3. neděle velikonoční C 2019

1. ČTENÍ Sk 5,27b-32.40b-41

Čtení ze Skutků apoštolů.

   Velekněz začal apoštoly vyslýchat: "Přísně jsme vám přece zakázali, že v tom jménu už nesmíte učit. Přesto však Jeruzalém je plný toho vašeho učení a chcete na nás přivolat pomstu za krev onoho člověka."
   Ale Petr a ostatní apoštolové na to řekli: "Více je třeba poslouchat Boha než lidi. Bůh našich otců vzkřísil Ježíše, když vy jste ho pověsili na dřevo a zabili. Ale Bůh ho povýšil po své pravici jako vůdce a spasitele, aby Izraeli dopřál obrácení a odpuštění hříchů. A my jsme svědky těchto událostí, stejně i Duch svatý, kterého Bůh dal těm, kdo ho poslouchají."
   Dali apoštoly zbičovat a zakázali jim mluvit ve jménu Ježíšově. Pak je propustili. A oni odcházeli z velerady s radostí, že směli pro to jméno trpět příkoří.


Žl 30 (29),2+4.5+6.11+12a+13b
Odp.: Chci tě oslavovat, Hospodine, neboť jsi mě vysvobodil. nebo: Aleluja.

Chci tě oslavovat, Hospodine, neboť jsi mě vysvobodil, nedopřál jsi, aby se nade mnou radovali moji nepřátelé. Hospodine, z podsvětí jsi vyvedl mou duši, zachovals mi život mezi těmi, kteří do hrobu klesli.
Odp. Zpívejte Hospodinu, jeho zbožní, a vzdávejte díky jeho svatému jménu! Vždyť jeho hněv trvá chvíli, ale jeho laskavost po celý život, zvečera se uhostí pláč, zjitra však jásot.
Odp. Slyš, Hospodine, a smiluj se nade mnou, pomoz mi, Hospodine! Můj nářek jsi obrátil v tanec, Hospodine, můj Bože, chci tě chválit navěky!
Odp.


2. ČTENÍ Zj 5,11-14

Čtení z knihy Zjevení svatého apoštola Jana.

   Já, Jan, měl jsem vidění a uslyšel jsem hlas velkého množství andělů shromážděných kolem trůnu, bytostí a starců, bylo jich na milióny a stamilióny - a volali silným hlasem: "Beránek, který byl zabit, si zaslouží, aby přijal moc, bohatství, moudrost a sílu, čest, slávu i chválu! "
   A všechno tvorstvo na nebi, na zemi, v podsvětí i na moři, a vše, co je v nich, jsem slyšel volat: "Tomu, který sedí na trůně, i Beránkovi přísluší chvála, čest, sláva i moc na věčné věky!" Tu ony čtyři bytosti přidaly: "Amen!" a starci padli na tvář a poklonili se.

EVANGELIUM Jan 21,1-19

Slova svatého evangelia podle Jana.

    Ježíš se znovu zjevil svým učedníkům, a to u Tiberiadského moře. Zjevil se takto:
   Byli pohromadě Šimon Petr, Tomáš zvaný Blíženec, Natanael z galilejské Kány, synové Zebedeovi a ještě jiní dva z jeho učedníků. Šimon Petr jim řekl: "Půjdu lovit ryby." Odpověděli mu: "I my půjdeme s tebou." Vyšli tedy a vstoupili na loď, ale tu noc nic nechytili.
   Když už nastávalo ráno, stál Ježíš na břehu, ale učedníci nevěděli, že je to on.
   Ježíš se jich zeptal: "Dítky, nemáte něco k jídlu?" Odpověděli mu: "Nemáme."
   On jim řekl: "Hoďte síť na pravou stranu lodi, a najdete." Hodili ji tedy, a nemohli ji už ani utáhnout pro množství ryb.
Tu onen učedník, kterého Ježíš miloval, řekl Petrovi: "Pán je to!" Jakmile Šimon Petr uslyšel, že je to Pán, přehodil přes sebe svrchní šaty - byl totiž oblečen jen nalehko - a skočil do moře. Ostatní učedníci dojeli s lodí - nebyli od země daleko, jen tak asi dvě stě loket, a táhli síť s rybami.
   Když vystoupili na zem, viděli tam žhavé uhlí a na něm položenou rybu a vedle chléb. Ježíš jim řekl: "Přineste několik ryb, které jste právě chytili." Šimon Petr vystoupil a táhl na zem síť plnou velkých ryb, bylo jich stotřiapadesát. A přesto, že jich bylo tolik, síť se neprotrhla. Ježíš je vyzval: "Pojďte snídat!" Nikdo z učedníků se ho neodvážil zeptat: "Kdo jsi?" Věděli, že je to Pán. Ježíš přistoupil, vzal chléb a dal jim, stejně i rybu.
   To bylo už potřetí, co se Ježíš zjevil učedníkům po svém zmrtvýchvstání.
   Když posnídali, zeptal se Ježíš Šimona Petra: "Šimone, synu Janův, miluješ mě více než tito?"
   Odpověděl mu: "Ano, Pane, ty víš, že tě miluji." Ježíš mu řekl: "Pas mé beránky."
Podruhé se ho zeptal: "Šimone, synu Janův, miluješ mě?" Odpověděl mu: "Ano; Pane, ty víš, že té miluji."
   Ježíš mu řekl: "Pas moje ovce."
   Zeptal se ho potřetí: "Šimone, synu Janův, miluješ mé?”
   Petr se zarmoutil, že se ho potřetí zeptal: "Miluješ mě?", a odpověděl mu: "Pane, ty víš všechno - ty víš, že tě miluji.
   Ježíš mu řekl: "Pas moje ovce. Amen, amen, pravím ti: Dokud jsi byl mladší, sám ses přepásával a chodils, kam jsi chtěl. Ale až zestárneš, vztáhneš ruce, a jiný tě přepásá a povede, kam nechceš."
   To řekl, aby naznačil, jakou smrtí oslaví Boha. A po těch slovech ho vyzval: "Následuj mě!"

_____________________________________________________________________________

Slůvko pro děti

Milé děti,

Co myslíte, proč těch velkých ryb v síti bylo právě sto padesát tři? Úplně přesně to nevíme; určitě tam ten počet není jen tak, protože svatý Jan jím jistě chce něco říci. Někdo se ale domnívá, že to byl počet všech cizích národů, který byl tenkrát ve Svaté zemi lidu Izraele známý. Přitom si můžeme vzpomenout, že u Genezaretského jezera, právě tam, kde se odehrává dnešní evangelium, Ježíš povolal rybáře Petra a Ondřeje slovy Ode dneška budete lovit lidi. Petr a ostatní apoštolové tedy teď mají jít a zvěstovat všem lidem na světě, že Ježíš vstal z mrtvých. A my jsme taky poslaní.

Milí bratři a sestry,

   Trojí Ježíšova otázka v rozhovoru se Šimonem Petrem nepochybně a jasně odkazuje k trojímu Petrovu zapření poté, co Ježíše zatkli v Getsemane a odvedli do domu velekněze. Svatý Jan ve svém evangeliu pracuje se symboly; a tak trojí zapření a trojí otázka a odpověď v dnešním evangeliu mají také symbolický význam. Číslo tři je v Písmu svatém, v trochu slabším smyslu než sedmička, číslem plnosti. To, že Petr zapřel Ježíše ne jednou, ale třikrát, je obrazem totálního lidského selhání. Petr předtím tvrdil, že za Ježíše položí svůj život; nyní je konfrontován se svojí slabostí, se svým strachem o sebe, s tím, že se stydí k Ježíši se přiznat. Hluboce si prožívá, že vlastně není Petr-Skála, i když ho tak Ježíš nazval, protože rozhodně nedokázal být vnitřně pevný.

    Můžeme se do scény rozhovoru Petra s Ježíšem po jezuitském způsobu vžít, představit si samy sebe na místě Petra: po snídani se k němu Ježíš obrátí, a Petr se možná domnívá - protože u lidí to tak koneckonců funguje -  že s ním bude mluvit o jeho zapření. Že mu možná řekne Šimone, synu Janův, selhal jsi, zklamal jsi mne, hlavou apoštolů už dál být nemůžeš, vyberu si někoho jiného. Ježíš mu ale nic takového neříká, o jeho selhání se ani slůvkem nezmiňuje, jako by ho to vůbec nezajímalo. Jediné, co je pro Ježíše důležité, je jeho otázka Miluješ mne? A když na ni Petr odpoví třikrát ano, Ježíš třikrát potvrzuje jeho povolání, které už předtím dostal: Pas mé ovce.

    Máme asi všichni, milí bratři a sestry, čas od času sami ze sebe asi podobný pocit zklamání jako Petr. Svá povolání - ať už v manželství a rodině, nebo v kněžství, zasvěceném životě či kdekoli jinde - žijeme s mnoha selháními a chybami. Hezký obraz, který jsme měli sami o sobě, se nám rozpadá, podobně jako se rozpadl Petrovi, když si o sobě myslel, že je statečný, a za žádných okolností svého Mistra nezapře. Ježíš s tím ale počítá. Důvěřuje nám a povolává nás právě v naší slabosti. Co ho opravdu zajímá, je to, jestli ho máme rádi. Náš vztah k Němu je zároveň základní podmínkou toho, abychom svá povolání žili věrně i v těžkostech. Zejména na to, jaká je naše láska k Němu, bychom se měli ptát sami sebe ve zpytování svědomí - možná ještě dříve, než se začneme zabývat našimi spáchanými hříchy a nevykonaným dobrem. A co víc – právě tyto naše hříchy, slabosti a selhání mohou být nakonec cestou k tomu, že budeme moci upřímně a z celého srdce říci Pane, Ty víš, že tě mám rád. Je to přesně totéž, co Ježíš říká o ženě v domě farizeově: Muselo jí být odpuštěno mnoho hříchů, když teď projevuje tak velkou lásku.