pátek 29. dubna 2022

3. neděle velikonoční C 2022    

Při všech mších svatých v naší farnosti bude tuto neděli kázat otec Petr Matula, SDB, který nás navštíví u příležitosti svého životního a kněžského jubilea. Ke kázání o třetí neděli velikonoční v roce 2019 se můžete vrátit zde.

sobota 23. dubna 2022

 

2. neděle velikonoční C 2022

 



1. ČTENÍ Sk 5,12-16

Čtení ze Skutků apoštolů.

    Apoštolové konali mnoho znamení a zázraků v lidu. Všichni se jednomyslně shromažďovali v Šalomounově podloubí. Z ostatních se k nim nikdo neodvažoval připojit, ale lidé o nich mluvili s velkou úctou.
    Stále rostl počet mužů i žen, kteří přijímali víru v Pána. Dokonce i na ulici vynášeli nemocné a kladli je na lehátka a nosítka, aby, až půjde Petr okolo, alespoň jeho stín padl na někoho z nich. Také z okolních měst se sbíhalo do Jeruzaléma mnoho lidí a přinášeli nemocné i trápené nečistými duchy; a ti všichni byli uzdravováni.



Žl 118 (117),2-4.22-24.25-27a
Odp.: Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý, jeho milosrdenství trvá navěky. nebo: Aleluja.

Nechť řekne dům Izraelův: "Jeho milosrdenství trvá navěky." Nechť řekne dům Árónův: "Jeho milosrdenství trvá navěky." Nechť řeknou ti, kdo se bojí Hospodina: "Jeho milosrdenství trvá navěky."
Odp.
Kámen, který stavitelé zavrhli, stal se kvádrem nárožním. Hospodinovým řízením se tak stalo, je to podivuhodné v našich očích. Toto je den, který učinil Hospodin, jásejme a radujme se z něho!
Odp.
Hospodine, dej spásu, Hospodine, popřej zdaru! Požehnaný, kdo přichází v Hospodinově jménu! Žehnáme vám z Hospodinova domu. Bůh je Hospodin a dopřál nám světlo.
Odp.



2. ČTENÍ Zj 1,9-11a.12-13.17-19

Čtení z knihy Zjevení svatého apoštola Jana.

    Já, Jan, váš bratr, účastník vašich soužení, Království i vytrvalosti v Ježíši, dostal jsem se pro (hlásání) Božího slova a pro svědectví o Ježíšovi na ostrov, který se jmenuje Patmos. (A jednou) v den Páně jsem upadl do vytržení a uslyšel jsem za sebou mocný hlas jako zvuk polnice: "Své zjevení napiš do knihy a pošli sedmi církevním obcím."
    Obrátil jsem se, abych se podíval po tom hlase, který ke mně mluvil. A když jsem se obrátil, uviděl jsem sedm zlatých svícnů a uprostřed těch svícnů postavu podobnou Synu člověka, oblečenou do řízy a přepásanou na prsou zlatým pásem.
    Když jsem ho uviděl, padl jsem mu k nohám jako mrtvý. On na mě položil pravici a řekl: "Nic se neboj! Já jsem První i Poslední, Živý. Byl jsem mrtev, a hle - jsem živ na věky věků a mám klíče od smrti a podsvětí. Napiš tedy své vidění: nynější i to, které přijde později."


EVANGELIUM Jan 20,19-31

Slova svatého evangelia podle Jana.

    Když byl večer prvního dne v týdnu, přišel Ježíš tam, kde byli učedníci. Ze strachu před židy měli dveře zavřeny. Stanul mezi nimi a řekl: "Pokoj vám!" Po těch slovech jim ukázal ruce a bok. Když učedníci viděli Pána, zaradovali se.
    Znovu jim řekl: "Pokoj vám! Jako Otec poslal mne, tak i já posílám vás." Po těch slovech na ně dechl a řekl jim:
    "Přijměte Ducha svatého. Komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou."
    Tomáš, jeden ze Dvanácti, zvaný Blíženec, nebyl s nimi, když Ježíš přišel. Ostatní učedníci mu říkali: "Viděli jsme Pána."
    On jim však odpověděl: "Dokud neuvidím na jeho rukou jizvy po hřebech a nevložím svůj prst na místo hřebů a nevložím svou ruku do jeho boku, neuvěřím."
    Za týden byli jeho učedníci zase uvnitř a Tomáš s nimi. Ježíš přišel zavřenými dveřmi, stanul mezi nimi a řekl: "Pokoj vám!" Potom vyzval Tomáše: "Vlož sem prst a podívej se na mé ruce, vztáhni ruku a vlož ji do mého boku; a nebuď nevěřící, ale věřící."
    Tomáš mu odpověděl: "Pán můj a Bůh můj!"
    Ježíš mu řekl: "Protože jsi mě uviděl, uvěřil jsi. Blahoslavení, kdo neviděli, a přesto uvěřili."
    Ježíš vykonal před svými učedníky ještě mnoho jiných zázraků, ale o těch v této knize není řeč. Tyto však jsem zaznamenal, abyste věřili, že Ježíš je Mesiáš, Syn Boží, a s vírou abyste měli život v jeho jménu.

______________________________________________________________________


Slůvko pro děti:

 Milé děti,

Chudák svatý Tomáš apoštol si vysloužil přídomek nevěřící, protože nejdřív neuvěřil svědectví ostatních apoštolů. Já si myslím, že úplně nezaslouženě. Může nám být naopak vzorem ve víře. Protože měl velkou touhu se s Pánem Ježíšem setkat, vidět ho tváří v tvář – a to zase svědčí o tom, že ho měl moc rád.

 

Milí bratři a sestry,

Všechny úryvky evangelia, které jsme četli v průběhu celého velikonočního oktávu, jsou svědectvím o Ježíšově zmrtvýchvstání: v sobotu v noci a v neděli jsme stáli se třemi Mariemi, s Petrem a s Janem u prázdného hrobu; a ve všedních dnech velikonočního oktávu jsme četli o setkáních učedníků s Pánem: o setkání žen, o zjevení Maří Magdaléně v zahradě, o putování učedníků s Ježíšem do Emauz, o setkání ve večeřadle, o zázračném rybolovu na Genezaretském jezeře. Dnes se tento cyklus čtení evangelií o Vzkříšení završuje v perikopě označované jako Dvojí zjevení v Jeruzalémě, ze dvacáté kapitoly evangelia podle Jana.

Mimo Vzkříšeného je v něm hlavní postavou apoštol Tomáš; a právě on může pro nás být obrazem toho, z jakých zdrojů pochází a jak se v srdci člověka rodí opravdová víra: víra ve Vzkříšení i křesťanská víra obecně. U Tomáše se setkává to, co přejal od druhých, i to, co sám zakusil.

Všechna svědectví o Vzkříšeném Pánu, která jsme slyšeli ve čteních minulých sedmi dní, mohou symbolizovat vše to, co jsme v tomto smyslu přejali od druhých: výpověď Písma svatého, tradice a učení církve; to všechno, čemu se říká depositum fidei – poklad víry. Můžeme si to přečíst v katechismu, děti se to učí v náboženství nebo v přípravě na první svaté přijímání, slyšíme to v kázání, nebo to třeba lze studovat na teologické fakultě.

Apoštol Tomáš toto od druhých přejaté bere na vědomí. Slyší svědectví ostatních apoštolů, kteří mu říkají: Viděli jsme Pána! Ovšem vnímá - a velmi správně - že pro to, aby on sám uvěřil, to ještě není dost. Chce sám zakusit, chce se Pána dotknout, chce se s ním osobně setkat. A Pán jeho touze vychází v ústrety. Tomáš se ho skutečně dotkne a v jeho srdci se zrodí víra, kterou vzápětí vyznává: Pán můj a Bůh můj!

Ježíšova slova Nepochybuj a věř tak vlastně vůbec nemusejí znamenat ‚Pročpak Ti k uvěření nestačilo, co ti ostatní řekli?‘, ale možná mnohem spíš ‚Teď už nepochybuj a věř, protože to, co ti řekli druzí, a to, co jsi sám prožil a zakusil, si vzájemně vydává svědectví; další důkazy již nejsou třeba‘.

Aby se v nás, milí bratři a sestry, zrodila živá víra v to, že Pán skutečně vstal - a aby se živá stále udržovala – potřebujeme obojí: svědectví druhých i celého společenství církve; ale i konkrétní osobní zkušenost s tím, že On je v našem životě skutečně živý, přítomný a činný. A symbolické je také to, že Tomáš se dotýká Ježíšových ran. Když se nebudeme bát se dotknout ran, jak našich vlastních, tak ran druhých a celého světa, zakusíme. Ve chvílích, kdy naše zranění a slabosti zvlášť intenzívně vnímáme, může se nám právě v nich Pán zjevit a ukázat nám, že žije.

Velký německý teolog minulého století, jezuita Karl Rahner, napsal někdy v padesátých letech soubor esejí Slova do mlčení. Můžeme dnes skončit jeho slovy z jedné z těchto úvah, s názvem Bůh mého poznání:

‚Opravdu, můj Bože, pouhé vědění neznamená nic, nepůsobí nic než trapnou zkušenost, že takto nelze učinit skutečnost obsahem života.  Jen zkušenost jasnozřivé lásky nechává mé srdce přiblížit se srdci věcí.  Jen tato zkušenost mění mne samého. Jen to zakoušené, prožité a protrpěné dává vědění, jež nekončí zklamáním a nudou v zapomnění, ale naplňuje srdce moudrostí.‘

sobota 16. dubna 2022

 

Slavnost Zmrtvýchvstání Páně 2022 – ve dne

  

1. ČTENÍ Sk 10,34a.37-43

Čtení ze Skutků apoštolů.

      Petr se ujal slova a promluvil: "Vy víte, co se po křtu, který hlásal Jan, událo nejdříve v Galileji a potom po celém Judsku: Jak Bůh pomazal Duchem svatým a mocí Ježíše z Nazareta, jak on všude procházel, prokazoval dobrodiní, a protože Bůh byl s ním, uzdravoval všechny, které opanoval ďábel.
    A my jsme svědky všeho toho, co konal v Judsku a v Jeruzalémě. Ale pověsili ho na dřevo a zabili. Bůh jej však třetího dne vzkřísil a dal mu, aby se viditelně ukázal, ne všemu lidu, ale jen těm, které Bůh předem vyvolil za svědky, totiž nám, kteří jsme s ním jedli a pili po jeho zmrtvýchvstání.
    On nám přikázal, abychom to hlásali lidu a se vší rozhodností dosvědčovali: To je Bohem ustanovený soudce nad živými i mrtvými. O něm vydávají svědectví všichni proroci, že skrze něho dostane odpuštění hříchů každý, kdo v něho věří."




Žl 118 (117),1-2.16ab+17.22-23 Odp.: 24
Odp.: Toto je den, který učinil Hospodin, jásejme a radujme se z něho!
nebo: Aleluja, aleluja, aleluja.

Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý, jeho milosrdenství trvá navěky. Nechť řekne dům Izraelův: "Jeho milosrdenství trvá navěky."
Odp.
Hospodinova pravice mocně zasáhla, Hospodinova pravice mě pozvedla. Nezemřu, ale budu žít a vypravovat o Hospodinových činech.
Odp.
Kámen, který stavitelé zavrhli, stal se kvádrem nárožním. Hospodinovým řízením se tak stalo, je to podivuhodné v našich očích.
Odp.



2. ČTENÍ Kol 3,1-4

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Kolosanům.

Bratři a sestry! 

Když jste s Kristem byli vzkříšeni, usilujte o to, co pochází shůry, kde je Kristus po Boží pravici. Na to myslete, co pochází shůry, ne na to, co je na zemi. Jste přece už mrtví a váš život je s Kristem skrytý v Bohu. Ale až se ukáže Kristus, náš život, potom se i vy s ním ukážete ve slávě.



EVANGELIUM Jan 20,1-9

Slova svatého evangelia podle Jana.

    Prvního dne v týdnu přišla Marie Magdalská časně ráno ještě za tmy ke hrobu a viděla, že je kámen od hrobu odstraněn. Běžela proto k Šimonu Petrovi a k tomu druhému učedníkovi, kterého Ježíš miloval, a řekla jim: "Vzali Pána z hrobu a nevíme, kam ho položili."
    Petr a ten druhý učedník tedy vyšli a zamířili ke hrobu. Oba běželi zároveň, ale ten druhý učedník byl rychlejší než Petr a doběhl k hrobu první. Naklonil se dovnitř a viděl, že tam leží pruhy plátna, ale dovnitř nevešel.
    Pak za ním přišel i Šimon Petr, vešel do hrobky a viděl, že tam leží pruhy plátna. Rouška však, která byla na Ježíšově hlavě, neležela u těch pruhů plátna, ale složená zvlášť na jiném místě. Potom vstoupil i ten druhý učedník, který přišel ke hrobu první, viděl a uvěřil. Ještě totiž nerozuměli Písmu, že Ježíš musí vstát z mrtvých.

_________________________________________________________

 Slůvko pro děti:

 Milé děti,

Jako pomoc pro pochopení scénky z biblických postaviček použily paní Jitka a Kateřina slova z konce dnešního evangelia: Ještě nerozuměli Písmu, že Ježíš musí vstát z mrtvých. Pán Ježíš, když své učedníky učil, tak jim mockrát říkal, že musí zemřít a vstát z mrtvých, a jak je to předpovězeno ve Starém Zákoně. Ale asi to tenkrát opravdu ani jednou nepochopili, možná proto, že se jim to zdálo až moc neuvěřitelné. Petr, Jan a Marie Magdalská to pochopili až teď, až když viděli, že kámen je odvalený a po Ježíšovi zbyly v hrobě jenom kusy látky, do kterých bylo jeho tělo zavinuté při pohřbu. Tehdy se jim konečně rozsvítilo v hlavě, konečně jim došlo, co jim to Ježíš tenkrát říkal.

 

Milí bratři a sestry,

   slovo Pascha, kterým se označovaly židovské velikonoční svátky a z něhož vychází slovo pro Velikonoce v románských jazycích, znamená přechod. Původně je myšlen přechod Božího lidu z egyptského otroctví ke svobodě zaslíbené země. Pro nás křesťany to však znamená přechod od starého řádu světa k novému: Ježíš přišel, aby obnovil člověka a stvoření, tím, že je jako Bůh přijímá, vstupuje do něho, bere je na sebe, a proměňuje je svojí obětí. Skrze spojení s Kristem skutečně obnoveni, jsme novým stvořením.

     Svatý Pavel o tom hovoří ve druhém čtení; koloským křesťanům píše: Vy jste už mrtví – tedy mrtví tomu starému a špatnému, neproměněnému prvnímu stvoření, které je zraněné hříchem.  A váš život je nyní s Kristem skrytý v Bohu – jste povoláni k novému životu v Bohu, protože On vás přijímá k sobě skrze Krista.

    V dnešním evangeliu můžeme totéž téma rozpoznat skrze symbolický význam některých obrazů, které v něm jsou. Marie Magdalská přichází k hrobu první den v týdnu, když byla ještě tma:  jakoby v první den nového stvoření, na přechodu mezi starým a novým. Magdaléna je první, která překračuje hranici mezi starou a novou érou dějin. Symboly onoho starého, které pomíjí, jsou pak kámen, rouška a pohřební plátna – jsou to všechno atributy smrti a pohřbu, symboly onoho starého, poznamenaného smrtí. Jsou sice stále na scéně, ale jak kámen, tak rouška jsou odloženy stranou, jako by teď už nebyly potřeba, protože čas jejich používání již minul.

    Kámen a plátna vystihují i naši situaci. Slavíme sice novou éru člověka a vesmíru, ale staré a nové se neustále prolíná, stále jsme v době paschy, přechodu. Nové již nastalo, ale staré ještě nepominulo. Kámen a plátna by podle starého uspořádání světa měly zůstat na svém místě, protože smrt byla nepřemožitelná. Žádná síla nedokáže odvalit kámen; proti smrti není léku. Tyto dva symboly smrti úplně nezmizely, jsou jen stranou, odsunuty do vedlejší role, ale stále existují.

     Žijeme v těchto dějinách a na tomto světě stálé přechody od starého k novému, protože se k tomu starému uspořádání stále vracíme – smrt, zlo a hřích nás pořád trápí, i když byly Ježíšovou obětí už zrušeny. List Koloským zdůrazňuje, abychom usilovali o to, být v onom novém, jestliže jsme s Kristem byli vzkříšeni. Právě to silně symbolizoval způsob křtu v prvotní církvi: křtěnec se celý ponořil do vody v baptisteriu a poté se vynořil: starý člověk se utopil, nový se z vody zrodil. První život na Zemi vznikl podle biologů a biochemiků zřejmě ve vodním prostředí, snad v horkých termálních pramenech; a nový život v Kristu pochází také z vody.

     Zlo a smrt ovšem pořád mají nad námi moc, a v těchto pohnutých dnech ruské invaze na Ukrajinu to pociťujeme velice silně: Pořád vidíme po straně náhrobní kámen a pohřební plátna, a někdy nám dokonce přijde, že náhrobní kámen vězí pořád na svém původním místě a tarasí nám přístup k životu. Neustále máme sklon se vracet od nového ke starému uspořádání světa, jít v přesně opačném směru, než nám ukazují Velikonoce. Stále dokola přecházíme z otroctví ke svobodě a zpět, od egoismu k lásce a zpět, z Egypta do země zaslíbené a zpět.

     A přece, dnes slavíme to, že jsme noví lidé, žijící v novém světě, a že očekáváme definitivní vítězství oné novosti na konci času. Slavíme, že jsme obnoveni, znovustvořeni Boží láskou skrze Kristovu oběť. Možná by někdy stačilo si to hlouběji uvědomit, hlouběji pochopit slávu, radost a světlo vzkříšení, nové situace člověka – a naopak nesvobodu, ošklivost a tmu, do níž se dostáváme návratem ke starému člověku v nás. Kéž nám i letošní Velikonoce v tomto pomohou.

sobota 9. dubna 2022

 

Květná neděle C 2022 – pašije podle Lukáše

 

EVANGELIUM Lk 22,14-23,56
Umučení našeho Pána Ježíše Krista podle Lukáše.


Toužebně jsem si přál jíst s vámi tohoto velikonočního beránka, dříve než budu trpět.


   Ve stanovenou hodinu zaujal Ježíš místo u stolu a apoštolové s ním. Řekl jim: "Toužebně jsem si přál jíst s vámi tohoto velikonočního beránka, dříve než budu trpět. Neboť vám říkám: Už ho nebudu jíst, dokud se nenaplní v Božím království."
   A vzal kalich, vzdal díky a řekl: "Vezměte ho a rozdělte mezi sebe; neboť vám říkám: Od této chvíle už nikdy nebudu pít z plodu révy, dokud nepřijde Boží království."
To konejte na mou památku.
   Potom vzal chléb, vzdal díky, lámal ho a dával jim se slovy: "To je mé tělo, které se za vás vydává. To konejte na mou památku!" Stejně tak vzal i kalich, když bylo po večeři, a řekl: "Tento kalich je nová smlouva, (zpečetěná) mou krví, která se za vás prolévá.


Běda tomu člověku, který zradí Syna člověka.


   Hle, u mě na stole je však ruka mého zrádce. Syn člověka sice jde svou cestou, jak je určeno, ale běda tomu člověku, který ho zradí." Oni se začali ptát jeden druhého, který z nich to asi je, kdo to hodlá udělat.


Já jsem mezí vámi jako ten, kdo slouží.


   Vznikl také mezi nimi spor, kdo z nich je asi největší. Řekl jim: "Králové vládnou svým národům, a kdo mají nad nimi moc, dávají si říkat 'dobrodinci'. U vás však ať to tak není! Ale kdo je mezi vámi největší, ať je jako nejmenší, a kdo je představený, ať je jako ten, kdo druhým slouží. Vždyť kdo je větší: ten, kdo sedí u stolu, či ten, kdo obsluhuje? Přece ten, kdo sedí u stolu! Já však jsem mezi vámi jako ten, kdo slouží.
   Vy jste se mnou až do nynějška vytrvali v mých zkouškách. A já vám odkazuji královskou vládu, jako mně ji odkázal můj Otec, takže budete jíst a pít u mého stolu v mém království, sedět na trůně a soudit dvanáct izraelských kmenů.


Až se obrátíš, utvrzuj své bratry.


   Šimone, Šimone, satan si vyžádal, aby vás směl protříbit jako pšenici; ale já jsem za tebe prosil, aby tvoje víra nezanikla. A ty potom, až se obrátíš, utvrzuj své bratry."
   Petr mu řekl: "Pane, s tebou jsem ochoten jít do vězení i na smrt!"
   On mu odpověděl: "Říkám ti, Petře: Ještě se ani kohout dnes neozve, a ty už třikrát zapřeš, že mě znáš."


Musí se na mně splnit, co je psáno.


   Dále jim řekl: "Když jsem vás poslal bez měšce, bez mošny, bez opánků, měli jste v něčem nedostatek?"
   Odpověděli mu: "Ne, v ničem."
   Řekl jim: "Nyní však, kdo má měšec, ať si ho vezme, a stejně tak mošnu; a kdo nemá, ať prodá svůj plášť a koupí si meč. Říkám vám totiž, že se na mně musí splnit, co je psáno: 'A byl počítán mezi zločince'. Neboť co je o mně řečeno, už se naplňuje."
   Řekli: "Pane, tady jsou dva meče." On jim odpověděl: "To stačí."


Ježíš upadl do smrtelné úzkosti a modlil se ještě usilovněji.


   Potom se podle svého zvyku odtamtud odebral na Olivovou horu a učedníci ho následovali. Když byl na místě, řekl jim: "Modlete se, abyste nepřišli do pokušení."
   Sám pak se od nich vzdálil, asi co by kamenem dohodil, klekl a modlil se: "Otče, chceš-li, odejmi ode mě tento kalich, avšak ne má vůle ať se stane, ale tvá." Tu se mu zjevil anděl z nebe a posiloval ho. Ježíš upadl do smrtelné úzkosti a modlil se ještě usilovněji; jeho pot stékal na zem jako krůpěje krve.
   Potom vstal od modlitby, šel ke svým učedníkům a nalezl je, jak zármutkem usnuli. Řekl jim: "Proč spíte? Vstaňte a modlete se, abyste nepřišli do pokušení!"


Jidáši, políbením zrazuješ Syna člověka?


   Když ještě mluvil, objevil se houf lidí; jeden ze Dvanácti, jménem Jidáš, šel před nimi. Přiblížil se k Ježíšovi, aby ho políbil. Ježíš mu řekl: "Jidáši, políbením zrazuješ Syna člověka?"
   Když ti, kdo byli s Ježíšem, viděli, co se chystá, zeptali se: "Pane, máme zasáhnout mečem?" A jeden z nich udeřil veleknězova služebníka a uťal mu pravé ucho.
   Ježíš však na to řekl: "Přestaňte! Dost!" A dotkl se jeho ucha a uzdravil ho.
   Potom řekl Ježíš těm, kteří se na něho vypravili, velekněžím, chrámovým velitelům a starším: "jako na zločince jste vytáhli s meči a kyji. Býval jsem den co den mezi vámi v chrámě, a ruce jste na mě nevztáhli. Tohle však je vaše hodina a vláda temnoty."


Petr vyšel ven a hořce se rozplakal.


   Pak se ho zmocnili a odvedli. Přivedli ho do veleknězova domu. Petr šel zpovzdálí za nimi. Když rozdělali uprostřed dvora oheň a sesedli se kolem, sedl si Petr mezi ně. Jak seděl ve světle, uviděla ho jedna služka, pozorně se na něj podívala a řekla: "Také ten byl s ním!"
   On však to zapřel: "Neznám ho, ženo."
Za chvíli ho uviděl jiný a řekl: "Ty jsi také jeden z nich!" Petr odpověděl: "Člověče, nejsem!" Uplynula asi hodina a někdo jiný zase tvrdil: "Doopravdy, i tento člověk byl s ním, vždyť je to Galilejec!"
   Petr však řekl: "Člověče, nevím, o čem mluvíš." V tom okamžiku, když ještě mluvil, zakokrhal kohout.
   Tu se Pán obrátil a pohleděl na Petra. A Petr si vzpomněl na to, co mu Pán řekl: "Dříve než kohout dnes zakokrhá, třikrát mě zapřeš." A vyšel ven a hořce se rozplakal.

 

Když jsi prorok, pověz nám, kdo tě to udeřil.


   Muži, kteří Ježíše hlídali, posmívali se mu a bili ho, zavázali mu oči a ptali se: "Když jsi prorok, pověz nám, kdo tě to udeřil." A rouhali se mu, jak mohli. Dali ho předvést před svůj soud.
   Jakmile se rozednilo, sešel se sbor starších z lidu, velekněží a učitelé Zákona, a dali ho předvést před svůj soud.
Řekli: "Jsi-li Mesiáš, pověz nám to!"
   Odpověděl jim: "I kdybych vám to řekl, neuvěříte, a kdybych se vás zeptal, nedáte mi odpověď. Ale od této chvíle bude Syn člověka sedět po pravici všemohoucího Boha."    Všichni mu do toho vpadli: "Ty jsi tedy Boží Syn?" Odpověděl jim: "Ano, já jsem!"
   Oni řekli: "Nač ještě potřebujeme svědectví? Vždyť jsme to sami slyšeli z jeho úst!"
   Celé jejich shromáždění povstalo a vedli ho k Pilátovi.


Neshledávám na tomto člověku žádné provinění.


   Tam na něj začali žalovat: "Zjistili jsme, že tento člověk rozvrací náš národ, brání odvádět císaři daně a vydává se za krále Mesiáše."
   Pilát se ho zeptal: "Ty jsi židovský král?" Odpověděl mu: "Ano, já jsem!"
   Pilát pak prohlásil velekněžím a lidu: "Neshledávám na tomto člověku žádné provinění."    Ale oni naléhali a říkali: "Pobuřuje lid svým učením po celém Judsku, počínajíc Galileou až sem!"
   Jakmile to Pilát uslyšel, zeptal se, zdali ten člověk je Galilejec; a když se dověděl, že je z Herodova území, poslal ho k Herodovi, který se také právě v těch dnech zdržoval v Jeruzalémě.


Herodes i se svými vojáky mu dal najevo, že jím pohrdá.


Jakmile Herodes spatřil Ježíše, velmi se zaradoval. Už dávno si ho totiž přál uvidět, protože o něm slýchal a doufal, že uvidí, jak udělá nějaký zázrak. Kladl mu tedy mnoho otázek, ale on mu vůbec neodpovídal. Velekněží a učitelé Zákona stáli při tom a urputně na něho žalovali. Tu Herodes i se svými vojáky mu dal najevo, že jím pohrdá, a ztropil si z něho posměch: dal ho obléci do bílých šatů a poslal ho nazpět k Pilátovi. V ten den se Herodes a Pilát spřátelili; předtím totiž spolu žili v nepřátelství.


Pilát Ježíše vydal, aby se jím stalo po vůli.


   Pilát svolal velekněze, členy velerady i lid a řekl jim: "Přivedli jste mi tohoto člověka, že prý pobuřuje lid. Já sám jsem ho vyslechl ve vaší přítomnosti, ale neshledal jsem, že by se tento člověk provinil něčím z toho, co na něj žalujete. Ale ani Herodes ne, vždyť ho poslal nazpět k nám. Prostě nespáchal nic, co by zasluhovalo smrt. Dám ho tedy potrestat a pak ho propustím."    Ale oni se všichni dali do křiku: "Pryč s ním! Propusť nám Barabáše!" Ten byl uvržen do žaláře pro nějakou vzpouru vzniklou v městě a pro vraždu.
   Pilát začal znovu na ně naléhat, protože chtěl Ježíše propustit. Ale oni odpověděli křikem: "Ať je ukřižován, ať je ukřižován! "
   Potřetí jim řekl: "Ale co špatného udělal? Neshledal jsem na něm nic, co by zasluhovalo smrt. Dám ho tedy potrestat a pak ho propustím." Oni však doráželi s velkým křikem a žádali, aby byl ukřižován, a jejich křik se stále stupňoval.
   Pilát se proto rozhodl povolit jejich žádosti: propustil toho, který byl uvržen do žaláře pro vzpouru a vraždu a kterého si vyžádali, a Ježíše vydal, aby se jim stalo po vůli.


Jeruzalémské dcery, neplačte nade mnou.


   Když ho odváděli, zadrželi jistého Šimona z Kyrény, který právě přicházel z pole, a vložili na něj kříž, aby ho nesl za Ježíšem.
   Za ním šel velký zástup lidu a ženy, které nad ním naříkaly a plakaly. Ježíš se k nim obrátil a řekl: "Jeruzalémské dcery, neplačte nade mnou! Spíše nad sebou plačte a nad svými dětmi; přijdou totiž dny, kdy se bude říkat: 'Blahoslavené neplodné, životy, které nerodily, a prsy, které nekojily!' Tehdy lidé začnou říkat horám: 'Padněte na nás!' a kopcům: 'Přikryjte nás!' Neboť když se toto děje se zeleným stromem, co se teprve stane se suchým!"


Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí.


Spolu s ním byli vedeni na popravu také dva zločinci. Když došli na místo, které se nazývá Lebka, ukřižovali jeho i ty zločince, jednoho po pravici a 'druhého po levici. Ježíš řekl: "Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí." Jeho šaty si rozdělili losem.
To je židovský král.
   Lid stál a díval se. Členové velerady se mu vysmívali: "Jiným pomohl, ať pomůže sám sobě, je-li Mesiáš, Boží Vyvolený."
   Posmívali se mu i vojáci, přistupovali, podávali mu ocet a říkali: "Když jsi židovský král, zachraň sám sebe!"
Nad ním byl totiž nápis: To je židovský král.


Dnes budeš se mnou v ráji.


   Jeden z těch zločinců, kteří viseli na kříži, se mu rouhal: "Copak ty nejsi Mesiáš? Zachraň sebe i nás!"
   Druhý ho však okřikl: "Ani ty se nebojíš Boha? Vždyť jsi odsouzen k stejnému trestu! My ovšem spravedlivě: dostáváme přece jen, jak si zasloužíme za to, co jsme spáchali, ale on neudělal nic zlého." A dodal: "Ježíši, pamatuj na mě, až přijdeš do svého království."
   Odpověděl mu: "Amen, pravím ti: Dnes budeš se mnou v ráji."


Otče, do tvých rukou poroučím svého ducha.


   Bylo už asi dvanáct hodin. Tu nastala tma po celém kraji až do tří odpoledne, protože se zatmělo slunce. Chrámová opona se vpůli roztrhla. Ježíš zvolal mocným hlasem: "Otče, do tvých rukou poroučím svého ducha." A po těch slovech vydechl naposled.

(Chvíle tiché modlitby vkleče)

   Když setník viděl, co se stalo, velebil Boha a řekl: "Tento člověk byl skutečně spravedlivý." A všichni ti lidé, kteří se tam shromáždili k této podívané, když viděli, co se stalo, bili se v prsa a vraceli se domů. Jeho známí všichni zůstali stát opodál, i ženy, které ho provázely z Galileje a na to se dívaly.


Josef položil Ježíšovo tělo do hrobky vytesané ve skále.


   Jeden člen velerady, jménem Josef, ušlechtilý a spravedlivý člověk z judského města Arimatie, nesouhlasil s jejich rozhodnutím a jednáním. On (také) očekával Boží království. Zašel k Pilátovi a vyžádal si Ježíšovo tělo. Pak ho sňal, zavinul do lněného plátna a položil do hrobky vytesané ve skále, kde nebyl ještě nikdo pochován. Bylo to v den příprav, právě nastávala sobota.
   Přitom ho doprovázely ženy, které přišly s Ježíšem z Galileje. Podívaly se na hrobku i na to, jak bylo jeho tělo pochováno. Potom odešly domů a připravily si vonné věci a masti. V sobotu však zachovaly sváteční klid podle přikázání.

________________________________________________________

 Krátké zamyšlení před čtením pašijí:

Pašijový příběh budeme letos vnímat jinak než v minulých letech. Za malou chvíli budeme rozjímat o Kristově odsouzení, utrpení a smrti.   Ale až potom přijdeme domů a otevřeme noviny nebo zapneme rádio, televizi či počítač, budeme svědky pokračování tohoto příběhu. Kristus ve svém tajemném těle trpí s obětmi války na Ukrajině. Trpí v matkách, které přišly o své děti, v ženách, které se bojí o své muže na frontě, trpí ve všech zraněných, těch, kteří přišli o přístřeší, kteří museli ze své země odejít často do neznáma. Trpí a umírá ve všech, kteří ve válce přišli o život.

Ale – naštěstí – celý tento příběh čteme a rozumíme mu jako věřící v Krista Zmrtvýchvstalého; jako ti, kteří ví, že konec bude dobrý. Na začátku celého dramatu pašijí, ještě ve večeřadle, dává Ježíš svým učedníkům zaslíbení: Vy jste se mnou až do nynějška vytrvali v mých zkouškách. A já vám odkazuji královskou vládu, jako mně ji odkázal můj Otec, takže budete jíst a pít u mého stolu v mém království, sedět na trůně a soudit dvanáct izraelských kmenů.

sobota 2. dubna 2022

 

5. neděle postní C 2022



1. ČTENÍ Iz 43,16-21

Čtení z knihy proroka Izaiáše.

  Tak praví Hospodin, který vytvořil v moři cestu, v mocných vodách stezku, který (k soudu) vyvedl vozy i koně, vojsko i silné reky; všichni spolu leží, již nevstanou, jako knot zhasli, dohořeli: "Nevzpomínejte na věci minulé, nedbejte na to, co se dávno stalo! Hle, činím věci nové, teď již vzcházejí, což to nepoznáváte? Cestu vytvořím na stepi a stezky na poušti. Divoká zvěř mě oslaví, šakalové a pštrosi, že jsem dal vodu na stepi, řeky na poušti, abych napojil svůj lid, svého vyvoleného, lid, který jsem stvořil pro sebe, který bude hlásat mou chválu."



Žl 126 (125),1-2ab.2cd-3.4-5.6 Odp.: 3
Odp.: Velkou věc s námi udělal Hospodin, naplnila nás radost.

Když Hospodin přiváděl siónské zajatce, byli jsme jako ve snách. Tehdy byla naše ústa plná smíchu a náš jazyk plný jásotu.
Odp.
Tehdy se říkalo mezi pohany: "Velkou věc s nimi udělal Hospodin!" Ano, velkou věc s námi udělal Hospodin, naplnila nás radost.
Odp.
Hospodine, změň náš osud, jako se mění údolí na jihu země. kdo sejí v slzách, žnout budou s jásotem
Odp.
Vycházejí s pláčem, když nesou semeno k setí: přijdou však s jásotem a přinesou své snopy.
Odp.



2. ČTENÍ Flp 3,8-14

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Filipanům.

Bratři a sestry!
    Všecko považuji za škodu ve srovnání s oním nesmírně cenným poznáním Ježíše Krista, svého Pána. Pro něj jsem se toho všeho zřekl a považuji to za bezcenný brak, abych mohl získat Krista a byl s ním spojen; nemám přece vlastní spravedlnost, která se získá zachováváním Zákona, ale tu, která se dává tomu, kdo věří v Krista, totiž tu, která přichází od Boha a spočívá na víře. Tak na sobě poznám Krista i moc jeho zmrtvýchvstání a účast v jeho utrpení; a protože umřel on, i já mu chci být v tom podobný. Potom, jak doufám, dosáhnu i vzkříšení z mrtvých.
    Tím neříkám, že už bych toho dosáhl nebo že jsem už dokonalý; ale ze všech sil se snažím to uchvátit, protože i mne samého uchvátil Kristus Ježíš. Bratři, já si nenamlouvám, že už jsem to uchvátil. Ale o jedno mi jde: nedbám na to, co je za mnou, ale ženu se k tomu, co je přede mnou. Běžím k cíli za vítěznou nebeskou odměnou, ke které nás Bůh povolal skrze Krista Ježíše.


EVANGELIUM Jan 8,1-11

Slova svatého evangelia podle Jana.

    Ježíš odešel na Olivovou horu. Ale brzo ráno se zase objevil v chrámě a všechen lid přicházel k němu. On se posadil a učil je.
    Tu k němu učitelé Zákona a farizeové přivedli ženu přistiženou při cizoložství. Postavili ji doprostřed a řekli mu: "Mistře, tato žena byla dopadena v cizoložství při činu. Mojžíš nám v Zákoně nařídil takové ženy ukamenovat. Co říkáš ty?" Tou otázkou ho chtěli přivést do úzkých, aby ho měli z čeho obžalovat.
    Ježíš se však sehnul a psal prstem na zem. Když nepřestávali otázkami na něj dotírat, vzpřímil se a řekl jim: "Kdo z vás je bez hříchu, ať první hodí po ní kamenem." A sehnul se opět a psal na zem. Když to uslyšeli, jeden za druhým se vytráceli, starší napřed, až zůstal on sám a žena před ním.
    Ježíš se vzpřímil a řekl jí: "Ženo, kam se poděli? Nikdo tě neodsoudil?"
    Odpověděla: "Nikdo, Pane."
    Ježíš řekl: "Ani já tě neodsuzuji. Jdi a od nynějška už nehřeš! _________________________________________________________________________

 Místo slůvka pro děti bude představení úkolu pro pátý postní týden - v rámci aktivity ‚Ježíš je náš pravý král‘.

Milí bratři a sestry,

Pro porozumění dnešnímu evangeliu nám může pomoci návrat k Božímu slovu předminulé neděle, kdy jsme četli ze třinácté kapitoly svatého Lukáše: V té době přišli k Ježíšovi se zprávou o Galilejcích, jejichž krev smísil Pilát s krví jejich obětních zvířat. Řekl jim na to: „Myslíte, že ti Galilejci, když to museli vytrpět, byli větší hříšníci než ostatní Galilejci? Ne, říkám vám; když se však neobrátíte, všichni podobně zahynete. Anebo oněch osmnáct, na které padla věž v Siloe a usmrtila je: myslíte, že byli větší viníci než ostatní obyvatelé Jeruzaléma? Ne, říkám vám; když se však neobrátíte, všichni právě tak zahynete.“

Učedníci možná po oné zprávě začali debatu o tom, proč se to stalo; stejně jako my dnes v rozhovorech rozebíráme zprávy, které jsme viděli a slyšeli v televizi nebo na internetu. Ježíš se ale k takové debatě nepřidává, nic svým učedníkům nevysvětluje: vyzývá je, aby obrátili svou pozornost k sobě samým. Událost s masakrem Galilejců či s věží v Siloe nemá být téma k diskuzi o Boží spravedlnosti, ale podnětem k sebereflexi.  

V dnešním evangeliu je situace úplně podobná: k Ježíšovi přivedou učitelé zákona a farizeové ženu přistiženou při cizoložství. Na začátku je případ; a nad ním chtějí znalci Mojžíšova zákona začít teologickou diskuzi o jeho výkladu; samozřejmě s cílem usvědčit Ježíše z toho, že Mojžíšův zákon vykládá špatně a oni že mají pravdu. Ježíš se však s nikým nehádá, o ničem nediskutuje. Prostě řekne: Nechte ji být, podívejte se laskavě každý sám na sebe a na svůj život.

Vzpomínám si v téhle souvislosti na dobu po své konverzi ve druhé polovině devadesátých let. Tehdy jsem měl velkou chuť a elán diskutovat o víře, své nově nalezené křesťanství zuby nehty hájit před argumenty protivníků a hledat soulad mezi náboženstvím a vědeckým pohledem na svět. Zřejmě jsem tím hodně lidí ve svém okolí tenkrát značně otravoval. Dokonce jsem někdy na přelomu tisíciletí klopotně v anglickém originále přelouskal jednu knihu slavného britského přírodovědce a představitele nového ateismu Richarda Dawkinse (později vyšla česky pod názvem Rozplétání duhy), jen abych v ní našel co nejvíc míst, kde se Dawkins evidentně mýlí. Když si tuto životní etapu dnes připomínám, sám nad sebou se shovívavě usmívám; byl jsem mladý, zapálený a naivní. Dneska už nemám skoro žádnou potřebu s někým sáhodlouze diskutovat a obhajovat svou pravdu; nějak mám dojem, že snaha o dobrý život a vztahy podle Ježíšova dvojjediného přikázání lásky je mnohem lepší náplň darovaného času než polemiky o čemkoli a s kýmkoli.

A myslím, milí bratři a sestry, že právě tohle je nejlepší odpověď i na různé naše další otázky a problémy: Jak tohle mohl Pán Bůh dopustit? Nebo: Děti mi přestávají chodit do kostela. Nebo ještě: To je hrozné, co se dneska ve světě děje; jak jen lidé mohou být tak zlí? Jistě, smíme se takto tázat, můžeme si takto Pánu Bohu stěžovat. Kéž nás ale všechny tyto otázky nakonec vedou k tomu, abychom se vrátili sami k sobě; abychom se otázali: A co já sám, Pane? Mohu být s pomocí Tvé milosti lepší? Mohu do toho všeho přinášet víc Tvého světla a Tvé lásky?