32. neděle v mezidobí C 2019

1. ČTENÍ 2 Mak 7,1-2.9-14

Čtení z druhé knihy Makabejské.

   Přihodilo se, že zajali sedm bratrů s jejich matkou. Král je dal mrskat biči a volskými řemeny, aby je přinutil jíst zakázané vepřové maso. Jeden z nich, který se stal jejich mluvčím, řekl: "Co se nás ptáš a o čem se chceš od nás poučit? Jsme odhodláni spíše zemřít než překročit (božské) zákony otců."     Druhý pak v poslední chvíli řekl: "Ničemo, bereš nám přítomný život, ale král všehomíra vzkřísí nás k věčnému životu, protože umíráme za jeho zákony." Po něm byl týrán třetí. Když ho požádali, hned vyplázl jazyk, (který mu chtěli uříznout,) nebojácně vztáhl ruce (na oheň) a neohroženě řekl: "Dostal jsem je z nebe, ale kvůli Božím zákonům se o ně nestarám a doufám, že je znovu od něho obdržím." Sám král a jeho družina žasli nad duševní silou jinocha, který se vůbec nestaral o bolesti.    Když zemřel, dali se do stejného mučení a týrání čtvrtého, který krátce před smrtí řekl: "Je dobré být poslán na smrt od lidí, když můžeme doufat od Boha, že znovu budeme od něho vzkříšeni. Pro tebe však vzkříšení k životu nebude! " 

Žl 17 (16),1.5-8.8+15 Odp.: 15b
Odp.: Až procitnu, Hospodine, nasytím se pohledem na tebe.

Slyš, Hospodine, spravedlivou žádost, všimni si mého nářku, popřej sluchu mé modlitbě z bezelstných rtů!
Odp.
Mé kroky pevně setrvaly na tvých stezkách, nezakolísaly mé nohy. Volám k tobě, protože mě vyslyšíš, Bože, popřej mi sluchu, slyš mé slovo!
Odp.
Opatruj mě jako zřítelnici oka, do stínu svých perutí mě ukryj. Já však ve spravedlnosti uzřím tvou tvář, až procitnu, nasytím se pohledem na tebe.
Odp. 

2. ČTENÍ 2 Sol 2,16-3,5

Čtení z druhého listu svatého apoštola Pavla Soluňanům.

Bratři a sestry !    

Náš Pán Ježíš Kristus i Bůh, náš Otec, který nás miloval a ve své dobrotě nám dal nepomíjející útěchu a radostnou naději - on sám ať vás potěší a utvrdí v každém dobrém činu i slovu. Bratři, modlete se za nás, aby se Boží slovo dále šířilo a bylo přijímáno s úctou, jak je tomu i u vás, a abychom byli osvobozeni od lidí zvrácených a zlých, neboť věřit není dáno všem. Ale Pán je věrný: on vás bude sílit a chránit od zlého. Spoléháme na vás, že s pomocí Páně děláte a budete dělat, co vám nařizujeme. A Pán ať řídí vaše srdce k Boží lásce a k tomu, abyste byli trpěliví tak, jako byl Kristus.


   EVANGELIUM Lk 20,27-38

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

K Ježíšovi přistoupilo několik saduceů, kteří tvrdí, že není vzkříšení, a otázali se ho: "Mistře, Mojžíš pro nás ustanovil: 'Zemře-li někomu bratr, který měl manželku, ale byl bezdětný, ať si tu manželku vezme jeho bratr a zplodí svému bratru potomka. Bylo tedy sedm bratrů. První se oženil a zemřel bezdětný. Ženu si vzal druhý a třetí a stejně tak všech sedm, nezanechali však děti a zemřeli. Nakonec zemřela i ta žena.
   Kterému z nich bude tedy ta žena náležet při vzkříšení? Vždyť ji mělo za manželku všech sedm!"
   Ježíš jim řekl: "Lidé tohoto světa se žení a vdávají. Ale ti, kdo budou uznáni za hodné dosáhnout onoho světa a vzkříšení z mrtvých, nebudou se ženit ani vdávat. Už přece nemohou zemřít, jsou totiž rovní andělům a jsou syny Božími, neboť mají účast na vzkříšení.
    A že mrtví budou vzkříšeni, to naznačil i Mojžíš ve vyprávění o (hořícím) keři, když nazývá Pána 'Bohem Abrahámovým, Bohem Izákovým a Bohem Jakubovým'. On přece není Bohem mrtvých, ale živých, neboť všichni žijí pro něho."

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

(Místo slůvka pro děti bude druhá část vyprávění o P. Tomáši Týnovi OP)

Milí bratři a sestry,

Vždy ke konci liturgického roku, počínaje Slavností všech svatých, se texty při bohoslužbě slova více zabývají posledními věcmi- Kristovým druhým příchodem, vzkříšením, soudem a životem věčným. Pro pochopení dnešních čtení je dobré si uvědomit, že představa vzkříšení mrtvých a věčného života jako osudu spravedlivých a zbožných se v židovství objevila až poměrně pozdě.  Druhá kniha Makabejská, ze které je první čtení, vznikla až asi sto let před Kristem. Dřívější židovství vidělo odměnu za spravedlnost před Hospodinem výhradně na této straně skutečnosti - kdo byl spravedlivý a zbožný, dostal za odměnu dlouhý a spokojený život a hojné potomstvo. (Typická je třeba výpověď žalmu 128:  Tvá manželka bude jako plodná réva….Ať Ti Hospodin žehná, abys spatřil syny svých synů..).  Z toho pak vychází i levirátní zákon, o kterém hovoří saduceové v evangeliu: když zemře manžel, jenž neměl děti, pak si jeho manželku má vzít jeho bratr, aby zplodil svému bratru potomka.  Neplodnost byla považována za prokletí, protože mít potomstvo byl v očích této starší židovské víry  jediný způsob, jak zajistit pokračování života. U saduceů, kněžské třídy, přetrvala tato víra  - či vlastně nevíra – ve vzkříšení až do Ježíšovy doby.

Rozhovor Ježíše se saduceji v evangeliu je teologická rozprava. Saduceové vymýšlejí absurdní příklad se sedminásobnou vdovou, aby víru ve vzkříšení ukázali jako nesmysl. Jejich omyl je ale zřejmý. Chtějí vyvrátit určitou představu věčného života, která je však falešná. Kdyby vzkříšení z mrtvých bylo jen prodloužení pozemského života, jakýsi návrat do stavu před smrtí, bylo by to skutečně absurdní. Nebe by tak bylo jen prodloužením lidské existence na zemi a zintenzívněním toho, co jsme měli zde na zemi rádi - asi jako v onom vtipu, že v ráji jsou kuchaři Francouzi či Italové a řízením nebeského provozu jsou pověřeni Němci, zatímco v pekle vaří Britové a vše organizují Řekové.

 Ježíš ve své odpovědi neříká, jak to přesně bude v nebi vypadat. Možná proto, že bychom si to stejně nedokázali na základě naší zkušenosti pozemského života dost dobře představit. Svatý Pavel v prvním listě Korintským říká, že ani oko nevidělo, ani ucho neslyšela a na mysl člověku nepřišlo, co Bůh připravil těm, kdo ho milují. V tomhle jsme my křesťané trochu ve zvláštní situaci. Věříme, že cílem našeho života je nebe, ale nevíme přesně, jak to v tomto cíli bude vypadat – jaksi nevíme, do čeho jdeme.

Přesto si však z Ježíšových slov a z celé výpovědi dnešního evangelia můžeme o vzkříšení a o nebi  určitou představu udělat. Ježíš zaprvé říká, že vzkříšení z mrtvých je realita. Poté říká, že po vzkříšení lidé nemohou zemřít, a nebudou se ženit ani vdávat. Jinými slovy - v nebi není čas. Všechno, co je v čase, má počátek i konec, podléhá neustálé změně - živé organismy, člověk i celý vesmír. Věčnost tedy není prodloužení času do nekonečna, ale celý náš životní příběh, který jsme na této zemi v čase prožívali, vstupuje do věčnosti v Bohu.

Ježíš pak ještě říká, že vzkříšení ‚jsou rovni andělům a jsou syny Božími‘. Podstatou nebe je způsob přebývání ve vztahu lásky. Vzkříšení jsou přijati Otcem za syny a dcery Boží v milovaném Synu Ježíši Kristu. A jsou rovni andělům, kteří chválí Boha a slouží lidem. Láska je tedy jediná skutečnost, jež z tohoto světa přetrvá v nebi beze změny. Vše ostatní zanikne nebo bude proměněno v to, co ani oko nevidělo, ani ucho neslyšelo. Proto je také zážitek lásky, zážitek toho být milován a milovat tím jediným, co nám může napovědět, jaké to bude ‚tam‘, v nebi, v Otcově domě.