slavnost Matky Boží Panny Marie 2021 - Slůvko pro děti s obrázkem od faráře
Obrázek v lepší kvalitě ke stažení zde:
slavnost Matky Boží Panny Marie 2021 - Slůvko pro děti s obrázkem od faráře
Obrázek v lepší kvalitě ke stažení zde:
Matky Boží Panny Marie 2021
1. ČTENÍ Nm 6, 22-27
Čtení ze čtvrté knihy Mojžíšovy.
Hospodin řekl Mojžíšovi: "Řekni Árónovi a jeho synům:
Tak budete žehnat izraelským synům; budete jim říkat: 'Ať tobě Hospodin požehná
a ochraňuje tě! Ať tobě Hospodin ukáže svou jasnou tvář a je ti milostivý! Ať
Hospodin obrátí k tobě svou tvář a dopřeje ti pokoje!' Budou vzývat moje jméno
nad izraelskými syny a já jim požehnám."
Žl 67 (66) 2-3. 5. 6+8 Odp.:
2a
Odp.: Bože, buď milostiv a žehnej nám!
Bože, buď milostiv a žehnej nám, ukaž nám svou jasnou tvář, kéž se pozná na
zemi, jak jednáš, kéž poznají všechny národy, jak zachraňuješ.
Odp.
Nechť se lidé radují a jásají, že soudíš národy spravedlivě a lidi na zemi
řídíš.
Odp.
Ať tě, Bože, velebí národy, ať tě velebí kdekterý národ! Kéž nám Bůh žehná, ať
ho ctí všechny končiny země!
Odp.
2. ČTENÍ Gal 4, 4-7
Čtení z listu svatého apoštola Pavla Galaťanům.
Bratři a sestry!
Když se naplnil čas, poslal Bůh svého Syna, narozeného ze
ženy, narozeného pod Zákonem, aby vykoupil lidi, kteří podléhali Zákonu. Tak
jsme byli přijati za syny. A protože jste synové, poslal nám Bůh do srdce Ducha
svého Syna, Ducha, který volá: "Abba, Otče!" Už tedy nejsi otrok, ale
syn a jako syn také dědic skrze Boha.
EVANGELIUM Lk 2, 16-21
Slova svatého evangelia podle Lukáše.
Pastýři pospíchali do Betléma a nalezli Marii a Josefa i
děťátko položené v jeslích. Když ho uviděli, vypravovali, co jim bylo o tom
dítěti pověděno. Všichni, kdo to slyšeli, podivili se tomu, co jim pastýři
vyprávěli. Maria však to všechno uchovávala v srdci a rozvažovala o tom.
Pastýři se zas vrátili. Velebili a chválili Boha za všechno, co slyšeli a
viděli, jak jim to bylo řečeno.
Když uplynulo osm dní a dítě mělo být obřezáno, dali mu
jméno Ježíš, jak ho nazval anděl, než byl počat v mateřském lůně.
__________________________________________________
Milí bratři a sestry,
Do nového roku si letos
asi nejvíc budeme přát pevné zdraví; a pak další obvyklé věci, jako štěstí,
lásku, Boží požehnání a podobně. Áronské
požehnaní z prvního čtení je také svým způsobem něco, co má kněžský rod Áróna
a jeho synů přát celému lidu Izraele. A hned dvakrát se zde lidu Izraele přeje,
aby k němu Hospodin obrátil svou tvář.
Důležitý je přitom kontext celého vyprávění.
Čtvrtá kniha Mojžíšova, ze které je dnešní úryvek, se v latině jmenuje suše
Numeri - Čísla, kvůli častým výčtům jmen a počtů, které se v ní vyskytují.
V původní hebrejské Tóře se ale této knize říká b´midbár, „ Na
poušti“. Lid Izraele putuje pouští do
zaslíbené země; žije dlouho v nejistém provizoriu. Pouť trvá dlouho a dostavuje
se únava a vyčerpání. Velmi charakteristický je obrat, který najdeme v téže
čtvrté knize Mojžíšově, v příběhu o zhotovení měděného hada Nechuštána: Lid
už omrzelo být stále na cestě. Nebo, v ekumenickém překladu: Lid propadl na té cestě malomyslnosti.
Boží lid má právě v této situaci zakusit
Boží přítomnost a blízkost: má vidět jeho jasnou tvář; právě proto, aby nepropadl
beznaději a skepsi, aby na cestě vytrval.
Dnes slavíme slavnost Matky Boží Panny
Marie. Připomínáme si ji jako Bohorodičku; díky ní k nám Bůh už navždy
obrátil svou tvář. Když vidíme Ježíšovu tvář, vidíme tím zároveň tvář Otce.
Ježíš přišel na svět také ‚na cestě‘, v provizoriu betlémské stáje, a v prvních
dnech po narození musel s Marií a Josefem odejít do Egypta; v nejistotě,
co bude dál. Maria ale i v této situaci po návštěvě pastýřů všechno
uchovává ve svém srdci a rozvažuje o tom. My jsme pozváni k témuž;
máme na naší cestě provizoriem a nejistotou, ve které se nyní nacházíme, mít
právě tento rozjímavý postoj. Právě proto, abychom přese všechno zahlédli v událostech
Boží jasnou tvář. Byla nám definitivně odkryta, když se Bůh do našeho světa
narodil.
svátek Svaté rodiny 2020 - Slůvko pro děti s obrázkem od faráře
Obrázek v lepší kvalitě ke stažení zde:
svátek Svaté rodiny B 2020
1.ČTENÍ Gn 15, 1-6; 21, 1-3
Čtení z první knihy Mojžíšovy.
Hospodin se obrátil na Abráma ve vidění těmito slovy:
"Neboj se, Abráme, já jsem tvůj štít, tvá odměna je převeliká."
Abrám řekl: "Pane, Hospodine, co mi dáš? Nemám děti,
dědicem mého domu bude damašský Eliezer." Abrám pokračoval: "Nedal jsi mi potomka, bude po mně dědit jeden z lidí
mého domu."
Tu mu Hospodin řekl: "Ten po tobě dědit nebude; kdo
však vyjde z tvého lůna, ten bude po tobě dědit."
Vyvedl ho ven a pravil: "Pohlédni na nebe a spočítej
hvězdy, můžeš-li je spočítat! " - a dodal: "Tak (četné) bude tvé
potomstvo!" (Abrám) Hospodinu uvěřil, a ten ho za to uznal za
spravedlivého.
Hospodin navštívil Sáru, jak slíbil, a splnil Sáře dané
slovo. Sára počala a porodila Abrahámovi v jeho stáří syna, jak to Bůh
předpověděl. Abrahám dal svému narozenému synovi, kterého mu Sára porodila,
jméno Izák.
Žl 105 (104), 1-2. 3-4. 5-6. 8-9 Odp.: 7a. 8a
Odp.: Hospodin sám je náš Bůh, pamatuje věčně na svoji smlouvu.
Oslavujte Hospodina, vzývejte jeho jméno, hlásejte mezi národy jeho díla.
Zpívejte mu, hrejte mu, vypravujte o všech jeho divech!
Odp.
Honoste se jeho svatým jménem, ze srdce ať se radují, kdo hledají Hospodina!
Uvažujte o Hospodinu a jeho moci, stále hledejte jeho tvář!
Odp.
Pamatujte na divy, které učinil, na jeho zázraky a rozsudky jeho úst, potomstvo
Abraháma, jeho služebníka, synové Jakuba, jeho vyvoleného!
Odp.
Pamatuje věčně na svoji smlouvu, na slib, který ustanovil pro tisíc pokolení,
na smlouvu, kterou sjednal s Abrahámem, na svou přísahu Izákovi.
Odp.
2. ČTENÍ Žid 11, 8. 11-12. 17-19
Čtení z listu Židům.
Bratři a sestry!
Protože Abrahám věřil, uposlechl (Boží) výzvy, aby se vystěhoval
do země, kterou měl dostat v dědičné držení; vystěhoval se, ačkoli
nevěděl, kam jde. I Sára uvěřila, a proto dostala sílu stát se matkou, a to
přes svůj pokročilý věk, protože se spolehla na toho, který ten slib dal. A tak
z jednoho muže, a to už vetchého, vzešlo tolik potomků jako hvězd na nebi a
jako písku na mořském břehu, který nikdo nespočítá. Protože měl Abrahám víru,
přinesl Izáka v oběť, když ho Bůh zkoušel. Svého jediného syna chtěl obětovat,
třebaže mu bylo slíbeno: 'Od Izáka budeš mít potomky.' On totiž uvažoval takto:
Bůh má dost moci, aby vzkřísil třebas i mrtvé. Proto také Izáka dostal nazpátek
i jako předobraz.
EVANGELIUM Lk 2,22-40
Slova svatého evangelia podle Lukáše.
Když nadešel čas očišťování podle Mojžíšova Zákona, přinesli
Ježíše do Jeruzaléma, aby ho představili Pánu, jak je psáno v Zákoně Páně:
'Všechno prvorozené mužského rodu ať je zasvěceno Pánu.' Přitom chtěli také
podat oběť, jak je nařízeno v Zákoně Páně: pár hrdliček nebo dvě
holoubata.
Tehdy žil v Jeruzalémě jeden člověk, jmenoval se Simeon: byl
to člověk spravedlivý a bohabojný a očekával potěšení Izraele a byl v něm Duch
svatý. Od Ducha svatého mu bylo zjeveno, že neuzří smrt, dokud neuvidí Pánova
Mesiáše. Z vnuknutí Ducha přišel do chrámu, právě když rodiče přinesli dítě
Ježíše, aby s ním vykonali, co bylo obvyklé podle Zákona. Vzal ho do náručí a
takto velebil Boha: “Nyní můžeš, Hospodine, podle svého slova propustit svého
služebníka v pokoji, neboť moje oči uviděly spásu, kterou jsi připravil pro všechny
národy: světlo k osvícení pohanům a k slávě tvého izraelského lidu.” Jeho otec
i matka byli plni údivu nad slovy, která o něm slyšeli. Simeon jim požehnal a
jeho matce Marii prohlásil: “On je ustanoven k pádu a k povstání mnohých v
Izraeli a jako znamení, kterému se bude odporovat – i tvou vlastní duši
pronikne meč – aby vyšlo najevo smýšlení mnoha srdcí.”
Také tam byla prorokyně Anna, dcera Fanuelova z Aserova
kmene. Byla značně pokročilého věku: mladá se vdala a sedm roků žila v
manželství, potom sama jako vdova – bylo jí už čtyřiaosmdesát let. Nevycházela
z chrámu a sloužila Bohu posty a modlitbami ve dne v noci. Přišla tam právě v
tu chvíli, velebila Boha a mluvila o tom dítěti všem, kdo očekávali vykoupení
Jeruzaléma.
Když vykonali všechno podle Zákona Páně, vrátili se do
Galileje do svého města Nazareta. Dítě rostlo a sílilo, bylo plné moudrosti a
milost Boží byla s ním.
__________________________________________________
Milí bratři a sestry,
Ve všech třech ročních cyklech má
evangelium o svátku Svaté rodiny podobnou stavbu – vždycky popisuje nějaký dramatický
příběh nazaretské rodiny: její útěk do Egypta, zoufalé hledání dvanáctiletého
Ježíše po pouti do Jeruzaléma, nebo jako dnes Simeonovo proroctví o tom, že
Mariino srdce kvůli jejímu synovi probodne meč. Všechny tři příběhy ovšem tak
či onak končí tím, že se Svatá rodina vrací do Nazareta. To, co je dál, a o čem
už evangelia podle Matouše a Lukáše víceméně mlčí, se ale stalo postupně v tradici
církve tím hlavním, s čím si tento svátek spojujeme a co nejvíc formuje
náš obraz Svaté rodiny – idyla nazaretského domku z obrázků z předminulého
století; naprosto harmonická rodina, bez problémů a konfliktů. Svatý Josef pilně obrábějící své dřevo, malý
Ježíš, který se od něj poslušně a soustředěně učí, a Matka Boží, v tichosti
a pokoře vykonávající ženské práce v domácnosti.
Bylo by velmi snadné kázat o tomto
ideálu, zvlášť celibátnímu knězi, který rodinu sám nemá; bylo by snadné apelovat
na to, aby jej rodiny co nejvíce napodobovaly; případně se rozhořčovat, jak
chtějí temné síly tento tradiční rodinný obrázek zničit. To by však nebylo
otvírání Božího slova, pomoc k tomu, abychom mu porozuměli. A dnešní Boží
slovo hovoří o rodinném životě především a zejména jako o cestě - s mnoha úskalími.
V prvním i druhém čtení je dnes
hlavní postavou Abrahám, nejsilnější symbol putování ve víře – symbol důvěry v Boha,
která jde často zcela proti tomu, jak se věci jeví. Dnešní úryvek je z místa,
ve kterém je Abrahám již po odchodu ze země Kanaán, ze které odešel, protože uvěřil
velkému Božímu zaslíbení. Abrahámovi a Sáře byl slíben potomek, ale pořád se
nic neděje; až do té míry, že Abrahám ztrácí naději. V dnešním úryvku
vlastně Hospodinu vyčítá, že své zaslíbení nesplnil: "Nedal jsi mi potomka, bude po mně dědit jeden z lidí mého
domu." Abrahám má velké pochybnosti, ale ani v nich nepřestává
důvěřovat – dokud se zaslíbení nenaplní.
Druhé čtení
to zdůrazňuje ještě víc: Abrahám vychází ve víře ze své země, vydává se na
cestu se všemi jejími obtížemi. Jeho putování je doprovázeno přešlapy a chybami
– vzpomeňme jen na epizodu, kdy si Abrahám chtěl zkratkovitě Boží zaslíbení
splnit sám prostřednictvím otrokyně Hagar – ale nevrátí se, ani nezůstává v půli
cesty. Jeho důvěra v Boha je silnější než všechno ostatní.
Příběh každé
rodiny, každého vztahu lásky a společného života je cesta, dynamická
skutečnost, která se vyvíjí a potkává se s úskalími a těžkostmi. Svatá
rodina ve čtení ročního cyklu A putuje jako nomádi z místa na místo; do Egypta a zase zpátky. V cyklu C zase tři dny hledají
své ztracené dítě; a dnes Simeon prorokuje Marii, že její dítě jí přinese
velkou bolest. Žádná idylka nazaretského
domku. To, co se v dnešních textech jeví jako důležité a podstatné – i pro
život v rodině dnes – je důvěra v Boha a odevzdávání všech věcí Jemu
do rukou. Tak máme jistotu, že na cestě dojdeme k cíli, byť nikdy nebudeme
ušetřeni dramat a úskalí cesty.
slavnost Narození Páně 2020 (ve dne) - Slůvko pro děti s obrázkem od faráře
Obrázek v lepší kvalitě ke stažení zde:
slavnost Narození Páně 2020 - ve dne
1.čtení Iz
52,7-10
Čtení z knihy proroka Izaiáše.
Jak je krásné (vidět)
na horách nohy posla, (který přináší) radostnou zprávu, který zvěstuje pokoj,
hlásá blaho a oznamuje spásu, který praví Siónu: "Bůh tvůj kraluje!"
Slyš! Tvoji strážní pozdvihují hlas a jásají spolu, neboť vidí na vlastní oči,
jak se Hospodin vrací na Sión. Radujte se a jásejte vespolek, jeruzalémské
trosky, neboť Hospodin utěšil svůj lid, vykoupil Jeruzalém. Obnažil Hospodin
své svaté rámě před očima všech národů a všechny končiny země uzří spásu našeho
Boha!
Mezizpěv Žl 98,1.2-3ab.3cd-4.5-6
Odp: Uzřely všechny
končiny země spásu našeho Boha.
Zpívejte Hospodinu
píseň novu,
neboť učinil
podivuhodné věci.
Vítězství je dílem
jeho pravice,
jeho svatého ramene.
Hospodin uvedl ve
známost svou spásu,
před zraky pohanů
zjevil svou spravedlnost.
Rozpomenul se na svou
dobrotu a věrnost
Izraelovu domu.
Všechny končiny země
uzřely
spásu našeho Boha.
Jásejte Hospodinu,
všechny země,
radujte se, plesejte
a hrejte!
Hrejte Hospodinu na
citeru,
na citeru a s
doprovodem zpěvu,
za hlaholu trub a
rohů,
jásejte před králem
Hospodinem.
2. čtení Žid 1,1-6
Mnohokrát a mnoha
způsoby mluvil Bůh v minulosti k našim předkům skrze proroky. V této poslední
době však promluvil k nám skrze svého Syna. Jeho ustanovil dědicem všeho a
skrze něj také stvořil svět. On je odlesk jeho (božské) slávy a výrazná podoba
jeho podstaty, on všechno udržuje svým mocným slovem. Když vykonal očistu od
hříchů, zasedl na výsostech po pravici (Boží) velebnosti a stal se o to
vznešenějším než andělé, oč je převyšuje svou důstojností, které se mu trvale
dostalo. Vždyť komu z andělů kdy (Bůh) řekl: `Ty jsi můj syn, já jsem tě dnes
zplodil'? A dále: `Já mu budu otcem a on mi bude synem.' A až bude opět uvádět
svého Prvorozeného na svět, řekne: `Ať se mu klanějí všichni Boží andělé!'
Evangelium Jan 1,1-18
Začátek svatého evangelia podle Jana.
Na počátku bylo Slovo
a to Slovo bylo u Boha a to Slovo byl Bůh. To bylo na počátku u Boha. Všechno
povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest. V něm byl život a ten
život byl světlem lidí. To světlo svítí v temnotě a temnota ho nepohltila. Byl
člověk poslaný od Boha, jmenoval se Jan. Přišel jako svědek, aby svědčil o tom
světle, aby všichni uvěřili skrze něho. On sám nebyl tím světlem, měl jen
svědčit o tom světle. Bylo světlo pravé, které osvěcuje každého člověka; to
přicházelo na svět. Na světě bylo a svět povstal skrze ně, ale svět ho
nepoznal. Do vlastního přišel, ale vlastní ho nepřijali. Všem, kdo ho přijali,
dal moc stát se Božími dětmi, těm, kdo věří v jeho jméno, kdo se zrodili ne z
krve, ani z vůle těla, ani z vůle muže, ale z Boha. A Slovo se stalo tělem a
přebývalo mezi námi. Viděli jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce
jednorozený Syn, plný milosti a pravdy. Jan o něm vydával svědectví a volal:
"To je ten, o kterém jsem řekl: 'Ten, který přijde po mně, má větší důstojnost,
neboť byl dříve než já.'" Všichni jsme dostali z jeho plnosti, a to milost
za milostí. Neboť Zákon byl dán skrze Mojžíše, milost a pravda přišly skrze
Ježíše Krista. Boha nikdo nikdy neviděl. Jednorozený Syn, který spočívá v
náručí Otcově, ten (o něm) podal zprávu.
Bratři a sestry,
Letošní slavnost
Narození Páně slavíme ve velmi zvláštní atmosféře. A věta, jíž začíná dnešní
první čtení, získává na nečekané aktuálnosti: Jak krásné je vidět na horách
nohy posla, který zvěstuje radostnou zprávu!
Velmi
úpěnlivě čekáme v souvislosti s pandemií koronaviru na nějaké dobré
zprávy; upínáme se ke každé jiskřičce naděje, ke každé zprávě, která by nám
přinášela světlo na konci tunelu; ke všemu, co by mohlo svědčit o tom, že se dříve
nebo později vrátíme k normálnímu životu. Momentálně je asi největší nadějí
vakcína, protože většina jiných skutečností, o kterých v souvislosti s pandemií
slyšíme nebo čteme, příliš optimisticky nevyhlíží.
Mnohokrát
se mi o letošním Adventu lidé svěřovali s tím, že už naději ztrácejí, že
je pro ně těžké důvěřovat, že všechno je v Božích rukou; že se ani nemohou
dost dobře soustředit na modlitbu a že mše svatá prožívaná pouze přes obrazovky
a monitory příliš k růstu víry a naděje nepřispívá. Dokořán se otevřely i
takové otázky jako je účinnost či neúčinnost modlitby, nebo smysl toho, proč
byla pandemie dopuštěna – a otevřely se bezvýsledně, dobrou odpověď prostě
nemáme. Naše víra se ve světle této zkušenosti proměňuje; cítíme, že se musíme
držet jen jejích samotných základů, samotného jejího jádra.
A
o tomto jádru právě svědčí vánoční tajemství. Slovo se stává tělem, Bůh se v Ježíši
Kristu stává Bohem-s-námi. Cítíme, že smyslu letošních událostí nepřijdeme na
kloub; že prostě nevíme, co nám tím Bůh chce říci, proč to dopustil. Ale
věříme, že s námi v Ježíši Kristu nese všechno; že je přítomen a trpí
ve všech nemocných, že umírá s těmi, kteří zemřeli, že je osamělý s těmi,
kteří musí nést osamělost, že je blízko těm, kteří přišli o práci nebo jejichž
podnikání je ohroženo-protože sám zakusil chudobu betlémské stáje. Toto je pro
nás radostná zpráva do letošních Vánoc, a nehasnoucí světlo naděje pro nadcházející
dny.
4. neděle adventní B 2020
1. ČTENÍ 2 Sam 7, 1-5. 8b-12. 14a. 16
Čtení z druhé knihy Samuelovy.
Když se usadil král David ve svém paláci a Hospodin mu popřál
pokoj od všech okolních nepřátel, pravil král proroku Nátanovi: "Podívej
se, já bydlím v domě z cedrů, zatímco Boží archa přebývá uprostřed stanových
pláten."
Nátan odpověděl králi: "Jdi a splň všechny záměry, které
máš v srdci, vždyť Hospodin je s tebou!"
Ale v oné noci ozvalo se Hospodinovo slovo k Nátanovi:
"Jdi a řekni mému služebníku Davidovi: Tak praví Hospodin: Ty mi chceš
vystavět dům, kde bych bydlel? Já jsem tě vzal z pastviny od ovcí, abys byl
vládcem nad mým izraelským lidem, a byl jsem s tebou ve všem, cos podnikal,
vyhubil jsem před tebou všechny tvé nepřátele. Zjednám ti veliké jméno, jaké
mají ti největší na zemi. Určím svému izraelskému lidu místo, zasadím ho tam a
bude tam bydlet. Nebude se už děsit a lidé oddaní zločinu se neodváží ho
sužovat jako dříve, v dobách, kdy jsem ustanovil nad svým izraelským lidem
soudce. Popřeji mu pokoj ode všech jeho nepřátel. Hospodin ti oznamuje, že
vystaví dům tobě.
Až se naplní tvé dny a uložíš se ke svým otcům, vzbudím po
tobě potomstvo, které vzejde z tvých útrob, a upevním jeho království. Já mu
budu otcem a on mi bude synem.
Tvůj dům a tvé království potrvá přede mnou navěky, tvůj trůn
bude pevný navždy."
Žl 89 (88), 2-3. 4-5. 27+29 Odp.: 2a
Odp.: Na věky chci zpívat o Hospodinových milostech.
Na věky chci zpívat o Hospodinových milostech, po všechna pokolení hlásat svými
ústy tvou věrnost. Řekl jsi totiž: "Navěky je založena milost." Na
nebi jsi upevnil svou věrnost.
Odp.
Smlouvu jsem sjednal se svým vyvoleným, přísahal jsem Davidovi, svému
služebníku: Na věky zajistím tvůj rod a tvůj trůn zbuduji na všechna pokolení.
Odp.
On mě bude vzývat: Ty jsi můj otec, můj Bůh a skála mé spásy. Navěky mu
zachovám svou milost, má smlouva s ním platit nepřestane.
Odp.
2. ČTENÍ Řím 16, 25-27
Čtení z listu svatého apoštola Pavla Římanům.
Bratři a sestry!
Bůh vás může utvrdit, (abyste žili) podle evangelia, jak jsem
vám ho hlásal, a podle kázání o Ježíši Kristu. Bylo vám zjeveno toto tajemství,
které bylo skryté od věčných časů, ale dnes je zřejmé předpověďmi Písma na
příkaz věčného Boha a oznámeno všem národům, aby ho vírou poslušně přijaly.
A proto Bohu, který jediný je moudrý, bud skrze Ježíše Krista
sláva na věčné věky. Amen.
EVANGELIUM Lk 1, 26-38
Slova svatého evangelia podle Lukáše.
Anděl Gabriel byl poslán od Boha do galilejského města, které
se jmenuje Nazaret, k panně zasnoubené s mužem jménem Josef z Davidova rodu, a
ta panna se jmenovala Maria.
Anděl k ní vešel a řekl: "Bud' zdráva, milostiplná! Pán
s tebou!" Když to slyšela, ulekla se a uvažovala, co má ten pozdrav
znamenat.
Anděl jí řekl: "Neboj se, Maria, neboť jsi nalezla
milost u Boha. Počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. Bude veliký a bude
nazván Synem Nejvyššího. Pán Bůh mu dá trůn jeho předka Davida, bude kralovat
nad Jakubovým rodem navěky a jeho království nebude mít konce."
Maria řekla andělovi: "Jak se to stane? Vždyť muže
nepoznávám." Anděl jí odpověděl: "Duch svatý sestoupí na tebe a moc
Nejvyššího tě zastíní. Proto také dítě bude nazváno svaté, Syn Boží. I tvoje
příbuzná Alžběta počala ve svém stáří syna a je už v šestém měsíci, ačkoli byla
považována za neplodnou. Vždyť u Boha není nic nemožného." Maria řekla:
"Jsem služebnice Páně; ať se mi stane podle tvého slova."
A anděl od ní odešel. _____________________________________________________
Milí bratři a sestry,
O čtvrté neděli adventní nám Boží slovo přináší vždy
vyprávění o událostech na samém prahu příchodu spásy v Ježíši Kristu. Také
v dnešním evangeliu jsme svědky naplnění Božích zaslíbení: Bůh vyslovuje
své definitivní Slovo, které se stává v lůně Panny člověkem.
Můžeme se v tuto chvíli trochu vrátit v čase a
připomenout si texty, které se četly v průběhu celého letošního adventu. V
prvním čtení o první neděli adventní, ze závěru knihy Izajáš, volá anonymní
prorok, v zastoupení celého lidu Izraele, velmi toužebně po spáse, prosí,
aby Hospodin protrhl nebesa a sestoupil. Lid
Izraele se od Hospodina vzdálil a nyní se nalézá na pokraji smrti.
Hlavní téma čtení druhé a třetí neděle adventní bylo
pak zaslíbení spásy. Hospodin ústy proroků zvěstuje, že volání svého lidu
vyslyšel, že potěší svůj lid, že zajatí
budou propuštěni a obvázáni ti, jimž puká srdce.
Celý tento příběh dnes vrcholí scénou zvěstování Panně
Marii. Bůh pronáší své konečné Slovo, posílá na svět Mesiáše; avšak ten musí
být přijat svobodně a dobrovolně. Odehrává se poslední část dialogu mezi Bohem
a člověkem, dialogu, který jsme skrze čtení adventních liturgických textů
spoluprožívali. Maria v dnešním evangeliu reprezentuje vlastně celé
lidstvo, které má přijmout vtělení Spasitele, podobně jako nářek anonymního
proroka ze závěru knihy Izajáš reprezentuje nářek celého Božího lidu, který
volá po vykoupení.
Svatý Bernard z Clairvaux má k tomuto příběhu
jedno velmi krásné kázání: Zvěstování Panně Marii prezentuje jako dramatickou
scénu odehrávající se před očima celého stvoření, které touží po spáse a se
zatajeným dechem sleduje, jak Maria odpoví. Bůh, který si nekonečně váží lidské
svobody a nekonečně ji respektuje, jako by se chtěl ještě jednou - naposledy a
s konečnou platností - přesvědčit o tom, jestli lidstvo o Spasitele
opravdu stojí. A chce se o tom ujistit skrze Marii, která je vlastně
nejsvobodnější lidskou bytostí, protože není vůbec zasažena nesvobodou plynoucí
z hříchu. Závěr dramatu je šťastný,
Maria v zastoupení celého lidstva spásu přijímá: Jsem služebnice Páně, ať se mi stane podle Tvého slova.
V těchto dnech také končí naše adventní úsilí o
to, abychom urovnali Pánu cestu, abychom mu připravili v našem srdci
místo, kde by se mohl znovu narodit. A i my můžeme dnes zaslechnout naléhavou
Boží otázku: ‚Stojíš, člověče, o můj dar spásy? Toužíš po něm?‘
3. neděle adventní B 2020
1. ČTENÍ Iz 61, 1-2a. 10-11
Čtení z knihy proroka Izaiáše.
Duch Pána, (duch) Hospodinův, je nade mnou, protože mě
Hospodin pomazal, poslal mě zvěstovat radostnou zprávu chudým, obvázat ty, jimž
puká srdce, oznámit zajatým propuštění, svobodu uvězněným, hlásat Hospodinovo
milostivé léto.
Radostí jásám v Hospodinu, má duše plesá v mém Bohu, neboť mě
oblékl v roucho spásy, oděl mě šatem spravedlnosti jako ženicha okrášleného
věncem, jako nevěstu ozdobenou šperky. Jako země rodí rostlinstvo, jako zahrada
dává vzejít své setbě, tak Pán, Hospodin, dá vyrašit spravedlnosti a slávě před
všemi národy.
Lk 1, 46-48a. 48b-50. 53-54 Odp.: Iz 61, l0b
Odp.: Můj duch jásá v mém Bohu!
Velebí má duše Hospodina a můj duch jásá v Bohu, mém spasiteli, neboť shlédl na
svou nepatrnou služebnici. Od této chvíle mě budou blahoslavit všechna
pokolení,
Odp.
že mi učinil veliké věci ten, který je mocný. Jeho jméno je svaté a jeho
milosrdenství trvá od pokolení do pokolení k těm, kdo se ho bojí.
Odp.
Hladové nasytil dobrými věcmi a bohaté propustil s prázdnou. Ujal se svého
služebníka Izraele, pamatoval na své milosrdenství.
Odp.
2. ČTENÍ 1 Sol 5, 16-24
Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Soluňanům.
Bratři a sestry!
Stále se radujte. Bez přestání se modlete. Ve všech životních
podmínkách děkujte (Bohu). Tak to Bůh pro vás chce v Kristu Ježíši.
Nezhášejte oheň Ducha, nepodceňujte dar promlouvání z
vnuknutí, ale všecko zkoumejte, a co je dobré, toho se držte. Varujte se zla,
ať se objevuje pod jakoukoli tvářností.
Sám Bůh pokoje kéž vás dokonale posvětí. Ať si uchováte ducha
neporušeného a duši i tělo neposkvrněné pro příchod našeho Pána Ježíše Krista.
Věrný je ten, který vás povolává, a on to také splní.
EVANGELIUM Jan 1, 6-8. 19-28
Slova svatého evangelia podle Jana.
Byl člověk poslaný od Boha, jmenoval se Jan. Přišel jako
svědek, aby svědčil o světle, aby všichni uvěřili skrze něho. On sám nebyl tím
světlem, měl jen svědčit o tom světle.
A toto je Janovo svědectví, když k němu židé z Jeruzaléma
poslali kněze a levity, aby se ho otázali: "Kdo jsi?" Vyznal to a
nezapřel. Vyznal: "Já nejsem Mesiáš." Zeptali se ho: "Co tedy
jsi? Eliáš?" Řekl: "Nejsem."
"Jsi ten Prorok?" Odpověděl: "Ne."
Řekli mu tedy: "Kdo jsi? Ať můžeme dát odpověď těm, kdo
nás poslali. Co říkáš sám o sobě?"
Řekl: "Já jsem hlas volajícího na poušti: 'Vyrovnejte
cestu Pánu', jak řekl prorok Izaiáš."
Někteří z poslů byli farizeové. Ti se ho zeptali: "Proč
tedy křtíš, když nejsi ani Mesiáš, ani Eliáš, ani ten Prorok?"
Jan jim řekl: "Já křtím vodou. Mezi vámi stojí ten, koho
vy neznáte; ten, který má přijít po mně; jemu nejsem hoden rozvázat řemínek u
opánku." To se stalo v Betánii na druhé straně Jordánu, kde Jan křtil.
_______________________________________________
Milí bratři a sestry,
V první větě dnešního druhého čtení vyzývá svatý
Pavel soluňské křesťany: Stále se radujte. Bez přestání se modlete. Ve všech
životních okolnostech děkujte Bohu.
Tyto pobídky se zdají být v naprostém protikladu
k tomu, jak jsme v současné atmosféře zvyklí vnímat skutečnost.
Svatému Pavlovi bychom snadno mohli namítnout, že až tak mnoho důvodů
k radosti vlastně není, že neustále se modlit mohou maximálně řeholníci
v kontemplativních klášterech, protože my sotva zvládáme běžné problémy
života a nevíme, kam dřív skočit. A nakonec, když se nám přece jen podaří
vyšetřit čas k modlitbě, místo díků dost často vychrlíme na Pána proud
výčitek, proč dopustil v našem životě to či ono.
Možná bychom ale byli přece jen schopni toho,
k čemu nás svatý Pavel vybízí, pokud bychom opravdu a skutečně uvěřili
tomu, co se říká v prvním čtení z knihy proroka Izajáše. Pokud bychom
tedy skutečně a bezvýhradně uvěřili radostné Boží zvěsti. Hospodin mne poslal, říká prorok, zvěstovat radostnou zprávu chudým, obvázat ty, jimž puká srdce, oznámit
zajatým propuštění, svobodu uvězněným, hlásat Hospodinovo milostivé léto.
Tento text je realistický. Existují chudí, mnoho lidí
je zarmoucených až k puknutí srdce; a v nesvobodě žijí nejen
jednotlivci, ale i celé národy. Existují problémy a starosti, existují důvody,
proč se strachovat a ptát se, proč Bůh to či ono dopustil. Jenomže ještě nad
tím, nebo lépe řečeno hlouběji než toto všechno, je radostná zpráva. Bůh
neodstraňuje trápení, ale obvazuje ty, jimž puká srdce a dává svobodu uvězněným
- pokud ne vnější, pak vždy onu vnitřní, nezávisející na momentálních
okolnostech života. Pokud bychom byli schopni tento hlubší rozměr skutečnosti
opravdu vnímat, mohli bychom žít tak, jak nás nabádá svatý Pavel – mohli bychom
se za všech okolností radovat a za všech okolností děkovat Bohu. Jenže to je
právě velmi obtížný úkol. Většinou -řečeno s velkou svatou Terezií -
žijeme ve vnějších komnatách hradu naší bytosti, a tam na nás doléhá vnější
skutečnost, složitá, roztříštěna a vzhledem k budoucnosti se jevící docela
pesimisticky.
Zde se dotýkáme také smyslu třetího Pavlova požadavku:
Bez přestání se modlete. Jistě nejde o časově nepřerušovanou modlitbu,
ale možná spíš o to, abychom se vnitřní modlitbě naučili a zvykli si na ni. Pak
onen hlubší rozměr skutečnosti, v jejímž srdci je radostná zvěst o spáse,
neztratíme ze zřetele. Nepřestaneme jej vidět ani tehdy, když na nás doléhají
konkrétní těžkosti života.
V mnoha starozákonních žalmech se opakuje prosba,
aby Hospodin k žalmistovi obrátil svou tvář. V žalmu 30 jeden verš
říká Sotva jsi skryl svou tvář, padl jsem
ve zmatek. Přestaneme-li Ježíšovu
tvář vidět, vždy se nás zmocní strach, pochybnosti nebo smutek. Pokud jsme ji
ale v srdci skutečnosti schopni zahlédnout, můžeme se skutečně radovat a
děkovat Bohu za všech okolností.
2. neděle
adventní B 2020
1. ČTENÍ Iz 40, 1-5. 9-11
Čtení z knihy proroka Izaiáše.
Těšte, těšte můj národ - praví váš Bůh. Mluvte k srdci
Jeruzaléma, volejte k němu, neboť je skončena jeho robota, odčiněna jeho vina,
vzal totiž z Hospodinovy ruky dvojnásob za všechny své hříchy. Hlas volá:
"Na stepi připravte Hospodinovi cestu, v pustině
urovnejte stezku našemu Bohu! Každé údolí ať se zvýší a každá hora a pahorek ať
se sníží! Co je kopcovité, ať je nížinou, co je hrbolaté, ať je rovinou! Zjeví
se Hospodinova velebnost; každé tělo uzří jeho spásu. Hospodinova ústa to
řekla."
Vystup na vysokou horu, Sióne, který hlásáš radostnou zvěst,
mocně pozdvihni svůj hlas, Jeruzaléme, který hlásáš radostnou zvěst! Neboj se,
nahlas řekni judským městům: "Hle, váš Bůh!
Hle, Pán, Hospodin, přichází v síle, jeho rámě mu dává vládu.
Hle, u sebe má svou mzdu, před sebou má svůj zisk. jako pastýř pase své stádo,
svým ramenem je shromažďuje, ve svém klínu beránky nese, ovce s mláďaty pomalu
vede."
Žl 85 (84), 9ab+10. 11-12. 13-14 Odp.: 8a
Odp.: Pane, ukaž nám své milosrdenství!
Kéž mohu slyšet, co mluví Hospodin, Bůh: jistě mluví o pokoj i pro svůj lid a
pro své svaté. Jistě je blízko jeho spása těm, kteří se ho bojí, aby sídlila
jeho velebnost v naší zemi.
Odp.
Milosrdenství a věrnost se potkají, políbí se spravedlnost a pokoj. Věrnost
vypučí ze země, spravedlnost shlédne z nebe.
Odp.
Hospodin též popřeje dobro a naše země vydá plody. Spravedlnost bude ho
předcházet a spása mu půjde v patách.
Odp.
2. ČTENÍ 2 Petr 3, 8-14
Čtení z druhého listu svatého apoštola Petra.
Jednu věc, milovaní, nesmíte přehlédnout: že je u Pána jeden
den jako tisíc roků a tisíc roků jako jeden den. Ne že by Pán otálel splnit to,
co slíbil, jak ho někteří lidé obviňují z otálení, ale je k vám shovívavý,
protože nechce, aby někdo zahynul, naopak chce, aby se všichni dali na pokání.
Ten den Páně však přijde jako zloděj a tehdy nebesa náhle s
rachotem pominou, živly se stráví žárem a země i všecko na ní bude souzeno.
A tak všechno vezme za své. Jak vám proto musí ležet na
srdci, abyste žili svatě a zbožně, a tak očekávali a urychlovali příchod toho
Božího dne, kdy se nebesa stráví v ohni a živly rozplynou v žáru. Ale my čekáme
- jak on to slíbil nová nebesa a novou zemi, kde bude mít svůj domov
spravedlnost.
Když tedy na to musíte čekat, milovaní, horlivě se snažte,
abyste byli před ním bez poskvrny a bez úhony v pokoji.
EVANGELIUM Mk 1, 1-8
Vyrovnejte stezky Páně!
Slova svatého evangelia podle Marka. Začátek evangelia o Ježíši Kristu, Synu
Božím:
Je psáno u proroka Izaiáše: "Hle, já posílám svého posla
před tebou, on ti připraví cestu. Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu
Pánu, vyrovnejte mu stezky!" Když Jan Křtitel vystoupil na poušti, hlásal
křest pokání, aby byly odpuštěny hříchy. Vycházel k němu celý judský kraj a
všichni jeruzalémští obyvatelé, dávali se od něho křtít v řece Jordánu a přitom
vyznávali své hříchy.
Jan nosil šat z velbloudí srsti a kolem boků kožený pás.
Živil se kobylkami a medem divokých včel. ( Jan ) kázal: "Za mnou už
přichází mocnější, než jsem já; nejsem hoden, abych se sehnul a rozvázal mu
řemínek u opánků. Já jsem vás křtil vodou, ale on vás bude křtít Duchem svatým.
________________________________________________
Milí bratři a sestry,
V Božím slově dnešní neděle je znát velké napětí mezi přísnou výzvou k obrácení
a útěchou. První čtení, ze 40. kapitoly knihy Izajáš, se týká konce
babylonského zajetí lidu Izraele. Babylonský exil byl vnímán jako důsledek předchozího
odpadnutí Božího vyvoleného lidu od smlouvy s Hospodinem. Nyní ale už Jeruzalém
vzal z Hospodinovy ruky dvojnásob za všechny své hříchy, a tak je v tuto
chvíli třeba útěchy, ujištění, že Bůh je svému lidu blízko; že chystá něco
velkého, čím svůj lid vysvobodí. Těšte, těšte můj lid, volá prorok.
V evangeliu vystupuje Jan Křtitel se zdánlivě protikladným kázáním.
Můžeme si při tom hned vzpomenout na adventní píseň Aj slyšte znenadání, jak
přísný k nám zní hlas. Jan Křtitel je prototyp nekompromisního,
sršatého proroka, který svoje posluchače ani trochu nešetří. Z dnešního úryvku
to není až tak patrné, protože evangelium podle Marka vypráví ve zkratce. Ale u
Matouše je Janovo kázání mnohem drsnější; mluví o zmijím plemeni a sekyře, už
přiložené ke kořeni stromu.
Toto napětí prožíváme v našem každodenním křesťanském životě. Nejen
nyní v adventu, ale každý den jsme vyzýváni k obrácení, k napravení
našich cest, k uznání našich hříchů. A neslyšíme to rádi: možná si říkáme,
že již přece nežijeme v baroku, kdy se z kazatelen řinčelo řetězy a
hrozilo peklem, jako vystřiženým z Dantova eposu Božská komedie. Nechceme,
aby si o nás druzí lidé mysleli, že křesťanství je proti radosti ze života a
jeho plnosti, že nám pouze nakládá těžká břemena askeze. Je nám neskonale nepříjemné
poslouchat někoho, komu se v němčině říká Rabenprophet – havraní prorok;
někdo, kdo nakřáplým hlasem zvěstuje temnou budoucnost. Koronavirová krize přinesla
dost špatných zpráv a my nemáme zájem ještě navíc slyšet, že sami nejsme dobří.
Jenže ten, kdo opravdu poznal destruktivní sílu nějakého zla, které ve svém
životě nechal rozvinout a odhalit jeho pravou tvář, asi Janovu přísnost chápe.
Chápe, že tato přísnost není motivována touhou lidi strašit a tak ovládnout
jejich mysl a srdce, ale láskou k člověku a touhou, aby se za žádnou cenu
nedostal do blízkého setkání s něčím, co nakonec vede k smrti.
Janova výzva k obrácení a napravení života by ale sama o sobě, bez
vztahu k hlásání příchodu Spasitele, nebyla evangeliem, radostnou zvěstí.
Kdybychom zkoušeli napravit svůj život jen vlastními silami, naše slabost a
zranění hříchem by se jen projevilo o to více. Zjistili bychom, že sami
nezmůžeme nic, a upadli bychom do zoufalství. Proto dnešní Boží slovo začíná -
a vlastně i končí - útěchou. Jan neříká Obraťte se, nebo skončíte špatně. Říká
obraťte se, protože přichází záchrana od Hospodina. Snaha o nápravu
života je vyrovnání cesty Pánu, aby On sám přišel a dokonal, co my vlastními
silami nemůžeme.
Středa po 1. neděli adventní - Slůvko pro děti s obrázkem od faráře
Obrázek v lepší kvalitě ke stažení zde: