sobota 24. září 2022

 26. neděle v mezidobí C 2022

 

1. ČTENÍ Am 6,1a.4-7

Čtení z knihy proroka Amosa.

Toto praví všemohoucí Pán:
   "Běda těm, kdo si zpupně žijí na Sióně, bezstarostně na samařské hoře! Léhají na ložích ze slonoviny, hoví si na divanech, jídají jehňata ze stáda, telata vykrmená v chlévě. Prozpěvují si za zvuku harfy, vymýšlejí si jako David hudební nástroje. Z misek pijí víno, nejlepším olejem se natírají, ale nad zkázou Josefovou se netrápí.
   Proto nyní půjdou v čele vyhnanců do zajetí, skončí jásot povalečů!"



Žl 146 (145), 6c-7. 8-9a. 9bc-10
Odp.: Duše má, chval Hospodina!
nebo: Aleluja.


Hospodin zachovává věrnost navěky, zjednává právo utlačeným, dává chléb lačným. Hospodin vysvobozuje vězně.
Odp.
Hospodin otvírá oči slepým, Hospodin napřimuje sklíčené, Hospodin miluje spravedlivé. Hospodin chrání přistěhovalce.
Odp.
Hospodin podporuje sirotka a vdovu, ale mate cestu bezbožníků. Hospodin bude vládnout na věky, tvůj Bůh, Sióne, po všechna pokolení.
Odp.




2. ČTENÍ 1 Tim 6,11-16

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Timotejovi.

   Boží muži, usiluj o spravedlnost, zbožnost, víru, lásku, trpělivost, mírnost. Dobře bojuj pro víru, zmocni se věčného života. K němu jsi byl povolán, a proto jsi složil před mnoha svědky slavnostní vyznání.
   Před Bohem, který všemu dává život, a před Kristem Ježíšem, který před Pontiem Pilátem vydal slavnostní svědectví, ti nařizuji: Uchovej nauku bez poskvrny a bez úhony až do slavného příchodu našeho Pána Ježíše Krista. Ten příchod nám ukáže ve svůj čas blahoslavený a jediný Panovník, Král králů a Pán pánů. On jediný má nesmrtelnost a přebývá v nepřístupném světle. Nikdo z lidí ho neviděl, ani uvidět nemůže. Jemu patří čest a věčná moc! Amen.



EVANGELIUM Lk 16,19-31

Slova svatého evangelia podle Lukáše. 

Ježíš řekl farizeům: "Byl jeden bohatý člověk, oblékal se do šarlatu a kmentu a každý den pořádal skvělou hostinu. U jeho dveří léhal jeden žebrák - jmenoval se Lazar - plný vředů, a rád by utišil hlad aspoň z toho, co padalo z boháčova stolu; a ještě k tomu přicházeli psi a lízali mu vředy. Žebrák umřel a andělé ho odnesli do Abrahámova náručí. Pak umřel i boháč a byl pohřben. V pekle v mukách zdvihl oči a viděl zdálky Abraháma a v jeho náručí Lazara. A zvolal: 'Otče Abraháme, slituj se nade mnou a pošli Lazara, ať omočí aspoň koneček prstu ve vodě a ovlaží mi jazyk, protože zakouším muka v tomto plamenu.'

Abrahám však odpověděl: 'Synu, uvědom si, že ty ses měl dobře už zaživa, Lazar naproti tomu špatně. A nyní se tu on raduje, a ty zakoušíš muka. A k tomu ke všemu zeje mezi námi a vámi veliká propast, takže nikdo nemůže přejít odtud k vám, i kdyby chtěl, ani se dostat od vás k nám.'

   Boháč řekl: 'Prosím tě tedy, otče, pošli ho do mého otcovského domu. Mám totiž pět bratrů, ať je varuje, aby se také oni nedostali do tohoto místa muk.'

   Abrahám odpověděl: 'Mají Mojžíše a Proroky, ať je uposlechnou!' On však odporoval: 'Ne, otče Abraháme! Ale když k nim někdo přijde z mrtvých, pak se obrátí.'
   Odpověděl mu: 'Jestliže neposlouchají Mojžíše a Proroky, nedají se přesvědčit, ani kdyby někdo vstal z mrtvých.' "

__________________________________________________________

Slůvko pro děti:

 Milé děti,

 Můžeme se spolu teď zamyslet nad tím, jestli mohl ten bohatý člověk mít nějaký důvod k tomu, aby Lazarovi vůbec nepomohl. Tak třeba by si boháč mohl říct, že Lazar žebrá, protože se mu nechce pracovat. Jenže my jsme slyšeli, že Lazar byl nemocný, že pracovat nemohl - a žádný sociální systém, podpora v nezaměstnanosti ani nic podobného v Ježíšově době nebylo. Lazar byl odkázaný na pomoc bližních. A ta nemoc byla na něm vidět na první pohled, stačilo by, aby se boháč šel podívat za dveře.

Pak bychom taky mohli uvažovat nad tím, že boháč se bál, že když Lazarovi pomůže, tak sám bude mít málo – ale to taky není ten případ: Lazar by se přece rád nasytil aspoň z toho, co upadlo z boháčova stolu. Takže ten boháč nemá žádnou výmluvu – Lazarovi nepomohl, protože měl tvrdé srdce.

 

 Milí bratři a sestry,

 V podobenství o boháči a Lazarovi je možná nejvíce nápadná blízkost nezměrného a opulentního luxusu a na druhé straně naprosté chudoby. Lazar lehával boháčovi přímo u dveří. Nebyl na druhém konci světa, ani na opačné straně ulice. Byl přímo na boháčově prahu. Boháč si jej nemohl nevšimnout; možná bylo jeho nářek slyšet i v hodovní síni. Boháč mohl udělat pár kroků a přesvědčit se, že Lazar opravdu není budižkničemu a flákač, který žebrá, místo aby pracoval. Mohl se přesvědčit, že opravdu potřebuje pomoc, a že kdyby pomohl, jemu samému by vůbec neubylo. Jenže on je neudělal, dveře, které jej od žebráka dělily, neotevřel. Jistě z tvrdosti srdce, ale možná taky proto, že by mu pohled na Lazara příliš připomínal odvrácenou stranu života, utrpení a smrt. Tedy skutečnosti, které boháč - díky svému bohatství - ze svého života úspěšně vytěsnil a zapomněl na ně.

 Někde jsem už před delší dobou – tuším, že to bylo v knize esejů anglického dominikánského kněze a teologa Timothy Radcliffa - narazil na termín teleskopická láska k bližnímu. Snáz máme soucit s těmi, kteří trpí někde daleko od nás: v Africe, v Jemenu nebo v brazilských favelách. Když ovšem někdo trpí v naší bezprostřední blízkosti, už to tak snadné není. Jistě, lidé v těchto zemích strádají mnohem víc, než by to bylo možné kdekoli v Evropě. Jenže i za našimi dveřmi jsou lidé, kteří potřebují náš soucit, naši blízkost a naši pomoc. A s tím už máme problém, podobně jako boháč z podobenství moc nechceme vidět, že nám lidské utrpení klepe na dveře, že je blízko, že by se něco podobného mohlo stát i nám. Bláhově se domníváme, že se můžeme zabezpečit vlastním bohatstvím, vyspělou ekonomikou, sociálním systémem a pokročilou medicínou.

 Boháč z podobenství poznal svou slepotu pozdě, až ve smrti zjistil, že všechno je jinak. Zjistil, že se uzavřel ve své bublině, v platónské jeskyni iluze, že ten chudák u jeho dveří vlastně neexistuje. Proto tak touží po tom, aby Lazar šel varovat jeho pět bratří; ti žijí ve stejné bublině jako předtím on. Abrahám mu ale říká, že oni už přece mají něco, co je z jejich bubliny dokáže vytáhnout: Mojžíšův zákon a výroky proroků, které vyzývají k solidaritě a lásce k bližnímu – jen je jim třeba trochu věnovat pozornost.        

 Milí bratři a sestry, aby bylo jasno: kážu si dnes i do vlastní kapsy. Sám jsem často slepý vůči potřebám lidí ve své blízkosti, mám rád svůj klídek a pohodu. Kéž nás dnešní Boží slovo probudí z letargie; kéž nám Pán dá dost milosti a síly mít konkrétně rád ty, kteří jsou v naší blízkosti.                                                                                                                                                                                                    

sobota 17. září 2022

 

25. neděle v mezidobí C 2022 


1. ČTENÍ Am 8,4-7

Čtení z knihy proroka Amosa.

    Slyšte to vy, kteří šlapete po nuzném, utlačujete chudáky země! Říkáte: "Kdypak už bude po slavnosti novoluní, abychom mohli prodávat obilí, kdypak již bude po sobotě, abychom mohli otevřít sýpky, zmenšovat míru, zvyšovat cenu, užívat podvodných vah, chudáka kupovat za peníze, nuzáka za pár opánků? I nejhorší obilí prodáme."
    Při chloubě Jakubově Hospodin přísahal: "Navěky nezapomenu na žádný jejich skutek!"



Žl 113 (112),1-2.4-6.7-8
Odp.: Chvalte Hospodina, který povyšuje chudého.
nebo: Aleluja.


Chvalte, Hospodinovi služebníci; chvalte jméno Hospodinovo! Bud velebeno Hospodinovo jméno nyní i navěky!
Odp.
Povznesen je Hospodin nade všechny národy, nad nebesa jeho sláva. Kdo je jako Hospodin, náš Bůh, který trůní na výsosti a shlíží dolů na nebe i na zem?
Odp.
Slabého zdvihá z prachu, ze smetiště povyšuj e chudého, aby ho posadil vedle knížat, vedle knížat svého lidu.
Odp.



2. ČTENÍ 1 Tim 2,1-8

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Timotejovi.

   První věc, ke které vybízím, je tato: ať se konají modlitby prosebné, přímluvné i děkovné za všecky lidi, za krále a všechny, kdo mají moc, abychom mohli vést život pokojný a klidný, v opravdové zbožnosti a počestnosti. Tak je to dobré a milé Bohu, našemu spasiteli. On chce, aby se všichni lidé zachránili a došli k poznání pravdy.
    Je totiž jenom jediný Bůh a jenom jediný prostředník mezi Bohem a lidmi: člověk Kristus Ježíš, který vydal sám sebe jako výkupné za všechny. To bylo zjeveno ve svůj čas; a já jsem byl ustanoven za hlasatele toho a za apoštola - to mluvím pravdu a nelžu - za učitele víry a pravdy mezi pohany.
   Přeji si tedy toto: všude se mají muži modlit tak, že budou zvedat čisté ruce bez hněvu a sváru.



EVANGELIUM Lk 16,1-13

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

Ježíš řekl svým učedníkům:
   "Byl jeden bohatý člověk a ten měl správce, kterého obvinili, že prý zpronevěřuje jeho majetek. Zavolal ho a řekl mu: 'Co to o tobě slyším? Slož účty ze svého správcovství! Správcem už dál být nemůžeš.'
   Správce si řekl: 'Co si počnu, když mě můj pán zbavuje správcovství? Kopat neumím, žebrat se stydím. Už vím, co udělám, aby mě lidé přijali k sobě do domu, až budu zbaven správcovství.'
   Zavolal si dlužníky svého pána, každého zvlášť, a zeptal se prvního: 'Kolik jsi mému pánovi dlužen?' Odpověděl: 'Sto věder oleje.' Řekl mu: 'Tady máš svůj úpis, honem si sedni a napiš padesát.' Pak se zeptal druhého: 'Kolik ty jsi dlužen?' Odpověděl: 'Sto korců pšenice.' Řekl mu: 'Tady máš svůj úpis a napiš osmdesát.' Pán pochválil nepoctivého správce, že jednal prozíravě. Děti tohoto světa jsou totiž k sobě. navzájem prozíravější než děti světla.
   A já vám říkám: Získávejte si přátele z nespravedlivého mamonu, abyste - až ho nebude - byli přijati do příbytků věčných.
   Kdo je věrný v maličkosti, je věrný i ve velké věci, a kdo je v maličkosti nepoctivý, je nepoctivý i ve velké věci. Jestliže jste tedy nebyli věrní v nespravedlivém mamonu, kdo vám svěří pravé bohatství? Jestliže jste nebyli věrní v cizím, kdo vám dá, co je vaše?
    Žádný služebník nemůže sloužit dvěma pánům. Bud jednoho bude zanedbávat a druhého milovat, nebo se bude prvního držet a druhým pohrdne.
   Nemůžete sloužit Bohu i mamonu."

_________________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti,

Prorok Amos v prvním čtení kárá ty, kteří chtějí, aby už honem honem bylo po svátcích (kdo se nesmělo pracovat), aby zase mohli vydělávat peníze, často na úkor někoho jiného – asi to vydělávání peněz považovali za nejdůležitější věc na světě. Svátky, hlavně šabat - židovská sobota, se dodržovaly mnohem přísněji, než naše neděle. Smysl měly ovšem stejný – práce měla ustoupit tomu, aby si lidé při bohoslužbě v synagóze vzpomněli na Hospodina a jeho Slovo, a pak aby měli čas být se svou rodinou a s těmi, které mají rádi. Jasně že i v neděli musí někdo pracovat – třeba pan doktor na pohotovosti, nebo řidič městské dopravy, nebo koneckonců já a moji kolegové faráři. Ale je důležité, že neděli máme – je to čas na setkání s Ježíšem v Eucharistii a čas víc být se svou rodinou a nejbližšími, s těmi, které máme rádi.

 

Milí bratři a sestry,

Vždycky, když se v ročním cyklu C čte evangelium o nepoctivém správci, jsem vždycky trochu na rozpacích, jak je použít jako výchozí bod pro homilii. A možná podobně na rozpacích jsou biblisté: někteří umazání dluhu vykládají jako příklad správného jednání, jakéhosi Jánošíkovského bohatým braní a chudým dávání, neboť správce prý umazal dlužníkům pouze lichvářský úrok. Proč ho ovšem za to jeho pán pochválil, že jednal prozíravě, je záhada – napadá mne jen, že to Ježíš myslel mírně ironicky.

Dnes tenhle problém obejdu tím, že se zaměřím na druhé čtení z prvního listu Timotejovi. Svatý Pavel píše Timotejovi, svému spolupracovníkovi, o kterém víme ze Skutků apoštolů. Pavel ho po společném misijním působení ustanovil svým zástupcem v církevní obci v maloasijském Efezu. Pavel Timoteje v dopise seznamuje se zásadami křesťanského života a organizace místního společenství církve. A to první a nejdůležitější, k čemu ho vybízí, jsme slyšeli v dnešním úryvku: Ať se konají modlitby prosebné, přímluvné i děkovné za všecky lidi, za krále a všechny, kdo mají moc. A Pavel také hned uvádí, proč tomu tak má být: Bůh totiž chce, aby se všichni lidé zachránili. Je totiž jenom jediný Bůh a jenom jediný prostředník mezi Bohem a lidmi: člověk Kristus Ježíš, který vydal sám sebe jako výkupné za všechny.

Pavel tedy vyzývá k modlitbám za jednotu a za dobrou správu veřejných věcí. Připadá mi to velmi, velmi aktuální, nejen vzhledem k politické a ekonomické situaci v naší zemí. Všichni vnímáme hluboké rozdělení, ve společnosti i v církvi. Události posledních let toto rozdělení ještě více zviditelnily, a došlo už tak daleko, že příslušníci jednotlivých názorových proudů nebo sociálních bublin spolu přestávají být schopní normálně komunikovat, natož se snažit nějak se vzájemně respektovat a chápat. Jako bychom v rámci jedné společnosti či jedné církve žili sice vedle sebe, ale zároveň jako na různých planetách. Často si samotnou příslušností k určité názorové skupině přímo zakládáme svou vlastní identitu, a nebývale ostře se vymezujeme vůči těm druhým; paušálně si o nich myslíme (nebo to dokonce říkáme nahlas) že jsou zlí, hloupí, nebo oboje zároveň.

Svatý Pavel Timotejovi jako představenému efezské církevní obce připomíná, aby ve svém společenství podpořil jednotu a sounáležitost; lidé jsou různí, mají různé názory a různé pohledy na svět, ale je jenom jediný Bůh a jenom jediný prostředník mezi Bohem a lidmi: člověk Kristus Ježíš, který vydal sám sebe jako výkupné za všechny. Naše nejhlubší identita je to, že jsme Boží milované děti. Uvědomit si to znamená směřovat k jednotě a ke snaze si toho druhého vážit a v rámci možností ho chápat. Tento postoj pak je zárodkem smíru, právě tak, jak píše znovu Pavel: abychom mohli vést život pokojný a klidný.

Možná nejstručnější a nejjasnější vyjádření téže skutečnosti najdeme ve třetí kapitole listu Galaťanům: Vy všichni jste totiž Boží děti skrze víru v Ježíše Krista, vy všichni, pokřtění v Krista, oblékli jste se v Krista: už není Žid anebo Řek, už není otrok anebo člověk svobodný, už není muž anebo žena; všichni jste jeden v Kristu Ježíši.


 

 

sobota 10. září 2022

 

Dnes sem výjimečně nevkládám kázání z 24. neděle v mezidobí, ale promluvu z naší dnešní farní pouti na Vranov u Brna; zdá se mi, že právě toto téma je velmi aktuální. Mše svatá je votivní k Panně Marii.


Farní pouť Vranov u Brna 2022


1.čtení Iz 61, 9-11

Čtení z knihy proroka Izajáše.

Rod mého lidu bude známý mezi pohany a jejich potomstvo uprostřed národů. Kdo je spatří, všichni uznají: „To je rod, jemuž Hospodin žehná!“ Radostí budu jásat v Hospodinu, má duše zaplesá v mém Bohu, neboť mi oblékl roucho spásy, oděl mě šatem spravedlnosti jako ženicha okrášleného věncem, jako nevěstu ozdobenou šperky. Jako země rodí rostlinstvo, jako zahrada dává vzejít setbě, tak Pán, Hospodin, dá vyrašit spravedlnosti a slávě před všemi národy.



Mezizpěv 1 Sam 2, 1. 4 — 5. 6 — 7. 8 abcd Odp.: srv. 1a

Odp.: Mé srdce jásá v Bohu, mém spasiteli.


Srdce mé jásá v Hospodinu,

moje moc se vyvyšuje v mém Bohu.

Ústa se otvírají proti mým nepřátelům,

neboť se raduji z tvé pomoci.

Odp.

Luky siláků se lámou,

ale slabí se opásávají silou.

Kdo bývali sytí, dávají se nyní najímat za chléb;

kdo hladověli, mohou ustat od práce.

Neplodná dostává sedm dětí,

matka mnoha synů vadne osamělá.

Odp.

Hospodin usmrcuje i oživuje,

uvádí do říše smrti a zase přivádí nazpět.

Hospodin dává zchudnout, ale i zbohatnout,

ponižuje a povyšuje.

Odp.

Pozvedá z prachu ubožáka,

ze smetiště povyšuje chudáka,

aby ho posadil vedle knížat

a obdařil ho stolcem slávy.

Odp.


Evangelium Lk 1,39 – 47

Slova svatého evangelia podle Lukáše

Maria se vydala na cestu a spěchala do jednoho judského města v horách. Vešla do Zachariášova domu a pozdravila Alžbětu. Jakmile Alžběta uslyšela Mariin pozdrav, dítě se radostně pohnulo v jejím lůně. Alžběta byla naplněna Duchem svatým a zvolala mocným hlasem: „Požehnaná tys mezi ženami a požehnaný plod života tvého! Jak jsem si zasloužila, že matka mého Pána přišla ke mně? Vždyť jakmile zazněl tvůj pozdrav v mých uších, dítě se živě a radostně pohnulo v mém lůně! Blahoslavená, která jsi uvěřila, že se splní to, co ti bylo řečeno od Pána!“ Maria řekla: „Velebí má duše Hospodina a můj duch jásá v Bohu, mém spasiteli.“

____________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti, dnes jsem vybral čtení, která hovoří o radosti. Myslím, že v tomhle jste na tom trochu líp než my dospělí, že se dokážete radovat i z malých věcí, a možná to máte snazší i v tom, že ještě nemáte tolik starostí jako my velcí. Můžeme se radovat z ledasčeho, ale Maria, Ježíšova maminka, nám dnes ukazuje ten nejhluší zdroj radosti – to, že Bůh je s námi, že nás neopouští, a že nám skrze ni dal svého Syna.


Milí bratři a sestry,

Jednou z nejznámějších liturgických modliteb křesťanského Východu je hymnus k Panně Marii zvaný Akathistos (jmenuje se tak proto, že se zpívá ve stoje, tedy ne-v-sedě). Strukturou se trochu podobá loretánským litaniím – v každém verši je Matka Boží nazývána nějakým jiným vznešeným titulem, avšak všechny verše začínají v originále řeckým slovesem Chaire (stejným, kterým anděl pozdravil v Lukášově evangeliu Marii při zvěstování). V latinské církvi jsme zvyklí na překlad Ave, tedy Buď zdráva, ale v českém (i třeba anglickém) překladu Akathistu se říká Raduj se. Raduj se, spáso padlého Adama; Raduj se ty, skrze níž se obnovuje stvoření; Raduj se, lůno Boha, který se vtěluje. Raduj se, raduj se…

Z mešních textů o Panně Marii jsem dnes záměrně vybral ty, ve kterých se slovo radost objevuje často, a ve kterých je atmosféra radosti i tam, kde se právě přímo o radosti nehovoří. V prvním čtení se říká Radostí jásám v Hospodinu, má duše plesá v mém Bohu, neboť mne oblékl v roucho spásy, oděl mne šatem spravedlnosti. A opět v evangeliu: dítě se živě a radostně pohnulo v mém lůně. Velebí má duše Hospodina a můj duch jásá v Bohu, mém spasiteli.

V dnešní době potřebujeme zdroje radosti jako sůl. Jsme ze všech stran bombardováni zprávami, které nám ji berou, které přinášejí starosti o budoucnost – blízkou či vzdálenější; anebo způsobují přímo strach. A když v nás strach zakoření, okamžitě se kolem shluknou ti, kteří s ním obchodují; různí falešní mesiášové, kteří dobře ví, jaký je v něm potenciál a co se z něj dá vytěžit.

O každé farní pouti na tomto nám milém a požehnaném místě myslíme na Matku Boží a na některé z tajemství jejího života. Myslím, že letos je nejpodstatnější myslet na Mariinu radost. Velmi dobře z evangelií víme, že lidsky vzato by Maria mnoho důvodů k radosti ze života neměla (záměrně nyní nemyslím na to, že vše skončilo dobře, Vzkříšením). Těžko říct, jak by se na nás podepsalo, kdybychom museli prožít to, co ona; to, o čem rozjímáme, myslíme-li na Mariiných sedm bolestí: neustále stěhování z místa na místo ve vysokém stupni těhotenství a pak s novorozeným miminkem, nepochopení toho, co její výjimečné dítě říká a koná, a pak to nejhorší, co se může matce stát – vidět svého mladého syna umírat. Koho z nás by něco takového lidsky nezlomilo, kdo z nás by si po takovém životním příběhu neřekl, že život je jedna velká tragédie; kdo by si s trpícím Jobem neřekl, že by možná bylo lepší se vůbec nenarodit?

Záměrně jsem dnes vybral texty, kde se hovoří o radosti. Mariina radost prýští z vědomí, že je milována, že její život a její příběh je v Božích rukou, že všechno zlé je jen dopuštěno, aby z něho vyprýštilo ještě větší dobro. A my všichni jsme Bohem milováni stejně jako ona, ne méně, ani ne více – rozdíl je jen v tom, že Maria to dokáže svým neposkvrněným srdcem vnímat mnohem lépe než my, hříchem tak či onak vždy zranění.  Všichni se, jako Maria, můžeme radovat a nemusíme podléhat toxickému strachu z čehokoli. Kéž nám Matka Boží, Příčina naší radosti, vyprosí, abychom takoví byli. 

 

sobota 3. září 2022

 

23. neděle v mezidobí C 2022



1. ČTENÍ Mdr 9,13-18

Čtení z knihy Moudrosti.

   Kdo z lidí může poznat Boží úmysly, kdo pochopí, co chce Pán?
Myšlenky smrtelníků jsou totiž nejisté a naše záměry vratké. Vždyť porušitelné tělo duši zatěžuje a pozemský příbytek utlačuje mysl plnou starostí. S námahou luštíme smysl pozemských věcí, nesnadno nalézáme to, co je nejvšednější. Kdo může vyzkoumat to, co je v nebi? Kdo poznal tvou vůli, když jsi mu nedal moudrost a z výšin neposlal svého svatého ducha?
   A tak se upravilo chování těch, kdo jsou na zemi, lidé se naučili, co je ti milé, a moudrostí se zachránili.



Žl 90(89),3-4.5-6.12-13.14+17
Odp.: Pane, tys nám býval útočištěm od pokolení do pokolení!

Rozkazem vracíš, Bože, člověka v prach a pravíš: "Vraťte se, smrtelníci!" Neboť tisíc let je v tvých očích jako včerejší den, který minul, a jako noční hlídka.
Odp.
Uchvacuješ je, jsou jako ranní sen, podobají se pučící trávě: Zrána kvete a bují, večer je skosena a vadne.
Odp.
Nauč nás počítat naše dny, ať dojdeme k moudrosti srdce. Obrať se, Hospodine, jak dlouho ještě budeš čekat? Slituj se nad svými služebníky!
Odp.
Nasyť nás brzy svou slitovností, ať jásáme a radujeme se po celý život! Ať je nad námi dobrotivost Pána, našeho Boha, dej zdar práci našich rukou, dej zdar práci našich rukou!
Odp.



2. ČTENÍ Flm 9b-10.12-17

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Filemonovi.

   Mluví to Pavel, stařec, a nyní vězeň pro Krista Ježíše. Prosím tě za svého syna, kterému jsem dal život tady v žaláři, Onezima. Posílám ti ho nazpátek, (přijmi ho,) jako by to bylo moje vlastní srdce. Nejraději bych si ho nechal u sebe, aby mi sloužil místo tebe tady ve vězení, které snáším. pro hlásání evangelia. Ale nechtěl jsem nic udělat bez tvého souhlasu, aby tvůj dobrý skutek nevypadal jako vynucený, nýbrž byl dobrovolný.
   Vždyť snad proto ti byl vzat na čas, abys ho dostal nazpátek navždycky, ne už jako otroka, ale jako něco více než otroka: jako drahého bratra. Když i mně je tolik milý, jak teprve tobě, jako člověk i jako křesťan. Jsi-li tedy přesvědčen, že já a ty patříme k sobě, přijmi ho, jako bych to byl já sám.



EVANGELIUM Lk 14,25-33

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

   Ježíše cestou doprovázely velké zástupy. Obrátil se k nim a řekl: "Když někdo přichází ke mně a neklade svého otce, svou matku, ženu, děti, bratry a sestry - ano i sám sebe až na druhé místo, nemůže být mým učedníkem.
   Kdo nenese svůj kříž a nejde za mnou, nemůže být mým učedníkem.
   Když někdo z vás chce stavět věž, nesedne si napřed a nespočítá náklady, jestli má dost na dokončení stavby? Kdyby totiž položil základy a nestačil ji dokončit, vysmáli by se mu všichni, kdo by to viděli, a říkali by: 'Tenhle člověk se pustil do stavby, ale nemohl ji dokončit.'
   Nebo když má některý král vytáhnout proti jinému králi, aby s ním vedl válku, nesedne si napřed a neuvažuje, jestli se může s deseti tisíci vojáků utkat s tím, kdo proti němu táhne s dvaceti tisíci? Jestliže na to nestačí, vyšle posly, dokud je ten druhý (král) ještě daleko, a žádá o podmínky míru.
   Tak ani žádný z vás, kdo se nezřekne všeho, co má, nemůže být mým učedníkem."

 _____________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti,

Na konci dnešní mše svaté vám požehnám aktovky a školní pomůcky, které jste si přinesly. Co myslíte, k čemu to požehnání bude dobré? Asi to nebude tak, že by vám vědomosti potom samy skákaly do hlavy, ani ta aktovka nebude na zádech lehčí. Ale vždycky, když budete ty aktovky nebo pomůcky používat, tak si přitom můžete vzpomenout, že Pán Ježíš je s Vámi – ve škole i všude jinde, když vám učení jde i když vám nejde.

 

Milí bratři a sestry,

Je dost možné, že ony velké zástupy doprovázející Ježíše, o nichž se hovoří na začátku dnešního evangelia, po skončení Ježíšovy řeči notně prořídly. Asi si mnoho z těch lidí řeklo totéž, co by mohlo při poslechu dnešního evangelia napadnout i každého z nás: když to Ježíš říká takhle kategoricky, nemůže být jeho učedníkem vůbec nikdo; snad s výjimkou řeholníků a řeholnic, kteří skládají sliby čistoty a chudoby. Určité zajištění života a vztahy jsou pro nás lidsky to nejdůležitější, co máme; jsou to pilíře našeho života. Kdo si vlastně může říci, že na něčem nelpí; kdo je tak dokonalý, že je úplně vnitřně svobodný od všeho a všech?

Ona dvě Ježíšova krátká podobenství z dnešního evangelia, o stavbě věže a o králi jdoucím do bitvy však mají, myslím, jeden hlavní důvod. Boží slovo nás má přimět k tomu, abychom zkoumali sami sebe a abychom si každý sám u sebe s pokorou přiznali, že opravdu na mnoha skutečnostech lpíme; že bychom se nebyli schopni vzdát všeho, co máme, všech věcí a vztahů, jež jsou součástí našich životů. To je ono ‚sednutí si a spočítání‘, o kterém Ježíš hovoří. Již uvědomění si, že na něčem lpím, že bych se něčeho vzdát nedokázal a že Ježíš u mne často není na prvním místě, je velká věc a krok kupředu. Často to totiž ani nemusíme tušit, a zjistíme to zpravidla, až o onu věc nebo osobu přijdeme. O svatém Konstantinovi – Cyrilovi se vypráví, že měl v mládí oblíbeného cvičeného krahujce. Když mu jednou uletěl a už se nevrátil, mladý Konstantin dlouho plakal – ale když se s touto ztrátou vyrovnal, pochopil, že na svém krahujci lpěl – že věnoval svou lásku něčemu, co mu nakonec přineslo bolest. Od té doby prý také začal víc přemýšlet o duchovních skutečnostech.

Pánu naprosto nejde o to, abychom náš život žili ve vakuu, bez věcí a lidí, které jej spoluvytvářejí a bez kterých by vlastně neměl žádnou cenu. Ježíš nechce nic více ani nic méně, než aby v tomto našem životě vztah k Němu samému zaujímal první místo. Není třeba naše vztahy rušit, to by bylo zcela proti jádru našeho křesťanství. Je ale třeba všechno ponořit do Ježíšovy lásky, nechat jí všechno proměnit, skrze ni dát věcem a lidem svobodu od naší touhy je vlastnit. Pokud se odvážíme položit vztah k Pánu na první místo v našem životě, ostatním vztahům to neublíží, ale prospěje.