Slavnost Ježíše Krista Krále C 2019

1. ČTENÍ 2 Sam 5,1-3

Čtení z druhé knihy Samuelovy.

   Všechny izraelské kmeny přišly k Davidovi do Hebronu a řekly: "Hle, jsme tvá kost a tvoje maso. Již dávno, když byl Saul králem nad námi, řídil jsi všechny záležitosti Izraele a Hospodin ti řekl: Ty budeš pást můj izraelský lid, ty budeš vládcem nad Izraelem." Přišli tedy všichni přední mužové izraelští ke králi do Hebronu a král David s nimi v Hebronu uzavřel smlouvu před Hospodinem, oni pak pomazali Davida za krále nad Izraelem.


Žl 122 (121),1-2.4-5 Odp.: srv. 1

Odp.: Do domu Hospodinova půjdeme s radostí.

Zaradoval jsem se, když mi řekli: "Do domu Hospodinova půjdeme!" Už stojí naše nohy v tvých branách, Jeruzaléme!
Odp.
Tam vystupují kmeny, kmeny Hospodinovy, jak to zákon přikazuje Izraeli, aby chválil Hospodinovo jméno. Tam stojí soudní stolce, stolce Davidova domu.
Odp.



2. ČTENÍ Kol 1,12-20

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Kolosanům.

Bratři a sestry!

Děkujeme Bohu Otci, že vám dal účast na životě věřících ve světle. On nás totiž vytrhl z moci temnosti a převedl do království svého milovaného Syna. V něm máme vykoupení a odpuštění hříchů.  On je věrný obraz neviditelného Boha, prvorozený z celého tvorstva. V něm bylo stvořeno všechno na nebi i na zemi, svět viditelný i neviditelný: ať už jsou to andělé při trůnu, ať jsou to panstva, ať jsou to knížata, ať jsou to mocnosti - všecko je stvořeno skrze něho a pro něho. Kristus je dříve než všechno ostatní a všechno trvá v něm. A on je hlava těla, to je církve: on je počátek, prvorozený mezi vzkříšenými z mrtvých. Tak má ve všem prvenství. Bůh totiž rozhodl, aby v něm sídlila plnost dokonalosti, a že skrze něho usmíří se sebou všecko tvorstvo jak na nebi, tak na zemi tím, že jeho krví, prolitou na kříži, zjedná pokoj. 


EVANGELIUM Lk 23,35-43 

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

Když Ježíše ukřižovali, členové velerady se mu vysmívali: "Jiným pomohl, ať pomůže sám sobě, je-li Mesiáš, Boží Vyvolený."    Posmívali se mu i vojáci, přistupovali, podávali mu ocet a říkali: "Když jsi židovský král, zachraň sám sebe!" Nad ním byl totiž nápis: To je židovský král. Jeden z těch zločinců, kteří viseli na kříži, se mu rouhal: "Copak ty nejsi Mesiáš? Zachraň sebe i nás!" Druhý ho však okřikl: "Ani ty se nebojíš Boha? Vždyť jsi odsouzen k stejnému trestu! My ovšem spravedlivě: dostáváme přece jen, jak si zasloužíme za to, co jsme spáchali, ale on neudělal nic zlého." A dodal: "Ježíši, pamatuj na mě, až přijdeš do svého království." Odpověděl mu: "Amen, pravím ti: Dnes budeš se mnou v ráji."

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

(Místo slůvka pro děti bude závěr vyprávění o P. Tomáši Týnovi OP)

Milí bratři a sestry,
     jeden z mých oblíbených filmů je česká pohádka z osmdesátých let, natočená na motivy povídek Jana Wericha. Jmenuje se Tři veteráni. Vypráví o třech přátelích, vysloužilých vojácích, kteří získají tři kouzelné předměty, jimiž si mohou přičarovat jakoukoli věc, peníze nebo lidi. Nejmladší z nich, v podání Petra Čepka, si za pomoci těch tří věcí chce pořídit velkou armádu a dobýt svět. Když potom usne, zbylí dva si o tom povídají a nejstarší z kamarádů, geniálně zahraný Rudolfem Hrušínským, na jeho adresu pronese následující werichovskou hlášku: Zblbnul. To je to nejhorší, co může člověka potkat, že chce spasit svět klackem.  
    Zní to samozřejmě, všichni bychom s tímto moudrým výrokem souhlasili. Jenže v reálném životě uvažujeme velmi podobně, jako onen nejmladší vysloužilec, a máme jasnou představu o tom, jaký musí být člověk, který má vládnout: Musí mít ostré lokty, musí umět sebe a své představy prosadit stůj co stůj, i kráčením přes mrtvoly - i když přirozeně ne otevřeným násilím, neboť na to jsme příliš civilizovaní; zbývajících možností je ale celá škála. Naše každodenní zkušenost dává, zdá se, tomuto životnímu realismu za pravdu.

    Se stejným postojem se potkáváme i v dnešním evangeliu: ve výsměchu vojáků, členů velerady i lotra po levici: Všechny tyto tak rozdílné lidi spojuje jedna jasná představa o tom, jak má vypadat skutečný Mesiáš, skutečný král.  Ježíšova slova před Pilátem Ano, já jsem král vypadají ve světle jeho situace jako čiré bláznovství. Trojjazyčná tabulka Ježíš Nazaretský, král židovský, kterou připevnili na kříž, slouží něčemu podobnému jako třeba dnes předtočený smích v televizních sitcomech; kdo ji vidí, ironicky se Ježíšovi vysmívá: "Když jsi židovský král, zachraň sám sebe!"   

    A o moc jinak na tom nejsou ani Ježíšovi učedníci, ti, kteří s Ježíšem žili a měli šanci ho přece jen trochu lépe poznat. Asi čekali, že Ježíš bude nový David, o němž jsme četli v prvním čtení. Že - jako kdysi právě král David - potře mečem ve jménu Hospodina zástupů všechny nepřátele. Není divu, že se všichni tváří v tvář Ježíšovu kříži rozprchli.

    Možná je to všechno velmi obyčejná a všem známá pravda. Máme před sebou stále obraz Ježíše na kříži, je nám stále opakováno, že jeho království není z tohoto světa. A přesto v nás dost často zůstává, co se týče Ježíšova království, onen příliš lidský postoj, byť se projevuje velmi subtilně: Když před lety nepřekročila KDU-ČSL hranici pěti procent hlasů ve volbách a nebyla ve Sněmovně, měli jsme obavy, kdo že bude zastupovat zájmy nás křesťanů? Nebo naopak, když se vrcholný politik přihlásí ke křesťanství, pochvalujeme si, že ‚tam nahoře‘ máme ‚svého‘ člověka. Zájmena ‚my, oni, naše, jejich‘ jsou v téhle souvislosti typická.  Je to sice hezké, říkáme si, co Ježíš hlásá a jak žije, ale jsme v reálném světě a musíme přece jednat pragmaticky, aby nás jinak smýšlející většina nepřeválcovala.

    Evangelium však naštěstí končí úžasným projevem víry zločince po pravici. Možná proto, že byl v hraniční situaci života, že byl blízko smrti a sám zbaven veškeré svobody a moci, pochopil podstatu Ježíšova království. Pochopil, že je to vnitřní skutečnost, vycházející ze srdce člověka, do níž se vchází postojem pokání a soucitu - Vždyť jsme odsouzeni ke stejnému trestu, my však spravedlivě, on však nespravedlivě;  a zároveň postojem víry jdoucí proti všemu, co se jeví, proti vší tragičnosti a bezvýchodnosti situace. Postojem víry, že ten zraněný, bezmocný a umírající člověk na vedlejším kříži je opravdu král. Pamatuj na mne, až přijdeš do svého království. Poslední věta, Ježíšova odpověď, by mohla být klidně řečena v přítomném čase: Amen, pravím ti, pokud takto věříš, už nyní jsi se mnou v ráji.