5. neděle velikonoční C 2019

1. ČTENÍ Sk 14,21b-27

Čtení ze Skutků apoštolů.

   Pavel a Barnabáš se vrátili do Lystry, Ikónia a do Antiochie. Utvrzovali tam učedníky a povzbuzovali je, aby byli ve víře vytrvalí, protože do Božího království vejdeme jen tehdy, když hodně vytrpíme. V jednotlivých církevních obcích jim po modlitbě a postu ustanovili starší a poručili je Pánu, v kterého uvěřili.
    Potom prošli Pisídií do Pamfýlie a hlásali slovo Páně v Perge. Pak odešli do Atálie. Odtamtud odpluli lodí do Antiochie, kde byli kdysi doporučeni milosti Boží k dílu, které teď ukončili.
    Když tam přišli, svolali církevní obec a vypravovali, co všechno Bůh s nimi vykonal a jak otevřel bránu k víře pohanům.


Žl 145(144),8-9.10-11.12-13ab Odp.: srv. 1
Odp.: Budu velebit tvé jméno, můj Bože, králi. nebo: Aleluja.

Milosrdný a milostivý je Hospodin, shovívavý a plný lásky. Dobrotivý je Hospodin ke všem a soucit má se všemi svými tvory.
Odp.
Ať tě chválí, Hospodine, všechna tvá díla a tvoji zbožní ať tě velebí. Ať vypravují o slávě tvého království, ať mluví o tvé síle.
Odp.
Aby poučili lidi o tvé moci, o slávě tvé vznešené říše. Tvé království je království všech věků a tvá vláda trvá po všechna pokolení.
Odp.

2. ČTENÍ Zj 21,1-5a

Čtení z knihy Zjevení svatého apoštola Jana.

    Já, Jan, spatřil jsem nová nebesa a novou zemi - dřívější nebesa a dřívější země zmizely, ani moře už není.
    A uviděl jsem svaté město, nový Jeruzalém, jak sestupuje z nebe od Boha; bylo vystrojeno jako nevěsta okrášlená pro svého ženicha. A uslyšel jsem od trůnu mohutný hlas: "Hle - Boží stan mezi lidmi! Bůh bude s nimi přebývat; oni budou jeho lidem, a on - Bůh s nimi - bude jejich Bohem. On jim setře každou slzu s očí: nebude už smrti ani zármutku, nářku ani bolesti už nebude, protože starý svět pominul."
    A ten, který seděl na trůně, řekl: "Hle - všechno tvořím nové!"


EVANGELIUM Jan 13,31-33a.34-35

Slova svatého evangelia podle Jana.

Když Jidáš odešel, Ježíš řekl:
    "Nyní je oslaven Syn člověka a Bůh je oslaven v něm. Je-li Bůh v něm oslaven, oslaví Bůh i jeho v sobě, a hned ho oslaví.
    Dítky, jen krátký čas jsem s vámi. Nové přikázání vám dávám: Milujte se navzájem; jak jsem já miloval vás, tak se navzájem milujte vy. Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku k sobě navzájem."

______________________________________________________________________

Při mši svaté pro prvokomunikanty:

Milé děti,

   Aby bylo Vaše dnešní první svaté přijímání opravdu slavnostní a výjimečné, tak jsem předevčírem koupil v obchodě s bohoslužebnými potřebami na Petrově tuto velkou hostii. Normálně při mši svaté používáme menší, kterou jenom rozlomíme napůl. Ale s tímhle kouskem pšeničného chleba - ještě před tím, než se stane Ježíšovým tělem - si můžeme ve zkratce zopakovat skoro všechno, o čem jsme si v přípravě povídali.

    Když se na něj podíváte, tak v těch rýhách můžete vidět tvar sluníčka. To nám může připomenout něco podobného jako plamínek paškálu, který teď hoří před vámi, a plamínek vaší křestní svíčky, který si od paškálu zapálíte. Láska Pána Ježíše je pro nás něco jako světlo slunce. Víte, že když je pod mrakem a prší, třeba na podzim, tak býváme smutní (i když v těchto dnech jsme se spíš z deště radovali). A moc se těšíme, až zase vysvitne slunce, protože nám to přináší radost. Před dvaceti lety jsem necelé tři roky žil na severu Evropy, ve Finsku, a zažil jsem tam dvě zimy, kdy je skoro pořád tma – a lidé se strašně moc, víc než my, těší na to, až přijde jaro a bude víc světla.  A moc si užívají léto, kdy naopak slunko skoro nezapadá. Světlo nám přináší radost a naději. A Pán Ježíš, který bude v tomhle kousku chleba za chvíli přítomný, nám dává totéž: když jsme moc smutní, když nás něco hodně trápí, tak si můžeme vzpomenout na to, že On vstal z mrtvých a má nás rád, ať se děje co se děje – a to je pro nás, jako by se rozptýlily mraky a vyšlo slunce.

     A chviličku před Vaším prvním svatým přijímáním já tenhle kousek chleba - který už bude Ježíšovo tělo -  rozlámu na kousky a každý z vás dostane jeden. A tohle nám zase připomíná dvě skutečnosti. Jednak to, že Pán Ježíš se pro nás z lásky rozdává. Asi znáte to úsloví On/ona by se pro někoho rozdal/a – často se to používá v souvislosti s maminkou a dítětem. Pán Ježíš se nám takhle rozdává - každému z nás se dává celý, protože je přítomný v každém kousku. A druhá věc, kterou nám to chce říct, je tahle – když jíme z jednoho kousku chleba, když jsme spolu u jednoho stolu, tak se máme mít rádi navzájem, přesně tak, jak nám to Pán Ježíš říká v dnešním evangeliu.

Při ostatních mších svatých:

Slůvko pro děti:

Milé děti, Pán Ježíš nám na konci dnešního evangelia vlastně radí, jak nejlépe máme svědčit o naší víře. Když bychom o ní jen mluvili, tak by nám nikdo moc nevěřil, protože dneska kdekdo mluví a píše o kdečem, a už se někdy dá těžko poznat, jestli je to pravda nebo ne. Ale pokud na nás bude vidět, že se vzájemně máme rádi, je to mnohem lepší než slova. Podle toho mohou všichni poznat, že jsme opravdu Ježíšovi učedníci; že bereme vážně to, co nám přikázal.

Milí bratři a sestry,

Dnešní druhé čtení je zaslíbením nového nebe a nové země na konci času. Dvacátá první a dvacátá druhá kapitola knihy Zjevení je jakoby vyvrcholení dramatu konečného střetnutí dobra a zla, které v sugestivních symbolických obrazech kniha Zjevení vykresluje v předchozích kapitolách. Bůh nakonec všechno obnoví; to staré, poznamenané hříchem, je zcela proměněno. V novém Jeruzalémě není ani pláč, ani smrt; není tam vůbec nic negativního. Středem tohoto nového světa je Boží přítomnost, Boží sláva uprostřed jeho lidu, která dává život bez konce a v plnosti.

V evangeliu nám Ježíš říká, že tento nový Boží svět se rodí už dnes, zde a nyní; byť ještě ne v plnosti. Úryvek je uveden příznačně Jidášovým odchodem – tedy začátkem Ježíšova vydání, které se však stane spásou světa. To staré, narušené hříchem, nenávistí a zradou, již odchází. A když Jidáš odejde, Ježíš hovoří o tom, že je oslaven - a že v něm je oslaven Bůh. A říká to v přítomném čase, nikoli v budoucím. A hned na to, aby bylo zřejmé, čím že je Bůh v přítomnosti oslaven, dává Ježíš své nové přikázání: Milujte se navzájem, jako jsem já miloval vás.

Když se tedy křesťané v Duchu svatém podle Ježíšova nového přikázání navzájem milují, Bůh se oslavuje, stává se přítomným, už nyní v tomto čase. Můžeme tak trochu ‚ochutnat‘, zakusit, co je zaslíbeno ve druhém čtení - jaké to bude, až Bůh na konci času bude všechno ve všem. A zároveň můžeme pochopit, že jedině a pouze naplňováním tohoto nového přikázání lásky můžeme vítězit nad zlem. Že tedy všechny jiné způsoby, jimiž bychom se mohli se zlem vypořádávat, jsou v křesťanském pohledu odsouzeny k nezdaru. Vítězství nade vším negativním ve světě - tedy nakonec jeho spása - nemůže spočívat v technickém pokroku, ani pouze v osvětě, a už vůbec ne v jakémkoli pokusu odstranit zlo násilím. Může vycházet pouze v tom, o čem píše ve třetí kapitole svého prvního listu svatý Jan: věřit ve jméno Božího Syna Ježíše Krista a navzájem se milovat, jak nám přikázal.