22. neděle v mezidobí C 2022

 

1. ČTENÍ Sir 3,19-21.30-31(řec.17-18.20.28-29)

Čtení z knihy Sirachovcovy.

   Synu, dělej své práce v skromnosti, a budeš milován bohumilými lidmi. Čím jsi větší, tím. víc se pokořuj, a před Pánem nalezneš milost. Neboť veliká je moc Pána, je slaven pokornými lidmi.
   Pro ránu domýšlivce není uzdravení, neboť se v něm uchytilo ošklivé býlí. Rozumné srdce chápe poučné výroky, moudrý člověk touží po pozorných posluchačích.

Žl 68(67),4-5ac.6-7ab.10-11
Odp.: Bože, ve své dobrotě ses postaral o chudáka.

Spravedliví se radují, jásají před Bohem a veselí se v radosti. Zpívejte Bohu, velebte jeho jméno, jeho jméno je Hospodin.
Odp.
Otec sirotků, ochránce vdov je Bůh ve svém svatém příbytku. Bůh zjednává opuštěným domov, vězně vyvádí k šťastnému životu.
Odp.
Seslal jsi hojný déšť, Bože, na své dědictví, vzkřísils je, když zemdlelo. Usadilo se v něm tvoje stádce, ve své dobrotě ses postaral o chudáka, Bože!
Odp.

2. ČTENÍ Žd 12,18-19.22-24a

Čtení z listu Židům.

Bratři a sestry!
   Nepřistoupili jste k hmotné hoře, z které šlehal oheň a která byla zahalena mračnou temnotou a bouří, a při tom za zvuku trouby byly prohlášeny předpisy. Když to všechno Izraelité slyšeli, zdráhali se poslouchat a prosili, aby (Bůh) už k nim nemluvil.
   Vy však jste přistoupili k hoře Siónu a k městu živého Boha, k nebeskému Jeruzalému: ke vznešenému shromáždění obrovského množství andělů a k obci prvorozenců, kteří jsou zapsáni v nebi; (přistoupili jste) k soudci, Bohu všech, k duším spravedlivých, kteří už dosáhli cíle, a k Ježíši, prostředníku nové smlouvy.

EVANGELIUM Lk 14,1.7-14

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

   Když Ježíš přišel v sobotu do domu jednoho z předních farizeů, aby tam pojedl, dávali si na něj pozor.
   On si všiml, jak si hosté vybírají přední místa. Řekl jim tedy toto poučení: "Až budeš od někoho pozván na svatební hostinu, nesedej si na přední místo. Mohl by být od něho pozván někdo vzácnější než ty, a ten, kdo pozval tebe i jeho, by přišel a řekl ti: 'Uvolni mu místo!' Tu bys musel s hanbou zaujmout poslední místo.
   Ale když budeš pozván, jdi si sednout na poslední místo, takže až přijde ten, který tě pozval, řekne ti: 'Příteli, pojď si sednout dopředu!' To ti bude ke cti u všech, kteří budou s tebou u stolu. Neboť každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen."
   Svému hostiteli pak řekl: "Když strojíš oběd nebo večeři, nezvi své přátele, ani bratry, ani příbuzné, ani bohaté sousedy, aby tě snad také nepozvali, a tak by se ti dostalo odměny. Ale když strojíš hostinu, pozvi žebráky a mrzáky, chromé a slepé.
   A budeš blahoslavený, protože oni ti to nemají čím odplatit. Dostaneš však odměnu při vzkříšení spravedlivých."

 _________________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti,

Pán Ježíš nás všechny – děti i dospělé – může slovy dnešního evangelia přimět k přemýšlení, zda děláme dobré a správně věci z opravdové lásky, nebo pro něco jiného. Tak třeba pozvete kamaráda nebo kamarádku na narozeninovou oslavu; ale můžete to udělat vlastně proto, že až bude mít narozeniny zase on nebo ona, tak vás přece musí pozvat taky, jinak by to jemu nebo jí bylo přece trapné. Ale když toho kamaráda nebo kamarádku pozvete, a přitom vůbec nemyslíte na to, jestli vás pozve zase on nebo ona, tak to znamená, že ho nebo ji máte opravdu rádi.

 

Milí bratři a sestry,

Dnešní první čtení i evangelium mají velmi jasné hlavní téma - pokoru. Pokud bychom se však soustředili jen na ně, mohlo by z našeho zorného pole úplně vypadnout druhé čtení z listu Židům, které až tolik nehovoří o pokoře, ale spíše o poznání Boha a o setkání s ním.

Pasáž, kterou jsme slyšeli, pochází z druhé poloviny 12. kapitoly listu Židům; ta je uvozena větou Usilujte o pokoj se všemi a o svatost, bez které nikdo nespatří Pána. Verše 18 až 24, jež tvoří dnešní druhé čtení, jsou pak jakési srovnání dvou způsobů, jimiž můžeme Boha ‚spatřit‘, jak můžeme takové setkání prožít a zakusit. Zhruba řečeno je to ‚starozákonní‘ a ‚novozákonní‘ setkání.

Ono ‚starozákonní‘, které adresáti listu – křesťané ze židovství – velmi dobře znali, odkazuje k hoře Sinaji, kde se Mojžíš setkal s Hospodinem při exodu Božího lidu z Egypta do zaslíbené země. Bylo to setkání, které vyvolávalo hrůzu, a které vlastně ani nebylo pro každého: nikdo mimo Mojžíše se k hoře nemohl přiblížit, ani se jí nemohl dotknout, jinak by zemřel. Není vůbec divu, že se Izraelité, jak jsme slyšeli, zdráhali poslouchat a prosili, aby k nim Bůh už nemluvil.

Anonymní autor listu Židům pak – na dramatickém pozadí tohoto starozákonního výjevu – říká křesťanům ze židovství něco v tomto smyslu: Ale vy už nepřistupujete k hmotné hoře, ze které vycházejí hromy a blesky; pro vás už není setkání s Bohem něco, co má vyvolávat hrůzu, a z ní plynoucí otrockou poslušnost. Otrocká poslušnost si stejně nakonec přeje – ať už ve vztahu k Bohu nebo k lidským představeným – aby mi ten hrozný pán už konečně dal pokoj. Adresáti listu Židům si mají uvědomit, že jejich setkání s Bohem se odehrává v duchovním společenství všech shromážděných kolem Krista, na symbolické hoře Siónu, kde přebývá Ten, jenž je miluje a sjednal s nimi novou smlouvu skrze svou prolitou krev. Jako by chtěl autor listu sdělit: Už se nemusíte bát, už se nemusíte zdráhat slyšet Slovo, už si nemusíte přát, aby k vám Bůh už nemluvil, protože on je ve skutečnosti jiný, než jak se to jevilo dříve. Je to ozvěna slov čtvrté kapitoly prvního listu svatého Jana: Láska nezná strach; dokonalá láska strach zahání, vždyť strach působí muka, a kdo se bojí, nedošel dokonalosti v lásce.

 

21. neděle v mezidobí C 2022

 

1. ČTENÍ Iz 66,18-21

Čtení z knihy proroka Izaiáše.

Toto praví Hospodin:
   "Znám jejich skutky a jejich myšlenky. Přijdu, abych shromáždil všechny národy a jazyky. Přijdou a uzří mou slávu. Udělám na nich znamení a pošlu některé z těch, kdo se zachrání, k národům Taršíše, Putu, Ludu, Mešechu, Rošu, Tubalu, Javanu, k dálným ostrovům, které o mně neslyšely mluvit a neviděly mou slávu.
   Budou hlásat národům mou slávu. Přivedou všechny vaše bratry ze všech národů jako dar Hospodinu na koních, na vozech, na nosítkách, na mezcích a na velbloudech na mou svatou horu do Jeruzaléma - praví Hospodin - jako když synové Izraele přinášejí v čistých nádobách dary do Hospodinova domu. A také z nich si vezmu kněze a levity" - praví Hospodin.




Žl 117(116),1.2
Odp.: Jděte do celého světa a hlásejte evangelium.
nebo: Aleluja.

Chvalte Hospodina, všichni lidé, oslavujte ho, všechny národy.
Odp.
Neboť mocně vládne nad námi jeho milosrdenství a Hospodinova věrnost trvá navěky.
Odp.




2. ČTENÍ Žd 12,5-7.11-13

Čtení z listu Židům.

Bratři a sestry!
Pustili jste z hlavy, že Bůh vás povzbuzuje jako své syny:
'Když tě Pán vychovává, můj synu, neber to na lehkou váhu, ani neklesej na mysli, když tě kárá. Pán totiž trestá toho, koho má rád, a šlehá každého, koho uznává za svého syna.'
   V té kázni vytrvejte! Bůh s vámi jedná jako se svými dětmi. Vždyť kterého syna otec nekárá?
   Pokud ovšem taková přísná výchova trvá, nezdá se radostná, nýbrž bolestná, ale potom to nese těm, kdo tou školou prošli, ovoce míru, totiž spravedlnost. Posilněte proto ochablé ruce a klesající kolena. Připravte pro své kroky přímé stezky, aby se chromý úd nevymkl, ale spíše uzdravil.

EVANGELIUM Lk 13,22-30

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

   Ježíš se ubíral od města k městu, od vesnice k vesnici, učil a pokračoval v cestě do Jeruzaléma.
   Někdo se ho zeptal: "Pane, je málo těch, kdo budou spaseni?"
Řekl jim na to: "Usilujte o to, abyste vešli těsnými dveřmi! Říkám vám: Mnoho se jich bude snažit vejít, ale nebudou moci. Jakmile se pán domu zvedne a zavře dveře, a vy zůstanete venku a začnete tlouci na dveře a volat: 'Pane, otevři nám!', odpoví vám: 'Neznám vás, odkud jste.' Tu začnete říkat: 'Vždyť jsme s tebou jedli a pili a učil jsi u nás na ulicích!' Ale on vám odpoví: 'Nevím, odkud jste. Pryč ode mě, všichni jste páchali nepravosti!' Tam bude pláč a skřípění zubů, až uvidíte, jak Abrahám, Izák, Jakub a všichni proroci jsou v Božím království, ale vy budete vyhnáni ven. A přijdou od východu a od západu, od severu a od jihu a zaujmou místo u stolu v Božím království.
   Ano, jsou poslední, kteří budou prvními, a jsou první, kteří budou posledními.

 

________________________________________________________

 

Slůvko pro děti:

Milé děti,

Ve druhém čtení z listu Židům slyšíme slova, která se nám moc nelíbí: Pán trestá toho, koho má rád. Ale určitě máte zkušenost z vlastní rodiny: Víte, že vás tatínek a maminka mají rádi; ale to taky znamená, že vám nemohou všechno dovolit, nebo že vás někdy za něco potrestají. Nedělají to proto, že by vás neměli rádi. Dělají to proto, že kdyby vám všechno dovolili nebo všechno tolerovali, nebylo by to dobré pro vás.

 

Milí bratři a sestry

 V prvním čtení je výčet zemí, které pro lidi své doby znamenaly nejzazší konec země – například Taršíš bylo území dnešního jižního Španělska, západní konec Středozemního moře, a pro tehdejšího Izraelitu zároveň také konec světa. A do všech těchto zemí má proniknout Boží sláva. Je to obraz všeobjímající Boží náruče, spásné Boží vůle pro všechny lidi, nejen pro vyvolený národ. Nikdo nemá být vyloučen.

 V evangeliu ale zaznívá otázka, která jakoby výpověď prvního čtení zase relativizovala, Pane, je málo těch, kdo budou spaseni? Tato otázka rezonuje i v našem srdci. Nejde jenom o nás samé, jak říká svatý Pavel: Usilujte o svou spásu s bázní a třesením. Jde i o druhé lidi. Každý máme například někoho blízkého, který není věřící: přátele, spolupracovníky, blízké příbuzné. Mohou být lidsky velmi dobří, ale milost víry jim chybí. Jsou tak silnou součástí našeho života a naší vlastní identity, že si nedovedeme představit, jak bychom mohli bez nich jednou prožívat věčnou radost u Hospodina. Jednoduše řečeno ‚chyběli by nám v nebi‘.

 Křesťanstí myslitelé se v této věci nacházeli na velmi různých pozicích: od pesimismu svatého Augustina, který se obával, že většina lidí je massa damnata a spásy nedojde; až po dílo velkého teologa 20. století Hanse Urse von Balthasara Síla křesťanské naděje, v němž se přichází k naději na spásu všech. Církev tuto otázku nechává otevřenou: o nikom výslovně neříká, že nebyl spasen, ale možnost věčného zatracení je reálná.

 I Ježíš tuto otázku nechává bez přímé odpovědi. Ani ono ‚mnoho se jich bude snažit vejít, ale nebudou moci‘ není kategorické ‚nevejdou‘. Navíc jsou v Ježíšově odpovědi jen tři věty ve třetí osobě: jinak se obrací přímo k posluchačům: Usilujte o to, abyste vešli těsnými dveřmi. Ježíš neříká Někteří spaseni nebudou, ale Vy usilujte. Evangelní poselství tak nechce být statistickou předpovědí (stejně jako celé Písmo svaté nechce být učebnicí astrofyziky, biologie a historie), ale jde mu o osobní obrácení toho, kdo je slyší. Výpověď dnešního textu lze jinak vyjádřit slovy Jana Křtitele, která celé evangelium shrnují: Naplnil se čas a přiblížilo se nebeské království. Obraťte se a věřte evangeliu.

 Ježíš také sděluje důsledek neobrácení: ztrátu společenství s Bohem, věčnou samotu, věčné uzavření se do sebe (tam bude pláč a skřípění zubů). Toto varování je vždy adresováno každému jednotlivému člověku osobně. Ježíš neříká ‚nestarej se o spásu druhých‘ ale ‚nejprve ty sám hledej Boží království‘. Rozhodnutí o obrácení sebe sama musí každý udělat sám za sebe. Nikdo jiný než já sám mojí svobodou nevládne, ani Bůh ne. O tom, zda bude spasen či nikoli, rozhoduje každý sám ve své svobodě - druhému člověku mohu maximálně k obrácení pomoci, ale nic víc.

 V evangeliu ovšem zaznívá ještě etický rozměr obrácení: Jde nejen o přijetí Boží spásy, ale i o změnu života: Ve slovech těch, kteří nebyli přijati, ačkoli chtěli, nezaznívá ani stopa po pokání - domáhají se vstupu jakoby měli pocit, že na něj mají právo z titulu dlouholeté známosti. 'Vždyť jsme s tebou jedli a pili a učil jsi u nás na ulicích!‘ Ježíš ale říká Pryč ode mne, kdo jste páchali nepravosti.

 Na konci evangelia je pak tatáž výpověď, jako v prvním čtení: Přijdou od východu i západu, ze severu a z jihu. Kdyby záleželo jen na Bohu a nebyla by ve hře lidská svoboda, nebylo by o čem mluvit: Boží láska a jeho vůle spasit člověka se týká opravdu všech.

 

20. neděle v mezidobí C 2022

1. ČTENÍ Jer 38,4-6.8-10

Čtení z knihy proroka Jeremiáše.

   Úředníci řekli králi: "Ať je zabit tento člověk, neboť oslabuje ruce bojujícího mužstva, které zůstalo v tomto městě, i ruce všeho lidu, když k nim mluví takové řeči, protože nehledá tento člověk blaho tohoto lidu, ale jeho neštěstí."
   Král Sidkijáh řekl: "Hle, je ve vašich rukou" - neboť král proti nim nic nezmohl. Vzali tedy Jeremiáše a uvrhli ho do cisterny královského prince Malkijáha, která byla ve vězeňském dvoře; spustili Jeremiáše po provazech do cisterny, ve které nebyla voda, ale jen bahno; a Jeremiáš zapadl do bláta.
   Etiopan Ebedmelech vyšel z královského paláce a řekl králi: "Můj pane, králi, tito muži se dopustili zlého činu vším, co spáchali proti proroku Jeremiášovi, když ho vsadili do cisterny. Umře v ní hladem, neboť v městě už není chléb."
   Tu rozkázal král Etiopanu Ebedmelechovi: "Vezmi s sebou odtud tři muže a vytáhni proroka z cisterny, dřív než umře."



Žl 40(39),2.3.4.18
Odp.: Hospodine, na pomoc mí pospěš!

Pevně jsem doufal v Hospodina, on se ke mně sklonil a vyslyšel mé volání.
Odp.
Vytáhl mě z podzemní jámy, z bahnitého kalu, na skálu postavil mé nohy, dodal síly mým krokům.
Odp.
Novou píseň vložil mi do úst, chvalozpěv našemu Bohu. Mnozí to uvidí a nabudou úcty, budou doufat v Hospodina.
Odp.
Já jsem jen chudák a ubožák, ale Pán se o mě stará. Tys můj pomocník, můj zachránce: neprodlévej, můj Bože!
Odp.



2. ČTENÍ Žd 12,1-4

Čtení z listu Židům.

Bratři a sestry!
   Nesmírné je množství těch, kteří se na nás dívají! Odhoďme proto všecko, co by nás mohlo zatěžovat, všecko, co by nás mohlo rozptylovat, a vytrvale běžme o závod, který je nám určen. Mějme oči upřeny na Ježíše: od něho naše víra pochází a on ji vede k dokonalosti. Místo radosti, která se mu nabízela, vzal na sebe kříž a nic nedbal na urážky; nyní sedí po pravé straně Božího trůnu.
   Myslete na toho, který snesl, když mu hříšní lidé prudce odporovali, abyste neumdlévali a vnitřně neochabovali, Vždyť jste v boji proti hříchu ještě nekladli odpor až do krve.



EVANGELIUM Lk 12,49-53

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

Ježíš řekl svým učedníkům:
   "Oheň jsem přišel vrhnout na zem, a jak si přeji, aby už vzplanul! V křest mám být ponořen, a jak je mi úzko, než bude vykonán!
    Myslíte, že jsem přišel dát mír na zemi? Ne, říkám vám, ale rozdělení. Od nynějška totiž bude rozděleno pět lidí v jednom domě: tři proti dvěma a dva proti třem. Budou rozděleni otec proti synovi a syn proti otci, matka proti dceři a dcera proti matce, tchyně proti snaše a snacha proti tchyni."

_______________________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti,

Ve druhém čtení z listu Židům říká jeho autor, kterého neznáme jménem: Mějme oči upřeny na Ježíše: od něho naše víra pochází a on ji vede k dokonalosti. Je to hodně důležitá věta. Každý máme nějaké životní vzory, které se snažíme nějak napodobovat: třeba někdo, kdo hraje hokej, má jako vzor takového Jardu Jágra. My jsme křesťané; to znamená ti, kteří patří Kristu. A tak na něj máme hledět – tedy poznávat ho čtením evangelií a modlitbou, a snažit se být jako on.  

 

Milí bratři a sestry,

Ježíšova závěrečná slova z dnešního úryvku evangelia znějí do dnešní doby trochu jako provokace. Když je slyšíme, možná nás napadne, že přece různých rozdělení mezi lidmi, ve společnosti, v církvi i mezi celými národy je už dost, a že by bylo mnohem lepší, aby Ježíš skutečně přinesl na zemi mír.

Jenže ono rozdělení, o němž Pán mluví, není samozřejmě cílem jeho příchodu a jeho učení. Otcova vůle se světem a člověkem je zřejmá: mír a jednota mezi všemi jeho dětmi.  Svatý Pavel píše křesťanům do Efezu tato slova, která hovoří jasně: Nyní však, protože jste spojeni s Kristem Ježíšem, vy, kteří jste kdysi byli vzdálení, stali jste se blízkými Kristovou krví. Jen on je náš pokoj: obě dvě části (židy i pohany) spojil v jedno a zboural přehradu, která je dělila, když na svém těle zrušil (příčinu) nepřátelství, která (záležela) v Zákoně s jeho příkazy a ustanoveními. Tak vytvořil ve své osobě z těchto dvou (částí) jediného nového člověka, a tím zjednal pokoj.

Rozdělení, o němž Pán hovoří v dnešním evangeliu, je jakýsi vedlejší účinek jeho kázání. Je důsledkem rozpolcenosti našeho srdce, která se projeví vždy, když jsme s Ježíšovým slovem konfrontováni. Přijímat je není snadné: Ježíšovo slovo nás stále usvědčuje z naší prostřednosti, vlažnosti, egoismu, lpění na nedůležitých věcech; a zejména z naší malé lásky vůči němu. Máme někdy pokušení si říkat totéž, co Ježíšovi posluchači v šesté kapitole Janova evangelia, poté, co Ježíš hovořil o Eucharistii: To je tvrdá řeč! Kdopak to má poslouchat? A tak někdy Slovo pouštíme jedním uchem tam a druhým ven; nebo – začne-li nás obtěžovat až příliš – se mu můžeme postavit přímo na odpor; tak jako jeruzalémští úředníci z prvního čtení, kteří se chtěli zbavit nepohodlného Jeremiášova kázání likvidací proroka.

Možná by, milí bratři a sestry, stačilo trochu více víry, že pokud Ježíšovo slovo opravdu přijmeme, neublíží nám a ani nás o nic neobere; že je to opravdu cesta k plnosti života a lásky. Vrátíme-li se ještě jednou k onomu místu v šesté kapitole evangelia podle Jana, můžeme si připomenout dialog Ježíše a Petra poté, co se mnoho pohoršených učedníků rozhodlo Ježíše již nenásledovat. Ježíš se ptá svých Dvanácti: I vy chcete odejít? A Petr za všechny odpovídá: Pane, ke komu bychom šli? Ty máš slova věčného života.