každý, kdo sahá po meči, mečem zahyne. Anebo myslíš, že by mi můj Otec neposlal ihned víc jak dvanáct pluků andělů, kdybych ho o to poprosil? Ale jak by se potom splnily výroky Písma, že se tak musí stát?"
    V té chvíli řekl Ježíš onomu houfu:,,Jako na zločince jste vytáhli s meči a kyji, abyste mě zatkli. Sedával jsem den co den v chrámě a učil, a nezmocnili jste se mě. To všechno se však stalo, aby se splnily výroky Písma u proroků. Tu jej všichni učedníci opustili a utekli.
____________________________________________________________________________

V obtížných údobích našeho života - jako je možná to, které právě všichni prožíváme – se nám nemilosrdně otvírá pravda o nás samotných; o tom, co je opravdu v našem srdci. Padají masky, které za normálních poklidných okolností nosíme. Přestáváme hrát role, na které jsme si zvykli a které, když je klid a bezpečí, hrajeme úspěšně nejen před druhými, ale i sami před sebou. Jednou ze skutečností, která takhle vyplouvá na povrch velmi brzy, je naše netrpělivost s druhými. Kdo zažívá nějaké těžkosti, může začít být na lidi kolem sebe velice tvrdý a nesmlouvavý.

Úryvek, který jsem pro tuto meditaci vybral, je z první třetiny Matoušových pašijí, které se dnes čtou. Je to úžasné svědectví o Ježíšově trpělivosti a lásce vůči lidem; ta se projevuje právě tehdy, když on sám prožívá svou smrtelnou úzkost v Getsemanské zahradě a pak své vlastní vydání do rukou těch, kdo ho dovedou na kříž. Nakonec nechává své unavené učedníky odpočinout, i když toužil po tom, aby byli v jeho úzkosti s ním. Jidášovi říká Příteli, a zřejmě to nemyslí ironicky. A Petrovi, když zraní veleknězova sluhu, zabraňuje v dalším krveprolití. Asi by měl, lidsky viděno, právo své učedníky víc pokárat. Asi by mohl Jidášovi říct něco nevybíravého, asi by mohl nechat Petra, aby veleknězovu služebníkovi ublížil ještě víc. My bychom to určitě udělali, a měli bychom i ospravedlnění  - kdo by po nás v takové situaci mohl ještě chtít, abychom byli laskaví a dobří?

Ježíš ale zůstává laskavý a dobrý. Na konci úryvku jsme slyšeli, že jej všichni učedníci opustili a utekli. Ti, kdo zůstali na scéně, ho pak odsoudili k smrti a přibili na kříž. Ale i přesto; ještě i v situaci největšího utrpení, těsně před koncem, svědčí svatý Lukáš o tom, že se na tomto Ježíšově postoji nic nezměnilo:  Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí.