4. neděle velikonoční – neděle Dobrého pastýře A 2026

 

1. ČTENÍ Sk 2,14a.36-41

Čtení ze Skutků apoštolů.

V den letnic vystoupil Petr s ostatními jedenácti (apoštoly) a slavnostně promluvil k lidem:
    "Ať je úplně jasno celému izraelskému národu toto: Pánem a Mesiášem ustanovil Bůh právě toho Ježíše, kterého jste vy ukřižovali."
   Když to uslyšeli, proniklo jim to srdce a ptali se Petra i ostatních apoštolů: "Bratři, co máme dělat?" Petr jim od pověděl: "Obraťte se! A každý z vás ať se dá pokřtít ve jménu Ježíše Krista, aby vám byly odpuštěny hříchy, a jako dar dostanete Ducha svatého. Vždyť to zaslíbení platí vám i vašim dětem, ale také všem, kdo jsou ještě daleko, které si povolá Pán, náš Bůh."
   Ještě mnoha jinými slovy je zapřísahal a vybízel: "Zachraňte se z tohoto zvráceného pokolení! " Ti, kdo jeho slovo ochotně přijali, byli pokřtěni. A ten den se k nim přidalo na tři tisíce lidí.



Žl 23(22),1-3a.3b-4.5.6 Odp.: 1
Odp.: Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám. nebo: Aleluja.

Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám, dává mi prodlévat na svěžích pastvinách, vodí mě k vodám, kde si mohu odpočinout, občerstvuje mou duši.
Odp.
Vede mě po správných cestách , pro svoje jméno. I kdybych šel temnotou rokle, nezaleknu se zla, vždyť ty jsi se mnou. Tvůj kyj a tvá hůl, ty jsou má útěcha.
Odp.
Prostíráš pro mě stůl před zraky mých nepřátel, hlavu mi mažeš olejem, má číše přetéká.
Odp.
Štěstí a přízeň mě provázejí po všechny dny mého života, přebývat smím v Hospodinově domě na dlouhé, předlouhé časy.
Odp.



2. ČTENÍ 1Petr 2,20b-25

Čtení z prvního listu svatého apoštola Petra.

 Milovaní!
   Když děláte dobře, a přesto musíte trpět, je to milé Bohu. K tomu jste přece byli povoláni. Vždyť i Kristus trpěl za vás a zanechal vám tak příklad, abyste šli v jeho šlépějích. 'On nezhřešil a nikdo od něho neslyšel nic neupřímného.' Když mu spílali, on jim to spíláním neoplácel, když trpěl, nevyhrožoval, ale ponechal vše tomu, který soudí spravedlivě. On sám na sobě vynesl naše hříchy na dřevo (kříže) , abychom byli mrtvi hříchům a žili spravedlivě. Jeho ranami jste uzdraveni. Byli jste kdysi jako bludné ovce, ale nyní jste se vrátili k pastýři a strážci svých duší.



EVANGELIUM Jan 10,1-10

Slova svatého evangelia podle Jana.

Ježíš řekl:
    "Amen, amen, pravím vám: Kdo nevchází do ovčince dveřmi, ale vniká tam jinudy, to je zloděj a lupič. Kdo však vchází dveřmi, je pastýř ovcí. Vrátný mu otevře a ovce slyší jeho hlas. Volá své ovce jménem a vyvádí je. Když všechny své ovce vyvede, jde před nimi a ovce ho následují, protože znají jeho hlas. Za cizím však nikdy nepůjdou, ale utečou od něho, protože hlas cizích neznají."
   Ježíš jim pověděl toto podobenství, ale oni nepochopili, co jim tím chce říci.
   Ježíš proto řekl znovu:
    "Amen, amen, pravím vám: Já jsem dveře k ovcím. Všichni, kdo přišli přede mnou, jsou zloději a lupiči, ale ovce je neuposlechly. Já jsem dveře. Kdo vejde skrze mě, bude zachráněn; bude moci vcházet i vycházet a najde pastvu. Zloděj přichází, jen aby kradl, zabíjel a působil zkázu. Já jsem přišel, aby měly život a měly ho v hojnosti."

_______________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti,

Svatý Petr nám v dnešním druhém čtení podrobně popisuje Dobrého pastýře, Ježíše. Říká, jaký byl a co pro nás udělal. A když si to všechno uvědomíme, nebudeme už se bát ho následovat – protože víme, že nás má opravdu rád a že nás povede tam, kde nám bude dobře.

Milí bratři a sestry,

S Ježíšovým příměrem k pastýři a ovcím - jakkoli je podstatný a důležitý - máme v atmosféře naší doby docela velký problém. Ovci považujeme za archetyp někoho, kdo je nesamostatný, kdo jde vždycky se stádem; a kdo slepě a nekriticky důvěřuje tomu, jenž stádo vede, ať je to již kamkoli. Výrazy jako ‚nejsme ovce‘ se staly velmi populární v mnoha internetových diskusích, zejména v souvislosti s různými konspiračními teoriemi. V době krize autorit a v atmosféře všeobecného podezírání nám dělá velké obtíže uvěřit, že přece jen může existovat někdo jako dobrý pastýř, který vede své stádo na dobré místo - a to zcela nezištně, jen proto, že ho má rád. Vždycky se nám do srdce a mysli vloudí otázka, zda tomu dotyčnému náhodou nejde jen o jeho vlastní prospěch, popularitu a moc. A všechny negativní životní zkušenosti, které jsme v tomto ohledu zažili, tenhle pocit jen přiživují.

V tomto kontextu by nám nemělo uniknout poselství dnešního druhého čtení, z prvního listu Petrova. Je to vlastně určitý výchozí bod k pochopení a přijetí dnešního Božího slova jako celku. Petr v něm docela podrobně vykresluje obraz skutečného Dobrého pastýře, Krista:

Kristus trpěl za vás a zanechal vám tak příklad, abyste šli v jeho šlépějích. 'On nezhřešil a nikdo od něho neslyšel nic neupřímného.' Když mu spílali, on jim to spíláním neoplácel, když trpěl, nevyhrožoval, ale ponechal vše tomu, který soudí spravedlivě. On sám na sobě vynesl naše hříchy na dřevo (kříže) , abychom byli mrtvi hříchům a žili spravedlivě. Jeho ranami jste uzdraveni.

Petr chce přesvědčit své posluchače, že Dobrý pastýř skutečně existuje. Je takový, že nás jistě nezavede na špatné místo, nemá zapotřebí nás ovládat jako loutky, o žádnou vlastní moc ani popularitu mu nejde. Jeho láska je zcela čistá a zcela nesobecká; natolik, že za nás dává svůj život.

Právě přijetím tohoto Slova a v jeho síle můžeme překonat nedůvěru, získanou jakoukoli negativní zkušeností s lidskými vůdci, a nechat se v důvěře vést. A pokud jsme tento krok již učinili, můžeme získat i tutéž zkušenost, o které zpívá žalmista. Mohli jsme v průběhu našeho životního příběhu skutečně někdy procházet údolím šeré smrti. Mohli jsme také být - třeba z našeho pohledu drsně - usměrněni kyjem nebo holí, abychom se vrátili na správnou cestu. Ale zároveň jsme v tom všem mohli zahlédnout - jako nikdy předtím - Boží blízkost a péči; ve vlastním příběhu poznat, že ten, který jde s námi a před námi, je skutečně Dobrý pastýř.

 

3. neděle velikonoční A 2026

1. ČTENÍ Sk 2,14.22-28

Čtení ze Skutků apoštolů.

V den letnic vystoupil Petr s ostatními jedenácti (apoštoly) a slavnostně promluvil k lidem:
   "Židé a všichni jeruzalémští obyvatelé, pozorně vyslechněte mou řeč! Bůh vám dal svědectví o Ježíši Nazaretském mocnými činy, divy a znameními, které, jak víte, konal Bůh skrze něho mezi vámi. A on byl vydán, jak to Bůh předem rozhodl a předpověděl, a vy jste ho rukama bezbožníků přibili na kříž a zabili. Ale Bůh ho vzkřísil, zbavil bolestí smrti, protože nebylo možné, aby zůstal v její moci. David přece o něm říká: 'Mám Pána před očima stále, je mi po pravici, abych se neviklal. Proto se raduje mé srdce a můj jazyk jásá. Ano i mé tělo odpočine v naději, neboť nevydáš mě podsvětí napospas, nedopustíš, aby tvůj Svatý podlehl porušení. Oznámils mi cesty života, naplníš mě blahem před svou tváří.' "



Žl 16(15),1-2a+5.7-8.9-10.11 Odp.: 11a
Odp.: Ukaž mi, Pane, cestu k životu. nebo: Aleluja.

Ochraň mě, Bože, neboť se utíkám k tobě. Pravím Hospodinu: "Ty jsi můj Pán." Ty jsi, Hospodine, mým dědičným podílem i mou číší, ty mně zachováváš můj úděl.
Odp.
Velebím Hospodina, že mi byl rádcem, k tomu mě i za nocí vybízí mé nitro. Hospodina mám neustále na zřeteli, nezakolísám, když je mi po pravici.
Odp.
Proto se raduje mé srdce, má duše plesá, i mé tělo bydlí v bezpečí, neboť nezanecháš mou duši v podsvětí, nedopustíš, aby tvůj svatý spatřil porušení.
Odp.
Ukážeš mi cestu k životu, u tebe je hojná radost, po tvé pravici je věčná slast.
Odp.



2. ČTENÍ 1Pt 1,17-21

Čtení z prvního listu svatého apoštola Petra.

   Milovaní!
Když říkáte Otec tomu, který soudí nestranně každého podle jeho činů, žijte v bázni po dobu svého vyhnanství. Víte přece, že jste ze svého prázdného způsobu života, jak jste ho zdědili po předcích, byli vykoupeni ne snad nějakými věcmi pomíjejícími, stříbrem nebo zlatem, nýbrž drahou krví Krista, bezúhonného a neposkvrněného beránka. On byl ovšem k tomu vybrán už před stvořením světa, ale pro vás se objevil teď na konci časů. Skrze něho jste uvěřili v Boha, který ho vzkřísil z mrtvých a oslavil, takže když věříte, můžete zároveň v Boha i doufat.



EVANGELIUM Lk 24,13-35

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

Dva z Ježíšových učedníků se ubírali toho dne (prvního po sobotě) do vesnice zvané Emauzy, která je vzdálena od Jeruzaléma šedesát honů. Hovořili spolu o tom všem, co se stalo. jak tak hovořili a uvažovali, přiblížil se k nim sám ležíš a připojil se k nim. Ale cosi jim jako by zadržovalo oči, Takže ho nepoznali. Zeptal se jich: "O čem to cestou spolu rozmlouváte?" Zastavili se celí smutní.
   Jeden z nich - jmenoval se Kleofáš - mu odpověděl: ,.Ty jsi snad jediný, kdo se zdržuje v Jeruzalémě a neví, co se tam tyto dny stalo." Zeptal se jich: "A co se stalo?"
   Odpověděli mu: "Jak Ježíše z Nazareta, který byl prorok, mocný činem i slovem před Bohem i přede vším lidem, naši velekněží a přední mužové odsoudili k smrti a ukřižovali. My však jsme doufali, že on je ten, který má vysvobodit Izraele. A k tomu všemu je to dnes třetí den, co se to stalo. Některé naše ženy nás sice rozrušily: Byly časně ráno u hrobu, nenalezly jeho tělo, přišly a tvrdily, že měly i vidění andělů, a ti prý říkali, že on žije. Někteří z našich lidí odešli k hrobu a shledali, že je to tak, jak ženy říkaly, jeho však neviděli."
   A on jim řekl: "Jak jste nechápaví a váhaví uvěřit tomu všemu, co mluvili proroci! Což to všechno nemusel Mesiáš vytrpět, a tak vejít do své slávy?" Potom začal od Mojžíše, probral dále všechny proroky a vykládal jim, co se ve všech částech Písma na něj vztahuje.
   Tak došli k vesnici, kam měli namířeno, a on dělal, jako by chtěl jít dál. Ale oni na něho naléhali: "Zůstaň s námi, neboť se připozdívá a den se už nachýlil." Vešel tedy dovnitř, aby zůstal s nimi. Když byl s nimi u stolu, vzal chléb, pronesl nad ním požehnání, rozlámal ho a podával jim. Vtom se jim otevřely oči a poznali ho. On jim však zmizel. Tu si mezi sebou řekli: "Což nám nehořelo srdce, když k nám na cestě mluvil a odhaloval smysl Písma?"
   Ještě tu hodinu se vydali na cestu a vrátili se do Jeruzaléma. Tam našli pohromadě jedenáct (apoštolů) i jejich druhy. Ti řekli: "Pán skutečně vstal a zjevil se Šimonovi." Oni sami pak vypravovali, co se jim přihodilo na cestě a jak Ježíše poznali při lámání chleba.

_______________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti, dnešní biblické postavičky popisují setkání učedníků s Ježíšem na cestě do Emauz ve dvou obrazech. Na začátku se Vzkříšený Pán potkává se svými učedníky úplně nenápadně, ani ho nepoznají, připojí se k nim jako jeden z nich. A povídá si s nimi o tom, co je trápí a nad čím přemýšlejí. Je to úplně stejné, jako když někdo, kdo nás má rád, hned pozná, že jsme smutní, a chce nám pomoct tím, že si s námi o tom našem smutku povídá.

A pak, když už došli do cíle, ti dva Ježíše poznají – protože udělá něco, čeho byli svědky předtím, při poslední večeři. A tak mají velkou radost. Poznávají, že je to ten stejný Ježíš, jako před Velikonocemi. Ten Ježíš, o kterém si mysleli, že je mrtvý, je Živý. A oni si to nemohou nechat pro sebe, musejí se hned vrátit do Jeruzaléma a říct to ostatním.

 

Milí bratři a sestry,

Dva učedníci jdoucí do Emauz vlastně prožívají to, co bychom dnes nazvali krizí víry – a je to krize velmi hluboká. Jsou naprosto zklamaní. To, nač zcela vsadili posledních pár let svého života, evidentně skončilo špatně. Ježíš je mrtev. Bůh Izraele, jehož Ježíš nazýval svým Otcem, nijak nezasáhl, nepomohl mu, nechal jej na holičkách.

Učedníci ovšem nemají krizi víry v tom smyslu, v jakém ji může mít člověk v moderní době – třeba tak, jak ji popisovala malá svatá Terezie ve své temné noci víry před její smrtí: Napadají mne myšlenky nejhorších ateistů. Novodobý filosofický ateismus jako přesvědčení, že žádný Bůh pravděpodobně neexistuje, není v oné době a kultuře Izraele možný. Nelze tak interpretovat ani třeba známý první verš žalmu 14: Nerozumný si v srdci říká: Bůh není. Správnější překlad podle většiny biblistů zní Bůh tu není - protože skutečné přesvědčení o tom, že Bůh není, nedává ve starověkém pohledu na svět a člověka žádný smysl a zřejmě by něco takového nikoho ani nenapadlo. Učedníkům se ale po prožitých událostech musel v myslích a srdcích radikálně proměnit jejich obraz Boha – právě pro to, co už bylo řečeno.

Kleofáš a ten druhý učedník, jehož jméno neznáme, se s tím vším vyrovnávají po svém. Odcházejí z Jeruzaléma – možná, jak bychom řekli dnes, potřebovali z toho místa ‚vypadnout‘, protože jim tam všechno připomínalo čerstvě prožitou tragédii Velkého pátku a Bílé soboty. Jdou na venkov; snad aby si trochu odpočinuli, získali odstup a trochu popřemýšleli o tom, co teď dál se životem – i když zároveň asi už na cestě tuší, že nic kloudného je nenapadne.

Vzkříšený Pán by se jim v téhle situaci jistě mohl zjevit – jak se zpívá v jedné oblíbené velikonoční písni – v blesku světla jasného.  Mohl by se jim hned dát poznat ve slávě, okamžitě utnout všechny jejich pochybnosti a hned je také třeba přísně pokárat, že neuvěřili tomu, co už jim přece dříve říkal – že se to všechno muselo stát. Jenže Ježíš člověka příliš dobře zná a příliš respektuje a miluje na to, aby zvolil takový způsob. Vstoupí do jejich krize a jejich pochybností jemně a nenápadně, nepoznán, jako jejich souputník, jako někdo, kdo je úplně jako oni. Zajímá se o to, o čem ti dva v tu chvíli přemýšlejí, z čeho jsou smutní, o čem pochybují, co si v sobě řeší. A postupně a přirozeně je doprovází k pochopení a přijetí toho, co se stalo.

Učedníci nakonec Zmrtvýchvstalého poznávají podle lámání chleba. A ono poznání je zde jistě použito v plném biblickém smyslu, tedy poznání, které je zároveň láska. Ježíšovo gesto rozlámání chleba jim ihned připomene Poslední večeři, během níž jim On projevil lásku až do krajnosti, během níž vydal sám sebe ve sdíleném soustu chleba a vína – všem, i tomu, který ho hned pak zradil. A tak nakonec Ježíše poznávají. Jejich cesta měla smysl, i když jiný, než čekali. Už se klidně mohou vrátit do Jeruzaléma, z něhož chtěli zmizet, a svědčit stejně jako předtím Marie Magdaléna: Viděli jsme Pána, a je Živý!

 

2. neděle velikonoční A 2026

1. ČTENÍ Sk 2,42-47

Čtení ze Skutků apoštolů.

    (Křesťané) setrvávali v apoštolském učení, v bratrském společenství, v lámání chleba a v modlitbách. Všechny naplňovala bázeň, poněvadž se prostřednictvím apoštolů dělo mnoho divů a znamení.
    Všichni, kteří přijali víru, drželi pevně pohromadě a měli všechno společné. Prodávali všechen svůj majetek a dělili ho mezi všechny, jak kdo potřeboval. Každý den zůstávali svorně v chrámu, po domech lámali chléb a jedli pokrm v radosti a s upřímností srdce, chválili Boha a těšili se všeobecné oblibě. A Pán rozmnožoval den co den počet povolaných ke spáse.



Žl 118(117),2-4.13-15.22-24 Odp.: 1
Odp.: Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý, jeho milosrdenství trvá navěky. nebo: Aleluja.

Nechť řekne dům Izraelův: "Jeho milosrdenství trvá navěky." Nechť řekne dům Árónův: "Jeho milosrdenství trvá navěky." Nechť řeknou ti, kdo se bojí Hospodina: "Jeho milosrdenství trvá navěky."
Odp.
Vrazili do mě, abych padl, avšak Hospodin mi pomohl. Hospodin je má síla a statečnost, stal se mou spásou. Jásot ze spásy zní ve stanech spravedlivých.
Odp.
Kámen; který stavitelé zavrhli, stal se kvádrem nárožním. Hospodinovým řízením se tak stalo, je to podivuhodné v našich očích. Toto je den, který učinil Hospodin, jásejme a radujme se z něho!
Odp.

2. ČTENÍ 1Pt 1,3-9

Čtení z prvního listu svatého apoštola Petra.

   Bud' veleben Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista! Protože je tak nesmírně milosrdný, znovu nás zrodil, takže zmrtvýchvstáním Ježíše Krista máme živou naději na dědictví, které nepomine, na dědictví skvělé a trvalé. Je pro vás připraveno v nebi; protože totiž máte víru, chrání vás Boží moc (a vede) ke spáse, která se má ukázat (nyní) v poslední době.
    A proto budete potom jásat, i když vás snad musí trápit teď ještě na krátký čas všelijaké zkoušky, aby se vyzkoušela vaše víra, vzácnější než pomíjející zlato, které přece bývá čištěno v ohni. Až se pak zjeví Ježíš Kristus, bude vám to ke chvále, slávě a cti. Toho milujete, ačkoli jste ho neviděli; v něho věříte, třebaže ho ještě nevidíte. Zato budete jásat v nevýslovné a zářivé radosti, až dosáhnete cíle své víry, totiž spásy duše.

EVANGELIUM Jan 20,19-31

Slova svatého evangelia podle Jana.

Když byl večer prvního dne v týdnu, přišel Ježíš tam, kde byli učedníci. Ze strachu před židy měli dveře zavřeny. Stanul mezi nimi a řekl: "Pokoj vám!" Po těch slovech jim ukázal ruce a bok. Když učedníci viděli Pána, zaradovali se.
   Znovu jim řekl: "Pokoj vám! jako Otec poslal mne, tak i já posílám vás." Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: "Přijměte Ducha svatého. Komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou." Tomáš, jeden ze Dvanácti, zvaný Blíženec, nebyl s nimi, když Ježíš přišel. Ostatní učedníci mu říkali: "Viděli jsme Pána."
   On jim však odpověděl: "Dokud neuvidím na jeho rukou jizvy po hřebech a nevložím svůj prst na místo hřebů a nevložím svou ruku do jeho boku, neuvěřím." Za týden byli jeho učedníci zase uvnitř a Tomáš s nimi. Ježíš přišel zavřenými dveřmi, stanul mezi nimi a řekl: "Pokoj vám!" Potom vyzval Tomáše: "Vlož sem prst a podívej se na mé ruce, vztáhni ruku a vlož ji do mého boku; a nebuď nevěřící, ale věřící." Tomáš mu odpověděl: "Pán můj a Bůh můj!"
   Ježíš mu řekl: "Protože jsi mě uviděl, uvěřil jsi. Blahoslavení, kdo neviděli, a přesto uvěřili."
   Ježíš vykonal před svými učedníky ještě mnoho jiných zázraků, ale o těch v této knize není řeč. Tyto však jsem zaznamenal, abyste věřili, že Ježíš je Mesiáš, Syn Boží, a s vírou abyste měli život v jeho jménu.

_____________________________________________________

 

Slůvko pro děti: 

 Milé děti,

 v dnešním evangeliu vidíme, jak učedníky proměnilo setkání se vzkříšeným Pánem a taky jeho slovo, které jim řekl: Pokoj vám. Učedníci se napřed hrozně báli, proto byli za zavřenými dveřmi. Ale Ježíš k nim přišel – jako naschvál – zvenku, právě odtud, odkud čekali nebezpečí. A když viděli, že je to opravdu On a když slyšeli jeho slovo Pokoj vám – což vlastně znamená totéž jako Nebojte se – jejich strach se hned proměnil v radost.

 

 Milí bratři a sestry,

 Zvu vás dnes k úvaze nad první větou dnešního evangelia:

 Když byl večer prvního dne v týdnu, přišel Ježíš tam, kde byli učedníci. Ze strachu před židy měli dveře zavřeny. Stanul mezi nimi a řekl: "Pokoj vám!" Po těch slovech jim ukázal ruce a bok. Když učedníci viděli Pána, zaradovali se.

Učedníci mají strach z toho, co je tam venku, mimo zdi jejich domu, v ulicích Jeruzaléma - jenž je vlastně obrazem světa. Je to popis stavu mysli, který se v dějinách lidstva objevuje stále znovu, jen má vždycky trochu jiné formy. My dříve narození si pamatujeme, jak se v době minulého režimu lidé (zhruba generace mých rodičů) snažili uniknout šedi a marasmu reálného socialismu například hromadnými odjezdy na chaty a chalupy, nebo do trampských osad. Alespoň o víkendu si vytvořili svůj privátní svět, se svou rodinou a s lidmi, kteří byli stejně naladění a s nimiž jim bylo dobře.

 V dnešní době se totéž děje pravděpodobně nejvíce úniky do paralelního světa počítačových her a sociálních sítí. Extrémním případem je v tomto smyslu japonský fenomén zvaný hikikomori – mladí lidé, vysílení a frustrovaní neustálým tlakem japonské společnosti na výkon a úspěch ve vzdělávání a profesním životě, se raději na dlouhé měsíce zcela uzavírají do svých pokojů, kde hrají počítačové hry a jídlo si nechávají dovážet z fastfoodů.

 Důvod takových úniků do privátní sféry je poměrně jasný: reálný svět, který je tam venku, je nějak zásadně v nepořádku, představuje ohrožení, nelze se v něm dost dobře vyznat, nejsme si jistí, zda v něm uspějeme. A protože tento stav jednotlivec vlastně nemůže nijak ovlivnit, nezbývá, než z něho utéci. Dotkneme-li se specificky oblasti víry a náboženství, pak právě takovým útěkem může být přilnutí k učení nějaké sekty, která mi dá pocit pevného společenství a jakéhosi jednoduchého porozumění tomu, co by mne jinak znepokojovalo svou složitostí a nepřehledností.

 Pro Ježíšovy učedníky je tento vnější svět za zavřenými dveřmi také ohrožením. Náboženskou moc v něm mají ti, kteří Ježíše nechali ukřižovat, a učedníci se bojí, že se jim může stát totéž. Jenže Pán přichází skrze jejich zavřené dveře právě z onoho vnějšího světa, který vnímají jako ohrožení. A první slova, která jim říká, jsou Pokoj vám.

 Myslím, že je právě tohle v dnešní době velmi aktuální. Všichni nějak cítíme, že náš svět je vykolejený, jako už dlouho nebyl. Je čím dál složitější; staré, letité jistoty se rozpadají před očima, na různých úrovních vnímáme ohromné a zdánlivě nepřekonatelné rozdělení mezi lidmi. V této situaci je pokušení vytvořit si paralelní svět jen s těmi, s nimiž si rozumíme, velké.

 Ježíš však přichází právě zvenčí, z onoho prostoru, jehož se učedníci bojí. A je Živý, i když má na těle své rány. Moc jeho lásky je silnější, než všechna možná nebezpečí tam venku. A svým učedníkům dává svého Ducha, který naplňuje celý svět. Učedníci se již nemusejí bát, mohou vyjít ze své bubliny do reálného světa – který sice není v pořádku, ale je již vykoupen a zachráněn.

Slavnost Zmrtvýchvstání Páně - ve dne  2026

1. ČTENÍ Sk 10, 34a. 37-43

Čtení ze Skutků apoštolů. 

    Petr se ujal slova a promluvil: "Vy víte, co se po křtu, který hlásal Jan, událo nejdříve v Galileji a potom po celém Judsku: Jak Bůh pomazal Duchem svatým a mocí Ježíše z Nazareta, jak on všude procházel, prokazoval dobrodiní, a protože Bůh byl s ním, uzdravoval všechny, které opanoval ďábel.
    A my jsme svědky všeho toho, co konal v Judsku a v Jeruzalémě. Ale pověsili ho na dřevo a zabili. Bůh jej však třetího dne vzkřísil a dal mu, aby se viditelně ukázal, ne všemu lidu, ale jen těm, které Bůh předem vyvolil za svědky, totiž nám, kteří jsme s ním jedli a pili po jeho zmrtvýchvstání.
    On nám přikázal, abychom to hlásali lidu a se vší rozhodností dosvědčovali: To je Bohem ustanovený soudce nad živými i mrtvými. O něm vydávají svědectví všichni proroci, že skrze něho dostane odpuštění hříchů každý, kdo v něho věří."



Žl 118 (117), 1-2. 16ab+17. 22-23 Odp.: 24
Odp.: Toto je den, který učinil Hospodin, jásejme a radujme se z něho!
nebo: Aleluja, aleluja, aleluja.

Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý, jeho milosrdenství trvá navěky. Nechť řekne dům Izraelův: "Jeho milosrdenství trvá navěky."
Odp.
Hospodinova pravice mocně zasáhla, Hospodinova pravice mě pozvedla. Nezemřu, ale budu žít a vypravovat o Hospodinových činech.
Odp.
Kámen, který stavitelé zavrhli, stal se kvádrem nárožním. Hospodinovým řízením se tak stalo, je to podivuhodné v našich očích.
Odp.



2. ČTENI Kol 3, 1-4

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Kolosanům. 

Bratři a sestry!
   Když jste s Kristem byli vzkříšeni, usilujte o to, co pochází shůry, kde je Kristus po Boží pravici. Na to myslete, co pochází shůry, ne na to, co je na zemi. Jste přece už mrtví a váš život je s Kristem skrytý v Bohu. Ale až se ukáže Kristus, náš život, potom se i vy s ním ukážete ve slávě.



EVANGELIUM Jan 20, 1-9

Slova svatého evangelia podle Jana. 

    Prvního dne v týdnu přišla Marie Magdalská časně ráno ještě za tmy ke hrobu a viděla, že je kámen od hrobu odstraněn. Běžela proto k Šimonu Petrovi a k tomu druhému učedníkovi, kterého Ježíš miloval, a řekla jim: "Vzali Pána z hrobu a nevíme, kam ho položili."
    Petr a ten druhý učedník tedy vyšli a zamířili ke hrobu. Oba běželi zároveň, ale ten druhý učedník byl rychlejší než Petr a doběhl k hrobu první. Naklonil se dovnitř a viděl, že tam leží pruhy plátna, ale dovnitř nevešel.
    Pak za ním přišel i Šimon Petr, vešel do hrobky a viděl, že tam leží pruhy plátna. Rouška však, která byla na Ježíšově hlavě, neležela u těch pruhů plátna, ale složená zvlášť na jiném místě. Potom vstoupil i ten druhý učedník, který přišel ke hrobu první, viděl a uvěřil. Ještě totiž nerozuměli Písmu, že Ježíš musí vstát z mrtvých.

 _________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti,

 V dnešním evangeliu vystupuje Marie Magdalská, svatý Petr a svatý Jan. Když si vzpomeneme na chvíli, kdy Ježíše zatkli, odsoudili a ukřižovali, můžeme si taky vzpomenout na to, co udělali ti tři: Marie Magdalská a svatý Jan zůstali pod křížem, jenže svatý Petr Ježíše zapřel – před obyčejnou služkou. Tak bychom si řekli, že by si Petr vlastně ani neměl zasloužit, aby vešel první do prázdného hrobu a byl svědkem toho, že Pán vstal z mrtvých. Jenže svatý Jan ho tam pustil prvního. Protože dobře věděl, že Ježíš Petra ustanovil jako prvního ze všech apoštolů. A věděl taky, že Boží zaslíbení není nikdy zrušeno, i když se ten, komu bylo dáno, dopustí nějaké velké chyby nebo hříchu. A když se vzkříšený Pán potká s Petrem později u Genezaretského jezera, své vyvolení potvrdí, když Petrovi řekne Pas mé beránky.

Milí bratři a sestry,

 Dnešní promluva se nebude přímo týkat textu Božího slova, tak jak jsme je právě slyšeli, ale bude spíše úvahou nad jedním rozměrem velikonočního poselství, který mi – zvláště v dnešní době – připadá důležitý.  

 Každé Velikonoce hodně myslím na tajemství Bílé soboty. Možná to dnes, zní poněkud nepatřičně – možná je zvláštní vracet se o den dříve, když jsme již v dnešní noci oslavili Kristovo vítězství, ale mně to přeci jen nedá.

 Můžeme se zkusit vžít do situace Ježíšových učedníků poté, co se po Ježíšově zatčení v Getsemane - s výjimkou Jana - rozutekli. Tři roky, kdy s Ježíšem byli, prožívali období aktivity, někdy až horečné. Nejprve se u Ježíše učili, byli svědky jeho mocných činů a poslouchali jeho slova - a pak byli vysláni, aby sami konali totéž - aby sami kázali, vyháněli zlé duchy a uzdravovali. V desáté kapitole Lukášova evangelia se popisuje ohromné nadšení učedníků z toho, jakou mají moc: Dvaasedmdesát (učedníků) se vrátilo a s radostí řekli: „Pane, dokonce i zlí duchové se nám podrobují ve tvém jménu!“ (Lk 10, 17) Ježíš musí o tři verše dál jejich nadšení trochu krotit: Radujte se ani ne tak z toho, že se vám podrobují duchové, spíše se radujte, že vaše jména jsou zapsána v nebi.“(Lk 10, 20).

 Učedníci se možná v tu chvíli cítili důležití, vyvolení, snad i trochu opojení mocí, kterou od Ježíše dostali. A tento pocit v nich možná dosáhl svého vrcholu jen před několika dny, kdy Ježíš slavnostně vstoupil do Jeruzaléma jako král. Mohli si v onu chvíli myslet, že Ježíš bude opravdu pomazán za krále, že v Božím jménu a Boží mocí osvobodí Izrael z moci Římanů a nastolí nové davidovské království. A oni na této vládě samozřejmě budou mít podíl. Stále si pravděpodobně myslí to, co jim Ježíš brzy zcela zpochybní při svém zatčení v Getsemane - domnívají se, že Boží království je z tohoto světa a prostředky tohoto světa se nastoluje.

 A pak je Ježíš zatčen, odsouzen a pohřben - a s ním je také pohřbeno všechno, co si Ježíšovi učedníci představovali, s čím počítali, na co vsadili. Museli být zcela zoufalí, museli být naprosto zklamaní. Pravděpodobně se s tím toho dne vyrovnávali každý po svém: někteří se asi topili ve smutku, jiní třeba vzpomínali na staré zlaté časy, kdy s Ježíšem konali zázraky a cítili se vyvolení a mocní. Možná je právě v téhle perspektivě pochopitelnější i Petrovo zapření - byl za ním nejen strach, ale i pochybnosti.

 Učedníci však tuto lekci Bílé soboty potřebovali, aby - poté, co se potkají se Vzkříšeným - svůj dosavadní příběh pochopili radikálně nově; a také aby jim konečně došlo, v čem Ježíšovo království vlastně spočívá.  Konečně chápou, že se fatálně mýlili, když se domnívali, že si jej dokáží - byť s Boží pomocí - nějak vybudovat sami.

 Právě toto poselství se mi zdá být v dnešním světě navýsost aktuální. Tajemství Bílé soboty - a následně nečekaného Ježíšova Vzkříšení - ruší všechny naše lidské pokusy nastolit Boží vládu - či to, co za ni považujeme - lidskou logikou a lidskými prostředky.  V naší sekularizované zemi i v mnoha jiných zemích u nás v Evropě jsme my, křesťanská minorita, tohle snad již - Bohu díky - pochopili. Ovšem jinde ve světě (v tuto chvíli zejména na opačné straně Atlantského oceánu) můžeme takové snahy o prosazování údajného Božího království zcela lidskými prostředky sledovat v přímém přenosu - včetně otevřeného prohlašování některých politiků za Mesiáše a silně náboženské rétoriky.

 Tajemství událostí svatého Třídení v celé syrovosti odhaluje faleš takových snah. Ukazuje jasně, že to, co by někdo chtěl vydávat za Boží království, je ve skutečnosti jeho karikatura, maskovaná touha po moci a prosazování vlastního ega. Drama Ježíšovy smrti a Vzkříšení nás učí, že pravou podstatou Božího království je láska, projevující se službou druhým ve společenství. A že jej nakonec nemůže vytvořit nikdo jiný, než Bůh sám.