Slavnost Zmrtvýchvstání Páně - ve dne  2026

1. ČTENÍ Sk 10, 34a. 37-43

Čtení ze Skutků apoštolů. 

    Petr se ujal slova a promluvil: "Vy víte, co se po křtu, který hlásal Jan, událo nejdříve v Galileji a potom po celém Judsku: Jak Bůh pomazal Duchem svatým a mocí Ježíše z Nazareta, jak on všude procházel, prokazoval dobrodiní, a protože Bůh byl s ním, uzdravoval všechny, které opanoval ďábel.
    A my jsme svědky všeho toho, co konal v Judsku a v Jeruzalémě. Ale pověsili ho na dřevo a zabili. Bůh jej však třetího dne vzkřísil a dal mu, aby se viditelně ukázal, ne všemu lidu, ale jen těm, které Bůh předem vyvolil za svědky, totiž nám, kteří jsme s ním jedli a pili po jeho zmrtvýchvstání.
    On nám přikázal, abychom to hlásali lidu a se vší rozhodností dosvědčovali: To je Bohem ustanovený soudce nad živými i mrtvými. O něm vydávají svědectví všichni proroci, že skrze něho dostane odpuštění hříchů každý, kdo v něho věří."



Žl 118 (117), 1-2. 16ab+17. 22-23 Odp.: 24
Odp.: Toto je den, který učinil Hospodin, jásejme a radujme se z něho!
nebo: Aleluja, aleluja, aleluja.

Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý, jeho milosrdenství trvá navěky. Nechť řekne dům Izraelův: "Jeho milosrdenství trvá navěky."
Odp.
Hospodinova pravice mocně zasáhla, Hospodinova pravice mě pozvedla. Nezemřu, ale budu žít a vypravovat o Hospodinových činech.
Odp.
Kámen, který stavitelé zavrhli, stal se kvádrem nárožním. Hospodinovým řízením se tak stalo, je to podivuhodné v našich očích.
Odp.



2. ČTENI Kol 3, 1-4

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Kolosanům. 

Bratři a sestry!
   Když jste s Kristem byli vzkříšeni, usilujte o to, co pochází shůry, kde je Kristus po Boží pravici. Na to myslete, co pochází shůry, ne na to, co je na zemi. Jste přece už mrtví a váš život je s Kristem skrytý v Bohu. Ale až se ukáže Kristus, náš život, potom se i vy s ním ukážete ve slávě.



EVANGELIUM Jan 20, 1-9

Slova svatého evangelia podle Jana. 

    Prvního dne v týdnu přišla Marie Magdalská časně ráno ještě za tmy ke hrobu a viděla, že je kámen od hrobu odstraněn. Běžela proto k Šimonu Petrovi a k tomu druhému učedníkovi, kterého Ježíš miloval, a řekla jim: "Vzali Pána z hrobu a nevíme, kam ho položili."
    Petr a ten druhý učedník tedy vyšli a zamířili ke hrobu. Oba běželi zároveň, ale ten druhý učedník byl rychlejší než Petr a doběhl k hrobu první. Naklonil se dovnitř a viděl, že tam leží pruhy plátna, ale dovnitř nevešel.
    Pak za ním přišel i Šimon Petr, vešel do hrobky a viděl, že tam leží pruhy plátna. Rouška však, která byla na Ježíšově hlavě, neležela u těch pruhů plátna, ale složená zvlášť na jiném místě. Potom vstoupil i ten druhý učedník, který přišel ke hrobu první, viděl a uvěřil. Ještě totiž nerozuměli Písmu, že Ježíš musí vstát z mrtvých.

 _________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti,

 V dnešním evangeliu vystupuje Marie Magdalská, svatý Petr a svatý Jan. Když si vzpomeneme na chvíli, kdy Ježíše zatkli, odsoudili a ukřižovali, můžeme si taky vzpomenout na to, co udělali ti tři: Marie Magdalská a svatý Jan zůstali pod křížem, jenže svatý Petr Ježíše zapřel – před obyčejnou služkou. Tak bychom si řekli, že by si Petr vlastně ani neměl zasloužit, aby vešel první do prázdného hrobu a byl svědkem toho, že Pán vstal z mrtvých. Jenže svatý Jan ho tam pustil prvního. Protože dobře věděl, že Ježíš Petra ustanovil jako prvního ze všech apoštolů. A věděl taky, že Boží zaslíbení není nikdy zrušeno, i když se ten, komu bylo dáno, dopustí nějaké velké chyby nebo hříchu. A když se vzkříšený Pán potká s Petrem později u Genezaretského jezera, své vyvolení potvrdí, když Petrovi řekne Pas mé beránky.

Milí bratři a sestry,

 Dnešní promluva se nebude přímo týkat textu Božího slova, tak jak jsme je právě slyšeli, ale bude spíše úvahou nad jedním rozměrem velikonočního poselství, který mi – zvláště v dnešní době – připadá důležitý.  

 Každé Velikonoce hodně myslím na tajemství Bílé soboty. Možná to dnes, zní poněkud nepatřičně – možná je zvláštní vracet se o den dříve, když jsme již v dnešní noci oslavili Kristovo vítězství, ale mně to přeci jen nedá.

 Můžeme se zkusit vžít do situace Ježíšových učedníků poté, co se po Ježíšově zatčení v Getsemane - s výjimkou Jana - rozutekli. Tři roky, kdy s Ježíšem byli, prožívali období aktivity, někdy až horečné. Nejprve se u Ježíše učili, byli svědky jeho mocných činů a poslouchali jeho slova - a pak byli vysláni, aby sami konali totéž - aby sami kázali, vyháněli zlé duchy a uzdravovali. V desáté kapitole Lukášova evangelia se popisuje ohromné nadšení učedníků z toho, jakou mají moc: Dvaasedmdesát (učedníků) se vrátilo a s radostí řekli: „Pane, dokonce i zlí duchové se nám podrobují ve tvém jménu!“ (Lk 10, 17) Ježíš musí o tři verše dál jejich nadšení trochu krotit: Radujte se ani ne tak z toho, že se vám podrobují duchové, spíše se radujte, že vaše jména jsou zapsána v nebi.“(Lk 10, 20).

 Učedníci se možná v tu chvíli cítili důležití, vyvolení, snad i trochu opojení mocí, kterou od Ježíše dostali. A tento pocit v nich možná dosáhl svého vrcholu jen před několika dny, kdy Ježíš slavnostně vstoupil do Jeruzaléma jako král. Mohli si v onu chvíli myslet, že Ježíš bude opravdu pomazán za krále, že v Božím jménu a Boží mocí osvobodí Izrael z moci Římanů a nastolí nové davidovské království. A oni na této vládě samozřejmě budou mít podíl. Stále si pravděpodobně myslí to, co jim Ježíš brzy zcela zpochybní při svém zatčení v Getsemane - domnívají se, že Boží království je z tohoto světa a prostředky tohoto světa se nastoluje.

 A pak je Ježíš zatčen, odsouzen a pohřben - a s ním je také pohřbeno všechno, co si Ježíšovi učedníci představovali, s čím počítali, na co vsadili. Museli být zcela zoufalí, museli být naprosto zklamaní. Pravděpodobně se s tím toho dne vyrovnávali každý po svém: někteří se asi topili ve smutku, jiní třeba vzpomínali na staré zlaté časy, kdy s Ježíšem konali zázraky a cítili se vyvolení a mocní. Možná je právě v téhle perspektivě pochopitelnější i Petrovo zapření - byl za ním nejen strach, ale i pochybnosti.

 Učedníci však tuto lekci Bílé soboty potřebovali, aby - poté, co se potkají se Vzkříšeným - svůj dosavadní příběh pochopili radikálně nově; a také aby jim konečně došlo, v čem Ježíšovo království vlastně spočívá.  Konečně chápou, že se fatálně mýlili, když se domnívali, že si jej dokáží – byť s Boží pomocí – nějak vybudovat sami.

 Právě toto poselství se mi zdá být v dnešním světě navýsost aktuální. Tajemství Bílé soboty - a následně nečekaného Ježíšova Vzkříšení - ruší všechny naše lidské pokusy nastolit Boží vládu - či to, co za ni považujeme - lidskou logikou a lidskými prostředky.  V naší sekularizované zemi i v mnoha jiných zemích u nás v Evropě jsme my, křesťanská minorita, tohle snad již - Bohu díky - pochopili. Ovšem jinde ve světě (v tuto chvíli zejména na opačné straně Atlantského oceánu) můžeme takové snahy o prosazování údajného Božího království zcela lidskými prostředky sledovat v přímém přenosu - včetně otevřeného prohlašování některých politiků za Mesiáše a silně náboženské rétoriky.

 Tajemství událostí svatého Třídení v celé syrovosti odhaluje faleš takových snah. Ukazuje jasně, že to, co by někdo chtěl vydávat za Boží království, je ve skutečnosti jeho karikatura, maskovaná touha po moci a prosazování vlastního ega. Drama Ježíšovy smrti a Vzkříšení nás učí, že pravou podstatou Božího království je láska, projevující se službou druhým ve společenství. A že jej nakonec nemůže vytvořit nikdo jiný, než Bůh sám.