2. neděle velikonoční A 2026

1. ČTENÍ Sk 2,42-47

Čtení ze Skutků apoštolů.

    (Křesťané) setrvávali v apoštolském učení, v bratrském společenství, v lámání chleba a v modlitbách. Všechny naplňovala bázeň, poněvadž se prostřednictvím apoštolů dělo mnoho divů a znamení.
    Všichni, kteří přijali víru, drželi pevně pohromadě a měli všechno společné. Prodávali všechen svůj majetek a dělili ho mezi všechny, jak kdo potřeboval. Každý den zůstávali svorně v chrámu, po domech lámali chléb a jedli pokrm v radosti a s upřímností srdce, chválili Boha a těšili se všeobecné oblibě. A Pán rozmnožoval den co den počet povolaných ke spáse.



Žl 118(117),2-4.13-15.22-24 Odp.: 1
Odp.: Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý, jeho milosrdenství trvá navěky. nebo: Aleluja.

Nechť řekne dům Izraelův: "Jeho milosrdenství trvá navěky." Nechť řekne dům Árónův: "Jeho milosrdenství trvá navěky." Nechť řeknou ti, kdo se bojí Hospodina: "Jeho milosrdenství trvá navěky."
Odp.
Vrazili do mě, abych padl, avšak Hospodin mi pomohl. Hospodin je má síla a statečnost, stal se mou spásou. Jásot ze spásy zní ve stanech spravedlivých.
Odp.
Kámen; který stavitelé zavrhli, stal se kvádrem nárožním. Hospodinovým řízením se tak stalo, je to podivuhodné v našich očích. Toto je den, který učinil Hospodin, jásejme a radujme se z něho!
Odp.

2. ČTENÍ 1Pt 1,3-9

Čtení z prvního listu svatého apoštola Petra.

   Bud' veleben Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista! Protože je tak nesmírně milosrdný, znovu nás zrodil, takže zmrtvýchvstáním Ježíše Krista máme živou naději na dědictví, které nepomine, na dědictví skvělé a trvalé. Je pro vás připraveno v nebi; protože totiž máte víru, chrání vás Boží moc (a vede) ke spáse, která se má ukázat (nyní) v poslední době.
    A proto budete potom jásat, i když vás snad musí trápit teď ještě na krátký čas všelijaké zkoušky, aby se vyzkoušela vaše víra, vzácnější než pomíjející zlato, které přece bývá čištěno v ohni. Až se pak zjeví Ježíš Kristus, bude vám to ke chvále, slávě a cti. Toho milujete, ačkoli jste ho neviděli; v něho věříte, třebaže ho ještě nevidíte. Zato budete jásat v nevýslovné a zářivé radosti, až dosáhnete cíle své víry, totiž spásy duše.

EVANGELIUM Jan 20,19-31

Slova svatého evangelia podle Jana.

Když byl večer prvního dne v týdnu, přišel Ježíš tam, kde byli učedníci. Ze strachu před židy měli dveře zavřeny. Stanul mezi nimi a řekl: "Pokoj vám!" Po těch slovech jim ukázal ruce a bok. Když učedníci viděli Pána, zaradovali se.
   Znovu jim řekl: "Pokoj vám! jako Otec poslal mne, tak i já posílám vás." Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: "Přijměte Ducha svatého. Komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou." Tomáš, jeden ze Dvanácti, zvaný Blíženec, nebyl s nimi, když Ježíš přišel. Ostatní učedníci mu říkali: "Viděli jsme Pána."
   On jim však odpověděl: "Dokud neuvidím na jeho rukou jizvy po hřebech a nevložím svůj prst na místo hřebů a nevložím svou ruku do jeho boku, neuvěřím." Za týden byli jeho učedníci zase uvnitř a Tomáš s nimi. Ježíš přišel zavřenými dveřmi, stanul mezi nimi a řekl: "Pokoj vám!" Potom vyzval Tomáše: "Vlož sem prst a podívej se na mé ruce, vztáhni ruku a vlož ji do mého boku; a nebuď nevěřící, ale věřící." Tomáš mu odpověděl: "Pán můj a Bůh můj!"
   Ježíš mu řekl: "Protože jsi mě uviděl, uvěřil jsi. Blahoslavení, kdo neviděli, a přesto uvěřili."
   Ježíš vykonal před svými učedníky ještě mnoho jiných zázraků, ale o těch v této knize není řeč. Tyto však jsem zaznamenal, abyste věřili, že Ježíš je Mesiáš, Syn Boží, a s vírou abyste měli život v jeho jménu.

_____________________________________________________

 

Slůvko pro děti: 

 Milé děti,

 v dnešním evangeliu vidíme, jak učedníky proměnilo setkání se vzkříšeným Pánem a taky jeho slovo, které jim řekl: Pokoj vám. Učedníci se napřed hrozně báli, proto byli za zavřenými dveřmi. Ale Ježíš k nim přišel – jako naschvál – zvenku, právě odtud, odkud čekali nebezpečí. A když viděli, že je to opravdu On a když slyšeli jeho slovo Pokoj vám – což vlastně znamená totéž jako Nebojte se – jejich strach se hned proměnil v radost.

 

 Milí bratři a sestry,

 Zvu vás dnes k úvaze nad první větou dnešního evangelia:

 Když byl večer prvního dne v týdnu, přišel Ježíš tam, kde byli učedníci. Ze strachu před židy měli dveře zavřeny. Stanul mezi nimi a řekl: "Pokoj vám!" Po těch slovech jim ukázal ruce a bok. Když učedníci viděli Pána, zaradovali se.

Učedníci mají strach z toho, co je tam venku, mimo zdi jejich domu, v ulicích Jeruzaléma - jenž je vlastně obrazem světa. Je to popis stavu mysli, který se v dějinách lidstva objevuje stále znovu, jen má vždycky trochu jiné formy. My dříve narození si pamatujeme, jak se v době minulého režimu lidé (zhruba generace mých rodičů) snažili uniknout šedi a marasmu reálného socialismu například hromadnými odjezdy na chaty a chalupy, nebo do trampských osad. Alespoň o víkendu si vytvořili svůj privátní svět, se svou rodinou a s lidmi, kteří byli stejně naladění a s nimiž jim bylo dobře.

 V dnešní době se totéž děje pravděpodobně nejvíce úniky do paralelního světa počítačových her a sociálních sítí. Extrémním případem je v tomto smyslu japonský fenomén zvaný hikikomori – mladí lidé, vysílení a frustrovaní neustálým tlakem japonské společnosti na výkon a úspěch ve vzdělávání a profesním životě, se raději na dlouhé měsíce zcela uzavírají do svých pokojů, kde hrají počítačové hry a jídlo si nechávají dovážet z fastfoodů.

 Důvod takových úniků do privátní sféry je poměrně jasný: reálný svět, který je tam venku, je nějak zásadně v nepořádku, představuje ohrožení, nelze se v něm dost dobře vyznat, nejsme si jistí, zda v něm uspějeme. A protože tento stav jednotlivec vlastně nemůže nijak ovlivnit, nezbývá, než z něho utéci. Dotkneme-li se specificky oblasti víry a náboženství, pak právě takovým útěkem může být přilnutí k učení nějaké sekty, která mi dá pocit pevného společenství a jakéhosi jednoduchého porozumění tomu, co by mne jinak znepokojovalo svou složitostí a nepřehledností.

 Pro Ježíšovy učedníky je tento vnější svět za zavřenými dveřmi také ohrožením. Náboženskou moc v něm mají ti, kteří Ježíše nechali ukřižovat, a učedníci se bojí, že se jim může stát totéž. Jenže Pán přichází skrze jejich zavřené dveře právě z onoho vnějšího světa, který vnímají jako ohrožení. A první slova, která jim říká, jsou Pokoj vám.

 Myslím, že je právě tohle v dnešní době velmi aktuální. Všichni nějak cítíme, že náš svět je vykolejený, jako už dlouho nebyl. Je čím dál složitější; staré, letité jistoty se rozpadají před očima, na různých úrovních vnímáme ohromné a zdánlivě nepřekonatelné rozdělení mezi lidmi. V této situaci je pokušení vytvořit si paralelní svět jen s těmi, s nimiž si rozumíme, velké.

 Ježíš však přichází právě zvenčí, z onoho prostoru, jehož se učedníci bojí. A je Živý, i když má na těle své rány. Moc jeho lásky je silnější, než všechna možná nebezpečí tam venku. A svým učedníkům dává svého Ducha, který naplňuje celý svět. Učedníci se již nemusejí bát, mohou vyjít ze své bubliny do reálného světa – který sice není v pořádku, ale je již vykoupen a zachráněn.