21. neděle v mezidobí C 2022

 

1. ČTENÍ Iz 66,18-21

Čtení z knihy proroka Izaiáše.

Toto praví Hospodin:
   "Znám jejich skutky a jejich myšlenky. Přijdu, abych shromáždil všechny národy a jazyky. Přijdou a uzří mou slávu. Udělám na nich znamení a pošlu některé z těch, kdo se zachrání, k národům Taršíše, Putu, Ludu, Mešechu, Rošu, Tubalu, Javanu, k dálným ostrovům, které o mně neslyšely mluvit a neviděly mou slávu.
   Budou hlásat národům mou slávu. Přivedou všechny vaše bratry ze všech národů jako dar Hospodinu na koních, na vozech, na nosítkách, na mezcích a na velbloudech na mou svatou horu do Jeruzaléma - praví Hospodin - jako když synové Izraele přinášejí v čistých nádobách dary do Hospodinova domu. A také z nich si vezmu kněze a levity" - praví Hospodin.




Žl 117(116),1.2
Odp.: Jděte do celého světa a hlásejte evangelium.
nebo: Aleluja.

Chvalte Hospodina, všichni lidé, oslavujte ho, všechny národy.
Odp.
Neboť mocně vládne nad námi jeho milosrdenství a Hospodinova věrnost trvá navěky.
Odp.




2. ČTENÍ Žd 12,5-7.11-13

Čtení z listu Židům.

Bratři a sestry!
Pustili jste z hlavy, že Bůh vás povzbuzuje jako své syny:
'Když tě Pán vychovává, můj synu, neber to na lehkou váhu, ani neklesej na mysli, když tě kárá. Pán totiž trestá toho, koho má rád, a šlehá každého, koho uznává za svého syna.'
   V té kázni vytrvejte! Bůh s vámi jedná jako se svými dětmi. Vždyť kterého syna otec nekárá?
   Pokud ovšem taková přísná výchova trvá, nezdá se radostná, nýbrž bolestná, ale potom to nese těm, kdo tou školou prošli, ovoce míru, totiž spravedlnost. Posilněte proto ochablé ruce a klesající kolena. Připravte pro své kroky přímé stezky, aby se chromý úd nevymkl, ale spíše uzdravil.

EVANGELIUM Lk 13,22-30

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

   Ježíš se ubíral od města k městu, od vesnice k vesnici, učil a pokračoval v cestě do Jeruzaléma.
   Někdo se ho zeptal: "Pane, je málo těch, kdo budou spaseni?"
Řekl jim na to: "Usilujte o to, abyste vešli těsnými dveřmi! Říkám vám: Mnoho se jich bude snažit vejít, ale nebudou moci. Jakmile se pán domu zvedne a zavře dveře, a vy zůstanete venku a začnete tlouci na dveře a volat: 'Pane, otevři nám!', odpoví vám: 'Neznám vás, odkud jste.' Tu začnete říkat: 'Vždyť jsme s tebou jedli a pili a učil jsi u nás na ulicích!' Ale on vám odpoví: 'Nevím, odkud jste. Pryč ode mě, všichni jste páchali nepravosti!' Tam bude pláč a skřípění zubů, až uvidíte, jak Abrahám, Izák, Jakub a všichni proroci jsou v Božím království, ale vy budete vyhnáni ven. A přijdou od východu a od západu, od severu a od jihu a zaujmou místo u stolu v Božím království.
   Ano, jsou poslední, kteří budou prvními, a jsou první, kteří budou posledními.

 

________________________________________________________

 

Slůvko pro děti:

Milé děti,

Ve druhém čtení z listu Židům slyšíme slova, která se nám moc nelíbí: Pán trestá toho, koho má rád. Ale určitě máte zkušenost z vlastní rodiny: Víte, že vás tatínek a maminka mají rádi; ale to taky znamená, že vám nemohou všechno dovolit, nebo že vás někdy za něco potrestají. Nedělají to proto, že by vás neměli rádi. Dělají to proto, že kdyby vám všechno dovolili nebo všechno tolerovali, nebylo by to dobré pro vás.

 

Milí bratři a sestry

 V prvním čtení je výčet zemí, které pro lidi své doby znamenaly nejzazší konec země – například Taršíš bylo území dnešního jižního Španělska, západní konec Středozemního moře, a pro tehdejšího Izraelitu zároveň také konec světa. A do všech těchto zemí má proniknout Boží sláva. Je to obraz všeobjímající Boží náruče, spásné Boží vůle pro všechny lidi, nejen pro vyvolený národ. Nikdo nemá být vyloučen.

 V evangeliu ale zaznívá otázka, která jakoby výpověď prvního čtení zase relativizovala, Pane, je málo těch, kdo budou spaseni? Tato otázka rezonuje i v našem srdci. Nejde jenom o nás samé, jak říká svatý Pavel: Usilujte o svou spásu s bázní a třesením. Jde i o druhé lidi. Každý máme například někoho blízkého, který není věřící: přátele, spolupracovníky, blízké příbuzné. Mohou být lidsky velmi dobří, ale milost víry jim chybí. Jsou tak silnou součástí našeho života a naší vlastní identity, že si nedovedeme představit, jak bychom mohli bez nich jednou prožívat věčnou radost u Hospodina. Jednoduše řečeno ‚chyběli by nám v nebi‘.

 Křesťanstí myslitelé se v této věci nacházeli na velmi různých pozicích: od pesimismu svatého Augustina, který se obával, že většina lidí je massa damnata a spásy nedojde; až po dílo velkého teologa 20. století Hanse Urse von Balthasara Síla křesťanské naděje, v němž se přichází k naději na spásu všech. Církev tuto otázku nechává otevřenou: o nikom výslovně neříká, že nebyl spasen, ale možnost věčného zatracení je reálná.

 I Ježíš tuto otázku nechává bez přímé odpovědi. Ani ono ‚mnoho se jich bude snažit vejít, ale nebudou moci‘ není kategorické ‚nevejdou‘. Navíc jsou v Ježíšově odpovědi jen tři věty ve třetí osobě: jinak se obrací přímo k posluchačům: Usilujte o to, abyste vešli těsnými dveřmi. Ježíš neříká Někteří spaseni nebudou, ale Vy usilujte. Evangelní poselství tak nechce být statistickou předpovědí (stejně jako celé Písmo svaté nechce být učebnicí astrofyziky, biologie a historie), ale jde mu o osobní obrácení toho, kdo je slyší. Výpověď dnešního textu lze jinak vyjádřit slovy Jana Křtitele, která celé evangelium shrnují: Naplnil se čas a přiblížilo se nebeské království. Obraťte se a věřte evangeliu.

 Ježíš také sděluje důsledek neobrácení: ztrátu společenství s Bohem, věčnou samotu, věčné uzavření se do sebe (tam bude pláč a skřípění zubů). Toto varování je vždy adresováno každému jednotlivému člověku osobně. Ježíš neříká ‚nestarej se o spásu druhých‘ ale ‚nejprve ty sám hledej Boží království‘. Rozhodnutí o obrácení sebe sama musí každý udělat sám za sebe. Nikdo jiný než já sám mojí svobodou nevládne, ani Bůh ne. O tom, zda bude spasen či nikoli, rozhoduje každý sám ve své svobodě - druhému člověku mohu maximálně k obrácení pomoci, ale nic víc.

 V evangeliu ovšem zaznívá ještě etický rozměr obrácení: Jde nejen o přijetí Boží spásy, ale i o změnu života: Ve slovech těch, kteří nebyli přijati, ačkoli chtěli, nezaznívá ani stopa po pokání - domáhají se vstupu jakoby měli pocit, že na něj mají právo z titulu dlouholeté známosti. 'Vždyť jsme s tebou jedli a pili a učil jsi u nás na ulicích!‘ Ježíš ale říká Pryč ode mne, kdo jste páchali nepravosti.

 Na konci evangelia je pak tatáž výpověď, jako v prvním čtení: Přijdou od východu i západu, ze severu a z jihu. Kdyby záleželo jen na Bohu a nebyla by ve hře lidská svoboda, nebylo by o čem mluvit: Boží láska a jeho vůle spasit člověka se týká opravdu všech.