Matky Boží Panny Marie 2023

1. ČTENÍ Nm 6, 22-27

Čtení ze čtvrté knihy Mojžíšovy.

    Hospodin řekl Mojžíšovi: "Řekni Árónovi a jeho synům: Tak budete žehnat izraelským synům; budete jim říkat: 'Ať tobě Hospodin požehná a ochraňuje tě! Ať tobě Hospodin ukáže svou jasnou tvář a je ti milostivý! Ať Hospodin obrátí k tobě svou tvář a dopřeje ti pokoje!' Budou vzývat moje jméno nad izraelskými syny a já jim požehnám."

 

Žl 67 (66) 2-3. 5. 6+8 Odp.: 2a
Odp.: Bože, buď milostiv a žehnej nám!

Bože, buď milostiv a žehnej nám, ukaž nám svou jasnou tvář, kéž se pozná na zemi, jak jednáš, kéž poznají všechny národy, jak zachraňuješ.
Odp.
Nechť se lidé radují a jásají, že soudíš národy spravedlivě a lidi na zemi řídíš.
Odp.
Ať tě, Bože, velebí národy, ať tě velebí kdekterý národ! Kéž nám Bůh žehná, ať ho ctí všechny končiny země!
Odp.

2. ČTENÍ Gal 4, 4-7

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Galaťanům.

Bratři a sestry!
    Když se naplnil čas, poslal Bůh svého Syna, narozeného ze ženy, narozeného pod Zákonem, aby vykoupil lidi, kteří podléhali Zákonu. Tak jsme byli přijati za syny. A protože jste synové, poslal nám Bůh do srdce Ducha svého Syna, Ducha, který volá: "Abba, Otče!" Už tedy nejsi otrok, ale syn a jako syn také dědic skrze Boha.

EVANGELIUM Lk 2, 16-21

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

    Pastýři pospíchali do Betléma a nalezli Marii a Josefa i děťátko položené v jeslích. Když ho uviděli, vypravovali, co jim bylo o tom dítěti pověděno. Všichni, kdo to slyšeli, podivili se tomu, co jim pastýři vyprávěli. Maria však to všechno uchovávala v srdci a rozvažovala o tom. Pastýři se zas vrátili. Velebili a chválili Boha za všechno, co slyšeli a viděli, jak jim to bylo řečeno.
    Když uplynulo osm dní a dítě mělo být obřezáno, dali mu jméno Ježíš, jak ho nazval anděl, než byl počat v mateřském lůně.

--------------------------------------------------------------------------------------------------

Slůvko pro děti:

Milé děti,

Maria je hlavně maminkou Pána Ježíše, to si při dnešní slavnosti nejvíc připomínáme. Ale svatý Pavel nám ve druhém čtení říká, že je to i maminka nás všech, protože skrze jejího Syna jsme byli všichni přijati za Boží děti – za Otcovy syny a dcery.

 

Milí bratři a sestry,

jak jsme slyšeli v evangeliu, Maria uchovávala vše, o čem hovořili betlémští pastýři, ve svém srdci a rozvažovala o tom. A pastýři sdělují, co jim uprostřed vánoční noci řekl anděl: Hle zvěstuji Vám velkou radost, radost pro všechen lid. Dnes se Vám narodil Spasitel, Kristus Pán.

Možná bychom si mohli říci, že Maria již v tuto chvíli vlastně nemá o čem rozjímat. Podle toho, co se píše v úvodu téhož Lukášova evangelia, by to mohlo vypadat, že by jí mělo být již všechno jasné. Anděl Gabriel jí přece řekl při zvěstování: Počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš, bude nazýván Synem Nejvyššího, dostane trůn svého předka Davida, tvé dítě bude nazváno svaté, syn Boží. A pak, když jde Maria za svou příbuznou Alžbětou, je od ní nazvána požehnanou mezi ženami a matkou svého Pána. Kdo by měl ještě pochybnosti o tom, že je matkou Vykupitele? Jakou novou informaci jí mohli přinést pastýři, když hovořili o tom, že její děťátko je Mesiáš?

Maria to však přece uchovává v srdci a rozvažuje o tom, podobně jako později, za dvanáct let, po epizodě v jeruzalémském chrámě - a zcela určitě i tehdy, kdy to není v evangeliích výslovně řečeno, vždycky, když se svým výjimečným synem zažije něco nového a překvapivého. Jistě vše uchovávala ve svém srdci a rozvažovala o tom, když je navštívili mudrci od Východu, když slyšela Simeonovo a Annino proroctví v chrámu, když museli utéci do Egypta. Když Ježíš zdánlivě odmítl její přání v Káně ohledně vína. Když se jí zdánlivě zřekl a prohlásil, že jeho matka a jeho bratři jsou ti, kteří slyší Boží slovo. Když ho musela vidět umírat na kříži…

Maria je v tomto svém životním postoji vzorem pro nás. Neupadá do stereotypu, nemyslí si, že ji už nemůže potkat nic nového, nebo že už je jí všechno jasné. Vidí svůj život se svým neobyčejným synem stále nově, stále znovu chce poznat smysl všech událostí, které zažívá, stále znovu v nich objevuje Boží dobrotu a své výjimečné obdarování, stále hlouběji proniká do tajemství svého života. Možná proto je jeden z jejích titulů v loretánských litaniích Sedes sapientiae - což je v české verzi přeloženo jako Trůn moudrosti, ale třeba ve slovenské jako Sídlo múdrosti. Maria tedy nejen nese ve svém klíně Krista - vtělenou Boží moudrost - ale i ona sama je žena plná moudrosti.

Kéž se nám právě toto, milí bratři a sestry, v právě začatém roce daří. Většinou si přejeme štěstí, zdraví a Boží požehnání. Ale já bych nám všem chtěl popřát to, abychom dokázali ze životních událostí radostných i bolestných - onoho minulého roku i toho nového letošního - načerpat moudrost. Abychom v nich přes všechno těžké, co přišlo, nebo ještě přijde, dokázali vidět Boží dobrotu a lásku. A abychom jako Maria dokázali skrze tyto události čím dál víc rozkrývat tajemství i našich životů.

 

Svátek Svaté rodiny A 2022

 

1. ČTENÍ Sir 3, 3-7. 14-17a ( řec. 2-6. 12-14 )

 Čtení z knihy Sirachovcovy.

Pán chtěl, aby otec byl od dětí ctěn, a potvrdil právo matky u potomstva. Kdo ctí otce, usmiřuje své hříchy, kdo si váží matky, jako by sbíral poklady.
    Kdo ctí otce, dočká se radosti na vlastních dětech a bude vyslyšen, když se modlí.
   Kdo ctí otce, bude dlouho žít, kdo poslouchá otce, občerstvuje svou matku. Synu, ujmi se svého otce, když zestárne, a netrap ho, dokud je živ.
   Slábne-li mu rozum, ber na něj ohled a nepohrdej jím, když ty jsi v plné síle. Nezapomene se ti, žes měl soucit s otcem, započítá se ti (jako náhrada) za tvé hříchy.

Žl 128 (127), 1-2. 3. 4-5 Odp.: 1
Odp.: Blaze každému, kdo se bojí Hospodina, kdo kráčí po jeho cestách.

Blaze každému, kdo se bojí Hospodina, kdo kráčí po jeho cestách. . Budeš jísti z výtěžku svých rukou, bude ti blaze a dobře.
Odp.
Tvá manželka bude jako plodná réva uvnitř tvého domu. Tvoji synové jako výhonky oliv kolem tvého stolu.
Odp.
Hle, tak bývá požehnán muž, který se bojí Hospodina. Ať ti Hospodin požehná ze Siónu, abys viděl štěstí Jeruzaléma po všechny dny svého života.
Odp.

2. ČTENÍ Kol 3, 12-21

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Kolosanům. 

Bratři a sestry!
   Jako od Boha vyvolení, svatí a milovaní projevujte navenek milosrdné srdce, dobrotu, pokoru, mírnost a trpělivost. Snášejte se a navzájem si odpouštějte, má-li kdo něco proti druhému. Pán odpustil vám, proto odpouštějte i vy. A nadto nade všechno mějte lásku, neboť ona je svorník dokonalosti.
   Ať ve vašem srdci vládne Kristův pokoj: k němu jste byli povoláni v jednom těle. Buďte (za to) vděční. Kristova nauka ať je u vás ve své plné síle: moudře se navzájem poučujte a napomínejte. S vděčností zpívejte Bohu z celého srdce žalmy, chvalozpěvy a duchovní písně. Cokoli mluvíte nebo konáte, všecko dělejte ve jménu Pána Ježíše a skrze něho děkujte Bohu Otci.
   Vy ženy, buďte svému muži podřízeny, jak se to sluší na křesťanky. Vy muži, mějte svou ženu rádi a nechovejte se k ní mrzoutsky. Vy děti, ve všem svoje rodiče poslouchejte, jak se to patří u křesťanů. Vy otcové, nedrážděte svoje děti, aby neztrácely odvahu.

EVANGELIUM Mt 2, 13-15. 19-23

Slova svatého evangelia podle Matouše.

Když mudrci odešli, zjevil se Josefovi ve snu anděl Páně a řekl: "Vstaň, vezmi dítě i jeho matku, uteč do Egypta a zůstaň tam, dokud ti neřeknu. Herodes totiž bude po dítěti pátrat, aby ho zahubil." Vstal tedy, vzal v noci dítě i jeho matku, odebral se do Egypta a byl tam až do Herodovy smrti. Tak se splnilo, co řekl Pán ústy proroka: 'Z Egypta jsem povolal svého syna.' Když Herodes zemřel, zjevil se v Egyptě Josefovi ve snu anděl Páně a řekl: "Vstaň, vezmi dítě i jeho matku a jdi do izraelské země, protože ti, kdo ukládali dítěti o život, už zemřeli." Vstal tedy, vzal dítě i jeho matku a odebral se do izraelské země. Ale když uslyšel, že je v Judsku místo svého otce Heroda králem Archelaus, bál se tam jít, a podle pokynu ve snu se odebral na území galilejské. Šel tedy a usadil se v městě, které se jmenuje Nazaret, aby se splnilo, co je řečeno ústy proroků: 'Bude nazýván Nazaretský.'

 _________________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti, z dnešního evangelia je zřejmé, že to svatá rodina před i po narození malého Ježíše neměla lehké: pořád se museli někam stěhovat. Před Ježíšovým narozením šli z Nazareta do Betléma, pak museli utéct z Betléma do Egypta, a teprve pak mohli jít zpátky do Nazareta a konečně se trochu usadit. Ale Josef s Marií věděli, že Bůh bude všude s nimi a že se o ně všude postará, protože už to předtím mockrát zakusili.

 

Milí bratři a sestry,

Ve dnešním druhém čtení píše svatý Pavel křesťanům do Kolos jakýsi katalog rodinných ctností. Když ta slova slyšíme, mohou se nám právě dnes – o svátku Svaté rodiny – vybavit barvotiskové obrázky nazaretské rodiny z devatenáctého století: chlapec Ježíš pomáhá Josefovi v dílně (většinou dobře vybavené truhlářskými nástroji, vynalezenými až v novověku), Maria někde bokem v tichosti uklízí, vaří či koná jinou domácí práci. A nade vším panuje nebeská harmonie a pokoj, protože v této domácnosti neexistuje žádný vliv zranění člověka prvotní vinou - byť v církvi neslavíme nic takového jako Josefovo neposkvrněné početí, stejně ho de facto máme v povědomí jako někoho, kdo také vůbec nehřeší. A tak nad tím vším nakonec můžeme mávnout rukou a říci si, že je to krásná představa, ale realita je někde úplně jinde.

Jenže svatý Pavel je realista, nevznáší se v neskutečných nebeských výšinách - to je naprosto patrné z jeho listů a také z jeho života, tak jak jej vyprávějí Skutky apoštolů. Když píše křesťanským rodinám v Kolosách o tom, čím mají s Boží pomocí být, má sám mnohonásobnou zkušenost s tím, že právě tato Boží pomoc umí dělat zázraky. Nejprve koloským křesťanům říká, jaká je jejich nejhlubší totožnost (jsou Bohem milovaní, svatí a vyvolení) a teprve potom jim ukazuje, jak mají v rodinách tuto svou identitu žít. Podobně jako v Lukášově evangeliu anděl Gabriel, ještě dříve než Marii sděluje její poslání, říká Buď zdráva, milostí zahrnutá.

Myslím, milí bratři a sestry, že k tomuto textu z listu Koloským můžeme mít jistou nedůvěru i proto, že v reálném rodinném životě zažíváme místo oněch Pavlových ctností jejich karikatury: třeba falešně pojatou podřízenost ženy muži jako submisivitu a trpitelství ve vztahu s autoritářským partnerem. Nebo zametání problémů pod koberec s tím, že časem ‚vyšumí‘, místo opravdového odpuštění, které ale vyžaduje pojmenování toho, čím mi ten druhý ublížil. Nebo to, že rodiče si přiznaně či nepřiznaně nárokují poslušnost i od svých dospělých dětí, které již mají své životy a své partnery.  

A tak je možná jedním z nejdůležitějších výroků z druhého čtení následující souvětí: Kristova nauka ať je u vás ve své plné síle: moudře se navzájem poučujte a napomínejte. Jádrem Kristovy nauky je dvojí přikázání lásky k Bohu a k bližnímu, oné opravdové lásky, daru Ducha svatého - a nikoli její karikatury. A s tím souvisí ono druhé: moudře se navzájem poučujte a napomínejte. Do dnešního jazyka přeloženo: mluvte spolu o věcech vašeho rodinného soužití; ozvěte se, když něco není v pořádku; buďte schopní přijímat kritiku, nepřecházejte problémy mlčením.

 

 

Slavnost Narození Páně 2022 - ve dne

1.  čtení  Iz 52,7-10 

Čtení z knihy proroka Izajáše.

 

Jak je krásné vidět na horách nohy posla, který přináší radostnou zprávu, který zvěstuje pokoj, hlásá blaho a oznamuje spásu, který praví Siónu: „Bůh tvůj kraluje!“ Slyš! Tvoji strážní pozdvihují hlas a jásají spolu, neboť vidí na vlastní oči, jak se Hospodin vrací na Sión. Radujte se a jásejte vespolek, jeruzalémské trosky, neboť Hospodin utěšil svůj lid, vykoupil Jeruzalém. Obnažil Hospodin své svaté rámě před očima všech národů a všechny končiny země uzří spásu našeho Boha!

Mezizpěv - Žl 98,1.2-3ab.3cd-4.5-6

Odp: Uzřely všechny končiny země spásu našeho Boha.

Zpívejte Hospodinu píseň novou,

neboť učinil podivuhodné věci.

Vítězství je dílem jeho pravice,

jeho svatého ramene.

Hospodin uvedl ve známost svou spásu,

před zraky pohanů zjevil svou spravedlnost.

Rozpomenul se na svou dobrotu a věrnost

Izraelovu domu.

Všechny končiny země uzřely

spásu našeho Boha.

Jásejte Hospodinu, všechny země,

radujte se, plesejte a hrejte!

Hrejte Hospodinu na citeru,

na citeru a s doprovodem zpěvu,

za hlaholu trub a rohů,

jásejte před králem Hospodinem.

2. čtení - Žid 1,1-6

Čtení z listu Židům.

Mnohokrát a mnoha způsoby mluvil Bůh v minulosti k našim předkům skrze proroky. V této poslední době však promluvil k nám skrze svého Syna. Jeho ustanovil dědicem všeho a skrze něj také stvořil svět. On je odlesk jeho (božské) slávy a výrazná podoba jeho podstaty, on všechno udržuje svým mocným slovem. Když vykonal očistu od hříchů, zasedl na výsostech po pravici (Boží) velebnosti a stal se o to vznešenějším než andělé, oč je převyšuje svou důstojností, které se mu trvale dostalo. Vždyť komu z andělů kdy (Bůh) řekl: `Ty jsi můj syn, já jsem tě dnes zplodil'? A dále: `Já mu budu otcem a on mi bude synem.' A až bude opět uvádět svého Prvorozeného na svět, řekne: `Ať se mu klanějí všichni Boží andělé!'

  

Evangelium - Jan 1,1-18

Začátek svatého evangelia podle Jana.

Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to Slovo byl Bůh. To bylo na počátku u Boha. Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest. V něm byl život a ten život byl světlem lidí. To světlo svítí v temnotě a temnota ho nepohltila. Byl člověk poslaný od Boha, jmenoval se Jan. Přišel jako svědek, aby svědčil o tom světle, aby všichni uvěřili skrze něho. On sám nebyl tím světlem, měl jen svědčit o tom světle. Bylo světlo pravé, které osvěcuje každého člověka; to přicházelo na svět. Na světě bylo a svět povstal skrze ně, ale svět ho nepoznal. Do vlastního přišel, ale vlastní ho nepřijali. Všem, kdo ho přijali, dal moc stát se Božími dětmi, těm, kdo věří v jeho jméno, kdo se zrodili ne z krve, ani z vůle těla, ani z vůle muže, ale z Boha. A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Viděli jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy. Jan o něm vydával svědectví a volal: "To je ten, o kterém jsem řekl: 'Ten, který přijde po mně, má větší důstojnost, neboť byl dříve než já.'" Všichni jsme dostali z jeho plnosti, a to milost za milostí. Neboť Zákon byl dán skrze Mojžíše, milost a pravda přišly skrze Ježíše Krista. Boha nikdo nikdy neviděl. Jednorozený Syn, který spočívá v náručí Otcově, ten (o něm) podal zprávu.

_______________________________________________________

 

 

Slůvko pro děti:

 

Milé děti,

 

V dnešním evangeliu jsme mnohokrát slyšeli slovo světlo. Celý advent jsme měli doma i v našem kostele adventní věnec, který postupem času svítil čím dál víc, na začátku prosince svítila jen jedna svíčka, ale minulý týden už čtyři. A dneska jsme se dočkali toho, co nám naznačuje světlo svíček na adventním věnci - narození Ježíše, který je světlo našeho života.

 

Milí bratří a sestry,

Jedna z nejsilnějších vzpomínek, které mám v souvislosti s biblickými texty čtenými okolo slavnosti Narození Páně, je paradoxně z doby zcela mimo vánoční období. Někdy ve školním roce 2006/07- už nevím, zda to bylo v letním nebo zimním semestru – jsme na Papežské Lateránské univerzitě v Římě s ostatními českými a moravskými bohoslovci z římské koleje Nepomucenum absolvovali kurz výkladu Nového zákona s profesorem Romanem Pennou. V rámci něj jsme se podrobněji zabývali druhou kapitolou evangelia svatého Lukáše, ze které je i ono nám nejznámější, nejdražší a v kultuře českých Vánoc nejdůležitější evangelium; to, které jsme četli na půlnoční bohoslužbě  - evangelium o tom, jak Svatá rodina musela jít z Nazareta do Betléma, jak tam nenašli slušné ubytování a museli vzít zavděk stájí, a jak anděl pak probudil pastýře a zvěstoval jim, že se právě narodil Spasitel.

Profesor Romano Penna nejprve hovořil o tom, že evangelista Lukáš (a také Matouš, který rovněž hovoří o Ježíšově narození v Betlémě v souvislosti s návštěvou tří mudrců od Východu) situují Ježíšovo narození do Betléma, aby se zdůraznilo, že je z rodu krále Davida - jehož otec Jesse byl Betléman, a David sám v Betlémě vyrostl - a že je to tedy podle starozákonních předpovědí skutečný Mesiáš. Takže je možné, řekl profesor Penna pak, že Ježíš se v Betlémě vlastně nenarodil. Pak se odmlčel; a v posluchárně zavládlo na čtvrt či půl minuty naprosté ticho. Vzpomínám si, že jsme tam tenkrát byli studenti z Evropy, Asie a latinské Ameriky - a všichni jsme unisono absolutně ztichli, že by bylo slyšet padnout i pověstný špendlík. Profesor Penna se pak rozhlédl po třídě a s úsměvem prohlásil: Hroutí se vám svět?

Tím, co jsem nyní řekl, nemá být zpochybněno, že se Ježíš opravdu narodil v Betlémě - je to dost pravděpodobné, protože mimo svědectví Písma existuje prastará tradice, a tu je dobré brát vážně. Ale myslím, milí bratři a sestry, že tento malý příběh z mých římských studentských let nám dobře ukazuje, co je opravdovou podstatou křesťanských Vánoc a naší vánoční radosti. Vánoční evangelium z druhé kapitoly svatého Lukáše, které čteme vždycky o vigilii narození Páně, máme s Vánocemi mnohem silněji spojené než to Janovo, co se čte o slavnosti Narození Páně ve dne; máme je před očima vždy, když stavíme betlém v kostele, doma nebo ve veřejném prostoru někde na náměstí nebo na návsi; připomene se nám vždy, když dostaneme vánoční přání s Ježíškem, Marií a Josefem, volkem a oslíkem, betlémskou hvězdou a pastýři. Ale podstatu křesťanských Vánoc vystihuje mnohem více právě dnešní evangelium z prologu svatého Jana, kde není ani zmínka o jeslích, o volkovi, oslíkovi a pastýřích. Okolnosti Ježíšova narození nejsou důležitější než to hlavní; to, že se nám Ježíš narodil  - jako Bůh a člověk, že se Slovo stalo tělem, že Bůh se nám v Ježíši Kristu zjevil, jaký je - jako Láska a Milosrdenství, že nám stal neodvolatelně a provždy blízkým, že přijal náš lidský úděl, že je Bůh s námi.  

4. neděle adventní A 2022 

1. ČTENÍ Iz 7, 10-14

Čtení z knihy proroka Izaiáše.

    Hospodin promluvil k Achazovi (skrze proroka Izaiáše) "Vyžádej si znamení od Hospodina, svého Boha, ať hluboko v podsvětí, či nahoře na výšinách! "
    Achaz však řekl: "Nebudu žádat, nebudu pokoušet Hospodina."
    Tu pravil Izaiáš: "Slyšte tedy, Davidův dome! Nestačí vám omrzovat lidi, že omrzujete i mého Boha? Proto vám dá znamení sám Pán: Hle, panna počne a porodí syna a dá mu jméno Emanuel (to je 'Bůh s námi')."



Žl 24 (23), 1-2.3-4ab.5-6 Odp.: srv. 7c+10b

Odp.: Ať vejde Hospodin, on je král slávy!
Hospodinu náleží země i to, co je na ní, svět i ti, kdo jej obývají. Neboť on jej založil nad moři, upevnil ho nad proudy vod.
Odp.
Kdo smí vystoupit na Hospodinovu horu, kdo smí stát na jeho svatém místě? Ten, kdo má nevinné ruce a čisté srdce, jehož duše nebaží po marnosti.
Odp.
Ten přijme požehnání od Hospodina, odměnu od Boha, svého spasitele. To je pokolení těch, kdo po něm touží, kdo hledají tvář Jakubova Boha.
Odp.



2. ČTENÍ Řím 1, 1-7

 Čtení z listu svatého apoštola Pavla Římanům.

    Pavel, služebník Ježíše Krista, povolaný za apoštola, určený k hlásání radostné zvěsti. Bůh ji už předem slíbil ústy svých proroků ve svatém Písmě o svém Synu. Ten pochází jako člověk z rodu Davidova, duchem svatosti se prokázal jako mocný Boží 'Syn tím, že vstal z mrtvých: Ježíš Kristus, náš Pán. Od něho jsme dostali milost i apoštolské poslání, abychom na oslavu jeho jména přivedli k ochotnému přijetí víry všecky národy. K nim patříte i vy, protože si vás Ježíš Kristus povolal.
    Všem v Římě, které Bůh miluje a které povolal do stavu svatých: milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce, a od Pána Ježíše Krista.



EVANGELIUM Mt 1, 18-24

Slova svatého evangelia podle Matouše. 

S narozením Ježíše Krista to bylo takto:
    Jeho matka Maria byla zasnoubena s Josefem. Ale dříve než spolu začali bydlet, ukázalo se, že počala z Ducha svatého. Protože její muž Josef byl spravedlivý a nechtěl ji vydat pohaně, rozhodl se tajně se s ní rozejít.
    Když už to chtěl udělat, zjevil se mu ve snu anděl Páně a řekl: "Josefe, synu Davidův, neboj se k sobě vzít svou manželku Marii. Vždyť dítě, které počala, je z Ducha svatého. Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš; on totiž spasí svůj lid od hříchů." To všecko se stalo, aby se naplnilo, co řekl Pán ústy proroka: 'Hle, panna počne a porodí syna a dají mu jméno Emanuel,' to znamená 'Bůh s námi'.
    Když se Josef probudil ze spánku, udělal, jak mu anděl Páně přikázal: vzal svou ženu k sobě.

________________________________________________________________________

Slůvko pro děti:

 Milé děti,

Dnešní scénka z biblických postaviček je trochu jako komiks se dvěma okénky. Nejdřív vidíme svatého Josefa, jak spí – možná byl unavený, protože se hodně trápil tím, co se o Marii doslechl. Vůbec si s tím nevěděl rady. Ale když o tom přemýšlel, tak vymyslel řešení, které sice nebylo v Božím plánu, ale byl to důkaz, že Josef je dobrý člověk a má Marii moc rád. A tak za ním přišel ve snu anděl a vysvětlil mu, jak to vlastně je – a jak vidíme v tom druhém výjevu, dopadlo to dobře: Josef si vzal Marii k sobě.

 

Milí bratři a sestry,

Když jsem si pročítal dnešní evangelium, napadlo mne, proč vlastně Boží posel nepřišel za Josefem ještě předtím, než navštívil jeho snoubenku. Kdyby měl Josef od počátku o Mariině těhotenství jasno, asi by byl ušetřen velkého dilematu.

Když se Josef dozvěděl, že jeho snoubenka čeká dítě, byl najednou v situaci, ve které vlastně nebylo žádné optimální lidské řešení. Kdyby vyšlo veřejně najevo, že Maria čeká dítě a on není otec, vystavil by ji nejen pohaně, ale pravděpodobně i ukamenování. Ale on měl svou snoubenku rád, i když ho možná opravdu mohly přepadnout pochyby o její věrnosti. Nechtěl, aby takto skončila, a tak se rozhodl udělat to, co se mu v dané chvíli zdálo, že bude pro ni nejlepší. A hned vzápětí se mu ve snu zjevuje anděl Gabriel a Josef se dozvídá pravý smysl této události a zároveň to, co je pro něj a pro Marii v Božím plánu: Neboj se k sobě vzít svou manželku Marii. Vždyť dítě, které počala, je z Ducha svatého. Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš; on totiž spasí svůj lid od hříchů."

V našem životě jsme, bratři a sestry, postavení čas od času před životní události, které naprosto nechápeme a naprosto nevíme, jak se při nich zachovat. Možná hledáme radu u přátel nebo u někoho, kdo nás duchovně doprovází; možná se v modlitbě naléhavě tážeme přímo Pána a snažně prosíme o dar Ducha moudrosti – ale stejně nakonec na nic kloudného nepřijdeme. Často to souvisí právě s tajemstvím druhé osoby; právě tak, jako se Josef trápil nad zvláštním těhotenstvím své snoubenky, i my si děláme starosti o někoho blízkého, kterého třeba najednou nemůžeme pochopit, protože se začal chovat úplně jinak než předtím. Rodiče dospívajících dětí by o tom mohli vyprávět své. A dobrá rada by byla nad zlato, kdyby ovšem nějaká byla k mání. 

Přesto však existuje cosi, co lze v jakékoli podobné situaci uplatnit, cosi, čím určitě nikdy nic nezkazíme a nezmýlíme se. Je to Ježíšovo dvojjediné přikázání lásky k Bohu a ke druhým lidem. Josef byl muž spravedlivý – tedy biblickým slovníkem ten, kdo ctí Hospodina a jedná podle jeho zákona – a vůči Marii se zachová s maximální možnou mírou lásky a respektu. Kdyby Marii vydal pohaně, zůstal by podle starozákonní etiky spravedlivým, neboť by stále  jednal v mantinelech Zákona. Jenomže Josefova spravedlnost je již novozákonní – Josef jedná podle toho, co později jeho adoptivní syn nazve největším a prvním přikázáním.

 A tak všechno dopadne dobře, Josef za daných okolností zachová přístup lásky, která nehledá sebe a svůj vlastní prospěch – a právě proto, že měl tento postoj, se mu nakonec zjeví Boží vůle, objeví smysl i správné řešení oné situace, kterou zprvu nechápal. Kdyby za ním anděl Gabriel přišel dříve než za jeho snoubenkou, možná by mu bylo všechno jasné od začátku a věci by byly jednodušší - jenže v tom případě by se Josef nemohl osvědčit jako skutečně spravedlivý muž.  

 

3. neděle adventní A 2022

1. ČTENÍ Iz 35, 1-6a. 10

Čtení z knihy proroka Izaiáše.

    Zaraduje se vyprahlá step, zajásá a vykvete poušť. Jak narcis bujně vykvete, zajásá, zaplesá, zavýská.
    Bude obdařena nádherou Libanonu, krásou Karmelu a Šaronu. Můj národ uvidí slávu Hospodina, vznešenost našeho Boha.
    Posilněte skleslé ruce, ochablá kolena upevněte! Malomyslným řekněte: "Vzmužte se, nebojte se!
Hle, Bůh váš přináší odvetu, odplatu božskou! On sám přijde a spasí vás!" Tehdy se otevřou oči slepých, odemknou se uši hluchých.
    Tu poskočí chromý jak jelen a zaplesá jazyk němého. Vrátí se ti, které vykoupil Hospodin, s jásotem přijdou na Sión, věčné veselí bude jim věnčit hlavy, dojdou radosti a veselí, prchne starost a vzdychání.



Žl 146 (145), 6c-7. 8-9a. 9bc-10 Odp.: srv. Iz 35, 4
Odp.: Přijď, Pane, a spas nás! nebo: Aleluja.

Hospodin zachovává věrnost navěky, zjednává právo utlačeným, dává chléb lačným. Hospodin vysvobozuje vězně.
Odp.
Hospodin otvírá oči slepým, Hospodin napřimuje sklíčené, Hospodin miluje spravedlivé, Hospodin chrání přistěhovalce.
Odp.
Hospodin podporuje sirotka a vdovu; ale mate cestu bezbožníků. Hospodin bude vládnout na věky, tvůj Bůh, Sióne, po všechna pokolení.
Odp.



2. ČTENÍ Jak 5, 7-10

Čtení z listu svatého apoštola Jakuba.

    Bratři, vydržte všechno trpělivě až do té doby, kdy přijde Pán. Podívejte se na rolníka, jak čeká na drahocennou úrodu! Čeká na ni trpělivě, až přijde podzimní a jarní déšť. Vydržte i vy trpělivě a posilněte své srdce, neboť příchod Páně je blízko.
    Nestýskejte si, bratři, jeden na druhého, abyste nebyli souzeni. Hle, soudce už stojí přede dveřmi! Vezměte si, bratři, za vzor v utrpení a trpělivosti proroky, kteří mluvili jménem Páně.



EVANGELIUM Mt 11, 2-11

Slova svatého evangelia podle Matouše.

Jan (Křtitel) slyšel ve vězení o Kristových činech. Poslal tedy k němu své učedníky s dotazem: "Ty jsi ten, který má přijít, anebo máme čekat jiného?" Ježíš jim odpověděl: "Jděte a oznamte Janovi, co slyšíte a vidíte: slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví vstávají, chudým se hlásá radostná zvěst. A blahoslavený, kdo se nepohorší nade mnou."
    Když odcházeli, začal Ježíš mluvit k zástupům o Janovi: "Co jste vyšli na poušť vidět? Snad rákos, zmítaný větrem? Nebo co jste vyšli vidět? Člověka oblečeného do jemných šatů? Ti, kdo nosí jemné šaty, jsou přece v královských palácích. Proč jste tedy vyšli? Vidět proroka? Ano, říkám vám, víc než proroka. To je ten, o němž je psáno: 'Já posílám svého posla před tvou tváří, aby připravil cestu před tebou.' Amen, pravím vám: Mezi těmi, kdo se narodili ze ženy, nepovstal nikdo větší než Jan Křtitel. Ale i ten nejmenší v nebeském království je větší než on."

_______________________________________________________

Slůvko pro děti:

 Milé děti, v dnešním druhém čtení nabádá apoštol Jakub adresáty svého listu k trpělivosti, a dává příklad rolníka, tedy zemědělce.  Trpělivost je ctnost, která nám v dnešní době moc nejde, protože jsme zvyklí na to, že když něco chceme, můžeme to mít hned nebo brzy. Když chceme brambory, jablka nebo dokonce i jahody, můžeme jít do supermarketu a v kteroukoli roční dobu si je koupit, dovezené z nějaké exotické země nebo vypěstované ve skleníku s umělým topením a osvětlením. Nejsou sice tak dobré jako ty naše v létě, ale k mání jsou… Ale někteří z vás máte doma zahrádku nebo ovocný sad, a tak víte, že jablka a jahody teď v zimě u nás v Česku prostě nejsou. Dvanáct měsíčků je jen v pohádce, ve skutečnosti se musíme o zahrádku starat a počkat, až přijde správná doba na to, abychom si mohli něco dobrého natrhat.

 

Milí bratři a sestry,

 minulou neděli jsme četli evangelium ze třetí kapitoly evangelia podle Matouše; kázání Jana Křtitele o příchozím Mesiáši a jeho přísném soudu. V tu chvíli se zdá, že je Jan Křtitel o Ježíšově identitě zcela přesvědčen. Když se Ježíš nechává pokřtít v Jordánu, je Jan svědkem zjevení Trojice: na Ježíši spočine Boží Duch a z nebe se ozývá hlas To je můj milovaný Syn. Kdo by ještě pochyboval, že Ježíš je slíbený Mesiáš?

V dalších kapitolách Matoušova evangelia - až po jedenáctou, ze které je dnešní úryvek - jsme svědky začátku Ježíšova veřejného působení: Volí si své učedníky, začíná kázat a konat mocné skutky uzdravení.

Jan Křtitel se o tom všem ve vězení dozvídá, a řekli bychom, že by ho to mělo utvrdit v poznání toho, kým Ježíš je. Jenže Jana jako by najednou přepadla pochybnost; vypadá to, že už to není ten sršatý prorok z pouště, jehož ohnivé kázání ukazuje, že si je naprosto jist tím, co hlásá. Ptá se: Jsi ten, který má přijít, nebo máme čekat jiného? A Ježíš mu posílá odpověď, která není jednoznačná - jen mu připomíná to, co Jan už ví, své mocné skutky. A dodává pak: A blahoslavený, kdo se nepohorší nade mnou.

 Je dost možné, že i sám Jan Křtitel čekal trochu jiného Mesiáše, že pro něj bylo překvapující, co Ježíš říká a koná. Snad čekal onoho nekompromisního a přísného soudce, který zabije násilníka holí svých úst a bezbožného dechem svých rtů, jak je předpovězeno v jedenácté kapitole knihy proroka Izajáše. Jenže Ježíš ve svém horském kázání mluví o milosrdenství, o neodplácení, o tom, že máme nastavit druhou tvář.

 Možná bychom i my, milí bratři a sestry, rádi Mesiáše, který bude silný a mocný, který nekompromisně potrestá a vykoření všechny, kteří páchají zlo - a možná o to víc, oč víc vidíme různé projevy zla a nespravedlnosti v naší době. Ježíš je ale úplně jiný Spasitel; spása přichází zcela nečekaně ve slabosti, ve zranitelnosti, v kříži. Bůh zlo nezničí likvidací těch, kteří ho páchají. Zničí je tím, že je nechá převalit přes sebe sama.

 Ježíš nemůže poslat Janu Křtiteli jinou odpověď, než jakou mu posílá. Odkazuje na 35. kapitolu Izajáše, kterou jsme četli v prvním čtení, a která jako známku příchodu Spasitele uvádí právě ta uzdravení, jež Ježíš koná. Jako by mu říkal Podívej se na skutky, které konám, abys poznal, že jsem to opravdu já. A když pak mluví k zástupům o Janovi, říká nakonec: Mezi těmi, kdo se narodili ze ženy, nepovstal nikdo větší než Jan Křtitel. Ale i ten nejmenší v nebeském království je větší než on. Jan je poslední a největší starozákonní prorok, ale teď již přichází úplně nová éra, Boží království. Kdokoli, kdo se nad Ježíšovou mocí skrytou ve slabosti nepohorší, do něho vstoupí - a stává se tak větším než Jan Křtitel.

 

2. neděle adventní A 2022

 

1. ČTENÍ Iz 11, 1-10

Čtení z knihy proroka Izaiáše.

    Vyrazí ratolest z pahýlu Jesse, výhonek vypučí z jeho kořenů, spočine na něm duch Hospodinův: duch moudrosti a rozumu, duch rady a síly, duch poznání a zbožnosti, naplní ho duch bázně před Hospodinem. Nebude soudit podle zdání, nebude rozhodovat podle doslechu, ale podle spravedlnosti bude soudit chudé a podle práva se bude rozhodovat pro ubohé v zemi. Zabije násilníka holí svých úst, usmrtí bezbožného dechem svých rtů. Spravedlnost bude rouchem jeho beder a věrnost bude pásem jeho boků.
    Vlk bude přebývat s beránkem, pardál si lehne vedle kozlátka, tele a lvíče budou žrát pospolu a malé dítě je bude vodit. Kráva pást se bude s medvědicí, jejich mláďata spolu ulehnou, lev jako býk bude řezanku žvýkat. Kojenec si bude hrát nad dírou zmije a nemluvně sáhne rukou do skrýše jedovatého hada.
    Nikdo nebude škodit ani pustošit na celé mé svaté hoře, protože země se naplní poznáním Hospodina, jako vody pokrývají moře. Tehdy se objeví kořen Jesse jako znamení národům; pohané ho budou hledat a jeho sídlo bude slavné.



Žl 72 (71), 1-2.7-8.12-13.17 Odp.: 7
Odp.: V jeho dnech rozkvete spravedlnost a hojnost pokoje navěky.

Bože, svěř králi svou pravomoc, svou spravedlnost královskému synu. Ať vládne tvému lidu spravedlivě, nestranně tvým ubohým.
Odp.
V jeho dnech rozkvete spravedlnost a hojnost pokoje, dokud nezanikne luna. Bude vládnout od moře k moři, od Řeky až do končin země.
Odp.
On vysvobodí chudáka, který se dovolává pomoci, ubožáka, jehož se nikdo neujímá. Smiluje se nad nuzným a chudým, zachrání ubožákům život.
Odp.
Jeho jménu se bude žehnat navěky, pokud bude slunce svítit, potrvá jeho jméno. A v něm budou požehnána všechna plemena země, blahoslavit ho budou všechny národy.



2. ČTENÍ Řím 15, 4-9

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Římanům.

    Bratři a sestry!
Všechno, co kdysi bylo napsáno, bylo napsáno k našemu poučení, abychom z Písma čerpali vytrvalost a povzbuzení, a tak měli naději. Bůh, zdroj vytrvalosti a povzbuzení, kéž vám dá, abyste žili v souladu podle vůle Krista Ježíše. Tak budete moci svorně a jedněmi ústy oslavovat Boha, Otce našeho Pána Ježíše Krista.
    Přijímejte proto jeden druhého do svého společenství, jak i Kristus přijal vás - k oslavě Boží. Tím chci totiž říci: Kristus se stal služebníkem židů, aby se prokázalo, že Bůh je věrný, aby tím byla stvrzena zaslíbení daná praotcům; ale také proto, aby pohané oslavovali Boha, že jim prokázal milosrdenství, jak je psáno: 'Proto tě budu velebit mezi pohany, tvému jménu budu zpívat chválu.'



EVANGELIUM Mt 3, 1-12

Slova svatého evangelia podle Matouše.

V té době vystoupil Jan Křtitel a kázal v judské poušti:
    "Obraťte se, neboť se přiblížilo nebeské království." Jan byl totiž ten, o němž řekl prorok Izaiáš: 'Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Pánu, vyrovnejte mu stezky!'
    Jan měl na sobě oděv z velbloudí srsti a kolem boků kožený pás, živil se kobylkami a medem divokých včel. Tehdy vycházel k němu Jeruzalém, celé Judsko a celý kraj kolem Jordánu, dávali se od něho křtít v řece Jordánu a přitom vyznávali své hříchy.
    Když však viděl, že k jeho křtu přichází mnoho farizeů a saduceů, řekl jim: "Zmijí plemeno, kdo vám ukázal jak uniknout trestu, který už hrozí? Přinášejte tedy ovoce hodné obrácení. Nemyslete si, že můžete říkat: 'Naším otcem je Abrahám!', neboť vám říkám: Bůh může oživit tyhle kameny a Abrahámovi z nich udělat děti.
   Sekera už je přiložena stromům ke kořenu; každý strom, který nenese dobré ovoce, bude poražen a hozen do ohně. Já vás křtím vodou, abyste se obrátili. Ale ten, který má přijít po mně, je mocnější než já; jemu nejsem hoden ani opánky přinést. On vás bude křtít Duchem svatým a ohněm. V ruce má lopatu a pročistí (obilí) na svém mlatě. Pšenici uloží na sýpce, plevy však bude pálit ohněm neuhasitelným."

________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti,

Dnešní druhé čtení z listu Římanům začíná větou, která nám říká, proč je dobré číst Písmo svaté: Všechno, co kdysi bylo napsáno, bylo napsáno k našemu poučení, abychom z Písma čerpali vytrvalost a povzbuzení, a tak měli naději. Bible byla napsána opravdu kdysi, před mnoha staletími. To nám dělá obtíže, protože my už jsme dneska zvyklí číst a mluvit jinak, a některým starobylým slovům už skoro nerozumíme, nebo je při čtení popleteme a řekneme třeba pontský pirát, sprchovaný pán nebo čtení z knihy Džob. Ale když se tím nenecháme odradit, tak opravdu zjistíme, že z Bible můžeme čerpat to, co jinde nenajdeme - vytrvalost, povzbuzení a naději.  

Milí bratři a sestry,

V dnešních čteních vidíme velký kontrast mezi prvním čtením - obrazem univerzálního míru a pokoje - a na druhé straně evangeliem, které obsahuje zneklidňující kázání Jana Křtitele.  Jan prorokuje příchod toho, kdo je větší než on; kdo bude křtít ne vodou, ale Duchem svatým a ohněm, a kdo bude nakonec nekompromisně oddělovat zrno od plev.

Tento motiv tříbení je přítomný v celém Písmu svatém. V žalmu 66 se například říká: Věru, zkoušel jsi nás, Bože, tříbil jsi nás ohněm, jako se tříbí stříbro. A velmi podobně ve třetí kapitole Knihy moudrosti: V tavicím kelímku je zkoušel jak zlato, jako dokonalá oběť se mu zalíbili. Můžeme si také připomenout Ježíšovo podobenství o pleveli mezi pšenicí ve třinácté kapitole evangelia podle Matouše - majitel pole říká dělníkům, kteří chtějí vytrhat objevený plevel: Nechte obojí spolu růst až do žní ‒ a o žních řeknu žencům: Nejprve seberte plevel a svažte ho do snopků k spálení, ale pšenici shromážděte do mé stodoly.

Možná nám takové obrazy, milí bratři a sestry, těžko jdou dohromady s obrazem Boha, který je Láska; možná nám kázání Jana Křtitele každoročně trochu narušuje radostnou atmosféru adventního očekávání. Uvědomujeme se, že Pán, který přichází a kterého čekáme, přinese samotným svým příchodem takové tříbení; snad nejlépe je to vyjádřeno v dalším podobném výroku Písma - úryvku z knihy proroka Malachiáše, který čteme jako první čtení na Hromnice:  Hle, pošlu svého anděla, aby mi připravil cestu. Hned potom přijde do svého chrámu Panovník, jehož hledáte, a anděl smlouvy, po němž toužíte. Hle, přichází – praví Hospodin zástupů.  Kdo však snese den jeho příchodu, kdo obstojí, až se objeví? Vždyť je jako oheň, kterým se taví, jako rostlina valchářů. Usadí se, aby tavil a tříbil stříbro, očistí syny Leviho a vytříbí je jako zlato a stříbro a potom zase budou obětovat Hospodinu ve spravedlnosti.

Myslím ale, že smysl těchto úryvků o tříbení a očišťování můžeme snáze pochopit skrze zkušenost našeho životního příběhu: někdy nás Pán navštěvuje událostmi, které nás právě takto tříbí a ukazují, co má v životě opravdovou hodnotu a co je naopak balast. Těžkosti života, například zkušenost nemoci nebo ztráty blízkého člověka odhalují pravdu o nás samotných: naši malou lásku k Bohu i ke druhým lidem, naše slabosti - nebo třeba faktickou bezcennost něčeho, čemu normálně věnujeme mnoho svého času, sil a zaujetí. A nakonec zjistíme, že nás Bůh takto nenavštívil proto, aby nás svévolně potrápil – že takové navštívení nás očistilo, že v nás probudilo vědomí o tom, co je opravdu důležité.

Jan Křtitel říká, že nás Pán při svém příchodu bude křtít Duchem svatým a ohněm - ohněm Boží Lásky, se vší svou intenzitou a mocí - a všechen balast našeho života se v tomto ohni stráví. Nejkrásnější příměr, který jsem v téhle souvislosti kdy slyšel nebo četl, je jedna pasáž z románové trilogie norské spisovatelky Sigrid Undsetové, laureátky Nobelovy ceny a konvertitky ke katolické církvi. Dílo se jmenuje v originále Kristin Lavransdatter - tedy Kristina, dcera Vavřincova – a vypráví neobyčejný životní příběh jedné ženy ve středověkém Norsku. Zmíněný úryvek je z rozhovoru Kristiny s jejím švagrem, knězem Gunnulfem. Ten vypráví o svém vnitřním poznání, kterého se mu kdysi dostalo:

Pak jsem poznal, že tato mocná Láska snese všechno – dokonce i pekelný oheň. Protože kdyby Bůh chtěl, vzal by si naše duše násilím – a byli bychom v Jeho rukou zcela bezmocní. Ale On nás miluje, jako ženich miluje svou nevěstu. K ničemu ji nenutí; pokud si ho svobodně nevyvolí, musí ji nechat se mu vyhýbat nebo ho opustit.  Ale také jsem myslel na to, že možná není ani jediná duše, která by byla věčně ztracená. Protože snad každá duše musí po takové lásce toužit - ale zdá se jí příliš draze získaná, pokud by se kvůli ní měla vzdát všeho ostatního, co miluje. Když ale oheň stráví v duši všechno, co Bohu vzdorovalo, zůstane v ní tato touha po Bohu, i kdyby nebyla větší než jediný hřebík v dřevěné budově – zůstane v duši, jako železo zůstane v popelu spáleniště.

1. neděle adventní A 2022

 

1. ČTENÍ Iz 2, 1-5

Čtení z knihy proroka Izaiáše.

Obsah vidění Izaiáše, syna Amosova, o Judovi a Jeruzalému.
    Stane se v posledních dnech: Pevně bude stát hora s Hospodinovým domem na vrcholu hor, vyvýšena nad pahorky. Budou k ní proudit všechny národy, budou k ní putovat četné kmeny a řeknou: „Vzhůru, vystupme na Hospodinovu horu, do domu Jakubova Boha! Ať nás naučí svým cestám, choďme po jeho stezkách!“ Ze Siónu vyjde nauka, z Jeruzaléma Hospodinovo slovo. Soudit bude národy, rozsuzovat četné kmeny, že zkují své meče v radlice a svá kopí ve vinařské nože. Nezdvihne již meč národ proti národu, válce se již nebudou učit. Jakubův dome, vzhůru, choďme v Hospodinově světle!

Žl 122 (121), 1-2. (4-5.6-7.) 8-9 Odp.: srv. 1
Odp.: Do domu Hospodinova půjdeme s radostí.

Zaradoval jsem se, když mi řekli: "Do domu Hospodinova půjdeme!" Už stojí naše nohy v tvých branách, Jeruzaléme!

Odp.:
Tam vystupují kmeny, kmeny Hospodinovy, jak to zákon přikazuje Izraeli, aby chválil Hospodinovo jméno. Tam stojí soudní stolce, stolce Davidova domu.

Odp.:
Vyprošujte Jeruzalému pokoj; ať jsou v bezpečí, kdo tě milují, ať vládne mír v tvých hradbách, bezpečnost v tvých palácích!

Odp.:
Kvůli svým bratřím a přátelům budu říkat: Pokoj v tobě! Kvůli domu Hospodina, našeho Boha, budu ti přát štěstí.
Odp.:

 

2. ČTENÍ Řím 13, 11-14

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Římanům.

   Bratři a sestry!
   Víte, jaký je nyní čas: že vám už nastala hodina, kdy je třeba se probrat ze spánku. Neboť nyní je nám spása blíže než tehdy, když jsme uvěřili. Noc pokročila, den se přiblížil. Odložme tedy skutky temnoty a oblečme se do výzbroje světla. Veďme počestný život jako ve dne; ne v hodováních a pitkách, ne v necudnostech a prostopášnostech, ne ve sváru a závisti. Ale oblečte se v Pána Ježíše Krista a nepečujte o tělo tak, že by to vyvolávalo žádosti.




EVANGELIUM Mt 24, 37- 44

Slova svatého evangelia podle Matouše.

Ježíš řekl svým učedníkům:
    "Když přijde Syn člověka, bude to právě tak jako v době Noemově: Jako totiž v době před potopou lidé jedli a pili, ženili se a vdávali až do dne, kdy Noe vstoupil do archy, a nic netušili, až přišla potopa a všechny zachvátila, právě tak to bude, když přijde Syn člověka. Tehdy budou dva na poli: jeden z nich bude vzat, druhý ponechán; dvě (ženy) budou mlít na obilném mlýnku: jedna bude vzata, druhá ponechána. Bděte tedy, protože nevíte, který den váš Pán přijde. Uvažte tohle: Kdyby hospodář věděl, v kterou noční dobu přijde zloděj, jistě by byl vzhůru a nedovolil by mu prokopat se do domu. Proto i vy buďte připraveni, neboť Syn člověka přijde v hodinu, kdy se nenadějete."

________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti, dnes máme v biblických postavičkách znázorněný Ježíšův příklad pána domu, který se nějak dozvěděl, že v noci přijde zloděj, a tak zůstal vzhůru, aby se tomu zloději nic nepodařilo vzít – nebo dokonce aby toho zloděje chytil. Kdyby ale spal, tak se zloděj prokope do domu a něco cenného může ukrást – dnes už na tohle máme zabezpečovací systémy, ale v Ježíšově době nic takového ještě nebylo.  Pán Ježíš nám tím chce říci, abychom byli bdělí, a tak nepropásli jeho příchod. Neznamená to, že nebudeme vůbec spát ( to bychom dlouho nevydrželi), ale že budeme mít bdělé srdce, že tedy budeme schopni poznat, kdy k nám Ježíš přichází - třeba skrze druhé lidi, události našeho života nebo nějaké dobré vnuknutí.

 

 Milí bratři a sestry,

 Jedno ze spojujících témat dnešního Božího slova je probouzení se ze spánku. V prvním čtení ze začátku knihy proroka Izajáše se říká Jakubův dome, vzhůru, choďme v Hospodinově světle! Ono vzhůru v kontextu úryvku znamená výstup na horu Sión, do Jeruzalemského chrámu, který je Hospodinovým domem. V češtině máme ale toto slovo spojené s bdělostí – být vzhůru znamená se probudit a vstát z lůžka, protože se již rozednilo.

 Ve druhém čtení z listu Římanům se tento motiv objevuje znovu: Už vám nastala hodina, kdy je třeba se probrat ze spánku. Noc pokročila, den se přiblížil. A nakonec Ježíš v evangeliu říká Bděte, protože nevíte, kdy váš Pán přijde.

 I když se biorytmus nás, moderních lidí, od základu změnil s vynálezem umělého osvětlení, a i když je někdo z nás typ skřivánka a někdo zase typ sovy, pořád přirozeně vnímáme, že nejsme noční živočichové; že ta pravá doba ke spánku je noc, a že když se rozednívá, přichází čas na probuzení a začátek denní aktivity. Pamatuji si, že jsem už před dlouhým časem mluvil s jednou paní z Norska, která bydlela v Kautokeinu, městě za polárním kruhem: říkala mi, že by během onoho půl roku, kdy v Arktidě ani nevyjde slunce, bylo nejlepší zavřít všechna letiště, přístavy, továrny a obchody a vyhlásit řízený zimní spánek.

 
Advent je časem nejkratších dní v roce; dnešní Boží slovo (a také symbolika svící na adventním věnci) hovoří o tom, že Boží světlo spásy je blízko, že noc brzo skončí a začne jasný den. A toto oboje určitě nastane, i když u toho nebudeme vzhůru, rozední se, ať budeme bdělí nebo ještě budeme spát. Ježíš již přišel, a přichází stále, Boží království už je zde, i když velmi nenápadně a skrytě. A my jsme v tento čas pozváni k tomu, abychom tento rozbřesk Boží spásy nepropásli, abychom nezaspali Ježíšovo  přicházení. Máme se probudit ze spánku v duchovním smyslu: když Ježíš hovoří o dvou lidech na poli, nebo o dvou mlečkách, je jasné, že dělají úplně totéž. Jeden ze dvojice má ale srdce bdělé, zatímco srdce toho druhého spí, a tak se s Pánovým příchodem míjí. Kéž nám letošní adventní doba pomůže k bdělosti srdce, abychom dokázali vidět každý Ježíšův příchod – nejen ten o Vánocích, ale i Jeho stálé přicházení do našeho života, každý den a každou hodinu.

 

Slavnost Ježíše Krista Krále C

 

Zítra místo kázání přečtu pastýřský list otce biskupa Pavla. K promluvě z roku 2019 se můžete vrátit zde.

Pastýřský list najdete zde.

 

33. neděle v mezidobí C 2022

1. ČTENÍ Mal 3,19-20a

Čtení z knihy proroka Malachiáše.

      Hle, přijde den, který plane jako pec, slámou se stanou všichni zpupní, všichni, kdo se dopouštějí bezbožnosti; den, který přijde, je spálí - praví Hospodin zástupů - že po nich nezůstane kořen ani větev.
 Ale vám, kdo ctíte mé jméno, vzejde slunce spravedlnosti, které má záchranu na svých křídlech.

Žl 98 (97),5-6.7-8.9 Odp.: srv. 9
Odp.: Přišel Hospodin, aby spravoval národy podle práva.

Hrejte Hospodinu na citeru, na citeru a s doprovodem zpěvu, za hlaholu trub a rohů, jásejte před králem Hospodinem!
Odp.
Zahuč, moře a vše, co je naplňuje, svět i všichni, kdo jej obývají. Řeky, tleskejte rukama, hory, spolu zajásejte!
Odp.
Před Hospodinem, že přišel, že přišel, aby spravoval zemi. Aby spravoval svět ve spravedlnosti a národy podle práva.
Odp.



2. ČTENÍ 2 Sol 3,7-12

Čtení z druhého listu svatého apoštola Pavla Soluňanům.

Bratři a sestry!
     Víte, jak nás máte napodobovat. Když jsme byli u vás, nezaháleli jsme ani jsme chleba nejedli od nikoho zadarmo. Naopak: ve dne v noci jsme se lopotili, abychom nikomu z vás nebyli na obtíž. Ne že bychom na to neměli právo, ale dáváme vám samy sebe za vzor, který byste mohli napodobovat. Ano, už tehdy, když jsme byli u vás, přikázali jsme vám: "Kdo nechce pracovat, ať nejí." A teď slyšíme, že někteří z vás žijí zahálčivě a vůbec nepracují, ale jsou velmi zaměstnáni věcmi, do kterých jim nic není.Takovým lidem důrazně přikazujeme mocí, kterou máme od Pána Ježíše Krista, aby v klidu pracovali a jedli chléb, na který si sami vydělají.     

EVANGELIUM Lk 21,5-19

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

     Když někteří mluvili o chrámu, jakými krásnými kameny a pamětními dary je ozdoben, řekl Ježíš: "Přijdou dny, kdy z toho, co vidíte, nezůstane kámen na kameni, všechno bude rozbořeno."
     Zeptali se ho: "Mistře, kdypak se to stane? A jaké bude znamení, že to už nastává?"
     Odpověděl: "Dejte si pozor, abyste se nenechali svést! Mnozí lidé totiž přijdou pod mým jménem a budou říkat: 'Já jsem to!' a 'Ten čas je tady!' Nechoďte za nimi! Až pak uslyšíte o válkách a vzpourách, neděste se, neboť to se musí stát napřed, ale nebude hned konec."
     Potom jim řekl: "Povstane národ proti národu a království proti království, budou velká zemětřesení, na různých místech hlad a mor, hrozné úkazy a velká znamení na nebi.
     Ale před tím vším vztáhnou na vás ruce, budou vás pronásledovat, vydávat synagógám na soud a do vězení, budou vás předvádět před krále a vladaře pro mé jméno. To vám dá příležitost k svědectví.
     Vezměte si tedy k srdci toto: Nepřipravujte se předem, jak se hájit. Vždyť já vám dám výmluvnost i moudrost, které nedovedou odolat ani odporovat žádní vaši protivníci.
     Budete zrazováni i od vlastních rodičů a sourozenců, příbuzných a přátel, a některé z vás usmrtí. Budete pro mé jméno ode všech nenáviděni. Ale ani vlas z hlavy se vám neztratí. Vytrvalostí zachráníte svou duši."

____________________________________________________________

            Slůvko pro děti:

Milé děti,

Když Pán Ježíš dnes mluví o různých věcech, o kterých bychom raději neslyšeli nic, nechce nás ani trochu postrašit. Naopak říká, abychom se neděsili. Nemusí nás potkat v životě nějaká velká katastrofa, ale každý život přináší nějaké problémy, bolesti a těžkosti. Ale náš život je v tom všem v Božích rukou. Jak Ježíš říká skoro na konci: Ani vlas z hlavy se vám neztratí.

Milí bratři a sestry,

Málokterý z úryvků evangelia, která jsme v poslední době při nedělních čteních slyšeli, je tak aktuální jako ono dnešní.

Klíčové věty z Ježíšovy řeči o konci časů jsou tyto: "Dejte si pozor, abyste se nenechali svést! Mnozí lidé totiž přijdou pod mým jménem a budou říkat: 'Já jsem to!' a 'Ten čas je tady!' Nechoďte za nimi! Až pak uslyšíte o válkách a vzpourách, neděste se, neboť to se musí stát napřed, ale nebude hned konec." Pro naši úvahu nad dnešním evangeliem by možná jen bylo dobré, abychom obrátili pořadí posledních dvou výroků; předpokladem, abychom nenaletěli falešným mesiášům je právě ono neděste se.

 Pokud se v Písmu svatém obvykle hovoří o překonávání strachu, říká se ono známé Nebojte se!  Je tomu tak i v Lukášově evangeliu: Anděl Gabriel říká Marii a pak třeba betlémským pastýřům Neboj se, nebojte se. Mít trochu strach je však někdy docela dobré, je to přirozená emoce, která souvisí s instinktem zachování vlastního života a zdraví, a pomáhá nám se do některých věcí nevrhat zcela po hlavě. Ježíš však na tomto místě Lukášova evangelia říká Neděste se; v latinské Vulgátě je zde (místo obvyklého ne timeas nebo nolite timere) nolite terrari, slovo, ze kterého pochází třeba české teror nebo anglické terrible. To už není strach, ale hrůza a děs, něco, co už nemůžeme kontrolovat vůli, co nás paralyzuje a činí manipulovatelnými.

 Ježíš nezastírá, že přijdou katastrofické události; na začátku mluví o jedné zcela konkrétní, o rozboření jeruzalémského chrámu římskými vojsky v roce 70 po Kristu. Říká, že přijdou doby, kdy svět bude nějak vykolejený, že se budou stávat věci, které nám mohou nahánět hrůzu. A takové doby přicházely v dějinách vždycky a přicházejí stále. Možná se nám dnes zdá, že je jich právě v dnešní době víc než dříve, ale je tomu tak asi proto, že o nich máme víc (a mnohem sugestivnějších) informací – úměrně tomu, jak se propojený a otevřený svět zmenšuje a stává se globální vesnicí. Českého sedláka z devatenáctého století se špatné zprávy z druhého konce světa vlastně vůbec netýkaly, maximálně si o nich mohl přečíst s velkým zpožděním v novinách. My je však dnes sledujeme v přímém přenosu na širokoúhlém displeji.  A je také potřeba nezapomenout, že velká část našich současných strachů je vyvolána uměle, pomocí dezinformací.

 V minulých dnech, i v souvislosti s demonstracemi na Václavském náměstí, jsme slýchali velmi trefný termín obchodníci se strachem. Z dnešního evangelia vyplývá, že existovali již v Ježíšově době. Jsou to ti, kteří přicházejí v Ježíšově jménu; a nemusí to být jen takoví, kteří berou posvátné Ježíšovo jméno nadarmo tím, že se prohlašují za křesťany či obránce křesťanských hodnot. Jsou to i ti ostatní; protože Ježíšovo jméno je Kristus, Mesiáš, Spasitel, Zachránce. Každý falešný mesiáš slibuje vystrašeným lidem, že má snadné a rychlé řešení jejich strachu, pokud mu jen bude věnována pozornost a posléze víra, oddanost a finanční prostředky. 

Pravý Mesiáš, Ježíš Kristus, žádné rychlé a snadné řešení nemá. Neslibuje těm, kdo ho následují, instantní úlevu od jejich obav, životních nesnází a podobně – a jasně to říká i v dnešním evangeliu. Pár věcí ovšem slibuje: Vždyť já vám dám výmluvnost i moudrost, které nedovedou odolat ani odporovat žádní vaši protivníci. A zejména: Ani vlas z hlavy se vám neztratí. Na kříži nevidíme žádné řešení, žádnou sílu a moc - vidíme tam bezmoc toho, který se z lásky daruje. Jenže Otec ho třetí den vzkřísí z mrtvých. Ježíšův život i jeho smrt jsou v bezpečí v Otcových rukou – a život těch, kteří mu uvěřili, rovněž.

32. neděle v mezidobí C  

Dnes mi do rozvrhu dne vstoupila ne úplně očekávaná rodinná oslava. Dělám to nerad, ale zítra budu muset recyklovat promluvu z roku 2016. Předpokládám, že nikdo už si šest let staré kázání nepamatuje😁. A téma je, myslím, stále aktuální...

 

31. neděle v mezidobí C 2022

1. ČTENÍ Mdr 11,22-12,2

Čtení z knihy Moudrosti.

   Pane, celý svět je před tebou jako prášek na vahách, jako kapka rosy, která zrána padá na zem.    Ty však máš slitování se vším, protože můžeš všechno, a jsi shovívavý k hříchům lidí, aby dělali pokání. Vždyť ty miluješ všechno, co je, a nic si neošklivíš z toho, cos udělal, neboť kdybys něco nenáviděl, nestvořil bys to.    Jak by něco mohlo trvat, kdybys to nechtěl, nebo se uchovat, kdybys to nepovolal k bytí? Ale ty máš na všechno ohled, poněvadž je to tvé, vládce, milující život, neboť tvůj nepomíjející duch je ve všem.  Proto zbloudilé trestáš ponenáhlu a napomínáš tím, že jim vyčítáš to, čím hřešili, aby zbaveni své špatnosti věřili v tebe, Pane.




Žl 145 (144),1-2.8-9.10-11.13cd-14 Odp.: srv. 1
Odp.: Budu velebit tvé jméno, můj Bože, králi.

Budu tě oslavovat, můj Bože, králi, budu velebit tvé jméno po všechny věky. Každý den tě budu velebit a chválit tvé jméno po všechny věky.

Odp.
Milosrdný a milostivý je Hospodin, shovívavý a plný lásky. Dobrotivý je Hospodin ke všem' a soucit má se všemi svými tvory.

Odp.
Ať tě chválí, Hospodine, všechna tvá díla a tvoji zbožní ať tě velebí! Ať vypravují o slávě tvého království, ať mluví o tvé síle.

Odp.
Věrný je Hospodin ve všech svých slibech a svatý ve všech svých činech. Hospodin podpírá všechny, kdo klesají, a pozvedá všechny sklíčené.
Odp.

2. ČTENÍ 2 Sol 1,11-2,2

Čtení z druhého listu svatého apoštola Pavla Soluňanům.

Bratři a sestry !
Bez přestání se za vás modlíme, aby vás učinil náš Bůh hodnými dober, ke kterým vás povolal, a svou mocí zdokonalil, že budete mít vždycky zálibu v konání dobra a vaše víra aby se projevovala skutky. Pak bude jméno našeho Pána Ježíše oslaveno skrze vás, a vy (budete oslaveni) skrze něho podle milosti našeho Boha a Pána Ježíše Krista. Pokud jde o dobu, kdy přijde náš Pán Ježíš Kristus a kdy se my u něho shromáždíme, prosíme vás: nenechte si tak snadno poplést hlavu, či se dokonce polekat nějakým proroctvím nebo listem prý od nás poslaným, jako by ten den Páně měl už nastat.

   

EVANGELIUM Lk 19,1-10

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

   Ježíš vešel do Jericha a procházel jím. Byl tam jistý člověk, jmenoval se Zacheus. Byl to vrchní celník, velmi bohatý. Rád by uviděl Ježíše, jak vypadá, ale nemohl, protože tam bylo plno lidí a on byl malé postavy. Běžel napřed a vylezl na fíkovník, aby Ježíše viděl, protože tudy měl procházet.    Když Ježíš přišel k tomu místu, podíval se nahoru a řekl mu: "Zachee, pojď rychle dolů: dnes musím zůstat v tvém domě." On rychle slezl dolů a s radostí ho přijal. Všichni, jakmile to uviděli, reptali a říkali: "Vešel jako host k hříšníkovi!"    Zacheus se zastavil a řekl Pánu: "Polovici svého majetku, Pane, dám chudým, a jestli jsem někoho o něco ošidil, nahradím mu to čtyřnásobně! "    Ježíš mu řekl: "Dnes přišla do tohoto domu spása. Vždyť i on je potomek Abrahámův. Syn člověka přišel hledat a zachránit, co zahynulo."

 _________________________________________________________

Slůvko pro děti:

 Milé děti, dnes máme zase krásnou scénku z biblických postaviček. Jak jsme slyšeli, celník Zacheus nakonec slezl z fíkovníku, přijal Ježíše u sebe doma a změnil svůj život. Polovinu toho, co měl, dal chudým, a nahradil škodu těm, které předtím okradl. A Ježíš mu to ani nemusel říkat; Zacheus to udělal sám od sebe - protože zakusil, že ho Ježíš má rád.

 

Milí bratři a sestry,

 Na začátku promluvy se vám svěřím se dvěma zážitky, které se mi nedávno přihodily. První se udál ve zpovědnici u kapucínů. Přišla tam dáma v seniorském věku a po vyznání se mne zeptala: 'Pane faráři, prosím, poraďte mi: 28. října bude pátek, ale zároveň je to den státního svátku. Musím tedy zachovat ten páteční půst?'  Lehce jsem se pousmál (snad to paní za mřížkou neviděla) a vyvedl jsem ji z dilematu tím, že 28. října je svátek svatých apoštolů Šimona a Judy, a že tedy nepostit se není za těchto okolností hřích.

 Druhým zážitkem byl poslech pilotních dílů nové vzniklého křesťanského podcastu Na okraji (pro dříve narozené a nezasvěcené: jsou to úvahy nebo rozhovory v audioformátu, které si lze poslechnout na internetu). Šlo o strhující svědectví jedné řeholnice, členky jedné z ženských větví františkánského řádu, jejíž život před konverzí byly pouze drogy, alkohol, hardrocková hudba a střídání partnerů. Došlo to až tak daleko, že si jednu chvíli v zoufalství a zhnusení sebou samou chtěla vzít život. V ten samý moment ale slyšela vnitřní hlas Já Tě mám rád. Tak poznala Ježíše, její život se od základu změnil a dnes jako řádová sestra pomáhá lidem, kteří jsou na tom podobně, jako tehdy ona.

 Tyto dvě příhody myslím představují dobrý příklad toho, jak různě lze naše křesťanství prožívat. Můžeme jej vnímat hlavně jako jakýsi soubor morálních a asketických pravidel; jenže pak z něj brzo přestaneme mít radost a budeme se ptát přesně jako ta paní ze zpovědnice – jak můžeme pravidla elegantně obejít a přitom u Hospodina neztratit body.

 Celník Zacheus – podobně jako ona řeholnice – představují úplně jinou cestu prožívání víry. Celník byl strukturální hříšník, byl kvůli své profesi a svému vzhledu na okraji, i když byl bohatý; byl to někdo, s kým se slušní a zbožní lidé nestýkají. Pak ale zažil dotek bezpodmínečné Kristovy lásky, a to ho úplně změnilo. Z gruntu napravil svůj život – ne proto, že se to musí, ale uchvácen radostí z lásky, které se mu dostalo, z bezpodmínečného Ježíšova přijetí, z toho, že jím někdo nepohrdá a nesoudí ho, ale má ho rád. Všimněme si dobře, že Ježíš Zacheovi neříká nic ve smyslu Tak teď už nehřeš, svůj majetek rozděl chudým, vrať, co jsi získal neoprávněně; Zacheus to všechno dělá, protože sám chce. Jediný příkaz, který mu Ježíš dává, je ono "Zachee, pojď rychle dolů: dnes musím zůstat v tvém domě;" právě proto, aby se Zacheus mohl setkat s Ježíšovou láskou.

 Velmi podobná výpověď je i ve druhém čtení, ve druhém listě Soluňanům. Svatý Pavel píše soluňským křesťanům, aby jim Bůh svou milostí dal zálibu v konání dobra. Dobro tedy nemá být povinností, ale něčím, v čem máme zálibu – z čeho máme radost, odpovědí lásky na lásku. A tak, pokud na nás druzí lidé uvidí, že tomu tak skutečně je, že jsme jako křesťané šťastní a dobro neděláme proto, že se to musí, pak bude - slovy druhého čtení - jméno našeho Pána Ježíše Krista skutečně oslaveno.