20. neděle v mezidobí C 2022

1. ČTENÍ Jer 38,4-6.8-10

Čtení z knihy proroka Jeremiáše.

   Úředníci řekli králi: "Ať je zabit tento člověk, neboť oslabuje ruce bojujícího mužstva, které zůstalo v tomto městě, i ruce všeho lidu, když k nim mluví takové řeči, protože nehledá tento člověk blaho tohoto lidu, ale jeho neštěstí."
   Král Sidkijáh řekl: "Hle, je ve vašich rukou" - neboť král proti nim nic nezmohl. Vzali tedy Jeremiáše a uvrhli ho do cisterny královského prince Malkijáha, která byla ve vězeňském dvoře; spustili Jeremiáše po provazech do cisterny, ve které nebyla voda, ale jen bahno; a Jeremiáš zapadl do bláta.
   Etiopan Ebedmelech vyšel z královského paláce a řekl králi: "Můj pane, králi, tito muži se dopustili zlého činu vším, co spáchali proti proroku Jeremiášovi, když ho vsadili do cisterny. Umře v ní hladem, neboť v městě už není chléb."
   Tu rozkázal král Etiopanu Ebedmelechovi: "Vezmi s sebou odtud tři muže a vytáhni proroka z cisterny, dřív než umře."



Žl 40(39),2.3.4.18
Odp.: Hospodine, na pomoc mí pospěš!

Pevně jsem doufal v Hospodina, on se ke mně sklonil a vyslyšel mé volání.
Odp.
Vytáhl mě z podzemní jámy, z bahnitého kalu, na skálu postavil mé nohy, dodal síly mým krokům.
Odp.
Novou píseň vložil mi do úst, chvalozpěv našemu Bohu. Mnozí to uvidí a nabudou úcty, budou doufat v Hospodina.
Odp.
Já jsem jen chudák a ubožák, ale Pán se o mě stará. Tys můj pomocník, můj zachránce: neprodlévej, můj Bože!
Odp.



2. ČTENÍ Žd 12,1-4

Čtení z listu Židům.

Bratři a sestry!
   Nesmírné je množství těch, kteří se na nás dívají! Odhoďme proto všecko, co by nás mohlo zatěžovat, všecko, co by nás mohlo rozptylovat, a vytrvale běžme o závod, který je nám určen. Mějme oči upřeny na Ježíše: od něho naše víra pochází a on ji vede k dokonalosti. Místo radosti, která se mu nabízela, vzal na sebe kříž a nic nedbal na urážky; nyní sedí po pravé straně Božího trůnu.
   Myslete na toho, který snesl, když mu hříšní lidé prudce odporovali, abyste neumdlévali a vnitřně neochabovali, Vždyť jste v boji proti hříchu ještě nekladli odpor až do krve.



EVANGELIUM Lk 12,49-53

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

Ježíš řekl svým učedníkům:
   "Oheň jsem přišel vrhnout na zem, a jak si přeji, aby už vzplanul! V křest mám být ponořen, a jak je mi úzko, než bude vykonán!
    Myslíte, že jsem přišel dát mír na zemi? Ne, říkám vám, ale rozdělení. Od nynějška totiž bude rozděleno pět lidí v jednom domě: tři proti dvěma a dva proti třem. Budou rozděleni otec proti synovi a syn proti otci, matka proti dceři a dcera proti matce, tchyně proti snaše a snacha proti tchyni."

_______________________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti,

Ve druhém čtení z listu Židům říká jeho autor, kterého neznáme jménem: Mějme oči upřeny na Ježíše: od něho naše víra pochází a on ji vede k dokonalosti. Je to hodně důležitá věta. Každý máme nějaké životní vzory, které se snažíme nějak napodobovat: třeba někdo, kdo hraje hokej, má jako vzor takového Jardu Jágra. My jsme křesťané; to znamená ti, kteří patří Kristu. A tak na něj máme hledět – tedy poznávat ho čtením evangelií a modlitbou, a snažit se být jako on.  

 

Milí bratři a sestry,

Ježíšova závěrečná slova z dnešního úryvku evangelia znějí do dnešní doby trochu jako provokace. Když je slyšíme, možná nás napadne, že přece různých rozdělení mezi lidmi, ve společnosti, v církvi i mezi celými národy je už dost, a že by bylo mnohem lepší, aby Ježíš skutečně přinesl na zemi mír.

Jenže ono rozdělení, o němž Pán mluví, není samozřejmě cílem jeho příchodu a jeho učení. Otcova vůle se světem a člověkem je zřejmá: mír a jednota mezi všemi jeho dětmi.  Svatý Pavel píše křesťanům do Efezu tato slova, která hovoří jasně: Nyní však, protože jste spojeni s Kristem Ježíšem, vy, kteří jste kdysi byli vzdálení, stali jste se blízkými Kristovou krví. Jen on je náš pokoj: obě dvě části (židy i pohany) spojil v jedno a zboural přehradu, která je dělila, když na svém těle zrušil (příčinu) nepřátelství, která (záležela) v Zákoně s jeho příkazy a ustanoveními. Tak vytvořil ve své osobě z těchto dvou (částí) jediného nového člověka, a tím zjednal pokoj.

Rozdělení, o němž Pán hovoří v dnešním evangeliu, je jakýsi vedlejší účinek jeho kázání. Je důsledkem rozpolcenosti našeho srdce, která se projeví vždy, když jsme s Ježíšovým slovem konfrontováni. Přijímat je není snadné: Ježíšovo slovo nás stále usvědčuje z naší prostřednosti, vlažnosti, egoismu, lpění na nedůležitých věcech; a zejména z naší malé lásky vůči němu. Máme někdy pokušení si říkat totéž, co Ježíšovi posluchači v šesté kapitole Janova evangelia, poté, co Ježíš hovořil o Eucharistii: To je tvrdá řeč! Kdopak to má poslouchat? A tak někdy Slovo pouštíme jedním uchem tam a druhým ven; nebo – začne-li nás obtěžovat až příliš – se mu můžeme postavit přímo na odpor; tak jako jeruzalémští úředníci z prvního čtení, kteří se chtěli zbavit nepohodlného Jeremiášova kázání likvidací proroka.

Možná by, milí bratři a sestry, stačilo trochu více víry, že pokud Ježíšovo slovo opravdu přijmeme, neublíží nám a ani nás o nic neobere; že je to opravdu cesta k plnosti života a lásky. Vrátíme-li se ještě jednou k onomu místu v šesté kapitole evangelia podle Jana, můžeme si připomenout dialog Ježíše a Petra poté, co se mnoho pohoršených učedníků rozhodlo Ježíše již nenásledovat. Ježíš se ptá svých Dvanácti: I vy chcete odejít? A Petr za všechny odpovídá: Pane, ke komu bychom šli? Ty máš slova věčného života.