4. neděle velikonoční C 2019

1. ČTENÍ Sk 13,14.43-52

Čtení ze Skutků apoštolů.

Pavel a Barnabáš šli z Perge a dostali se do Antiochie v Pisídii.
    Tam šli v sobotu do synagógy a posadili se. Přišlo za nimi hodně židů a pohanů, kteří ctili Boha. Pavel a Barnabáš s nimi rozmlouvali a povzbuzovali je, aby zůstali věrni Boží milosti.
    Následující sobotu se sešlo takřka celé město, aby si poslechlo Boží slovo. Když však židé viděli takové množství, naplnilo je to žárlivostí, odporovali Pavlovi, když mluvil, a vedli rouhavé řeči.
    Tu Pavel i Barnabáš jim řekli otevřeně: "Vám nejprve se mělo hlásat Boží slovo. Ale proto, že ho od sebe odmítáte a nepokládáte se za hodné věčného života, obracíme se k pohanům. Neboť tak nám to nařídil Pán: 'Určil jsem tě za světlo pohanům, abys byl spásou až na konec země.' " Když to uslyšeli pohané, radovali se a velebili slovo Páně. A přijali víru všichni, kdo byli určeni k věčnému životu. Tak se slovo Páně šířilo po celé té krajině.
    Židé však poštvali zbožné ženy z vyšších vrstev a přední muže města, vyvolali proti Pavlovi a Barnabášovi pronásledování a vyhnali je ze svého území. Oni si na svědectví proti nim setřásli prach z nohou a odešli do Ikónia. Učedníci však byli plní radosti a Ducha svatého.


Žl 100(99),2.3.5 Odp.: 3c
Odp.: Jsme jeho lid a stádce jeho pastvy. nebo: Aleluja.

Plesejte Hospodinu, všechny země, služte Hospodinu s radostí, vstupte před něho s jásotem!
Odp.
Uznejte, že Hospodin je Bůh: on nás učinil, a my mu náležíme, jsme jeho lid a stádce jeho pastvy.
Odp.
Neboť Hospodin je dobrý, jeho milosrdenství je věčné, po všechna pokolení trvá jeho věrnost.
Odp.

2. ČTENÍ Zj 7,9.14b-17

Čtení z knihy Zjevení svatého apoštola Jana.

    Já, Jan, viděl jsem veliký zástup, který by nikdo nespočítal, ze všech národů, kmenů, plemen a jazyků; stáli před trůnem a před Beránkem, odění bílým rouchem, s palmami v rukou.
    A jeden ze starců mi řekl: "To jsou ti, kdo přicházejí z velikého soužení; roucho si do běla vyprali v Beránkově krvi. Proto jsou před Božím trůnem a ve dne v noci mu slouží v jeho chrámě. A ten, který sedí na trůně, se k nim sníží a bude s nimi bydlet. Už nikdy nebudou mít hlad ani žízeň, nebude už do nich pražit slunce ani jakýkoli jiný žár, protože Beránek, který je uprostřed před trůnem, bude je pást a vodit k pramenům živé vody. Bůh sám jim setře každou slzu z očí."


EVANGELIUM Jan 10,27-30

Slova svatého evangelia podle Jana.

Ježíš řekl:
    "Moje ovce slyší můj hlas; já je znám a ony jdou za mnou. Já jim dávám věčný život. Nezahynou navěky a nikdo mi je nevyrve z rukou.
    Můj Otec, který mi je dal, je větší než všichni a z Otcových rukou je nemůže vyrvat nikdo. Já a Otec jedno jsme."

_______________________________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti,

Jaký musí být pastýř, aby jeho ovečky šly tam, kam je vede? Něco už naznačuje Ježíš: musí je znát a ony musejí znát jeho. A pak taky musejí vědět, že tam, kam je vede, je to pro ně dobré, že se tam dobře napasou a je tam bezpečno. Takže mu musejí důvěřovat. A my máme přesně takhle důvěřovat Pánu Ježíši, že to, co nám říká, nás vede k životu a k radosti.

Milí bratři a sestry,

   Dnešní evangelium je možná ze všech nedělí celého liturgického roku to nejkratší. Přitom se ale i v takto kratinkém úryvku jeden motiv opakuje hned dvakrát - a zřejmě proto, že to je stěžejní poselství. Ježíš nejdřív o svých ovcích říká, že mu je nikdo nemůže vyrvat z rukou, a pak říká totéž o rukou Otcových.

   A my bychom se nad takovým tvrzením mohli podivovat. Víme, že poklad víry máme v hliněné nádobě. Svatý Pavel v listě Filipanům říká, abychom o svou spásu usilovali s bázní a třesením. Vnímáme, kolik je skutečností, které by nás mohly vzdálit od přátelství s Ježíšem a od dobrého života. Vidíme kolem sebe - a já to dost často slyším i ve zpovědnici - příběhy pozvolného odklonu od víry, nebo příběhy velkých obtíží a velkých bojů, které jako křesťané prožíváme v sekularizovaném světě; a často je prohráváme. Mnoho věcí a mnoho hlasů, zdá se, nás může vytrhnout z Ježíšových - a tím i Otcových - rukou.

   Přesto Ježíš v dnešním kratičkém úryvku dvakrát opakuje, že vytrhnout z Jeho a Otcových rukou nemůže nikdo. Snad proto, abychom si to dobře zapamatovali a uvěřili tomu - proti všemu, co se nám může jevit. Ježíš říká, že Otec je větší než všichni. Boží láska a Boží moc je silnější než všechny tlaky sekularizace, než všechny pochybnosti a obtíže křesťanského života v dnešní době.

   Toto ujištění má ale jednu podmínku, o níž Ježíš hovoří již v úvodu dnešního úryvku: Moje ovce slyší můj hlas, já je znám a ony jdou za mnou. Aby ti, kdo jsou Ježíšovi, zůstali s ním, musí slyšet jeho hlas, slyšet Slovo a jednat podle něj, jít tedy za Ježíšem, následovat ho. Slyšení Slova a poslušnost vůči němu jsou v Ježíšově kázání dvě nedělitelné skutečnosti. Máme-li však být vůči Slovu poslušní, zařídit podle něj svůj život, je nejprve nutné, abychom mu uvěřili. Abychom uvěřili oněm velkým a krásným zaslíbením, která s sebou poslušnost Slovu nese, abychom uvěřili, že vede ke skutečné svobodě a plnosti života. Když v jedenácté kapitole evangelia podle Lukáše říká Ježíšovi žena ze zástupu: Blaze té, která tě zrodila a odkojila! , Ježíš na to odpovídá  Spíše jsou blaženi ti, kteří slyší slovo Boží a zachovávají je.