25. neděle v mezidobí A 2026   

 

1. ČTENÍ Iz 55, 6-9

Čtení z knihy proroka Izaiáše.

Hledejte Hospodina, když je možné ho najít, vzývejte ho, když je blízko! Ať přestane bezbožník hřešit, zločinec ať změní své smýšlení; ať se obrátí k Hospodinu, a on se nad ním smiluje, k našemu Bohu, který mnoho odpouští.
Mé myšlenky nejsou myšlenky vaše ani vaše chování není podobné mému - praví Hospodin. O kolik totiž převyšují nebesa zemi, o to se liší mé chování od vašeho chování, mé myšlení od myšlení vašeho.



Žl 145 ( 144 ), 2-3. 8-9. 17-18 Odp.: 18a
Odp.: Blízko je Hospodin všem, kdo ho vzývají.

Každý den tě, Bože, budu velebit a chválit tvé jméno po všechny věky. Veliký je Hospodin a veškeré chvály hodný, jeho velikost je nevystižná.
Odp.
Milosrdný a milostivý je Hospodin, shovívavý a plný lásky. Dobrotivý je Hospodin ke všem a soucit má se všemi svými tvary.
Odp.
Spravedlivý je Hospodin ve všech svých cestách a svatý ve všech svých činech. Blízko je Hospodin všem, kdo ho vzývají, všem, kdo ho vzývají upřímně.
Odp.



ČTENÍ Flp 1, 20c-24. 27a

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Filipanům.

Bratři a sestry!
    Budu moci oslavit na sobě Krista, ať svým životem, ať svou smrtí. Vždyť pro mě život je Kristus a smrt ziskem. Avšak kdybych tady žil dál, mohl bych ještě s užitkem pracovat. A proto nevím, co bych měl volit.
    Přitahuje mě totiž obojí: mám touhu zemřít a být s Kristem - a to je věc mnohem, mnohem lepší; ale pro vás je zase nutnější, abych zůstal ještě na živu.
    Jen se chovejte tak, jak to odpovídá Kristovu evangeliu.

EVANGELIUM Mt 20,1-16a

Slova svatého evangelia podle Matouše.

Ježíš řekl svým učedníkům toto podobenství:
    "Nebeské království je podobné hospodáři, který vyšel časně zrána najmout dělníky na svou vinici. Smluvil s dělníky denár na den a poslal je na vinici. Když vyšel kolem devíti hodin, viděl jiné, jak stojí nečinně na trhu. Řekl jim: 'Jděte i vy na mou vinici a dám vám, co bude spravedlivé.' A šli. Kolem dvanácti a tří hodin odpoledne vyšel znovu a udělal to zrovna tak.
    Vyšel kolem pěti hodin a našel jiné, jak tam stojí, a řekl jim: 'Co tu celý den nečinně stojíte?' Odpověděli mu: 'Nikdo nás nenajal.' Řekl jim: 'Jděte i vy na mou vinici!'
    Když nastal večer, řekl pán vinice svému správci: 'Zavolej dělníky a vyplať jim mzdu, začni od posledních k prvním.' Přišli ti, kdo nastoupili kolem pěti odpoledne, a dostali po denáru. Když přišli první, mysleli, že dostanou víc, ale i oni dostali po denáru.
    Vzali ho, ale reptali proti hospodáři: 'Tady ti poslední pracovali jedinou hodinu, a dals jim zrovna tolik co nám, kteří jsme nesli tíhu dne i horko.' On však jednomu z nich odpověděl: 'Příteli, nekřivdím ti. Nesmluvil jsi se mnou denár? Vezmi si, co ti patří, a jdi. Chci však i tomuhle poslednímu dát jako tobě. Nesmím s tím, co je moje, dělat; co chci? Anebo závidíš, že jsem dobrý?' 

_____________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti,

Dnešní evangelium tu máme zase moc hezky znázorněné biblickými postavičkami. Dělník, který pracoval celý den, si bere od pána vinice svůj dohodnutý jeden denár, ale zároveň ukazuje na jiného dělníka, který pracoval mnohem kratší dobu, ale dostal stejně jako on sám. Myslel si, že je to nespravedlivé. Myslíte si taky, děti, že to je nespravedlivé? Kdyby ten denár byl opravdu jenom mzda za vykonanou práci, bylo by to rozhodně nespravedlivé. Jenže když bychom ho chápali jako dar, pak je to úplně něco jiného.

Podobenství o dělnících na vinici nám tedy může sdělit i to, že náš život je především Boží dar - a až potom to, co z něj utvoříme my sami našimi vlastními silami.

 

Milí bratři a sestry,

 V této promluvě naváži na myšlenku, o níž jsem se s vámi snažil podělit minulou neděli, vzhledem k evangelnímu podobenství o dvou dlužnících. Zamýšleli jsme se společně nad tím, jaké je naše základní životní naladění a nakolik v něm dominuje  pocit vděčnosti vůči dobrému Bohu, který nám stále odpouští a stále nám dává novou šanci – pocit, jenž nás pak také vede k dobrotě a velkorysosti vůči druhým.

Podobenství o dělnících na vinici nás může v tomto ohledu inspirovat ještě k trochu obecnější úvaze: nakolik vnímám, že můj život je především a hlavně dar Boží lásky, a až na druhém místě to, co je můj vlastní projekt, tedy jak si svůj život utvářím sám?

Dělníci, které pán vinice najal hned ráno, sami sebe jistě považují za schopné se o sebe dobře postarat. Dnes bychom řekli, že se dokáží dobře prodat. Na místo na tržišti, kde se dělníci najímali, se dostavili brzo; přivstali si, aby tam byli včas a uspěli v konkurenci ostatních. Pokud si ono místo představíme jako typický orientální bazar (kde námezdní dělníci prodávají svou pracovní sílu, jako jiní třeba ovoce, ryby nebo hrnčířské výrobky), můžeme si také dost dobře představit, jak vystavují na odiv své schopnosti; jak hlasitě vykřikují, že za den očešou víc hroznů než jiní nebo jak jsou odolní vůči pražícímu slunci, takže nebudou potřebovat polední pauzu.  A když je pán vinice hned ráno najme, je to potvrzení jejich schopnosti dobře pracovat, vydělat si peníze a zabezpečit sebe i svou rodinu. (Jeden denár za den práce byla přitom obvyklá taxa, za kterou se dělníci v Ježíšově době najímali). Dělníci poslední hodiny jsou nepochybně v očích těch prvních loseři, neschopní nemakačenkové, kteří se na tržišti celý den poflakovali; a pán vinice se nad nimi vlastně slitoval, aby neumřeli hlady.

Jenže na konci dne dá pán vinice celodenní mzdu úplně všem, a to je pro dělníky, kteří pracovali celý den, skandál a nespravedlnost: Tady ti poslední pracovali jedinou hodinu, a dals jim zrovna tolik co nám, kteří jsme nesli tíhu dne i horko! V hospodářově odpovědi se však vyjevuje smysl celého podobenství: Chci však i tomuhle poslednímu dát jako tobě. Nesmím s tím, co je moje, dělat, co chci? Anebo závidíš, že jsem dobrý?

Dobrý Bůh si s tím, co je jeho vlastní - tedy plnost Života a Lásky - dělá, co chce: rozdává to svobodně a všem, nezávisle na jejich výkonu. Napadla mne v téhle souvislosti část Ježíšovy řeči o dobrém pastýři z desáté kapitoly evangelia podle Jana, s podobnou výpovědí jako podobenství o dělnících na vinici:  Zloděj přichází, jen aby kradl, zabíjel a působil zkázu. Já jsem přišel, aby měly život a aby ho měly v hojnosti. Já jsem pastýř dobrý! Dobrý pastýř dává za ovce svůj život. Kdo je najatý za mzdu a není pastýř a jemuž ovce nepatří, (jak) vidí přicházet vlka, opouští ovce a dává se na útěk ‒ a vlk je uchvacuje a rozhání. Zloděj bere, co není jeho. Najatý za mzdu je na tom o krůček lépe, dostal se alespoň na úroveň toho, co je spravedlivé: udělá svou práci, dostane za ni zaplaceno a nic víc jej nezajímá. Dobrý Pastýř ovšem z lásky dává svůj život, aby jej měly i jeho ovečky.

V atmosféře současné doby je obtížné chápat náš život především jako Boží dar; stále je nám opakováno, že si svůj život musíme utvářet a řídit sami, že musíme pracovat na tom, abychom byli krásní, bohatí a úspěšní, ať již v čemkoli - neboť to od nás všichni čekají. A pokud v tom neuspějeme, náš život jako by ztrácel smysl. Nedávno jsem na Českém rozhlase slyšel reportáž o vysoké míře sebevražednosti v Jižní Koreji, zemi extrémně orientované na vzdělání, profesní úspěch a výkon. Nakonec se tam ovšem řešilo hlavně to, jak zabezpečit jistý vysoký most v hlavním městě Soulu - mezi sebevrahy oblíbený - aby rozhodnutí vzít si život bylo pokud možno technicky nerealizovatelné. Jakoby se s kořeny tohoto fenoménu vlastně nedalo nic dělat.

Podobenství o dělnících na vinici je pro nás tedy silným připomenutím, že náš život má smysl sám o sobě, nezávisle na jeho okolnostech. Že je to především a zejména dar Boží lásky, velkorysosti a dobroty.