26. neděle v mezidobí A 2026         

1. ČTENÍ Ez 18,25-28

Čtení z knihy proroka Ezechiela.

Toto praví Hospodin:
    "Říkáte: 'Pán nejedná správně!' Slyšte tedy, izraelský dome! Je to mé jednání, které není správné, nebo spíš vaše? jestliže spravedlivý opustí svou spravedlnost a páchá nepravost a zemře, zemře pro nepravost, které se dopustil.
    Jestliže se však zločinec odvrátí od svých zlých skutků, které spáchal, a jedná podle práva a spravedlnosti, sám sebe zachrání. Neboť proto, že se bál a odvrátil od všech svých nepravostí, které spáchal, jistě bude živ a nezemře."



Žl 25 (24), 4-5. 6-7. 8-9 Odp.: 6a
Odp.: Rozpomeň se, Hospodine, na své slitování.

Ukaž mi své cesty, Hospodine, a pouč mě o svých stezkách. Veď mě ve své pravdě a uč mě, neboť ty jsi Bůh, můj spasitel, nepřestávám v tebe důvěřovat.
Odp.
Rozpomeň se, Hospodine, na své slitování, na své milosrdenství, které trvá věčně. Nemysli na hříchy mého mládí, na má provinění, pamatuj na mě ve svém milosrdenství pro svou dobrotivost, Hospodine!
Odp.
Hospodin je dobrý a dokonalý, proto ukazuje hříšníkům cestu. Pokorné vede k správnému jednání, pokorné učí své cestě.
Odp.



2. ČTENÍ Flp 2,1-11

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Filipanům.

Bratři a sestry!
    Jestliže je u vás trochu křesťanské snahy druhé těšit, trochu láskyplného povzbuzení, nějaké duchovní společenství a trochu srdečné účasti, dovršte mou radost tím, že budete stejně smýšlet, že vás bude všechny pojit jedna láska, že budete svorní a jednomyslní. Nic nedělejte z hašteřivosti nebo touhy po prázdné slávě, ale z pokory ať každý z vás pokládá druhého za lepšího, než je sám. Nikdo z vás ať nehledí jenom na vlastní prospěch, ale i na prospěch druhých.
    Mějte v sobě to smýšlení, jaké měl Kristus Ježíš: ačkoli má božskou přirozenost, nic nelpěl na tom, že je rovný Bohu, ale sám sebe se zřekl, vzal na sebe přirozenost služebníka a stal se jako jeden z lidí. Navenek byl jako každý jiný člověk, ponížil se a byl poslušný až k smrti, a to k smrti na kříži. Proto ho také Bůh povýšil a dal mu Jméno nad každé jiné jméno, takže při Ježíšově jménu musí pokleknout každé koleno na nebi, na zemi i v podsvětí a každý jazyk musí k slávě Boha Otce vyznat: Ježíš Kristus je Pán.



EVANGELIUM Mt 21,28-32

Slova svatého evangelia podle Matouše.

Ježíš řekl velekněžím a starším lidu:
    "Co soudíte o tomto případu: Jeden člověk měl dva syny. Přistoupil k prvnímu a řekl mu: 'Synu, jdi dnes pracovat na vinici.' On odpověděl: 'Mně se nechce', ale potom toho litoval, a přece šel. Přistoupil k druhému a řekl totéž. Ten odpověděl: 'Ano, pane', ale nešel. Který z těch dvou vykonal otcovu vůli?"
    Odpověděli mu: "Ten první."
    Ježíš jim řekl: "Amen, pravím vám: Celníci a nevěstky vás předcházejí do Božího království. Přišel k vám Jan, aby vám ukázal správnou cestu, ale neuvěřili jste mu. Celníci však a nevěstky mu uvěřili. Vy jste to viděli, a přece ani potom jste se nezměnili a neuvěřili jste mu."

________________________________________________________ 

Slůvko pro děti:

Milé děti,

 Co myslíte, proč si asi ten první syn rozmyslel to svoje Mně se nechce? Přestalo se mu nechtít, dostal z ničeho nic najednou velkou chuť do práce? To asi ne. Slyšeli jsme ale, že toho, co tátovi řekl, litoval. Protože si asi uvědomil, že tatínek ho má rád, že se o něho vždycky dobře staral, a že by možná musel na tu vinici jít pracovat sám, i když už nemá tolik sil jako on sám. A právě tohle mu určitě pomohlo k tomu, aby se zvedl a šel udělat to, o co ho táta požádal.

 

Milí bratři a sestry,

 Pokud bychom oba dva syny z dnešního krátkého podobenství hodnotili jen podle jejich první reakce na otcovu žádost: Synu, jdi dnes pracovat na vinici, měli bychom je okamžitě zaškatulkované. Toho, jenž řekl Mně se nechce, bychom bez druhé půlky věty ihned zařadili do kategorie lenochů, rozmazlených fracků, kterým se nic nechce a ještě jsou drzí na rodiče. A toho druhého, s jeho přeuctivou odpovědí (všimněme si dobře, že neříká Ano, tatínku nebo Ano, otče, ale Ano, pane, skoro jako když voják odpovídá veliteli nebo služebník svému pánu) bychom zase mohli hned a bez rozmyslu považovat za vzorňáka, za někoho, kdo má podle čtvrtého Božího přikázání svého otce ve veliké úctě, kdo je absolutně poslušný a kdo se žádné práce nebojí. Jenže to všechno je jen zdání, první dojem; jak se hned ukáže, naprosto falešný.

 Ježíš, poté co pronese toto krátké podobenství, naprosto otevřeně a velmi svobodně vmete do tváře velekněží a starších lidu následující šokující větu: Celníci a nevěstky vás předcházejí do Božího království. Tím je okamžitě identifikuje s oním druhým synem z podobenství - s tím, jehož všichni mají za spravedlivého, za toho, který vždy a za každých okolností plní Boží svatou vůli, tak jak je obsažena v Mojžíšově Zákoně; jenže všechno je ve skutečnosti úplně jinak.

 Čtu zrovna novou knížku esejů Očima křesťana od známého salesiánského kněze Michaela Martinka. Mimo jiné v ní vydává svědectví o své dlouholeté práci vězeňského kaplana. Také o tom, jak mají blízko k Bohu ti, o nichž by to většina z nás - co sami sebe považujeme za slušné a spořádané lidi a křesťany - vůbec neřekla. Cituji jednu pasáž z této knížky, z kapitoly Naposledy ve věznici:

 A snad ještě jedna vězeňská zkušenost - možná ta nejdůležitější: lidé v těžkých situacích potřebuji Boha mnohem víc než ti, kterým se žije dobře.  Nějakým svým způsobem ho hledá skoro každý vězeň. Třeba jeden, který se do vězení opakované vrací, přitom ale upřímné v Boha věří, dokonce čte Bibli a rád na celách otevírá diskuse o víře. Uvědomuje si však svou slabost: 'Já se opravdu snažím, pane kaplane, já se modlím, aby mně Bůh dával sílu. Ale jak to do mě vjelo, tak jsem se neovládl a tomu chlápkovi jsem rozbil hubu. Hned jsem toho litoval, ale už bylo pozdě... Já vím, že jsem darebák, ale i tomu darebákovi na kříži Pán Ježíš odpustil, tak snad se slituje i nade mnou!'

 První syn z podobenství sice řekl Mně se nechce, ale pak toho litoval a šel. Možná mu ta práce moc nešla, možná by jeho vzorný bratr udělal víc a za kratší čas. Jenže on litoval svého postoje, protože si uvědomil, jak je otec k němu laskavý a dobrý, a šel - zatímco ten druhý nikoli. Celníci a nevěstky - na rozdíl od učitelů Zákona -  uvěřili Janu Křtiteli, který jim ukázal cestu. Skrze něj uvěřili, že je někdo, kdo je má rád i s jejich slabosti a jejich životním stylem, který většina zdánlivě spravedlivých považuje za jeden jediný do nebe volající hřích. Proto také tyto takzvaně spravedlivé předcházejí do Božího království.

 

 

 

25. neděle v mezidobí A 2026   

 

1. ČTENÍ Iz 55, 6-9

Čtení z knihy proroka Izaiáše.

Hledejte Hospodina, když je možné ho najít, vzývejte ho, když je blízko! Ať přestane bezbožník hřešit, zločinec ať změní své smýšlení; ať se obrátí k Hospodinu, a on se nad ním smiluje, k našemu Bohu, který mnoho odpouští.
Mé myšlenky nejsou myšlenky vaše ani vaše chování není podobné mému - praví Hospodin. O kolik totiž převyšují nebesa zemi, o to se liší mé chování od vašeho chování, mé myšlení od myšlení vašeho.



Žl 145 ( 144 ), 2-3. 8-9. 17-18 Odp.: 18a
Odp.: Blízko je Hospodin všem, kdo ho vzývají.

Každý den tě, Bože, budu velebit a chválit tvé jméno po všechny věky. Veliký je Hospodin a veškeré chvály hodný, jeho velikost je nevystižná.
Odp.
Milosrdný a milostivý je Hospodin, shovívavý a plný lásky. Dobrotivý je Hospodin ke všem a soucit má se všemi svými tvary.
Odp.
Spravedlivý je Hospodin ve všech svých cestách a svatý ve všech svých činech. Blízko je Hospodin všem, kdo ho vzývají, všem, kdo ho vzývají upřímně.
Odp.



ČTENÍ Flp 1, 20c-24. 27a

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Filipanům.

Bratři a sestry!
    Budu moci oslavit na sobě Krista, ať svým životem, ať svou smrtí. Vždyť pro mě život je Kristus a smrt ziskem. Avšak kdybych tady žil dál, mohl bych ještě s užitkem pracovat. A proto nevím, co bych měl volit.
    Přitahuje mě totiž obojí: mám touhu zemřít a být s Kristem - a to je věc mnohem, mnohem lepší; ale pro vás je zase nutnější, abych zůstal ještě na živu.
    Jen se chovejte tak, jak to odpovídá Kristovu evangeliu.

EVANGELIUM Mt 20,1-16a

Slova svatého evangelia podle Matouše.

Ježíš řekl svým učedníkům toto podobenství:
    "Nebeské království je podobné hospodáři, který vyšel časně zrána najmout dělníky na svou vinici. Smluvil s dělníky denár na den a poslal je na vinici. Když vyšel kolem devíti hodin, viděl jiné, jak stojí nečinně na trhu. Řekl jim: 'Jděte i vy na mou vinici a dám vám, co bude spravedlivé.' A šli. Kolem dvanácti a tří hodin odpoledne vyšel znovu a udělal to zrovna tak.
    Vyšel kolem pěti hodin a našel jiné, jak tam stojí, a řekl jim: 'Co tu celý den nečinně stojíte?' Odpověděli mu: 'Nikdo nás nenajal.' Řekl jim: 'Jděte i vy na mou vinici!'
    Když nastal večer, řekl pán vinice svému správci: 'Zavolej dělníky a vyplať jim mzdu, začni od posledních k prvním.' Přišli ti, kdo nastoupili kolem pěti odpoledne, a dostali po denáru. Když přišli první, mysleli, že dostanou víc, ale i oni dostali po denáru.
    Vzali ho, ale reptali proti hospodáři: 'Tady ti poslední pracovali jedinou hodinu, a dals jim zrovna tolik co nám, kteří jsme nesli tíhu dne i horko.' On však jednomu z nich odpověděl: 'Příteli, nekřivdím ti. Nesmluvil jsi se mnou denár? Vezmi si, co ti patří, a jdi. Chci však i tomuhle poslednímu dát jako tobě. Nesmím s tím, co je moje, dělat; co chci? Anebo závidíš, že jsem dobrý?' 

_____________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti,

Dnešní evangelium tu máme zase moc hezky znázorněné biblickými postavičkami. Dělník, který pracoval celý den, si bere od pána vinice svůj dohodnutý jeden denár, ale zároveň ukazuje na jiného dělníka, který pracoval mnohem kratší dobu, ale dostal stejně jako on sám. Myslel si, že je to nespravedlivé. Myslíte si taky, děti, že to je nespravedlivé? Kdyby ten denár byl opravdu jenom mzda za vykonanou práci, bylo by to rozhodně nespravedlivé. Jenže když bychom ho chápali jako dar, pak je to úplně něco jiného.

Podobenství o dělnících na vinici nám tedy může sdělit i to, že náš život je především Boží dar - a až potom to, co z něj utvoříme my sami našimi vlastními silami.

 

Milí bratři a sestry,

 V této promluvě naváži na myšlenku, o níž jsem se s vámi snažil podělit minulou neděli, vzhledem k evangelnímu podobenství o dvou dlužnících. Zamýšleli jsme se společně nad tím, jaké je naše základní životní naladění a nakolik v něm dominuje  pocit vděčnosti vůči dobrému Bohu, který nám stále odpouští a stále nám dává novou šanci – pocit, jenž nás pak také vede k dobrotě a velkorysosti vůči druhým.

Podobenství o dělnících na vinici nás může v tomto ohledu inspirovat ještě k trochu obecnější úvaze: nakolik vnímám, že můj život je především a hlavně dar Boží lásky, a až na druhém místě to, co je můj vlastní projekt, tedy jak si svůj život utvářím sám?

Dělníci, které pán vinice najal hned ráno, sami sebe jistě považují za schopné se o sebe dobře postarat. Dnes bychom řekli, že se dokáží dobře prodat. Na místo na tržišti, kde se dělníci najímali, se dostavili brzo; přivstali si, aby tam byli včas a uspěli v konkurenci ostatních. Pokud si ono místo představíme jako typický orientální bazar (kde námezdní dělníci prodávají svou pracovní sílu, jako jiní třeba ovoce, ryby nebo hrnčířské výrobky), můžeme si také dost dobře představit, jak vystavují na odiv své schopnosti; jak hlasitě vykřikují, že za den očešou víc hroznů než jiní nebo jak jsou odolní vůči pražícímu slunci, takže nebudou potřebovat polední pauzu.  A když je pán vinice hned ráno najme, je to potvrzení jejich schopnosti dobře pracovat, vydělat si peníze a zabezpečit sebe i svou rodinu. (Jeden denár za den práce byla přitom obvyklá taxa, za kterou se dělníci v Ježíšově době najímali). Dělníci poslední hodiny jsou nepochybně v očích těch prvních loseři, neschopní nemakačenkové, kteří se na tržišti celý den poflakovali; a pán vinice se nad nimi vlastně slitoval, aby neumřeli hlady.

Jenže na konci dne dá pán vinice celodenní mzdu úplně všem, a to je pro dělníky, kteří pracovali celý den, skandál a nespravedlnost: Tady ti poslední pracovali jedinou hodinu, a dals jim zrovna tolik co nám, kteří jsme nesli tíhu dne i horko! V hospodářově odpovědi se však vyjevuje smysl celého podobenství: Chci však i tomuhle poslednímu dát jako tobě. Nesmím s tím, co je moje, dělat, co chci? Anebo závidíš, že jsem dobrý?

Dobrý Bůh si s tím, co je jeho vlastní - tedy plnost Života a Lásky - dělá, co chce: rozdává to svobodně a všem, nezávisle na jejich výkonu. Napadla mne v téhle souvislosti část Ježíšovy řeči o dobrém pastýři z desáté kapitoly evangelia podle Jana, s podobnou výpovědí jako podobenství o dělnících na vinici:  Zloděj přichází, jen aby kradl, zabíjel a působil zkázu. Já jsem přišel, aby měly život a aby ho měly v hojnosti. Já jsem pastýř dobrý! Dobrý pastýř dává za ovce svůj život. Kdo je najatý za mzdu a není pastýř a jemuž ovce nepatří, (jak) vidí přicházet vlka, opouští ovce a dává se na útěk ‒ a vlk je uchvacuje a rozhání. Zloděj bere, co není jeho. Najatý za mzdu je na tom o krůček lépe, dostal se alespoň na úroveň toho, co je spravedlivé: udělá svou práci, dostane za ni zaplaceno a nic víc jej nezajímá. Dobrý Pastýř ovšem z lásky dává svůj život, aby jej měly i jeho ovečky.

V atmosféře současné doby je obtížné chápat náš život především jako Boží dar; stále je nám opakováno, že si svůj život musíme utvářet a řídit sami, že musíme pracovat na tom, abychom byli krásní, bohatí a úspěšní, ať již v čemkoli - neboť to od nás všichni čekají. A pokud v tom neuspějeme, náš život jako by ztrácel smysl. Nedávno jsem na Českém rozhlase slyšel reportáž o vysoké míře sebevražednosti v Jižní Koreji, zemi extrémně orientované na vzdělání, profesní úspěch a výkon. Nakonec se tam ovšem řešilo hlavně to, jak zabezpečit jistý vysoký most v hlavním městě Soulu - mezi sebevrahy oblíbený - aby rozhodnutí vzít si život bylo pokud možno technicky nerealizovatelné. Jakoby se s kořeny tohoto fenoménu vlastně nedalo nic dělat.

Podobenství o dělnících na vinici je pro nás tedy silným připomenutím, že náš život má smysl sám o sobě, nezávisle na jeho okolnostech. Že je to především a zejména dar Boží lásky, velkorysosti a dobroty.

 

24. neděle v mezidobí A 2026        

1. ČTENÍ Sir 27, 33-28, 9 ( řec. 27, 30-28, 7 )

Čtení z knihy Sirachovcovy,

    Pomsta a hněv, i to jsou ohavnosti, jen hříšný člověk je chová v srdci. Kdo se mstí, zakusí pomstu Pána, on jeho hříchy uchová v paměti. Odpusť křivdu svému bližnímu, a pak i tvé hříchy budou odpuštěny, když budeš prosit. Člověk uchovává hněv proti druhému, ale od Pána hledá uzdravení?
    S člověkem sobě rovným nemá slitování, ale za své hříchy prosí?
    Živí pomstu, ač je sám jen člověk; kdo se smiluje nad jeho hříchy? Vzpomeň na konec a přestaň nenávidět, (vzpomeň) na hnilobu a smrt a dbej přikázání!
    Vzpomeň na přikázání a přestaň nevražit na bližního, (vzpomeň) na smlouvu s Nejvyšším a odpusť vinu!



Žl 103 ( 102 ), 1-2. 3-4. 9-10. 11-12 Odp.: 8
Odp.: Hospodin je milosrdný a milostivy, shovívavý a nadmíru dobrotivý.

Veleb, duše má, Hospodina, vše, co je ve mně, veleb jeho svaté jméno! Veleb, duše má, Hospodina a nezapomeň na žádné z jeho dobrodiní!
Odp.
On odpouští všechny tvé viny, on léčí všechny tvé neduhy. On vykupuje tvůj život ze záhuby, on tě věnčí láskou a slitováním.
Odp.
Nechce se přít ustavičně ani se hněvat navěky. Nejedná s námi podle našich hříchů ani podle našich vin nám neodplácí.
Odp.
Jak vysoko je nebe nad zemí, tak je velká jeho láska k těm, kdo se ho bojí. Jak vzdálen je východ od západu, tak vzdaluje od nás naše nepravosti.
Odp.



2. ČTENÍ Řím 14, 7-9

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Římanům.

Bratři a sestry!
    Žádný z nás nežije sám sobě ani neumírá sám sobě. Neboť žijeme-li, žijeme pro Pána, umíráme-li, umíráme pro Pána. Ať tedy žijeme nebo umíráme, patříme Pánu. Vždyť právě proto Kristus umřel a vstal k životu, aby se stal Pánem nad mrtvými i nad živými.



EVANGELIUM Mt 18, 21-35

Slova svatého evangelia podle Matouše.

    Petr přistoupil k Ježíšovi a zeptal se: "Pane, kolikrát mám odpustit svému bratru, když se proti mně prohřeší? Nejvíc sedmkrát?" Ježíš mu odpověděl: "Neříkám ti nejvíc sedmkrát, ale třeba sedmasedmdesátkrát.
    Nebeské království se podobá králi, který chtěl provést vyúčtování se svými služebníky. A když s vyúčtováním začal, přivedli mu jednoho dlužníka, u kterého měl deset tisíc hřiven. Protože dlužník neměl čím zaplatit, pán rozkázal ho prodat i se ženou a dětmi a se vším, co měl, a tím zaplatit. Tu mu ten služebník padl k nohám a na kolenou prosil: 'Měj se mnou strpení, a všechno ti zaplatím.' A pán se nad tím služebníkem smiloval, propustil ho a dluh mu odpustil.
    Sotva však ten služebník vyšel, potkal se s jedním ze svých druhů ve službě, který mu byl dlužen sto denárů. Začal ho škrtit a křičel: 'Zaplať, co jsi dlužen!' jeho druh padl před ním na kolena a prosil ho: 'Měj se mnou strpení, a zaplatím ti to.' On však nechtěl, ale šel a dal ho zavřít do vězení, dokud dluh nezaplatí.
    Když jeho druhové ve službě viděli, co se stalo, velmi se zarmoutili. Šli a pověděli to všechno svému pánovi. Tu si ho pán zavolal a řekl mu: 'Služebníku ničemný! Celý dluh jsem ti odpustil, protože jsi mě prosil. Neměl ses tedy i ty smilovat nad svým druhem, jako jsem se smiloval já nad tebou?' A jeho pán se rozhněval a dal ho mučitelům, dokud by nezaplatil celý dluh.
    Tak bude jednat s vámi i můj nebeský Otec, jestliže každý svému bratru ze srdce neodpustíte.

_________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti,

To, co říká Pán Ježíš Petrovi o odpuštění, je potřeba pochopit správně. Jinak by si někdo z vás mohl pořídit třeba deníček s nadpisem: Kolikrát jsem už odpustil svému bráškovi. A začal by si dělat čárky; a až by jich tam bylo sedmdesát sedm, tak už by bráškovi neodpustil nikdy nic.

Jenomže číslo sedm je v Bibli používáno symbolicky jako číslo, které znamená, že je něco dokonalé – třeba jako když nějaký sportovec dostane ve svojí disciplíně za svůj výkon plný počet bodů. Takže těch sedmdesát sedm znamená, že máme odpustit vždycky.

Milí bratři a sestry,

 Podobenství o dvou dlužnících je tradičně vykládáno ve smyslu poslední, vysvětlující Ježíšovy věty Tak bude jednat s vámi i můj nebeský Otec, jestliže každý svému bratru ze srdce neodpustíte. Máme být milosrdní a odpouštějící vůči druhým, protože Bůh je nekonečně víc milosrdný a odpouštějící vůči nám samotným. Jenže pokud bychom se na výklad dnešního evangelia dívali pouze takto, mohli bychom naši snahu o odpuštění druhým vnímat jen jako křesťanskou povinnost a nic víc.

 Myslím, že v dnešním podobenství jde ještě o něco více – totiž o to, jaké je základní existenciální naladění našeho života. Můžeme se tázat, jaké jsou pomyslné brýle, skrze než vidíme sebe samé, druhé lidi i celou skutečnost.

 Mohli bychom – jako křesťané – stále žít v základním naladění vděčnosti a radosti: že jsem milován bez podmínek; že mi dobrý Bůh dává každý den novou šanci žít svůj život dobře a naplno, i když jsem ji třeba předtím už tisíckrát zmařil. S tímto základním životním postojem pak vidíme kolem nás spíš dobro, dokážeme mít rádi druhé lidi i s jejich chybami a hříchy – a v neposlední řadě dokážeme mít zdravě rádi sami sebe. Jenže dnešní evangelium nás učí, že toto naladění můžeme snadno ztratit.

 Služebník, jenž byl svému pánovi dlužen astronomickou částku, možná tenhle pocit chvilku měl. Bylo mu odpuštěno, byl volný, mohl začít znovu. Musel cítit ohromnou vděčnost vůči svému pánovi. Svět musel v tu chvíli vypadat jako dobré a krásné místo, ten služebník se jistě radoval – a řekli bychom, že nad nějakými sto denáry dluhu tedy mávne rukou, protože se v této optice jeví jako banalita. Jenže to se nestalo. Při setkání se svým vlastním dlužníkem se situace úplně otočila – do zorného pole toho člověka se hned dostala skutečnost, že mu někdo něco dluží a nechce mu to vrátit, a zcela mu zakryla vše ostatní, i ono odpuštění, jež sám právě zažil. A pak zřejmě následoval i řetězec dalších myšlenek: že na světě vlastně není žádná spravedlnost, že lidé jsou v principu špatní, že se poctivě pracující člověk nedovolá toho, co mu právem náleží. A to vše se vzápětí přelévá do agresivity: Začal ho škrtit a křičel: 'Zaplať, co jsi dlužen!'

 V naší zemi žijeme – ve srovnání s mnoha jinými zeměmi světa – v neskutečném blahobytu, kvalitou života se řadíme zhruba mezi dvacítku nebo třicítku nejlepších států na celé planetě. Jenže jsme jako onen nešťastný člověk s odpuštěným dluhem: ve veřejném prostoru panuje často atmosféra podezírání, stěžování si, stálé nespokojenosti a nabručenosti – a z toho potom samozřejmě těží různí dezinformátoři a populisté. S tímto základním přístupem k životu pak vidíme druhého již ne jako bratra či sestru, ale spíš jako toho, kdo nám něco dluží, kdo nás nějak obtěžuje, kdo je naším protivníkem nebo minimálně konkurentem. Potkat někoho s oním základním životním naladěním radosti, vděčnosti a naděje, že svět je přes všechno dobré místo, je čím dál vzácnější.

 Právě proto je tak důležité, abychom měli náš duchovní zrak upřený na Boží dobrotu a lásku. Abychom na ni ve shonu všedních starostí nezapomínali, abychom si stále připomínali velké Boží skutky v našem životě.  Vnímání Boží lásky nás uzpůsobuje ke schopnosti milovat, vědomí velkého Božího milosrdenství nám dává dar milosrdenství vůči druhým. A vědomí, že Bůh ve mně vidí vždycky to dobré, nás uschopňuje vidět dobro ve druhých.

 

 

 

23. neděle v mezidobí A 2026     

1. ČTENÍ Ez 33, 7-9

Čtení z knihy proroka Ezechiela.

Toto praví Hospodin:
    "Nuže, synu člověka, ustanovil jsem tě strážným pro Izraelův dům. Když uslyšíš slovo z mých úst, napomeň je mým jménem. Když řeknu bezbožnému: 'Zemřeš!' a ty mu nebudeš domlouvat, aby se odvrátil od svého chování, umře on, bezbožník, pro svou nepravost, ale jeho krev budu vymáhat z tvé ruky. Když se však budeš snažit odvrátit bezbožného od jeho chování, aby se změnil, ale on nezmění své chování, zemře pro svoji nepravost, ty však sám sebe zachráníš."



Žl 95 (94), 1-2. 6-7b. 7c-9 Odp.: 7c-8a
Odp.: Kéž byste dnes uposlechli jeho hlasu! Nezatvrzujte svá srdce!

Pojďme, jásejme Hospodinu, oslavujme Skálu své spásy, předstupme před něho s chvalozpěvy a písněmi mu zajásejme!
Odp.
Pojďme, padněme, klaňme se, poklekněme před svým tvůrcem, Hospodinem! Neboť on je náš Bůh a my jsme lid, který pase, stádce vedené jeho rukou.
Odp.
Kéž byste dnes uposlechli jeho hlasu: "Nezatvrzujte svá srdce jako v Meribě, jako tehdy v Masse na poušti, kde mě dráždili vaši otcové, zkoušeli mě, ač viděli mé činy:"
Odp.



2. ČTENÍ Řím 13, 8-10

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Římanům.

Bratři a sestry!
    Nebuďte nikomu nic dlužni - jen vzájemnou lásku. Neboť kdo druhého miluje, splnil zákon. Vždyť přikázání 'nebudeš cizoložit, nebudeš zabíjet, nebudeš krást, nebudeš žádostivý', a je-li ještě nějaké přikázání, všecka jsou shrnuta v tomto: 'Miluj svého bližního jako sám sebe.'
    Láska bližnímu neubližuje. Naplněním zákona je tedy láska.


EVANGELIUM Mt 18, 15-20

Slova svatého evangelia podle Matouše.

  Ježíš řekl svým učedníkům:
    "Když tvůj bratr zhřeší, jdi a pokárej ho mezi čtyřma očima. Dá-li si od tebe říci, svého bratra jsi získal. Nedá-li si však říci, přiber si ještě jednoho nebo dva, aby 'každá výpověď byla potvrzena ústy dvou nebo tří svědků'. Když je však neposlechne, pověz to církvi. Jestliže však neposlechne ani církev, ať je pro tebe jako pohan nebo celník.
    Amen, pravím vám: Všecko, co svážete na zemi, bude svázáno na nebi, a všecko, co rozvážete na zemi, bude rozvázáno na nebi.
    Dále vám říkám: Jestliže se shodnou na zemi dva z vás na jakékoli věci a budou o ni prosit, dostanou ji od mého nebeského Otce. Neboť kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich."     

_________________________________________________________________                                            

Slůvko pro děti:

Milé děti,

Jako každý rok na začátku školního roku Vám dnes na konci mše svaté požehnám školní aktovky a pomůcky. A jako každý rok vám taky připomenu, že to požehnání není žádné kouzlo, skrze které by vám vědomosti z učebnic samy naskákaly do hlavy, nebo by se třeba samy ořezávaly pastelky. I když budeme žehnat vaše věci do školy, to požehnání je hlavně pro vás. Aby vás to ve škole bavilo, abyste rády poznávaly nové věci, abyste moc nezlobily pány učitele a paní učitelky; nebo abyste se dokázaly přemoct udělat něco, do čeho se vám nechce, ale je to potřeba. A taky abyste vytvářely hezké společenství a přátelské vztahy se spolužáky.

 

Milí bratři a sestry,

Dnešní druhé čtení a evangelium nám nabízejí dva různé pohledy na tutéž skutečnost. Ve třinácté kapitole listu Římanům hovoří svatý Pavel o lásce k Bohu a bližnímu, jež je konečným naplněním Mojžíšova Zákona – a tedy, již v novozákonním pohledu, také naplněním a smyslem všeho, co jako křesťané věříme a ve víře konáme.

Evangelium pak hovoří o tom, jak tato láska, konkrétně žitá, vytváří a udržuje společenství, v němž se již zde na zemi zpřítomňuje a zviditelňuje Boží trojiční Láska - v němž již zde a nyní přichází Boží království, které nám Ježíš přinesl.

Dnešní úryvek z listu Římanům mimo jiné vypovídá o tom, že jednotlivá přikázání Desatera, formulovaná negativně (nebudeš cizoložit, zabíjet, krást; nebudeš žádostivý) nejsou především zákazy, ale spíš ukazatele cesty k pozitivně formulovanému hlavnímu a nejdůležitějšímu přikázání (Miluj svého bližního jako sebe sama). Každý jednotlivý hřích ničí lásku a z ní vyplývající jednotu, obrací nás k sobě samým na úkor druhého a tím trhá společenství. Dobře je to vidět na dvojici řeckých sloves s protikladným významem syn-ballein a dia-ballein, z nichž pocházejí naše výrazy symbol a ďábel. Dia-ballein znamená něco rozdělit či roztrhnout, zatímco syn-ballein naopak spojit takto rozdělené části znovu dohromady. Hřích rozděluje společenství, láska jej zase spojuje.

Z toho pak vyplývá vše, o čem hovoří Ježíš v dnešním úryvku evangelia. V jeho první části ukazuje, jak je zachování společenství zásadně důležité; a že je v případě ohrožení jednoty nutné použít opravdu všechny možné prostředky, které jsou k dispozici - od domluvy mezi čtyřma očima až po intervenci celého společenství místní církve - předtím, než se přistoupí k bolestivému kroku vyloučení. Teprve až všechny tyto prostředky selžou, je dotyčná osoba pro společenství jako celník nebo pohan – což ovšem neznamená, že se nad ní definitivně láme hůl. I tento extrémní a bolavý krok má nakonec vést k obrácení, uzdravení a návratu do společenství.

A nakonec, ve druhé polovině dnešního úryvku evangelia Ježíš mluví o tom, jak se právě ve společenství věřících zjevuje Boží přítomnost a Boží moc mezi námi. Všecko, co svážete na zemi, bude svázáno na nebi, a všecko, co rozvážete na zemi, bude rozvázáno na nebi. Jestliže se shodnou na zemi dva z vás na jakékoli věci a budou o ni prosit, dostanou ji od mého nebeského Otce. Neboť kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich."