slavnost Matky Boží Panny Marie 2021 - Slůvko pro děti s obrázkem od faráře

Obrázek v lepší kvalitě ke stažení zde:

Matky Boží Panny Marie 2021

1. ČTENÍ Nm 6, 22-27 

Čtení ze čtvrté knihy Mojžíšovy.

    Hospodin řekl Mojžíšovi: "Řekni Árónovi a jeho synům: Tak budete žehnat izraelským synům; budete jim říkat: 'Ať tobě Hospodin požehná a ochraňuje tě! Ať tobě Hospodin ukáže svou jasnou tvář a je ti milostivý! Ať Hospodin obrátí k tobě svou tvář a dopřeje ti pokoje!' Budou vzývat moje jméno nad izraelskými syny a já jim požehnám."

Žl 67 (66) 2-3. 5. 6+8 Odp.: 2a
Odp.: Bože, buď milostiv a žehnej nám!

Bože, buď milostiv a žehnej nám, ukaž nám svou jasnou tvář, kéž se pozná na zemi, jak jednáš, kéž poznají všechny národy, jak zachraňuješ.
Odp.
Nechť se lidé radují a jásají, že soudíš národy spravedlivě a lidi na zemi řídíš.
Odp.
Ať tě, Bože, velebí národy, ať tě velebí kdekterý národ! Kéž nám Bůh žehná, ať ho ctí všechny končiny země!
Odp.



2. ČTENÍ Gal 4, 4-7

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Galaťanům.

Bratři a sestry!
    Když se naplnil čas, poslal Bůh svého Syna, narozeného ze ženy, narozeného pod Zákonem, aby vykoupil lidi, kteří podléhali Zákonu. Tak jsme byli přijati za syny. A protože jste synové, poslal nám Bůh do srdce Ducha svého Syna, Ducha, který volá: "Abba, Otče!" Už tedy nejsi otrok, ale syn a jako syn také dědic skrze Boha.



EVANGELIUM Lk 2, 16-21

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

    Pastýři pospíchali do Betléma a nalezli Marii a Josefa i děťátko položené v jeslích. Když ho uviděli, vypravovali, co jim bylo o tom dítěti pověděno. Všichni, kdo to slyšeli, podivili se tomu, co jim pastýři vyprávěli. Maria však to všechno uchovávala v srdci a rozvažovala o tom. Pastýři se zas vrátili. Velebili a chválili Boha za všechno, co slyšeli a viděli, jak jim to bylo řečeno.
    Když uplynulo osm dní a dítě mělo být obřezáno, dali mu jméno Ježíš, jak ho nazval anděl, než byl počat v mateřském lůně.

__________________________________________________

 Milí bratři a sestry,

    Do nového roku si letos asi nejvíc budeme přát pevné zdraví; a pak další obvyklé věci, jako štěstí, lásku, Boží požehnání a podobně.  Áronské požehnaní z prvního čtení je také svým způsobem něco, co má kněžský rod Áróna a jeho synů přát celému lidu Izraele. A hned dvakrát se zde lidu Izraele přeje, aby k němu Hospodin obrátil svou tvář.

     Důležitý je přitom kontext celého vyprávění. Čtvrtá kniha Mojžíšova, ze které je dnešní úryvek, se v latině jmenuje suše Numeri - Čísla, kvůli častým výčtům jmen a počtů, které se v ní vyskytují. V původní hebrejské Tóře se ale této knize říká b´midbár, „ Na poušti“.  Lid Izraele putuje pouští do zaslíbené země; žije dlouho v nejistém provizoriu. Pouť trvá dlouho a dostavuje se únava a vyčerpání. Velmi charakteristický je obrat, který najdeme v téže čtvrté knize Mojžíšově, v příběhu o zhotovení měděného hada Nechuštána: Lid už omrzelo být stále na cestě. Nebo, v ekumenickém překladu: Lid propadl na té cestě malomyslnosti.

    Boží lid má právě v této situaci zakusit Boží přítomnost a blízkost: má vidět jeho jasnou tvář; právě proto, aby nepropadl beznaději a skepsi, aby na cestě vytrval.

     Dnes slavíme slavnost Matky Boží Panny Marie. Připomínáme si ji jako Bohorodičku; díky ní k nám Bůh už navždy obrátil svou tvář. Když vidíme Ježíšovu tvář, vidíme tím zároveň tvář Otce. Ježíš přišel na svět také ‚na cestě‘, v provizoriu betlémské stáje, a v prvních dnech po narození musel s Marií a Josefem odejít do Egypta; v nejistotě, co bude dál. Maria ale i v této situaci po návštěvě pastýřů všechno uchovává ve svém srdci a rozvažuje o tom. My jsme pozváni k témuž; máme na naší cestě provizoriem a nejistotou, ve které se nyní nacházíme, mít právě tento rozjímavý postoj. Právě proto, abychom přese všechno zahlédli v událostech Boží jasnou tvář. Byla nám definitivně odkryta, když se Bůh do našeho světa narodil.

 svátek Svaté rodiny 2020 - Slůvko pro děti s obrázkem od faráře

Obrázek v lepší kvalitě ke stažení zde:

 

svátek Svaté rodiny B 2020

  

 

1.ČTENÍ Gn 15, 1-6; 21, 1-3 

Čtení z první knihy Mojžíšovy. 

   Hospodin se obrátil na Abráma ve vidění těmito slovy: "Neboj se, Abráme, já jsem tvůj štít, tvá odměna je převeliká." 
   Abrám řekl: "Pane, Hospodine, co mi dáš? Nemám děti, dědicem mého domu bude damašský Eliezer." Abrám pokračoval: "Nedal jsi mi potomka, bude po mně dědit jeden z lidí mého domu." 
   Tu mu Hospodin řekl: "Ten po tobě dědit nebude; kdo však vyjde z tvého lůna, ten bude po tobě dědit." 
   Vyvedl ho ven a pravil: "Pohlédni na nebe a spočítej hvězdy, můžeš-li je spočítat! " - a dodal: "Tak (četné) bude tvé potomstvo!" (Abrám) Hospodinu uvěřil, a ten ho za to uznal za spravedlivého. 
   Hospodin navštívil Sáru, jak slíbil, a splnil Sáře dané slovo. Sára počala a porodila Abrahámovi v jeho stáří syna, jak to Bůh předpověděl. Abrahám dal svému narozenému synovi, kterého mu Sára porodila, jméno Izák.

Žl 105 (104), 1-2. 3-4. 5-6. 8-9 Odp.: 7a. 8a 
Odp.: Hospodin sám je náš Bůh, pamatuje věčně na svoji smlouvu. 

Oslavujte Hospodina, vzývejte jeho jméno, hlásejte mezi národy jeho díla. Zpívejte mu, hrejte mu, vypravujte o všech jeho divech! 
Odp. 
Honoste se jeho svatým jménem, ze srdce ať se radují, kdo hledají Hospodina! Uvažujte o Hospodinu a jeho moci, stále hledejte jeho tvář! 
Odp. 
Pamatujte na divy, které učinil, na jeho zázraky a rozsudky jeho úst, potomstvo Abraháma, jeho služebníka, synové Jakuba, jeho vyvoleného! 
Odp. 
Pamatuje věčně na svoji smlouvu, na slib, který ustanovil pro tisíc pokolení, na smlouvu, kterou sjednal s Abrahámem, na svou přísahu Izákovi. 
Odp. 



2. ČTENÍ Žid 11, 8. 11-12. 17-19 

Čtení z listu Židům.

 
Bratři a sestry! 
    Protože Abrahám věřil, uposlechl (Boží) výzvy, aby se vystěhoval do země, kterou měl dostat v dědičné držení; vystěhoval se, ačkoli nevěděl, kam jde. I Sára uvěřila, a proto dostala sílu stát se matkou, a to přes svůj pokročilý věk, protože se spolehla na toho, který ten slib dal. A tak z jednoho muže, a to už vetchého, vzešlo tolik potomků jako hvězd na nebi a jako písku na mořském břehu, který nikdo nespočítá. Protože měl Abrahám víru, přinesl Izáka v oběť, když ho Bůh zkoušel. Svého jediného syna chtěl obětovat, třebaže mu bylo slíbeno: 'Od Izáka budeš mít potomky.' On totiž uvažoval takto: Bůh má dost moci, aby vzkřísil třebas i mrtvé. Proto také Izáka dostal nazpátek i jako předobraz. 

EVANGELIUM Lk 2,22-40 

Slova svatého evangelia podle Lukáše. 

   Když nadešel čas očišťování podle Mojžíšova Zákona, přinesli Ježíše do Jeruzaléma, aby ho představili Pánu, jak je psáno v Zákoně Páně: 'Všechno prvorozené mužského rodu ať je zasvěceno Pánu.' Přitom chtěli také podat oběť, jak je nařízeno v Zákoně Páně: pár hrdliček nebo dvě holoubata. 
   Tehdy žil v Jeruzalémě jeden člověk, jmenoval se Simeon: byl to člověk spravedlivý a bohabojný a očekával potěšení Izraele a byl v něm Duch svatý. Od Ducha svatého mu bylo zjeveno, že neuzří smrt, dokud neuvidí Pánova Mesiáše. Z vnuknutí Ducha přišel do chrámu, právě když rodiče přinesli dítě Ježíše, aby s ním vykonali, co bylo obvyklé podle Zákona. Vzal ho do náručí a takto velebil Boha: “Nyní můžeš, Hospodine, podle svého slova propustit svého služebníka v pokoji, neboť moje oči uviděly spásu, kterou jsi připravil pro všechny národy: světlo k osvícení pohanům a k slávě tvého izraelského lidu.” Jeho otec i matka byli plni údivu nad slovy, která o něm slyšeli. Simeon jim požehnal a jeho matce Marii prohlásil: “On je ustanoven k pádu a k povstání mnohých v Izraeli a jako znamení, kterému se bude odporovat – i tvou vlastní duši pronikne meč – aby vyšlo najevo smýšlení mnoha srdcí.” 
   Také tam byla prorokyně Anna, dcera Fanuelova z Aserova kmene. Byla značně pokročilého věku: mladá se vdala a sedm roků žila v manželství, potom sama jako vdova – bylo jí už čtyřiaosmdesát let. Nevycházela z chrámu a sloužila Bohu posty a modlitbami ve dne v noci. Přišla tam právě v tu chvíli, velebila Boha a mluvila o tom dítěti všem, kdo očekávali vykoupení Jeruzaléma. 
   Když vykonali všechno podle Zákona Páně, vrátili se do Galileje do svého města Nazareta. Dítě rostlo a sílilo, bylo plné moudrosti a milost Boží byla s ním. 
__________________________________________________

Milí bratři a sestry,

Ve všech třech ročních cyklech má evangelium o svátku Svaté rodiny podobnou stavbu – vždycky popisuje nějaký dramatický příběh nazaretské rodiny: její útěk do Egypta, zoufalé hledání dvanáctiletého Ježíše po pouti do Jeruzaléma, nebo jako dnes Simeonovo proroctví o tom, že Mariino srdce kvůli jejímu synovi probodne meč. Všechny tři příběhy ovšem tak či onak končí tím, že se Svatá rodina vrací do Nazareta. To, co je dál, a o čem už evangelia podle Matouše a Lukáše víceméně mlčí, se ale stalo postupně v tradici církve tím hlavním, s čím si tento svátek spojujeme a co nejvíc formuje náš obraz Svaté rodiny – idyla nazaretského domku z obrázků z předminulého století; naprosto harmonická rodina, bez problémů a konfliktů.  Svatý Josef pilně obrábějící své dřevo, malý Ježíš, který se od něj poslušně a soustředěně učí, a Matka Boží, v tichosti a pokoře vykonávající ženské práce v domácnosti.

Bylo by velmi snadné kázat o tomto ideálu, zvlášť celibátnímu knězi, který rodinu sám nemá; bylo by snadné apelovat na to, aby jej rodiny co nejvíce napodobovaly; případně se rozhořčovat, jak chtějí temné síly tento tradiční rodinný obrázek zničit. To by však nebylo otvírání Božího slova, pomoc k tomu, abychom mu porozuměli. A dnešní Boží slovo hovoří o rodinném životě především a zejména jako o cestě - s mnoha úskalími.

V prvním i druhém čtení je dnes hlavní postavou Abrahám, nejsilnější symbol putování ve víře – symbol důvěry v Boha, která jde často zcela proti tomu, jak se věci jeví. Dnešní úryvek je z místa, ve kterém je Abrahám již po odchodu ze země Kanaán, ze které odešel, protože uvěřil velkému Božímu zaslíbení. Abrahámovi a Sáře byl slíben potomek, ale pořád se nic neděje; až do té míry, že Abrahám ztrácí naději. V dnešním úryvku vlastně Hospodinu vyčítá, že své zaslíbení nesplnil: "Nedal jsi mi potomka, bude po mně dědit jeden z lidí mého domu."  Abrahám má velké pochybnosti, ale ani v nich nepřestává důvěřovat – dokud se zaslíbení nenaplní.

Druhé čtení to zdůrazňuje ještě víc: Abrahám vychází ve víře ze své země, vydává se na cestu se všemi jejími obtížemi. Jeho putování je doprovázeno přešlapy a chybami – vzpomeňme jen na epizodu, kdy si Abrahám chtěl zkratkovitě Boží zaslíbení splnit sám prostřednictvím otrokyně Hagar – ale nevrátí se, ani nezůstává v půli cesty. Jeho důvěra v Boha je silnější než všechno ostatní.

Příběh každé rodiny, každého vztahu lásky a společného života je cesta, dynamická skutečnost, která se vyvíjí a potkává se s úskalími a těžkostmi. Svatá rodina ve čtení ročního cyklu A putuje jako nomádi z místa na místo; do Egypta a zase zpátky. V cyklu C zase tři dny hledají své ztracené dítě; a dnes Simeon prorokuje Marii, že její dítě jí přinese velkou bolest.  Žádná idylka nazaretského domku. To, co se v dnešních textech jeví jako důležité a podstatné – i pro život v rodině dnes – je důvěra v Boha a odevzdávání všech věcí Jemu do rukou. Tak máme jistotu, že na cestě dojdeme k cíli, byť nikdy nebudeme ušetřeni dramat a úskalí cesty.

      

 

  slavnost Narození Páně 2020 (ve dne) - Slůvko pro děti s obrázkem od faráře

Obrázek v lepší kvalitě ke stažení zde:

 

slavnost Narození Páně 2020 - ve dne  

1.čtení  Iz 52,7-10  

Čtení z knihy proroka Izaiáše.

Jak je krásné (vidět) na horách nohy posla, (který přináší) radostnou zprávu, který zvěstuje pokoj, hlásá blaho a oznamuje spásu, který praví Siónu: "Bůh tvůj kraluje!" Slyš! Tvoji strážní pozdvihují hlas a jásají spolu, neboť vidí na vlastní oči, jak se Hospodin vrací na Sión. Radujte se a jásejte vespolek, jeruzalémské trosky, neboť Hospodin utěšil svůj lid, vykoupil Jeruzalém. Obnažil Hospodin své svaté rámě před očima všech národů a všechny končiny země uzří spásu našeho Boha!

 

Mezizpěv   Žl 98,1.2-3ab.3cd-4.5-6

Odp: Uzřely všechny končiny země spásu našeho Boha.

 

Zpívejte Hospodinu píseň novu,

neboť učinil podivuhodné věci.

Vítězství je dílem jeho pravice,

jeho svatého ramene.

 

Hospodin uvedl ve známost svou spásu,

před zraky pohanů zjevil svou spravedlnost.

Rozpomenul se na svou dobrotu a věrnost

Izraelovu domu.

 

Všechny končiny země uzřely

spásu našeho Boha.

Jásejte Hospodinu, všechny země,

radujte se, plesejte a hrejte!

 

Hrejte Hospodinu na citeru,

na citeru a s doprovodem zpěvu,

za hlaholu trub a rohů,

jásejte před králem Hospodinem.

 

2. čtení  Žid 1,1-6

 Čtení z listu Židům.

Mnohokrát a mnoha způsoby mluvil Bůh v minulosti k našim předkům skrze proroky. V této poslední době však promluvil k nám skrze svého Syna. Jeho ustanovil dědicem všeho a skrze něj také stvořil svět. On je odlesk jeho (božské) slávy a výrazná podoba jeho podstaty, on všechno udržuje svým mocným slovem. Když vykonal očistu od hříchů, zasedl na výsostech po pravici (Boží) velebnosti a stal se o to vznešenějším než andělé, oč je převyšuje svou důstojností, které se mu trvale dostalo. Vždyť komu z andělů kdy (Bůh) řekl: `Ty jsi můj syn, já jsem tě dnes zplodil'? A dále: `Já mu budu otcem a on mi bude synem.' A až bude opět uvádět svého Prvorozeného na svět, řekne: `Ať se mu klanějí všichni Boží andělé!'

  

Evangelium  Jan 1,1-18

Začátek svatého evangelia podle Jana.

Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to Slovo byl Bůh. To bylo na počátku u Boha. Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest. V něm byl život a ten život byl světlem lidí. To světlo svítí v temnotě a temnota ho nepohltila. Byl člověk poslaný od Boha, jmenoval se Jan. Přišel jako svědek, aby svědčil o tom světle, aby všichni uvěřili skrze něho. On sám nebyl tím světlem, měl jen svědčit o tom světle. Bylo světlo pravé, které osvěcuje každého člověka; to přicházelo na svět. Na světě bylo a svět povstal skrze ně, ale svět ho nepoznal. Do vlastního přišel, ale vlastní ho nepřijali. Všem, kdo ho přijali, dal moc stát se Božími dětmi, těm, kdo věří v jeho jméno, kdo se zrodili ne z krve, ani z vůle těla, ani z vůle muže, ale z Boha. A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Viděli jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy. Jan o něm vydával svědectví a volal: "To je ten, o kterém jsem řekl: 'Ten, který přijde po mně, má větší důstojnost, neboť byl dříve než já.'" Všichni jsme dostali z jeho plnosti, a to milost za milostí. Neboť Zákon byl dán skrze Mojžíše, milost a pravda přišly skrze Ježíše Krista. Boha nikdo nikdy neviděl. Jednorozený Syn, který spočívá v náručí Otcově, ten (o něm) podal zprávu.

 ___________________________________ 

Bratři a sestry,

Letošní slavnost Narození Páně slavíme ve velmi zvláštní atmosféře. A věta, jíž začíná dnešní první čtení, získává na nečekané aktuálnosti: Jak krásné je vidět na horách nohy posla, který zvěstuje radostnou zprávu!

Velmi úpěnlivě čekáme v souvislosti s pandemií koronaviru na nějaké dobré zprávy; upínáme se ke každé jiskřičce naděje, ke každé zprávě, která by nám přinášela světlo na konci tunelu; ke všemu, co by mohlo svědčit o tom, že se dříve nebo později vrátíme k normálnímu životu. Momentálně je asi největší nadějí vakcína, protože většina jiných skutečností, o kterých v souvislosti s pandemií slyšíme nebo čteme, příliš optimisticky nevyhlíží.  

Mnohokrát se mi o letošním Adventu lidé svěřovali s tím, že už naději ztrácejí, že je pro ně těžké důvěřovat, že všechno je v Božích rukou; že se ani nemohou dost dobře soustředit na modlitbu a že mše svatá prožívaná pouze přes obrazovky a monitory příliš k růstu víry a naděje nepřispívá. Dokořán se otevřely i takové otázky jako je účinnost či neúčinnost modlitby, nebo smysl toho, proč byla pandemie dopuštěna – a otevřely se bezvýsledně, dobrou odpověď prostě nemáme. Naše víra se ve světle této zkušenosti proměňuje; cítíme, že se musíme držet jen jejích samotných základů, samotného jejího jádra.

A o tomto jádru právě svědčí vánoční tajemství. Slovo se stává tělem, Bůh se v Ježíši Kristu stává Bohem-s-námi. Cítíme, že smyslu letošních událostí nepřijdeme na kloub; že prostě nevíme, co nám tím Bůh chce říci, proč to dopustil. Ale věříme, že s námi v Ježíši Kristu nese všechno; že je přítomen a trpí ve všech nemocných, že umírá s těmi, kteří zemřeli, že je osamělý s těmi, kteří musí nést osamělost, že je blízko těm, kteří přišli o práci nebo jejichž podnikání je ohroženo-protože sám zakusil chudobu betlémské stáje. Toto je pro nás radostná zpráva do letošních Vánoc, a nehasnoucí světlo naděje pro nadcházející dny.

 4. neděle adventní B - Slůvko pro děti s obrázkem od faráře

Obrázek v lepší kvalitě ke stažení zde:

4. neděle adventní B 2020

1. ČTENÍ 2 Sam 7, 1-5. 8b-12. 14a. 16

 Čtení z druhé knihy Samuelovy.

   Když se usadil král David ve svém paláci a Hospodin mu popřál pokoj od všech okolních nepřátel, pravil král proroku Nátanovi: "Podívej se, já bydlím v domě z cedrů, zatímco Boží archa přebývá uprostřed stanových pláten."
   Nátan odpověděl králi: "Jdi a splň všechny záměry, které máš v srdci, vždyť Hospodin je s tebou!"
   Ale v oné noci ozvalo se Hospodinovo slovo k Nátanovi: "Jdi a řekni mému služebníku Davidovi: Tak praví Hospodin: Ty mi chceš vystavět dům, kde bych bydlel? Já jsem tě vzal z pastviny od ovcí, abys byl vládcem nad mým izraelským lidem, a byl jsem s tebou ve všem, cos podnikal, vyhubil jsem před tebou všechny tvé nepřátele. Zjednám ti veliké jméno, jaké mají ti největší na zemi. Určím svému izraelskému lidu místo, zasadím ho tam a bude tam bydlet. Nebude se už děsit a lidé oddaní zločinu se neodváží ho sužovat jako dříve, v dobách, kdy jsem ustanovil nad svým izraelským lidem soudce. Popřeji mu pokoj ode všech jeho nepřátel. Hospodin ti oznamuje, že vystaví dům tobě.
   Až se naplní tvé dny a uložíš se ke svým otcům, vzbudím po tobě potomstvo, které vzejde z tvých útrob, a upevním jeho království. Já mu budu otcem a on mi bude synem.
   Tvůj dům a tvé království potrvá přede mnou navěky, tvůj trůn bude pevný navždy." 

Žl 89 (88), 2-3. 4-5. 27+29 Odp.: 2a
Odp.: Na věky chci zpívat o Hospodinových milostech.

Na věky chci zpívat o Hospodinových milostech, po všechna pokolení hlásat svými ústy tvou věrnost. Řekl jsi totiž: "Navěky je založena milost." Na nebi jsi upevnil svou věrnost.
Odp.
Smlouvu jsem sjednal se svým vyvoleným, přísahal jsem Davidovi, svému služebníku: Na věky zajistím tvůj rod a tvůj trůn zbuduji na všechna pokolení.
Odp.
On mě bude vzývat: Ty jsi můj otec, můj Bůh a skála mé spásy. Navěky mu zachovám svou milost, má smlouva s ním platit nepřestane.
Odp.




2. ČTENÍ Řím 16, 25-27

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Římanům.

Bratři a sestry!
   Bůh vás může utvrdit, (abyste žili) podle evangelia, jak jsem vám ho hlásal, a podle kázání o Ježíši Kristu. Bylo vám zjeveno toto tajemství, které bylo skryté od věčných časů, ale dnes je zřejmé předpověďmi Písma na příkaz věčného Boha a oznámeno všem národům, aby ho vírou poslušně přijaly.
   A proto Bohu, který jediný je moudrý, bud skrze Ježíše Krista sláva na věčné věky. Amen.

EVANGELIUM Lk 1, 26-38

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

   Anděl Gabriel byl poslán od Boha do galilejského města, které se jmenuje Nazaret, k panně zasnoubené s mužem jménem Josef z Davidova rodu, a ta panna se jmenovala Maria.
   Anděl k ní vešel a řekl: "Bud' zdráva, milostiplná! Pán s tebou!" Když to slyšela, ulekla se a uvažovala, co má ten pozdrav znamenat.
   Anděl jí řekl: "Neboj se, Maria, neboť jsi nalezla milost u Boha. Počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. Bude veliký a bude nazván Synem Nejvyššího. Pán Bůh mu dá trůn jeho předka Davida, bude kralovat nad Jakubovým rodem navěky a jeho království nebude mít konce."
   Maria řekla andělovi: "Jak se to stane? Vždyť muže nepoznávám." Anděl jí odpověděl: "Duch svatý sestoupí na tebe a moc Nejvyššího tě zastíní. Proto také dítě bude nazváno svaté, Syn Boží. I tvoje příbuzná Alžběta počala ve svém stáří syna a je už v šestém měsíci, ačkoli byla považována za neplodnou. Vždyť u Boha není nic nemožného." Maria řekla: "Jsem služebnice Páně; ať se mi stane podle tvého slova."
   A anděl od ní odešel.                                             _____________________________________________________

Milí bratři a sestry,

O čtvrté neděli adventní nám Boží slovo přináší vždy vyprávění o událostech na samém prahu příchodu spásy v Ježíši Kristu. Také v dnešním evangeliu jsme svědky naplnění Božích zaslíbení: Bůh vyslovuje své definitivní Slovo, které se stává v lůně Panny člověkem.

Můžeme se v tuto chvíli trochu vrátit v čase a připomenout si texty, které se četly v průběhu celého letošního adventu. V prvním čtení o první neděli adventní, ze závěru knihy Izajáš, volá anonymní prorok, v zastoupení celého lidu Izraele, velmi toužebně po spáse, prosí, aby Hospodin protrhl nebesa a sestoupil. Lid Izraele se od Hospodina vzdálil a nyní se nalézá na pokraji smrti.

Hlavní téma čtení druhé a třetí neděle adventní bylo pak zaslíbení spásy. Hospodin ústy proroků zvěstuje, že volání svého lidu vyslyšel, že potěší svůj lid, že zajatí budou propuštěni a obvázáni ti, jimž puká srdce.

Celý tento příběh dnes vrcholí scénou zvěstování Panně Marii. Bůh pronáší své konečné Slovo, posílá na svět Mesiáše; avšak ten musí být přijat svobodně a dobrovolně. Odehrává se poslední část dialogu mezi Bohem a člověkem, dialogu, který jsme skrze čtení adventních liturgických textů spoluprožívali. Maria v dnešním evangeliu reprezentuje vlastně celé lidstvo, které má přijmout vtělení Spasitele, podobně jako nářek anonymního proroka ze závěru knihy Izajáš reprezentuje nářek celého Božího lidu, který volá po vykoupení.

Svatý Bernard z Clairvaux má k tomuto příběhu jedno velmi krásné kázání: Zvěstování Panně Marii prezentuje jako dramatickou scénu odehrávající se před očima celého stvoření, které touží po spáse a se zatajeným dechem sleduje, jak Maria odpoví. Bůh, který si nekonečně váží lidské svobody a nekonečně ji respektuje, jako by se chtěl ještě jednou - naposledy a s konečnou platností - přesvědčit o tom, jestli lidstvo o Spasitele opravdu stojí. A chce se o tom ujistit skrze Marii, která je vlastně nejsvobodnější lidskou bytostí, protože není vůbec zasažena nesvobodou plynoucí z hříchu.  Závěr dramatu je šťastný, Maria v zastoupení celého lidstva spásu přijímá: Jsem služebnice Páně, ať se mi stane podle Tvého slova.

V těchto dnech také končí naše adventní úsilí o to, abychom urovnali Pánu cestu, abychom mu připravili v našem srdci místo, kde by se mohl znovu narodit. A i my můžeme dnes zaslechnout naléhavou Boží otázku: ‚Stojíš, člověče, o můj dar spásy? Toužíš po něm?‘

 3. neděle adventní B - Slůvko pro děti s obrázkem od faráře

Obrázek v lepší kvalitě ke stažení zde:

 

3. neděle adventní B 2020

1. ČTENÍ Iz 61, 1-2a. 10-11

Čtení z knihy proroka Izaiáše.

   Duch Pána, (duch) Hospodinův, je nade mnou, protože mě Hospodin pomazal, poslal mě zvěstovat radostnou zprávu chudým, obvázat ty, jimž puká srdce, oznámit zajatým propuštění, svobodu uvězněným, hlásat Hospodinovo milostivé léto.
   Radostí jásám v Hospodinu, má duše plesá v mém Bohu, neboť mě oblékl v roucho spásy, oděl mě šatem spravedlnosti jako ženicha okrášleného věncem, jako nevěstu ozdobenou šperky. Jako země rodí rostlinstvo, jako zahrada dává vzejít své setbě, tak Pán, Hospodin, dá vyrašit spravedlnosti a slávě před všemi národy. 

Lk 1, 46-48a. 48b-50. 53-54 Odp.: Iz 61, l0b
Odp.: Můj duch jásá v mém Bohu!

Velebí má duše Hospodina a můj duch jásá v Bohu, mém spasiteli, neboť shlédl na svou nepatrnou služebnici. Od této chvíle mě budou blahoslavit všechna pokolení,
Odp.
že mi učinil veliké věci ten, který je mocný. Jeho jméno je svaté a jeho milosrdenství trvá od pokolení do pokolení k těm, kdo se ho bojí.
Odp.
Hladové nasytil dobrými věcmi a bohaté propustil s prázdnou. Ujal se svého služebníka Izraele, pamatoval na své milosrdenství.
Odp.




2. ČTENÍ 1 Sol 5, 16-24

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Soluňanům.

Bratři a sestry!
   Stále se radujte. Bez přestání se modlete. Ve všech životních podmínkách děkujte (Bohu). Tak to Bůh pro vás chce v Kristu Ježíši.
   Nezhášejte oheň Ducha, nepodceňujte dar promlouvání z vnuknutí, ale všecko zkoumejte, a co je dobré, toho se držte. Varujte se zla, ať se objevuje pod jakoukoli tvářností.
   Sám Bůh pokoje kéž vás dokonale posvětí. Ať si uchováte ducha neporušeného a duši i tělo neposkvrněné pro příchod našeho Pána Ježíše Krista. Věrný je ten, který vás povolává, a on to také splní.




EVANGELIUM Jan 1, 6-8. 19-28

Slova svatého evangelia podle Jana.

   Byl člověk poslaný od Boha, jmenoval se Jan. Přišel jako svědek, aby svědčil o světle, aby všichni uvěřili skrze něho. On sám nebyl tím světlem, měl jen svědčit o tom světle.
   A toto je Janovo svědectví, když k němu židé z Jeruzaléma poslali kněze a levity, aby se ho otázali: "Kdo jsi?" Vyznal to a nezapřel. Vyznal: "Já nejsem Mesiáš." Zeptali se ho: "Co tedy jsi? Eliáš?" Řekl: "Nejsem."
   "Jsi ten Prorok?" Odpověděl: "Ne."
   Řekli mu tedy: "Kdo jsi? Ať můžeme dát odpověď těm, kdo nás poslali. Co říkáš sám o sobě?"
   Řekl: "Já jsem hlas volajícího na poušti: 'Vyrovnejte cestu Pánu', jak řekl prorok Izaiáš."
   Někteří z poslů byli farizeové. Ti se ho zeptali: "Proč tedy křtíš, když nejsi ani Mesiáš, ani Eliáš, ani ten Prorok?"
   Jan jim řekl: "Já křtím vodou. Mezi vámi stojí ten, koho vy neznáte; ten, který má přijít po mně; jemu nejsem hoden rozvázat řemínek u opánku." To se stalo v Betánii na druhé straně Jordánu, kde Jan křtil.

_______________________________________________ 

Milí bratři a sestry,

V první větě dnešního druhého čtení vyzývá svatý Pavel soluňské křesťany: Stále se radujte. Bez přestání se modlete. Ve všech životních okolnostech děkujte Bohu.

Tyto pobídky se zdají být v naprostém protikladu k tomu, jak jsme v současné atmosféře zvyklí vnímat skutečnost. Svatému Pavlovi bychom snadno mohli namítnout, že až tak mnoho důvodů k radosti vlastně není, že neustále se modlit mohou maximálně řeholníci v kontemplativních klášterech, protože my sotva zvládáme běžné problémy života a nevíme, kam dřív skočit. A nakonec, když se nám přece jen podaří vyšetřit čas k modlitbě, místo díků dost často vychrlíme na Pána proud výčitek, proč dopustil v našem životě to či ono.

Možná bychom ale byli přece jen schopni toho, k čemu nás svatý Pavel vybízí, pokud bychom opravdu a skutečně uvěřili tomu, co se říká v prvním čtení z knihy proroka Izajáše. Pokud bychom tedy skutečně a bezvýhradně uvěřili radostné Boží zvěsti. Hospodin mne poslal, říká prorok, zvěstovat radostnou zprávu chudým, obvázat ty, jimž puká srdce, oznámit zajatým propuštění, svobodu uvězněným, hlásat Hospodinovo milostivé léto.

Tento text je realistický. Existují chudí, mnoho lidí je zarmoucených až k puknutí srdce; a v nesvobodě žijí nejen jednotlivci, ale i celé národy. Existují problémy a starosti, existují důvody, proč se strachovat a ptát se, proč Bůh to či ono dopustil. Jenomže ještě nad tím, nebo lépe řečeno hlouběji než toto všechno, je radostná zpráva. Bůh neodstraňuje trápení, ale obvazuje ty, jimž puká srdce a dává svobodu uvězněným - pokud ne vnější, pak vždy onu vnitřní, nezávisející na momentálních okolnostech života. Pokud bychom byli schopni tento hlubší rozměr skutečnosti opravdu vnímat, mohli bychom žít tak, jak nás nabádá svatý Pavel – mohli bychom se za všech okolností radovat a za všech okolností děkovat Bohu. Jenže to je právě velmi obtížný úkol. Většinou -řečeno s velkou svatou Terezií - žijeme ve vnějších komnatách hradu naší bytosti, a tam na nás doléhá vnější skutečnost, složitá, roztříštěna a vzhledem k budoucnosti se jevící docela pesimisticky.

Zde se dotýkáme také smyslu třetího Pavlova požadavku: Bez přestání se modlete. Jistě nejde o časově nepřerušovanou modlitbu, ale možná spíš o to, abychom se vnitřní modlitbě naučili a zvykli si na ni. Pak onen hlubší rozměr skutečnosti, v jejímž srdci je radostná zvěst o spáse, neztratíme ze zřetele. Nepřestaneme jej vidět ani tehdy, když na nás doléhají konkrétní těžkosti života.

V mnoha starozákonních žalmech se opakuje prosba, aby Hospodin k žalmistovi obrátil svou tvář. V žalmu 30 jeden verš říká Sotva jsi skryl svou tvář, padl jsem ve zmatek.  Přestaneme-li Ježíšovu tvář vidět, vždy se nás zmocní strach, pochybnosti nebo smutek. Pokud jsme ji ale v srdci skutečnosti schopni zahlédnout, můžeme se skutečně radovat a děkovat Bohu za všech okolností.

  2. neděle adventní B - Slůvko pro děti s obrázkem od faráře

Obrázek v lepší kvalitě ke stažení zde:

 

2. neděle adventní B 2020

1. ČTENÍ Iz 40, 1-5. 9-11

Čtení z knihy proroka Izaiáše.

   Těšte, těšte můj národ - praví váš Bůh. Mluvte k srdci Jeruzaléma, volejte k němu, neboť je skončena jeho robota, odčiněna jeho vina, vzal totiž z Hospodinovy ruky dvojnásob za všechny své hříchy. Hlas volá:
   "Na stepi připravte Hospodinovi cestu, v pustině urovnejte stezku našemu Bohu! Každé údolí ať se zvýší a každá hora a pahorek ať se sníží! Co je kopcovité, ať je nížinou, co je hrbolaté, ať je rovinou! Zjeví se Hospodinova velebnost; každé tělo uzří jeho spásu. Hospodinova ústa to řekla."
   Vystup na vysokou horu, Sióne, který hlásáš radostnou zvěst, mocně pozdvihni svůj hlas, Jeruzaléme, který hlásáš radostnou zvěst! Neboj se, nahlas řekni judským městům: "Hle, váš Bůh!
   Hle, Pán, Hospodin, přichází v síle, jeho rámě mu dává vládu. Hle, u sebe má svou mzdu, před sebou má svůj zisk. jako pastýř pase své stádo, svým ramenem je shromažďuje, ve svém klínu beránky nese, ovce s mláďaty pomalu vede."

Žl 85 (84), 9ab+10. 11-12. 13-14 Odp.: 8a
Odp.: Pane, ukaž nám své milosrdenství!

Kéž mohu slyšet, co mluví Hospodin, Bůh: jistě mluví o pokoj i pro svůj lid a pro své svaté. Jistě je blízko jeho spása těm, kteří se ho bojí, aby sídlila jeho velebnost v naší zemi.
Odp.
Milosrdenství a věrnost se potkají, políbí se spravedlnost a pokoj. Věrnost vypučí ze země, spravedlnost shlédne z nebe.
Odp.
Hospodin též popřeje dobro a naše země vydá plody. Spravedlnost bude ho předcházet a spása mu půjde v patách.
Odp.



2. ČTENÍ 2 Petr 3, 8-14

Čtení z druhého listu svatého apoštola Petra.

   Jednu věc, milovaní, nesmíte přehlédnout: že je u Pána jeden den jako tisíc roků a tisíc roků jako jeden den. Ne že by Pán otálel splnit to, co slíbil, jak ho někteří lidé obviňují z otálení, ale je k vám shovívavý, protože nechce, aby někdo zahynul, naopak chce, aby se všichni dali na pokání.
   Ten den Páně však přijde jako zloděj a tehdy nebesa náhle s rachotem pominou, živly se stráví žárem a země i všecko na ní bude souzeno.
   A tak všechno vezme za své. Jak vám proto musí ležet na srdci, abyste žili svatě a zbožně, a tak očekávali a urychlovali příchod toho Božího dne, kdy se nebesa stráví v ohni a živly rozplynou v žáru. Ale my čekáme - jak on to slíbil nová nebesa a novou zemi, kde bude mít svůj domov spravedlnost.
   Když tedy na to musíte čekat, milovaní, horlivě se snažte, abyste byli před ním bez poskvrny a bez úhony v pokoji.


EVANGELIUM Mk 1, 1-8
Vyrovnejte stezky Páně!

Slova svatého evangelia podle Marka. Začátek evangelia o Ježíši Kristu, Synu Božím:
   Je psáno u proroka Izaiáše: "Hle, já posílám svého posla před tebou, on ti připraví cestu. Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Pánu, vyrovnejte mu stezky!" Když Jan Křtitel vystoupil na poušti, hlásal křest pokání, aby byly odpuštěny hříchy. Vycházel k němu celý judský kraj a všichni jeruzalémští obyvatelé, dávali se od něho křtít v řece Jordánu a přitom vyznávali své hříchy.
   Jan nosil šat z velbloudí srsti a kolem boků kožený pás. Živil se kobylkami a medem divokých včel. ( Jan ) kázal: "Za mnou už přichází mocnější, než jsem já; nejsem hoden, abych se sehnul a rozvázal mu řemínek u opánků. Já jsem vás křtil vodou, ale on vás bude křtít Duchem svatým.

________________________________________________

Milí bratři a sestry,

V Božím slově dnešní neděle je znát velké napětí mezi přísnou výzvou k obrácení a útěchou. První čtení, ze 40. kapitoly knihy Izajáš, se týká konce babylonského zajetí lidu Izraele. Babylonský exil byl vnímán jako důsledek předchozího odpadnutí Božího vyvoleného lidu od smlouvy s Hospodinem. Nyní ale už Jeruzalém vzal z Hospodinovy ruky dvojnásob za všechny své hříchy, a tak je v tuto chvíli třeba útěchy, ujištění, že Bůh je svému lidu blízko; že chystá něco velkého, čím svůj lid vysvobodí. Těšte, těšte můj lid, volá prorok.

V evangeliu vystupuje Jan Křtitel se zdánlivě protikladným kázáním. Můžeme si při tom hned vzpomenout na adventní píseň Aj slyšte znenadání, jak přísný k nám zní hlas. Jan Křtitel je prototyp nekompromisního, sršatého proroka, který svoje posluchače ani trochu nešetří. Z dnešního úryvku to není až tak patrné, protože evangelium podle Marka vypráví ve zkratce. Ale u Matouše je Janovo kázání mnohem drsnější; mluví o zmijím plemeni a sekyře, už přiložené ke kořeni stromu.

Toto napětí prožíváme v našem každodenním křesťanském životě. Nejen nyní v adventu, ale každý den jsme vyzýváni k obrácení, k napravení našich cest, k uznání našich hříchů. A neslyšíme to rádi: možná si říkáme, že již přece nežijeme v baroku, kdy se z kazatelen řinčelo řetězy a hrozilo peklem, jako vystřiženým z Dantova eposu Božská komedie. Nechceme, aby si o nás druzí lidé mysleli, že křesťanství je proti radosti ze života a jeho plnosti, že nám pouze nakládá těžká břemena askeze. Je nám neskonale nepříjemné poslouchat někoho, komu se v němčině říká Rabenprophet – havraní prorok; někdo, kdo nakřáplým hlasem zvěstuje temnou budoucnost. Koronavirová krize přinesla dost špatných zpráv a my nemáme zájem ještě navíc slyšet, že sami nejsme dobří.  

Jenže ten, kdo opravdu poznal destruktivní sílu nějakého zla, které ve svém životě nechal rozvinout a odhalit jeho pravou tvář, asi Janovu přísnost chápe. Chápe, že tato přísnost není motivována touhou lidi strašit a tak ovládnout jejich mysl a srdce, ale láskou k člověku a touhou, aby se za žádnou cenu nedostal do blízkého setkání s něčím, co nakonec vede k smrti.

Janova výzva k obrácení a napravení života by ale sama o sobě, bez vztahu k hlásání příchodu Spasitele, nebyla evangeliem, radostnou zvěstí. Kdybychom zkoušeli napravit svůj život jen vlastními silami, naše slabost a zranění hříchem by se jen projevilo o to více. Zjistili bychom, že sami nezmůžeme nic, a upadli bychom do zoufalství. Proto dnešní Boží slovo začíná - a vlastně i končí - útěchou. Jan neříká Obraťte se, nebo skončíte špatně. Říká obraťte se, protože přichází záchrana od Hospodina. Snaha o nápravu života je vyrovnání cesty Pánu, aby On sám přišel a dokonal, co my vlastními silami nemůžeme.

 Středa po 1. neděli adventní  - Slůvko pro děti s obrázkem od faráře

Obrázek v lepší kvalitě ke stažení zde:

 1. neděle adventní B - Slůvko pro děti s obrázkem od faráře

Obrázek v lepší kvalitě ke stažení zde:

1. neděle adventní B 2020 

1. ČTENÍ Iz 63, 16b-17. 19b; 64, 2b-7

Čtení z knihy proroka Izaiáše.

    Ty, Hospodine, jsi náš otec, "náš vykupitel" je tvoje dávné jméno. Proč jsi nám dal, Hospodine, zbloudit z tvých cest, srdci dal ztvrdnout, abychom před tebou neměli bázeň? Usmiř se kvůli svým služebníkům, pro kmeny, které jsou ti vlastní! Kéž bys protrhl nebe a sestoupil! Před tvou tváří by se rozplynuly hory.
    Sestoupil jsi, a před tvou tváří se rozplynuly hory.
    Od věků (nikdo) neslyšel, k sluchu (nikomu) neproniklo, oko nespatřilo, že by Bůh, mimo tebe, (tak) jednal s těmi, kdo v něho doufají. Zastáváš se těch, kdo jednají spravedlivě, kdo pamatují na tvé cesty.
    Hle, ty ses rozhněval, protože jsme hřešili, odedávna jsme žili nevěrně. Byli jsme všichni jak poskvrnění, jak špinavý šat byl každý náš dobrý skutek. Zvadli jsme všichni jak listí, nepravost nás unášela jak vítr. Nikdo nevzýval tvé jméno, nikdo se nevzchopil, aby se k tobě přivinul, neboť jsi před námi skryl svoji tvář, nepravosti jsi nás vydal napospas.
    A přece, Hospodine, ty jsi náš otec! My hlína jsme - ty jsi nás hnětl, dílo tvé ruky jsme všichni!

Žl 80 (79), 2ac+3b. 15-16. 18-19 Odp.: 4
Odp.: Bože, obnov nás, rozjasni svou tvář, a budeme spasení.

Slyš, Izraelův pastýři, skvěj se září, ty, který trůníš nad cheruby, probuď svou sílu a přijď nás zachránit!
Odp.
Bože zástupů, vrať se, shlédni z nebe a podívej se, pečuj o tuto révu! Ochraňuj, co tvá pravice zasadila, výhonek, který sis vypěstoval!
Odp.
Ať je tvá ruka nad mužem po tvé pravici, nad člověkem, kterého sis vychoval. Už od tebe neustoupíme, zachovej nás naživu, a budeme velebit tvé jméno.
Odp.



2. ČTENÍ 1 Kor 1, 3-9

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.

Bratři a sestry!
    Milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce, a od Pána Ježíše Krista.
    Neustále za vás děkuji svému Bohu pro Boží milost, která vám byla dána v Kristu Ježíši. Neboť v něm jste v každém ohledu získali bohatství všeho druhu, jak v nauce, tak v poznání. Vždyť přece svědectví o Kristu bylo u vás jako pravé dokázáno, takže nejste pozadu v žádném Božím daru; jen ještě musíte vytrvale čekat, až přijde náš Pán Ježíš Kristus. On vám také dá, že vytrváte až do konce, takže budete bez úhony v onen den našeho Pána Ježíše Krista. Věrný je Bůh, a on vás povolal k tomu, abyste měli společenství s jeho Synem Ježíšem Kristem, naším Pánem!

EVANGELIUM Mk 13, 33-37

Slova svatého evangelia podle Marka.

Ježíš řekl svým učedníkům:

"Dejte si pozor, bděte, protože nevíte, kdy přijde poslední den. Je to podobně jako s člověkem, který se vydal na cesty. Odešel z domu, dal svým služebníkům plnou moc, každému jeho práci, a vrátnému nařídil, aby bděl. Bděte tedy, protože nevíte, kdy přijde pán domu, zdali navečer, nebo o půlnoci, nebo za kuropění, nebo ráno, aby vás, až znenadání přijde, nezastihl, jak spíte. Co říkám vám, říkám všem: Bděte!"                                                               ________________________________________________________

Milí bratři a sestry,

Hlavní téma dnešních textů je toužebné očekávání spásy. V prvním čtení, ze třetí části knihy Izajáš, se autor dovolává Hospodinova příchodu. Ovlivněn zřejmě zkušeností babylónského exilu vidí totiž následky toho, co se stalo, když se lid Izraele od Hospodina vzdálil. Obzvlášť sugestivní je jeho obraz listí, který se objevuje i v rorátním zpěvu. Téměř navozuje atmosféru našeho pozdního podzimu, i když autor žil ve Středomoří. Listí je uschlé, opadané a unášené větrem; je to dvojitý obraz ztráty života a ztráty svobody.

Žalm 80, ze kterého jsme slyšeli jen úryvky, má podobnou strukturu. Lid Izraele je tentokrát přirovnáván ke zpustošené vinici, které Hospodin dal strhnout její ohradu a všichni si z ní berou, ‚pustoší ji kanec z lesa a polní zvěř ji spásá‘. Žalmista toužebně volá, aby se Hospodin zástupů vrátil a znovu o svoji vinici pečoval.

U svatého Pavla pak už toto toužebné očekávání vidíme v novozákonním pohledu: příchod spásy je něco, co je již přítomné, protože to přišlo s Ježíšem, ale zároveň to ještě není přítomné v plnosti. Ten, který má přijít na konci času s definitivním příchodem království lásky a pokoje, je již zde, putuje s námi tímto ještě ne zcela vykoupeným zde a nyní a dává nám sílu, abychom napětí čekání vydrželi.

V evangeliu se pak všechny tyto skutečnosti slévají do Ježíšovy důrazné výzvy k bdělosti, která je adresována nejen učedníkům, ale všem. Co říkám vám, říkám všem. Bděte!

Poslechnout tuto výzvu k bdělosti je naším adventním úkolem. Je velmi snadné tuto bdělost ztratit. Můžeme se například domnívat, že na tom vlastně nejsme tak špatně, jak to popisuje třetí Izajáš nebo Žalm 80. Že nejsme jako spadané listí a zpustošená vinice, že jsme silní a svobodní, zabezpečení a celkem slušní, a že tedy žádnou spásu nepotřebujeme. Pak ale toužebné očekávání není možné, není na koho čekat, a definitivního Kristova příchodu bychom se takto museli spíše obávat.

Jiným velkým pokušením ztratit bdělost, vlastně opačným k onomu prvnímu, je rezignace. Je to právě to, čeho se v listě Korintským dotýká svatý Pavel: potřebujeme sílu, abychom vydrželi v naději a očekávání spásy, i když čekání je únavné. Někdy nevidíme výsledky a máme tedy pokušení veškeré úsilí vzdát - máme dojem, že Boží milost v našem životě nepřináší velký užitek, že jsme stále stejní a nic se nikam neposouvá. Už jsme to tolikrát zkusili, a nic, tak toho raději necháme.

Letošní advent může být dobrou příležitostí k probuzení jak ze spánku falešné spokojenosti se sebou, tak ze spánku rezignace. Můžeme začít znovu bdít a radostně očekávat, že On znovu přijde a jeho spása s ním, v plnosti. 

 Pátek 34. týdne v mezidobí - Slůvko pro děti s obrázkem od faráře

Obrázek v lepší kvalitě ke stažení zde:

 slavnost Ježíše Krista Krále - Slůvko pro děti s obrázkem od faráře

Obrázek v lepší kvalitě ke stažení zde:

 

Slavnost Ježíše Krista Krále A 2020

1. ČTENÍ Ez 34,11-12.15-17

Čtení z knihy proroka Ezechiela.

Tak praví Hospodin:
    "Hle, já sám vyhledám své stádo a ujmu se ho. Jako se pastýř stará o své stádo, když je mezi svými rozptýlenými ovcemi, tak budu pečovat o své ovce a vysvobodím je ze všech míst, kam se rozprchly v mlhavém a mračném čase.
    Já budu pást své stádo, já jim dám odpočinek - praví Pán, Hospodin. Budu hledat ztracené, zpět přivedu rozptýlené, obvážu zraněné, posílím slabé, budu střežit tučné a silné, pást je budu svědomitě.
    Co se pak týká vás, moje stádo - tak praví Pán, Hospodin - budu soudit mezi ovcí a ovcí, mezi berany a kozly."

Žl 23 (22), 1-2a.2b-3.5.6 Odp.: 1
Odp.: Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám.

Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám, dává mi prodlévat na svěžích pastvinách.
Odp.
Vodí mě k vodám, kde si mohu odpočinout. Občerstvuje mou duši, vede mě po správných cestách pro svoje jméno.
Odp.
Prostíráš pro mě stůl před zraky mých nepřátel, hlavu mi mažeš olejem, má číše přetéká.
Odp.
Štěstí a přízeň mě provázejí po všechny dny mého života, přebývat smím v Hospodinově domě na dlouhé, předlouhé časy.
Odp.

2. ČTENÍ 1Kor 15,20-26.28

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.

Bratři a sestry!
    Kristus vstal z mrtvých, a to jako první z těch, kteří zesnuli. Protože smrt přišla skrze člověka, přijde skrze člověka také vzkříšení mrtvých. Jako totiž pro svoje spojení s Adamem všichni propadli smrti, tak zase pro svoje spojení s Kristem všichni budou povoláni k životu. Ale každý v tom pořadí, jaké mu patří: na prvním místě je Kristus; pak ti, kteří jsou Kristovi, až přijde. Potom nastane konec, až odevzdá své království Bohu a Otci a až zlomí vládu všech možných knížat, mocností a sil.
    On totiž musí kralovat, 'dokud mu (Bůh) nepoloží všechny jeho nepřátele k nohám'. jako poslední nepřátel bude pak zničena smrt. A až mu bude všecko podřízeno, tehdy se i sám Syn podřídí tomu, který mu to všecko podřídil, aby byl Bůh všechno ve všem. 

EVANGELIUM Mt 25,31-46 

Slova svatého evangelia podle Matouše.

Ježíš řekl svým učedníkům:
    "Až přijde Syn člověka ve své slávě a s ním všichni andělé, posadí se na svůj slavný trůn a budou před něj shromážděny všechny národy. A oddělí jedny od druhých, jako pastýř odděluje ovce od kozlů. Ovce postaví po své pravici, kozly po levici.
    Tu řekne král těm po své pravici: 'Pojďte, požehnaní mého Otce, přijměte jako úděl království, které je pro vás připravené od založení světa. Neboť jsem měl hlad, a dali jste mi najíst, měl jsem žízeň, a dali jste mi napít; byl jsem na cestě, a ujali jste se mě, byl jsem nahý, a oblékli jste mě; byl jsem nemocen, a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení, a přišli jste ke mně.'
    Spravedliví mu na to řeknou: 'Pane, kdy jsme tě viděli hladového, a dali jsme ti najíst, žíznivého, a dali jsme ti napít? Kdy jsme tě viděli na cestě, a ujali jsme se tě, nebo nahého, a oblékli jsme tě? Kdy jsme tě viděli nemocného nebo ve vězení, a přišli jsme k tobě?'
    Král jim odpoví: 'Amen, pravím vám: Cokoli jste udělali pro jednoho z těchto mých nejposlednějších bratří, pro mne jste udělali.'
    Potom řekne těm po levici: 'Pryč ode mě, vy zlořečení, do věčného ohně, který je připraven pro ďábla a jeho anděly. Neboť jsem měl hlad, a nedali jste mi najíst, měl jsem žízeň, a nedali jste mi napít; byl jsem na cestě, a neujali jste se mé, byl jsem nahý, a neoblékli jste mě, byl jsem nemocen a ve vězení, a nenavštívili jste mě.'
    Tu mu na to řeknou také oni: 'Pane, kdy jsme tě viděli hladového nebo žíznivého, na cestě nebo nahého, nemocného nebo ve vězení, a neposloužili jsme ti?'
    On jim odpoví: 'Amen, pravím vám: Cokoli jste neudělali pro jednoho z těchto nejposlednějších, ani pro mne jste neudělali.'
    A půjdou do věčného trápení, spravedliví však do věčného života."

______________________________________________________

Milí bratři a sestry,

 Většina z nás asi dnešní evangelium slyšela již mnohokrát, a tudíž víme, že Ježíš je zvláštním způsobem přítomen v chudých, hladových, uvězněných a tak dále. Pokud si to však uvědomíme, evangelium získává nečekaný smysl. Do žádné z obou kategorií souzených by například přísně vzato nespadal někdo jako svatá Matka Tereza z Kalkaty. Ta by se asi nedivila, že v hladových a žíznivých a opuštěných vlastně pomáhala Kristu-vždyť to bylo samotné srdce jejího povolání. Podobně by se asi nemohl divit žádný křesťan - právě proto, že dnešní evangelium slyšel mnohokrát v životě.

Oni požehnaní po pravici se však diví: , Pane, kdy jsem tě viděli?‘ Jako by nevěděli, že v potřebných slouží samotnému Kristu, jako by toto evangelium nikdy neslyšeli, a pomáhali ne proto, že tím slouží Kristu, ale jen proto, že je to správné, že solidarita a láska ke druhému člověku má smysl sama v sobě, že konat dobro je prostě dobré a má se to, nezávisle na jakémkoli náboženském systému.

 A naopak (a zde to začíná být pro nás, křesťany, trochu nepříjemné): oni po levici mohou být docela dobře těmi, kteří byli křesťany a dnešní evangelium slýchávali. A jejich otázka , Pane, kdy jsme tě viděli v nouzi, a neposloužili jsme ti‘ by v tomto smyslu mohla znamenat ‚co bys po nás, Pane, ještě chtěl, pravidelně jsme přispívali na charitu a i jinak jsme si plnili své náboženské povinnosti‘. A Ježíš odpovídá: 'Amen, pravím vám: Cokoli jste neudělali pro jednoho z těchto nejposlednějších, ani pro mne jste neudělali.'

 Nejde však přitom o to, abychom zanechali svou rodinu a práci a šli mezi bezdomovce na hlavní nádraží, nebo obdarovávali stokorunou každého žadatele o almužnu, kterého potkáme.  Služba potřebným na plný úvazek je mimo jiné také specifické povolání a charisma a jistě by u většiny z nás nešla příliš dohromady s rodinným životem a prací. Jde ale o to, zda nepromarňujeme ty možnosti, které opravdu máme-byť by se jednalo jen o občasnou návštěvu osamělé staré paní ve vedlejším vchodu. Ale zejména nás tato Ježíšova nepříjemná slova usvědčují z toho, že se oněch lidí na okraji, všech těch potřebných dnešní doby, vlastně bojíme. Bojíme se, že by se nám mohli příliš vlomit do našeho spořádaného, upraveného a slušného života. Že by nám mohli příliš připomenout odvrácené stránky lidského bytí: osamělost, chudobu, bolest, situace, kdy je člověk blízko smrti. Že by nám mohli nepříjemně připomenout i naše vlastní temné stránky.  A tak raději vše přenecháme profesionálům z charit, na které občas přispějeme do kasičky.

 Přiznám se vám, milí bratři a sestry, že jsem takový strach měl také – dokud jsem se nepotkal se svými mentálně postiženými přáteli v hnutí Víra a Světlo. A mohu ze své vlastní zkušenosti potvrdit, že kdo se odhodlá tento strach překonat, zakusí v kontaktu s těmito nejmenšími pokoj. Zakusí hmatatelně, že se těchto temných stránek života není třeba bát, protože Pán a Král vesmíru je vzal na sebe a na svém těle proměnil.

Středa 33. týdne v mezidobí - Slůvko pro děti s obrázkem od faráře

Obrázek v lepší kvalitě ke stažení zde:

 33.neděle v mezidobí - Slůvko pro děti s obrázkem od faráře

Obrázek v lepší kvalitě ke stažení zde:

Video z biblických postaviček na motivy evangelia zde: