Slavnost Zjevení Páně 2020

1. ČTENÍ Iz 60, 1-6

Čtení z knihy proroka Izaiáše.

Vstaň, rozsviť se, Jeruzaléme, neboť vzešlo tvé světlo a Hospodinova velebnost září nad tebou!
   Hle, tma zahaluje zemi a temnota národy, nad tebou však září Hospodin, jeho velebnost se zjevuje nad tebou. Národy budou kráčet v tvém světle a králové v tvé vycházející záři. Rozhlédni se kolem a podívej se: ti všichni se shromáždili, přišli k tobě. Zdaleka přicházejí tvoji synové, na zádech jsou přinášeny tvoje dcerky. Spatříš to a zazáříš, radostí se zachvěje a rozšíří tvé srdce, neboť tě zaleje bohatství moře, přinesou ti statky národů.
    Záplava velbloudů tě přikryje, dromedáři z Midjanu a Efy, přijdou všichni ze Sáby, přinesou zlato a kadidlo, rozhlásí Hospodinovu slávu.

Žl 72 (71), 1-2. 7-8. 10-11. 12-13 Odp.: srv.
Odp.: Budou se ti, Hospodine, klanět všechny národy země.

Bože, svěř králi svou pravomoc, svou spravedlnost královskému synu. Ať vládne tvému lidu spravedlivě, nestranně tvým ubohým.
Odp.
V jeho dnech rozkvete spravedlnost a hojnost pokoje, dokud nezanikne luna. Bude vládnout od moře k moři, od Řeky až do končin země.
Odp.
Králové Taršíše a ostrovů přinesou dary, králové Arábie a Sáby zaplatí daně. Všichni králové se mu budou klanět, všechny národy mu budou sloužit.
Odp.
On vysvobodí chudáka, který se dovolává pomoci, ubožáka, jehož se nikdo neujímá. Smiluje se nad nuzným a chudým, zachrání ubožákům život.
Odp.



2. ČTENÍ Ef 3, 2-3a. 5-6

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Efesanům.

Bratři a sestry!
    Slyšeli jste, že Bůh mě pověřil pracovat pro vás na díle milosti. Ve zjevení mi totiž bylo oznámeno to tajemství.
   V dřívějších dobách to lidé tak nevěděli, ale nyní to bylo odhaleno z osvícení Ducha jeho svatým apoštolům a kazatelům mluvícím pod vlivem vnuknutí: že totiž také pohané mají stejná dědická práva, že jsou údy téhož těla a že stejně i jim platí ona zaslíbení skrze Ježíše Krista, když uvěří kázání evangelia.



EVANGELIUM Mt 2, 1-12

Slova svatého evangelia podle Matouše.

Když se Ježíš narodil v Betlémě v Judsku za času krále Heroda, přišli do Jeruzaléma mudrci od východu a ptali se: "Kde je ten narozený židovský král? Uviděli jsme jeho hvězdu na východě, a proto jsme se mu přišli poklonit."
    Když to uslyšel král Herodes, ulekl se a s ním celý Jeruzalém. Svolal všechny velekněze a učitele Zákona z lidu a vyptával se jich, kde se má Mesiáš narodit. Řekli mu: "V Betlémě v Judsku, neboť tak je psáno u proroka: 'A ty, Betléme v judské zemi, nejsi vůbec nejmenší mezi judskými předními městy, protože z tebe vyjde vládce, který bude panovat mému izraelskému lidu'."
   Tehdy si Herodes tajně zavolal mudrce a zevrubně se jich vyptal na dobu, kdy se ta hvězda objevila, poslal je do Betléma a řekl: "Jděte a důkladně se na to dítě vyptejte. Až ho najdete, oznamte mi to, abych se mu i já přišel poklonit." Když krále vyslechli, vydali se na cestu.
   A hle - hvězda, kterou viděli na východě, šla před nimi, až se zastavila nad místem, kde bylo dítě. Jakmile uviděli hvězdu, zaradovali se nevýslovnou radostí. Vstoupili do domu a spatřili dítě s jeho matkou Marií, padli na zem a klaněli se mu. Otevřeli své pokladnice a obětovali mu dary: zlato, kadidlo a myrhu.
   Ve snu dostali pokyn, aby se k Herodovi už nevraceli, proto se vrátili jinou cestou do své země.

_______________________________________________________________________________

(Místo slůvka pro děti bude začátek povídání o P. Ignáci Stuchlém SDB)

Milí bratři a sestry,

pojďme se společně zamyslet nad úvodní větou dnešního prvního čtení: ‚Vstaň, rozsviť se, Jeruzaléme, neboť vzešlo Tvé světlo a Hospodinova velebnost září nad Tebou‘.  Na první pohled je to poněkud zvláštní pobídka: světlo Hospodinovy velebnosti již svítí, ale Jeruzalém se přesto vybízí, aby se sám rozsvítil. Svaté město Jeruzalém (a potažmo celý Boží lid Izraele) má snad ze své strany na toto Boží Světlo nějak odpovědět; lidé mají ve svých domech rozsvítit lampy, aby město toto velké Světlo, pocházející od Hospodina, odráželo. Nebo, lépe řečeno, aby se Hospodinovo Světlo - vědomí Hospodinovy blízkosti a lásky, které je vnitřní skutečnost - zviditelnilo navenek. Až ti, nad nimiž dosud panuje temnota, toto světlo uvidí, s radostí k němu přijdou - aby jím byli sami obdarováni; aby se rozšířilo do všech končin země. 

Tento starozákonní obraz platí i pro nový Boží lid, pro církev. Můžeme si v této souvislosti vzpomenout na Ježíšovo malé podobenství z Horského kázání v páté kapitole Matoušova evangelia: Když se svítilna rozsvítí, nestaví se pod nádobu, ale na podstavec, takže svítí všem v domě. Tak ať vaše světlo svítí lidem, aby viděli vaše dobré skutky a velebili vašeho Otce v nebesích. Nebo se nám může vybavit metafora pocházející od svatého Ambrože z Milána; církev je jako měsíc, protože vyzařuje nikoli sama ze sebe, ale odráží Kristovo světlo, jako měsíc odráží záři slunce.

Vrátíme-li se k prvnímu čtení, najdeme tam také důvod, proč má toto světlo svítit: Tma zahaluje zemi a temnota národy, nad Tebou však září Hospodin. Národy budou kráčet ve tvém světle a králové ve tvé vycházející záři.  Máme, my, kteří jsme uvěřili v Krista, jeho světlo – světlo jeho lásky, světlo vědomí, že život je smysluplný, dobrý a že ho stojí za to žít přes všechny obtíže.  A právě tohle mnoho lidí kolem nás nemá; a možná se kvůli tomu dost trápí, hlavně když jim život ukáže svou temnější stránku. Máme se tedy o to světlo dělit, aby ho lidé viděli a přišli k němu, aby se zaradovali velkou radostí – právě tak jako tři mudrci od východu, představitelé vzdálených národů, kteří ve světle hvězdy našli narozeného Spasitele.     

Jistě, ne vždycky v dějinách církev odrážela Kristovo světlo jasně, a ani dnes tomu tak není. Vždycky bylo a je nějak zatemněno lidským hříchem a slabostí. V raném novověku se dokonce tyto obrazy temnoty a světla vzhledem k církvi v obecném povědomí lidí úplně obrátily vzhůru nohama: ‚osvícenství‘ pokroku a emancipace od víry ve jménu důstojnosti člověka stálo proti ‚tmářství‘ církve - a mnoho lidí, u nás v Česku možná většina, to takhle vnímá dodnes. Kristovo světlo ovšem kvůli tomu, naštěstí, nepřestává svítit. Kéž se nám je, milí bratři a sestry, daří v příštím roce naším životem vyzařovat.