svátek Svaté rodiny B 2020

  

 

1.ČTENÍ Gn 15, 1-6; 21, 1-3 

Čtení z první knihy Mojžíšovy. 

   Hospodin se obrátil na Abráma ve vidění těmito slovy: "Neboj se, Abráme, já jsem tvůj štít, tvá odměna je převeliká." 
   Abrám řekl: "Pane, Hospodine, co mi dáš? Nemám děti, dědicem mého domu bude damašský Eliezer." Abrám pokračoval: "Nedal jsi mi potomka, bude po mně dědit jeden z lidí mého domu." 
   Tu mu Hospodin řekl: "Ten po tobě dědit nebude; kdo však vyjde z tvého lůna, ten bude po tobě dědit." 
   Vyvedl ho ven a pravil: "Pohlédni na nebe a spočítej hvězdy, můžeš-li je spočítat! " - a dodal: "Tak (četné) bude tvé potomstvo!" (Abrám) Hospodinu uvěřil, a ten ho za to uznal za spravedlivého. 
   Hospodin navštívil Sáru, jak slíbil, a splnil Sáře dané slovo. Sára počala a porodila Abrahámovi v jeho stáří syna, jak to Bůh předpověděl. Abrahám dal svému narozenému synovi, kterého mu Sára porodila, jméno Izák.

Žl 105 (104), 1-2. 3-4. 5-6. 8-9 Odp.: 7a. 8a 
Odp.: Hospodin sám je náš Bůh, pamatuje věčně na svoji smlouvu. 

Oslavujte Hospodina, vzývejte jeho jméno, hlásejte mezi národy jeho díla. Zpívejte mu, hrejte mu, vypravujte o všech jeho divech! 
Odp. 
Honoste se jeho svatým jménem, ze srdce ať se radují, kdo hledají Hospodina! Uvažujte o Hospodinu a jeho moci, stále hledejte jeho tvář! 
Odp. 
Pamatujte na divy, které učinil, na jeho zázraky a rozsudky jeho úst, potomstvo Abraháma, jeho služebníka, synové Jakuba, jeho vyvoleného! 
Odp. 
Pamatuje věčně na svoji smlouvu, na slib, který ustanovil pro tisíc pokolení, na smlouvu, kterou sjednal s Abrahámem, na svou přísahu Izákovi. 
Odp. 



2. ČTENÍ Žid 11, 8. 11-12. 17-19 

Čtení z listu Židům.

 
Bratři a sestry! 
    Protože Abrahám věřil, uposlechl (Boží) výzvy, aby se vystěhoval do země, kterou měl dostat v dědičné držení; vystěhoval se, ačkoli nevěděl, kam jde. I Sára uvěřila, a proto dostala sílu stát se matkou, a to přes svůj pokročilý věk, protože se spolehla na toho, který ten slib dal. A tak z jednoho muže, a to už vetchého, vzešlo tolik potomků jako hvězd na nebi a jako písku na mořském břehu, který nikdo nespočítá. Protože měl Abrahám víru, přinesl Izáka v oběť, když ho Bůh zkoušel. Svého jediného syna chtěl obětovat, třebaže mu bylo slíbeno: 'Od Izáka budeš mít potomky.' On totiž uvažoval takto: Bůh má dost moci, aby vzkřísil třebas i mrtvé. Proto také Izáka dostal nazpátek i jako předobraz. 

EVANGELIUM Lk 2,22-40 

Slova svatého evangelia podle Lukáše. 

   Když nadešel čas očišťování podle Mojžíšova Zákona, přinesli Ježíše do Jeruzaléma, aby ho představili Pánu, jak je psáno v Zákoně Páně: 'Všechno prvorozené mužského rodu ať je zasvěceno Pánu.' Přitom chtěli také podat oběť, jak je nařízeno v Zákoně Páně: pár hrdliček nebo dvě holoubata. 
   Tehdy žil v Jeruzalémě jeden člověk, jmenoval se Simeon: byl to člověk spravedlivý a bohabojný a očekával potěšení Izraele a byl v něm Duch svatý. Od Ducha svatého mu bylo zjeveno, že neuzří smrt, dokud neuvidí Pánova Mesiáše. Z vnuknutí Ducha přišel do chrámu, právě když rodiče přinesli dítě Ježíše, aby s ním vykonali, co bylo obvyklé podle Zákona. Vzal ho do náručí a takto velebil Boha: “Nyní můžeš, Hospodine, podle svého slova propustit svého služebníka v pokoji, neboť moje oči uviděly spásu, kterou jsi připravil pro všechny národy: světlo k osvícení pohanům a k slávě tvého izraelského lidu.” Jeho otec i matka byli plni údivu nad slovy, která o něm slyšeli. Simeon jim požehnal a jeho matce Marii prohlásil: “On je ustanoven k pádu a k povstání mnohých v Izraeli a jako znamení, kterému se bude odporovat – i tvou vlastní duši pronikne meč – aby vyšlo najevo smýšlení mnoha srdcí.” 
   Také tam byla prorokyně Anna, dcera Fanuelova z Aserova kmene. Byla značně pokročilého věku: mladá se vdala a sedm roků žila v manželství, potom sama jako vdova – bylo jí už čtyřiaosmdesát let. Nevycházela z chrámu a sloužila Bohu posty a modlitbami ve dne v noci. Přišla tam právě v tu chvíli, velebila Boha a mluvila o tom dítěti všem, kdo očekávali vykoupení Jeruzaléma. 
   Když vykonali všechno podle Zákona Páně, vrátili se do Galileje do svého města Nazareta. Dítě rostlo a sílilo, bylo plné moudrosti a milost Boží byla s ním. 
__________________________________________________

Milí bratři a sestry,

Ve všech třech ročních cyklech má evangelium o svátku Svaté rodiny podobnou stavbu – vždycky popisuje nějaký dramatický příběh nazaretské rodiny: její útěk do Egypta, zoufalé hledání dvanáctiletého Ježíše po pouti do Jeruzaléma, nebo jako dnes Simeonovo proroctví o tom, že Mariino srdce kvůli jejímu synovi probodne meč. Všechny tři příběhy ovšem tak či onak končí tím, že se Svatá rodina vrací do Nazareta. To, co je dál, a o čem už evangelia podle Matouše a Lukáše víceméně mlčí, se ale stalo postupně v tradici církve tím hlavním, s čím si tento svátek spojujeme a co nejvíc formuje náš obraz Svaté rodiny – idyla nazaretského domku z obrázků z předminulého století; naprosto harmonická rodina, bez problémů a konfliktů.  Svatý Josef pilně obrábějící své dřevo, malý Ježíš, který se od něj poslušně a soustředěně učí, a Matka Boží, v tichosti a pokoře vykonávající ženské práce v domácnosti.

Bylo by velmi snadné kázat o tomto ideálu, zvlášť celibátnímu knězi, který rodinu sám nemá; bylo by snadné apelovat na to, aby jej rodiny co nejvíce napodobovaly; případně se rozhořčovat, jak chtějí temné síly tento tradiční rodinný obrázek zničit. To by však nebylo otvírání Božího slova, pomoc k tomu, abychom mu porozuměli. A dnešní Boží slovo hovoří o rodinném životě především a zejména jako o cestě - s mnoha úskalími.

V prvním i druhém čtení je dnes hlavní postavou Abrahám, nejsilnější symbol putování ve víře – symbol důvěry v Boha, která jde často zcela proti tomu, jak se věci jeví. Dnešní úryvek je z místa, ve kterém je Abrahám již po odchodu ze země Kanaán, ze které odešel, protože uvěřil velkému Božímu zaslíbení. Abrahámovi a Sáře byl slíben potomek, ale pořád se nic neděje; až do té míry, že Abrahám ztrácí naději. V dnešním úryvku vlastně Hospodinu vyčítá, že své zaslíbení nesplnil: "Nedal jsi mi potomka, bude po mně dědit jeden z lidí mého domu."  Abrahám má velké pochybnosti, ale ani v nich nepřestává důvěřovat – dokud se zaslíbení nenaplní.

Druhé čtení to zdůrazňuje ještě víc: Abrahám vychází ve víře ze své země, vydává se na cestu se všemi jejími obtížemi. Jeho putování je doprovázeno přešlapy a chybami – vzpomeňme jen na epizodu, kdy si Abrahám chtěl zkratkovitě Boží zaslíbení splnit sám prostřednictvím otrokyně Hagar – ale nevrátí se, ani nezůstává v půli cesty. Jeho důvěra v Boha je silnější než všechno ostatní.

Příběh každé rodiny, každého vztahu lásky a společného života je cesta, dynamická skutečnost, která se vyvíjí a potkává se s úskalími a těžkostmi. Svatá rodina ve čtení ročního cyklu A putuje jako nomádi z místa na místo; do Egypta a zase zpátky. V cyklu C zase tři dny hledají své ztracené dítě; a dnes Simeon prorokuje Marii, že její dítě jí přinese velkou bolest.  Žádná idylka nazaretského domku. To, co se v dnešních textech jeví jako důležité a podstatné – i pro život v rodině dnes – je důvěra v Boha a odevzdávání všech věcí Jemu do rukou. Tak máme jistotu, že na cestě dojdeme k cíli, byť nikdy nebudeme ušetřeni dramat a úskalí cesty.