pátek 24. ledna 2020

3. neděle v mezidobí A 2020


1. ČTENÍ Iz 8, 23b-9, 3

Čtení z knihy proroka Izaiáše.

    V první době ponížil Hospodin zemi Zabulon a zemi Neftali, v poslední době však oslaví Mořskou cestu, kraj za Jordánem, Galileu pohanů.
    Lid, který chodil ve tmě, vidí veliké světlo, obyvatelům temné země vzchází světlo. Dáváš mnoho jásotu, zvětšuješ radost; veselí se před tebou, jako se jásá o žních, jako plesají ti, kdo se dělí o kořist.
    Neboť jařmo, které ho tížilo, hůl na jeho šíji a bodec jeho otrokáře jsi zlomil jako za midjanských dnů.



Žl 27 (26), 1. 4. 13-14 Odp.: 1a
Odp.: Hospodin je mé světlo a má spása.

Hospodin je mé světlo a má spása, koho bych se bál? Hospodin je záštita mého života, před kým bych se třásl?
Odp.
Jedno od Hospodina žádám a po tom toužím: abych směl přebývat v Hospodinově domě po všechny dny svého života, abych požíval Hospodinovy něhy a patřil na jeho chrám.
Odp.
Věřím, že uvidím blaho od Hospodina v zemi živých! Důvěřuj v Hospodina, bud' silný, ať se vzmuží tvé srdce, doufej v Hospodina!
Odp.



2. ČTENÍ 1 Kor 1, 10-13. 17

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.

    Napomínám vás, bratři, jménem našeho Pána Ježíše Krista:
Buďte všichni zajedno a ať nejsou mezi vámi roztržky. Stejně usuzujte a stejně smýšlejte.
    Lidé z Chloina domu mi totiž o vás oznámili, moji bratři, že se mezi sebou hádáte. Mluvím o tom, že každý z vás říká (něco jiného) : "Já držím s Pavlem!", "já zase s Apollem!", "a já s Petrem!", "já s Kristem!"
    Je Kristus rozdělen? Copak byl za vás ukřižován Pavel? Nebo jste byli ve jménu Pavlově pokřtěni?
    Neposlal mě totiž Kristus křtít, ale kázat radostnou zvěst, a to ne nějakou slovní moudrostí, aby Kristův kříž nebyl zbaven působivosti.



EVANGELIUM Mt 4,12-23

Slova svatého evangelia podle Matouše.

    Když Ježíš uslyšel, že byl Jan (Křtitel) uvězněn, odebral se do Galileje. Opustil Nazaret, šel a usadil se v Kafarnau při moři v území Zabulonově a Neftalimově, aby se naplnilo, co bylo řečeno ústy proroka Izaiáše:
    'Země Zabulonova a země Neftalimova, u moře, za Jordánem, Galilea pohanská, lid, který žil v temnotě, uviděl veliké světlo; světlo vzešlo těm, kdo sídlili v krajině stínu smrti.'
    Od té doby začal Ježíš hlásat: "Obraťte se, neboť se přiblížilo nebeské království."
    Když se ubíral podél Galilejského moře, uviděl dva bratry, Šimona, zvaného Petr, a jeho bratra Ondřeje, jak vrhají síť do moře; byli totiž rybáři. Řekl jim: "Pojďte za mnou a udělám z vás rybáře lidí." Oni hned nechali sítě a následovali ho.
    A jak šel odtamtud dál, uviděl jiné dva bratry, Zebedeova syna Jakuba a jeho bratra Jana, jak na lodi se svým otcem Zebedeem spravují sítě. A povolal je. Oni hned nechali loď i otce a následovali ho.
    Ježíš pak chodil po celé Galileji, učil v jejich synagógách, hlásal evangelium o (Božím) království a uzdravoval mezi lidem každou nemoc a každou chorobu.                        _________________________________________________________________________

(Místo slůvka pro děti bude poslední část povídání o P. Ignáci Stuchlém, SDB)

Milí bratři a sestry,

   Po přečtení dnešních textů jsem pocítil neodolatelnou potřebu kázat na druhé čtení, protože se týká jedné zřejmé a velmi aktuální bolesti nejenom v naší církvi.
   Svatý Pavel píše křesťanům do Korintu o tom, co se doslechl od lidí z Chloina domu; totiž že v korintské církevní obci je rozdělení. Slova "Já držím s Pavlem!", "já zase s Apollem!", "a já s Petrem!", "já s Kristem!" mi okamžitě po přečtení připomněla výrok otce Marka Váchy, který zazněl v rozhovoru s novinářkou Renatou Kalenskou v Deníku N, již před více než rokem, 8. ledna 2019: V Praze jste buď s Dukou, nebo s Halíkem. Tohle říkávám na Moravě jako vtip.
   Možná, když ta slova svatého Pavla slyšíme, nám může dodat trochu optimismu, že rozdělení v církvi bylo vždycky, už od samého počátku; a že církev kvůli tomu nezanikla a je zde stále. Jenže právě takové věci, o kterých Pavel píše, vedly k rozdělení křesťanství, nejdřív oddělením východních církví na přelomu prvního a druhého tisíciletí po Kristu, a pak o pět set let později skrze evropskou reformaci. Ano, církev je pořád zde, brány pekelné ji nepřemohly;  utržila ale velké a bolestivé rány, které nejsou úplně zahojené a čas od času se znovu rozjitří. A navíc se zdá, že právě tohle stranictví a rozdělení v církvi je v dnešní době přítomné mnohem více a silněji, než ještě před několika desítkami let, a na zlepšení to nevypadá.
    Svatý Pavel korintské křesťany důrazně vybízí: Buďte všichni zajedno a ať nejsou mezi vámi roztržky. Stejně usuzujte a stejně smýšlejte. Jenže pokud o těchto výrocích přemýšlíme, můžeme se zcela oprávněně ptát, jakže to vlastně Pavel myslel. Jak můžeme stejně usuzovat a stejně smýšlet? Není taková uniformita myšlení nakonec známkou příslušnosti k sektě, výsledkem vymytí mozku, aby všichni členové fungovali přesně tak, jak potřebuje Velký Vůdce? Není různost názorů na věci v rámci církve cenná skutečnost - není snad v církvi místo pro ty, kteří smýšlejí spíš liberálněji, a zároveň pro ty, kteří tíhnou ke konzervativnějšímu pojetí?
     Zřejmý klíč k pochopení toho, jak tyto věty o jednotě úsudku Pavel myslel, spočívá v úvodním apelu: Napomínám vás, bratři, jménem našeho Pána Ježíše Krista. A pak si můžeme všimnout ještě dramatické řečnické otázky ve druhé polovině textu: Je Kristus rozdělen?
    Každá opravdová snaha o jednotu v církvi, snaha o překonávání rozporů a vzájemného vycházení si vstříc nemůže pramenit z ničeho jiného než z vědomí, že jsme v Kristu vzájemně spojeni, že jsme v Něm bratři a sestry. Právě to je hlavní a nejhlubší zdroj, ze kterého je třeba čerpat, když o jednotu usilujeme. Naše smýšlení a způsob našeho života nemusejí být ve všem úplně stejné, můžeme mít každý svůj názor na věci v církvi i ve společnosti. Ale mějme, pro lásku Boží, dostatek pokory a nemysleme si, že náš názor a pohled je ve všem všudy nejlepší a že by ho měli všichni sdílet. Nedávejme si nálepky. Nemysleme si, že ten druhý vedle mne je omezený, hloupý nebo zlý jen kvůli tomu, že o něčem přemýšlí jinak než já.
     Zkusme vidět ve druhém jeho nejhlubší podstatu - to, že je v Ježíši Kristu můj bratr či sestra; nejen skrze křest, ale i skrze naše společné lidství. A zkusme začít každý sám u sebe, v našem nejbližším okolí.

sobota 18. ledna 2020


2. neděle v mezidobí A 2020


1. ČTENÍ Iz 49, 3. 5-6

Čtení z knihy proroka Izaiáše.

    Hospodin mi řekl: "Jsi mým služebníkem, Izraelem, proslavím se tebou."
Avšak nyní praví Hospodin, který si ze mě utvořil služebníka již v matčině lůně, abych zas k němu přivedl Jakuba, abych mu shromáždil Izraele. Tak jsem ve cti u Hospodina, (protože) Bůh můj je mou silou.
    Řekl mi (tedy) : "Nestačí, že jsi mým služebníkem, abys obnovil Jakubovy kmeny a zbytky Izraele přivedl nazpět. Proto tě dám národům jako světlo, aby se spása má rozšířila až do končin země."



Žl 40 (39), 2+4ab. 7-8a. 8b-9. 10 Odp.: srv. 8a+9a
Odp.: Hle, přicházím, Pane, splnit tvou vůli.

Pevně jsem doufal v Hospodina, on se ke mně sklonil a vyslyšel mé volání. Novou píseň vložil mi do úst, chvalozpěv našemu Bohu.
Odp.
V obětních darech si nelibuješ, zato jsi mi otevřel uši. Celopaly a smírné oběti nežádáš, tehdy jsem řekl: "Hle, přicházím.
Odp.
Ve svitku knihy je o mně psáno: Rád splním tvou vůli, můj Bože, tvůj zákon je v mém nitru."
Odp.
Spravedlnost jsem zvěstoval ve velkém shromáždění, svým rtům jsem nebránil, ty to víš, Hospodine!
Odp.



2. ČTENÍ 1 Kor 1, 1-3

Začátek prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.

    Pavel, z Boží vůle povolaný za apoštola Ježíše Krista; a bratr Sosthenes členům církevní obce Boží v Korintě, kteří byli posvěceni v Kristu Ježíši a povoláni do stavu svatých, a také všem, kteří kdekoli vzývají jméno Pána Ježíše Krista, Pána svého i našeho. Milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce, a od Pána Ježíše Krista.



EVANGELIUM Jan 1, 29-34

Slova svatého evangelia podle Jana.

    Na druhý den Jan viděl Ježíše, jak jde k němu, a řekl: "Hle, beránek Boží, který snímá hříchy světa! To je ten, o kterém jsem řekl: 'Po mně přijde ten, který má větší důstojnost, neboť byl dříve než já.' Ani já jsem ho neznal, ale proto jsem přišel křtít vodou, aby byl zjeven izraelskému národu."
    A Jan vydal svědectví: "Viděl jsem, jak Duch sestoupil jako holubice z nebe a zůstal na něm. Ani já jsem ho neznal, ale ten, který mě poslal křtít vodou, mi řekl: 'Na koho uvidíš sestupovat Ducha a zůstávat na něm, to je ten, který křtí Duchem svatým.'
    A já jsem to viděl a dosvědčuji: To je Syn Boží."


(Místo slůvka pro děti bude další část povídání o P. Ignáci Stuchlém SDB)

Milí bratři a sestry,

Dnešní evangelium končí jasným svědectvím Jana Křtitele o Ježíši: Já jsem to viděl a dosvědčuji: To je Syn Boží.  To, co tomuto vyznání předchází, nám ale ukazuje, že Janovo povědomí o tom, kdo Ježíš je, se vyvíjelo - vznikalo postupně, na cestě, skrze Janovo vnitřní hledání.  Jan rozhodně neměl jasno již v matčině lůně - jak by se mohlo zdát třeba z místa u svatého Lukáše, kde se líčí setkání Panny Marie a Alžběty.

V textu evangelia opakuje Jan Křtitel hned dvakrát: ani já jsem ho neznal. V liturgickém překladu to je takto přeloženo snad ve vztahu k předchozímu verši: Mezi vámi je někdo, koho vy neznáte. Doslovně přeložený původní řecký text by zněl v obou větách a já jsem ho neznal (tímto způsobem překládá Kralická Bible a nový český překlad  Jeruzalémské Bible). V českém ekumenickém překladu je verze, která snad nejlépe vystihuje naši hlavní myšlenku; poprvé A já jsem nevěděl, kdo to je; a podruhé já jsem stále nevěděl, kdo to je.

Jan se k tomu, kým Ježíš je, dobírá skrze klíčové životní události. První je jeho povolání za proroka, něco, o čem hovoří i první čtení a žalm. Jan slyší Boží hlas, ví, že má jít, křtít v Jordánu a hlásat, že Boží spása je blízko, ale tato spása ještě nemá tak úplně konkrétní rysy, Mesiáš zatím ještě nemá tvář ani jméno. A já jsem nevěděl, kdo to je, ale přišel jsem křtít vodou, aby ho poznal Izrael.

Druhá událost je Ježíšův křest v Jordánu. Zde se v Janovi na jedné straně setkává samotná událost Ježíšova křtu - a na druhé Boží hlas, který jej už dlouho vede a který mu nyní dává poznat smysl toho, co se právě stalo. Věci do sebe zapadají, a Jan pochopí. A já jsem stále nevěděl, kdo to je, ale ten, který mě poslal křtít vodou, mi řekl: 'Na koho spatříš sestupovat Ducha a zůstávat na něm, to je ten, který křtí Duchem svatým.' A já jsem to viděl a dosvědčuji: To je Syn Boží.

Janovo svědectví, že Ježíš je Syn Boží, je podloženo vlastním životem, vlastním hledáním, vlastní zkušeností. A v tomto smyslu dnešní čtení hovoří i o možnostech našeho křesťanského svědectví v dnešní době.  V minulosti bylo křesťanství v Evropě normální životní prostor, ve kterém lidé žili od narození do smrti. O tom, že Ježíš je Slovo Otcovo, vtělený Bůh, se nediskutovalo, byla to danost, na níž všechno spočívalo - člověk se ji jako školák naučil v katechismu a dál o ní nemusel přemýšlet.

Dnes je všechno jinak; jsme v postmoderním světě vystavení pestré a těžko přehledné směsi různých světonázorů a výkladů světa. Jako křesťané jsme v malé menšině. Navíc panuje všeobecná nedůvěra v naučené vědomosti - pokud zrovna nejde o přírodní vědy, techniku nebo ekonomii - a také nedůvěra v instituce.

I my si musíme nakonec svoje povědomí o tom, kdo je Ježíš, vybojovat, projít si svou cestu, která vede k víře. Jan je nám vzorem v tom, jakým způsobem onu cestu prošel: na cestě zůstával v postoji pokory vůči Tomu, který jej poslal kázat, v naslouchání a poslušnosti Jeho hlasu - a zároveň v postoji upřímného a vášnivého hledání pravdy. A Janova cesta není uzavřena poslední větou dnešního evangelia: ještě v jedenácté kapitole Matoušova evangelia nechává poslat z vězení vzkaz: Jsi ten, který má přijít, nebo máme čekat jiného? Janův - i náš - zápas o pochopení toho, kým Ježíš je, trvá celý život.




neděle 12. ledna 2020


Svátek Křtu Páně 2020

1. ČTENÍ Iz 42, 1-4. 6-7

Čtení z knihy proroka Izaiáše.

Toto praví Hospodin:
   "Hle, můj Služebník, kterého podporuji, můj vyvolený, v němž jsem si zalíbil. Vložil jsem na něj svého ducha, národům přinese právo. Nebude křičet, nebude hlučet, nedá se slyšet na ulici. Nalomenou třtinu nedolomí, doutnající knot neuhasí, věrně bude ohlašovat právo. Nezeslábne, nezmalátní, dokud nezaloží na zemi právo.  Na jeho nauku čekají daleké kraje. Já, Hospodin, jsem tě povolal s láskou, vzal jsem tě za ruku, chránil jsem tě a ustanovil tě prostředníkem smlouvy lidu a světlem národů, abys otevřel oči slepým, abys vyvedl vězně ze žaláře a z věznice ty, kteří bydlí ve tmách."

Žl 29 (28), 1-2. 3ac-4. 3b+9b-10 Odp.: 11b

Odp.: Hospodin dá požehnání a pokoj svému lidu.

Vzdejte Hospodinu, Boží synové, vzdejte Hospodinu slávu a moc, vzdejte Hospodinu slávu hodnou jeho jména, v posvátném rouchu se klaňte Hospodinu!
Odp.
Hospodinův hlas nad vodami! Hospodin nad spoustami vod! Hlas Hospodinův, jak je mocný, hlas Hospodinův, jak je velkolepý!
Odp.
Vznešený Bůh zaburácel hromem, v jeho chrámu volají všichni: "Sláva!" Hospodin trůnil nad potopou, Hospodin jako král bude trůnit věčně.
Odp.

2. ČTENÍ Sk 10, 34-38

Čtení ze Skutků apoštolů.

Petr se ujal slova a promluvil:
    "Ted' opravdu chápu, že Bůh nikomu nestraní, ale v každém národě že je mu milý ten, kdo se ho bojí a dělá, co je správné.  Izraelitům poslal své slovo, když dal hlásat radostnou zvěst, že nastává pokoj skrze Ježíše Krista. Ten je Pánem nade všemi. Vy víte, co se po křtu, který hlásal Jan, událo nejdříve v Galileji a potom po celém Judsku: Jak Bůh pomazal Duchem svatým a mocí Ježíše z Nazareta, jak on všude procházel, prokazoval dobrodiní, a protože Bůh byl s ním, uzdravoval všechny, které opanoval ďábel."

EVANGELIUM  Mt 3, 13-17

Slova svatého evangelia podle Matouše.

Ježíš přišel z Galileje k Jordánu za Janem, aby se dal od něho pokřtít. Ale on se bránil a říkal: "Já bych měl být pokřtěn od tebe, a ty přicházíš ke mně?"
Ježíš mu však na to řekl: "Nech tak nyní, neboť je třeba, abychom zcela splnili Boží vůli." I vyhověl mu.
   Jakmile byl Ježíš pokřtěn, vystoupil hned z vody. A hle otevřelo se nebe a viděl Ducha Božího jako holubici, jak se snáší a sestupuje na něj. A z nebe se ozval hlas: "To je můj milovaný Syn, v něm mám zalíbení."
_______________________________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti,
Když křtíme dnes, není to ten křest, který udělil svatý Jan Křtitel Ježíšovi. Je to křest, kterým vzkříšený Ježíš poslal křtít své učedníky. Ale něco je přece jen podobné: Bůh v tu chvíli dává křtěnému dítěti (nebo i dospělému člověku) dar Ducha svatého; a křest také vyjadřuje to, že ten, kdo je pokřtěn, se stává milovaným Božím synem, nebo dcerou.

Milí bratři a sestry,
      Můžeme dnes, ve svátek Křtu Páně, jímž končí vánoční doba, rozjímat o nenápadnosti přicházejícího Božího království v Ježíšově osobě. V prvním čtení říká prorok Izajáš, že slíbený Mesiáš, který přinese národům právo, nebude na sebe strhávat pozornost: Nebude křičet, nebude hlučet, nedá se slyšet na ulici. Nalomenou třtinu nedolomí, doutnající knot neuhasí. Tomuto starozákonnímu zaslíbení pak odpovídá v evangeliu Ježíšův příchod k Jordánu, kde se nechává od Jana pokřtít. Můžeme si dobře představit (a v tradici církve je tento obraz přítomný), jak se Ježíš staví do zástupu ostatních kajícníků, od kterých je zcela k nerozeznání; jak on, který to nemá zapotřebí, stojí v jedné řadě s celníky, římskými vojáky a ostatními, o kterých se v souvislosti s Janovým křtem nejpodrobněji zmiňuje evangelium podle Lukáše. Slova Jana Křtitele "Já bych měl být pokřtěn od tebe, a ty přicházíš ke mně?" jsou možná výrazem naprostého šoku; něco podobného říká později ve večeřadle Petr, když vidí Ježíše, jak se k němu blíží se zástěrou a umyvadlem: Nohy mi mýt nebudeš, nikdy!
       Možná bychom, milí bratři a sestry, byli raději, kdyby Boží království přicházelo ve slávě a moci, kdyby Spasitel nepřišel jako malé bezbranné dítě; kdyby nebyl tak příliš jako my. A tuto nenápadnost a skoro bychom řekli slabost přicházejícího Království zakoušíme i dnes, v našich životech. Věříme, že svět je již zachráněn, že Ježíš již přišel, že dějiny světa a člověka nakonec dopadnou dobře, jenže v reálném světě to tak často nevypadá. Dlouho se například modlíme za to, aby Bůh něco v našem životě uzdravil, aby nás zbavil nějakého hříchu, který nám ničí život, ale věci zůstávají stejné – nebo se dokonce horší.
      Dnešní Boží slovo nás zve k obnově víry, že spása světa a člověka v Kristu je přece jen skutečná, i když se projevuje v nenápadnosti a slabosti. Slovy prvního čtení: Boží milost nezeslábne a nezmalátní, dokud nezaloží na zemi právo.


sobota 4. ledna 2020



Slavnost Zjevení Páně 2020


1. ČTENÍ Iz 60, 1-6

Čtení z knihy proroka Izaiáše.

Vstaň, rozsviť se, Jeruzaléme, neboť vzešlo tvé světlo a Hospodinova velebnost září nad tebou!
   Hle, tma zahaluje zemi a temnota národy, nad tebou však září Hospodin, jeho velebnost se zjevuje nad tebou. Národy budou kráčet v tvém světle a králové v tvé vycházející záři. Rozhlédni se kolem a podívej se: ti všichni se shromáždili, přišli k tobě. Zdaleka přicházejí tvoji synové, na zádech jsou přinášeny tvoje dcerky. Spatříš to a zazáříš, radostí se zachvěje a rozšíří tvé srdce, neboť tě zaleje bohatství moře, přinesou ti statky národů.
    Záplava velbloudů tě přikryje, dromedáři z Midjanu a Efy, přijdou všichni ze Sáby, přinesou zlato a kadidlo, rozhlásí Hospodinovu slávu.


Žl 72 (71), 1-2. 7-8. 10-11. 12-13 Odp.: srv.
Odp.: Budou se ti, Hospodine, klanět všechny národy země.

Bože, svěř králi svou pravomoc, svou spravedlnost královskému synu. Ať vládne tvému lidu spravedlivě, nestranně tvým ubohým.
Odp.
V jeho dnech rozkvete spravedlnost a hojnost pokoje, dokud nezanikne luna. Bude vládnout od moře k moři, od Řeky až do končin země.
Odp.
Králové Taršíše a ostrovů přinesou dary, králové Arábie a Sáby zaplatí daně. Všichni králové se mu budou klanět, všechny národy mu budou sloužit.
Odp.
On vysvobodí chudáka, který se dovolává pomoci, ubožáka, jehož se nikdo neujímá. Smiluje se nad nuzným a chudým, zachrání ubožákům život.
Odp.



2. ČTENÍ Ef 3, 2-3a. 5-6

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Efesanům.


Bratři a sestry!
    Slyšeli jste, že Bůh mě pověřil pracovat pro vás na díle milosti. Ve zjevení mi totiž bylo oznámeno to tajemství.
   V dřívějších dobách to lidé tak nevěděli, ale nyní to bylo odhaleno z osvícení Ducha jeho svatým apoštolům a kazatelům mluvícím pod vlivem vnuknutí: že totiž také pohané mají stejná dědická práva, že jsou údy téhož těla a že stejně i jim platí ona zaslíbení skrze Ježíše Krista, když uvěří kázání evangelia.



EVANGELIUM Mt 2, 1-12

Slova svatého evangelia podle Matouše.


Když se Ježíš narodil v Betlémě v Judsku za času krále Heroda, přišli do Jeruzaléma mudrci od východu a ptali se: "Kde je ten narozený židovský král? Uviděli jsme jeho hvězdu na východě, a proto jsme se mu přišli poklonit."
    Když to uslyšel král Herodes, ulekl se a s ním celý Jeruzalém. Svolal všechny velekněze a učitele Zákona z lidu a vyptával se jich, kde se má Mesiáš narodit. Řekli mu: "V Betlémě v Judsku, neboť tak je psáno u proroka: 'A ty, Betléme v judské zemi, nejsi vůbec nejmenší mezi judskými předními městy, protože z tebe vyjde vládce, který bude panovat mému izraelskému lidu'."
   Tehdy si Herodes tajně zavolal mudrce a zevrubně se jich vyptal na dobu, kdy se ta hvězda objevila, poslal je do Betléma a řekl: "Jděte a důkladně se na to dítě vyptejte. Až ho najdete, oznamte mi to, abych se mu i já přišel poklonit." Když krále vyslechli, vydali se na cestu.
   A hle - hvězda, kterou viděli na východě, šla před nimi, až se zastavila nad místem, kde bylo dítě. Jakmile uviděli hvězdu, zaradovali se nevýslovnou radostí. Vstoupili do domu a spatřili dítě s jeho matkou Marií, padli na zem a klaněli se mu. Otevřeli své pokladnice a obětovali mu dary: zlato, kadidlo a myrhu.
   Ve snu dostali pokyn, aby se k Herodovi už nevraceli, proto se vrátili jinou cestou do své země.
_______________________________________________________________________________

(Místo slůvka pro děti bude začátek povídání o P. Ignáci Stuchlém SDB)

Milí bratři a sestry,

pojďme se společně zamyslet nad úvodní větou dnešního prvního čtení: ‚Vstaň, rozsviť se, Jeruzaléme, neboť vzešlo Tvé světlo a Hospodinova velebnost září nad Tebou‘.  Na první pohled je to poněkud zvláštní pobídka: světlo Hospodinovy velebnosti již svítí, ale Jeruzalém se přesto vybízí, aby se sám rozsvítil. Svaté město Jeruzalém (a potažmo celý Boží lid Izraele) má snad ze své strany na toto Boží Světlo nějak odpovědět; lidé mají ve svých domech rozsvítit lampy, aby město toto velké Světlo, pocházející od Hospodina, odráželo. Nebo, lépe řečeno, aby se Hospodinovo Světlo - vědomí Hospodinovy blízkosti a lásky, které je vnitřní skutečnost - zviditelnilo navenek. Až ti, nad nimiž dosud panuje temnota, toto světlo uvidí, s radostí k němu přijdou - aby jím byli sami obdarováni; aby se rozšířilo do všech končin země. 
Tento starozákonní obraz platí i pro nový Boží lid, pro církev. Můžeme si v této souvislosti vzpomenout na Ježíšovo malé podobenství z Horského kázání v páté kapitole Matoušova evangelia: Když se svítilna rozsvítí, nestaví se pod nádobu, ale na podstavec, takže svítí všem v domě. Tak ať vaše světlo svítí lidem, aby viděli vaše dobré skutky a velebili vašeho Otce v nebesích. Nebo se nám může vybavit metafora pocházející od svatého Ambrože z Milána; církev je jako měsíc, protože vyzařuje nikoli sama ze sebe, ale odráží Kristovo světlo, jako měsíc odráží záři slunce.
Vrátíme-li se k prvnímu čtení, najdeme tam také důvod, proč má toto světlo svítit: Tma zahaluje zemi a temnota národy, nad Tebou však září Hospodin. Národy budou kráčet ve tvém světle a králové ve tvé vycházející záři.  Máme, my, kteří jsme uvěřili v Krista, jeho světlo – světlo jeho lásky, světlo vědomí, že život je smysluplný, dobrý a že ho stojí za to žít přes všechny obtíže.  A právě tohle mnoho lidí kolem nás nemá; a možná se kvůli tomu dost trápí, hlavně když jim život ukáže svou temnější stránku. Máme se tedy o to světlo dělit, aby ho lidé viděli a přišli k němu, aby se zaradovali velkou radostí – právě tak jako tři mudrci od východu, představitelé vzdálených národů, kteří ve světle hvězdy našli narozeného Spasitele.     
Jistě, ne vždycky v dějinách církev odrážela Kristovo světlo jasně, a ani dnes tomu tak není. Vždycky bylo a je nějak zatemněno lidským hříchem a slabostí. V raném novověku se dokonce tyto obrazy temnoty a světla vzhledem k církvi v obecném povědomí lidí úplně obrátily vzhůru nohama: ‚osvícenství‘ pokroku a emancipace od víry ve jménu důstojnosti člověka stálo proti ‚tmářství‘ církve - a mnoho lidí, u nás v Česku možná většina, to takhle vnímá dodnes. Kristovo světlo ovšem kvůli tomu, naštěstí, nepřestává svítit. Kéž se nám je, milí bratři a sestry, daří v příštím roce naším životem vyzařovat.