Mše svatá za Ukrajinu 27. 2. 2022 – formulář V době války a rozvratu

 

Evangelium: Mt 5, 20 -24

Ježíš řekl svým učedníkům: Nebude-li vaše spravedlnost mnohem dokonalejší než spravedlnost učitelů Zákona a farizeů, do nebeského království nevejdete. Slyšeli jste, že bylo řečeno předkům: 'Nezabiješ.' Kdo by zabil, propadne soudu. Ale já vám říkám: Každý, kdo se na svého bratra hněvá, propadne soudu; kdo svého bratra tupí, propadne veleradě; a kdo ho zatracuje, propadne pekelnému ohni. Přinášíš-li tedy svůj dar k oltáři a tam si vzpomeneš, že tvůj bratr má něco proti tobě, nech tam svůj dar před oltářem a jdi se napřed smířit se svým bratrem, teprve potom přijď a obětuj svůj dar.

------------------------------------------------------------------------------------

Milí bratři a sestry,

Ježíš svým učedníkům klade na srdce, aby jejich spravedlnost byla větší než spravedlnost učitelů Zákona a farizeů. Asi je tímto svým požadavkem šokoval, protože právě učitelé Zákona a farizeové si zakládali na tom, že dodržují Mojžíšův zákon s jeho mnoha zákazy a příkazy do puntíku – což bylo právě považováno za spravedlnost před Hospodinem. Jak by tedy byla možná nějaká spravedlnost, která je ještě větší?

Ježíšovi jde ale o zvnitřnění. Jde mu o to, aby zákon nebyl vnější systém příkazů a zákazů, o kterém si mohu myslet co chci, ale hlavně že ho dodržuji. Ježíš chce, aby jej jeho učedníci měli vepsán do srdce, aby člověk sám chtěl dobro a spravedlnost. Ježíš ví, že kořeny lidských skutků jsou nakonec vždy v srdci člověka, a to je tedy třeba proměnit. Přesně tak, jak to předpověděl dávno před ním prorok Ezechiel: Pokropím vás očistnou vodou a budete čistí od všech svých nečistot, očistím vás od všech vašich model. Dám vám nové srdce, vložím do vás nového ducha, odejmu z vašeho těla srdce kamenné a dám vám srdce z masa. Vložím do vás svého ducha a způsobím, že budete žít podle mých zákonů, zachovávat má přikázání a plnit je.

Souvislost s událostmi těchto posledních dní je jasná: Trvalý mír, nejen na Ukrajině, nakonec nenastolí sebestatečnější obrana ani jakékoliv sankce. Jistě, modlíme se za to, aby ukrajinský lid svou vlast ubránil, modlíme se za to, aby Západ zareagoval dostatečně razantně. Ale k trvalému míru může vést jen obrácení srdcí těch, kteří jsou za mír – či válku – zodpovědní. Ano, byl by to zázrak; věc, která je extrémně nepravděpodobná, lidsky viděno vlastně nemožná.  Ale jako katolíci přece věříme, že zázraky se dějí.

 

 7. neděle v mezidobí C 2022

1. ČTENÍ 1Sam 26,2.7-9.12-13.22-23

Čtení z první knihy Samuelovy.

    Saul sestoupil na poušť Zif a s ním tři tisíce vybraných mužů z Izraele, aby na poušti Zif slídil po Davidovi. V noci David a Abišaj přišli k (Saulovu) mužstvu, a hle - Saul ležel a spal v ohradě vozů, s kopím zabodnutým do země u své hlavy, Abner pak a lid spali kolem něho. Abišaj řekl Davidovi: "Dnes vydal Bůh tvého nepřítele do tvé ruky. Nuže dovol, abych ho přibodl jeho kopím k zemi jedním bodnutím, druhého nebude třeba!" David však Abišajovi odpověděl: "Nezabíjej ho! Kdo vztáhne beztrestně ruku na pomazaného od Hospodina?" (Pak) vzal David kopí a džbán vody od Saulovy hlavy a odešli. Nikdo je neviděl ani nezpozoroval a nikdo se neprobudil. Všichni spali, neboť na ně padl tvrdý spánek od Hospodina.
    David přešel na protější stranu (údolí), zastavil se na vrcholu hory a zdaleka - byla to velká vzdálenost - volal: "Zde je kopí, králi! Ať sem přijde jeden ze služebníků a vezme ho. Hospodin odplatí každému podle jeho spravedlnosti a věrnosti; vždyť dnes tě vydal Hospodin do mé ruky, ale já jsem nechtěl vztáhnout ruku na pomazaného od Hospodina."




Žl 103(102),1-2.3-4.8+10.12-13 Odp.: 8a
Odp.: Hospodin je milosrdný a milostivý.

Veleb, duše má, Hospodina, vše, co je ve mně, veleb jeho svaté jméno! Veleb, duše má, Hospodina a nezapomeň na žádné z jeho dobrodiní!
Odp.
On odpouští všechny tvé viny, on léčí všechny tvé neduhy. On vykupuje tvůj život ze záhuby, on tě věnčí láskou a slitováním.
Odp.
Hospodin je milosrdný a milostivý, shovívavý a nadmíru dobrotivý. Nejedná s námi podle našich hříchů ani podle našich vin nám neodplácí.
Odp.
Jak vzdálen je východ od západu, tak vzdaluje od nás naše nepravosti. Jako se smilovává otec nad syny, tak se smilovává Hospodin nad těmi, kdo se ho bojí.
Odp.





2. ČTENÍ 1Kor 15,45-49

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.

Bratři a sestry!
    První 'člověk', Adam, 'byl stvořen jako živá bytost', poslední Adam však bude oživujícím duchem. Ale není napřed to, co je zduchovnělé, nýbrž to, co je živočišné, a potom teprve přijde to, co je zduchovnělé. První člověk byl utvořen ze země, je pozemský, druhý člověk je z nebe. Když někdo pochází ze země, ze země jsou i jeho děti. Když někdo pochází z nebe, z nebe jsou i jeho děti.
    My jsme na sobě nesli podobnost s tím člověkem, který pocházel ze země. Stejně tak poneseme i podobnost s tím, který je z nebe.




EVANGELIUM Lk 6,27-38

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

Ježíš řekl svým učedníkům:
    "Vám, kteří posloucháte, říkám: Milujte své nepřátele, prokazujte dobro těm, kdo vás nenávidí, žehnejte těm, kdo vás proklínají, modlete se za ty, kdo vám ubližují. Tomu, kdo tě udeří do tváře, nastav i druhou; kdo ti bere plášť, tomu neodpírej ani šaty. Každému, kdo tě prosí, dávej, a kdo ti bere, co je tvoje, od toho nežádej nic nazpátek. jak chcete, aby lidé dělali vám, tak i vy dělejte jim.
    Jestliže milujete ty, kdo milují vás, co za to můžete od Boha čekat? Vždyť i hříšníci milují ty, kdo je milují. Prokazujete-li dobrodiní těm, kdo je prokazují vám, co za to můžete od Boha čekat? To přece dělají i hříšníci. Půjčujete-li těm, od kterých doufáte, že vám to vrátí, co za to můžete od Boha čekat? Vždyť i hříšníci půjčují hříšníkům, aby dostali stejně tolik nazpátek.
    Ale milujte své nepřátele, prokazujte dobrodiní a půjčujte, a nic nečekejte zpět. Vaše odměna bude hojná a budete syny Nejvyššího, neboť on je dobrý k nevděčným i zlým. Buďte milosrdní, jako je milosrdný váš Otec!
    Nesuďte, a nebudete souzeni, nezavrhujte, a nebudete zavrženi. Odpouštějte, a bude vám odpuštěno. Dávejte, a dostanete: míru dobrou, natlačenou, natřesenou a vrchovatou vám dají do klína. Neboť jakou měrou měříte, takovou se naměří zase vám."

____________________________________________________________________ 

Slůvko pro děti:

Milé děti,

Scénka z biblických postaviček je dnes z prvního čtení. David má příležitost zabít krále Saula, který ho pronásleduje. Jenže on to neudělá. Říká: Kdo by si mohl dovolit ublížit někomu, kdo je pomazaný od Boha? Když někoho ve starém Izraeli zvolili králem, tak ho pomazali olivovým olejem na znamení, že patří Hospodinu a v jeho jménu vládne. A my víme, že když se v Pánu Ježíši Bůh stal člověkem, tak jsou všichni lidé ‚pomazaní‘, všichni patříme Bohu, všichni jsme jeho děti. A život každého člověka je posvátný.

 

Milí bratři a sestry,

Dnešní evangelium o lásce k nepřátelům by se dalo velmi snadno okomentovat několika osvědčenými kazatelskými obraty: že je to ideál, k němuž nemůžeme než pomaličku a s Boží pomocí dorůstat a přibližovat se. Že se tímto jednáním připodobňujeme nebeskému Otci, který dává vycházet svému slunci pro zlé i pro dobré a sesílá déšť spravedlivým i nespravedlivým, tak jak je to na paralelním místě u Matouše. Nebo že nenávidět nepřátele a oplácet jim zlým za zlé by se nám sice někdy moc chtělo, ale nejde to, neboť každý lidský život, i ten nepřítelův, je posvátný – že každý je pomazaný od Hospodina, jak zaznělo ve slůvku pro děti. A tuším, že kdybych dnes takto kázal, byla by to docela nuda, protože to všichni víme. Rozešli bychom se dnes domů a žili bychom jako předtím, přesvědčeni o tom, že je to sice krásný ideál, ale přece jen ideál - a že v reálném životě to funguje úplně jinak.

Můžeme se však zkusit podívat na dnešní evangelium jinýma očima. Myslím totiž, že stejně jako výzva k radikální lásce – nebo možná ještě víc – je to výzva k radikální důvěře v Boha.

Po Ježíšově výzvě, abychom milovali své nepřátele a činili dobro těm, kteří nás nemají rádi, následují zaslíbení: Vaše odměna bude hojná. Míru dobrou, natlačenou, natřesenou a vrchovatou vám dají do klína. A právě tohle se nám jeví jako cosi, co je v naprostém rozporu s realitou. Tušíme, že kdybychom vzali Ježíšovu výzvu vážně, úplně bychom svou existenci vydali do Božích rukou; stali bychom se radikálně chudými a zranitelnými. Jak můžeme dávat a nic nečekat zpět, když bychom tak vlastně přestali mít prostředky na zabezpečení života? Jak můžeme milovat své nepřátele a nebránit se, když oni toho přece hned zneužijí a zničí nás? V tomto světě ostrých loktů a darwinistického konkurenčního boje o život by se z nás stali chudáci, otloukánci a loseři, odsouzení k vyhynutí. Skončili bychom jako Ježíš – na kříži; připravený o všechno a na pokraji smrti. Taky miloval své nepřátele, nemstil se, nebránil se – a podívejte, jak to s ním skončilo!

Pokud však ještě chvíli zůstaneme právě u tohoto obrazu Ježíše na kříži, můžeme si také vzpomenout na jeho poslední slova před smrtí: Otče, do Tvých rukou svěřuji svého ducha. Ježíš do Otcových rukou svěřuje svůj život. Jeho láska ke všem lidem a jeho sebevydání ho dovedly na kříž, ale ani v této situaci nepřestává důvěřovat Otci. A důvěra dojde naplnění; Otec ho třetího dne vzkřísí.  

Ano, Ježíšova slova o lásce k nepřátelům jsou ideál, ke kterému se můžeme blížit jen malými krůčky. Ale vydat se touto cestou zároveň znamená každý den víc důvěřovat, že Boží zaslíbení platí: že Bůh se stará, že můj život je v Jeho rukou.

 

6. neděle v mezidobí C 2022

1. ČTENÍ Jer 17,5-8

Čtení z knihy proroka Jeremiáše.

Toto praví Hospodin:
    "Prokletý člověk, který spoléhá na člověka, kdo za svou oporu pokládá smrtelníka, svým srdcem odstupuje od Hospodina! Je jako jalovec na pustině: nic dobrého se mu neukáže, svůj domov má v suchopárné poušti, v solném kraji, kde nelze bydlet. Požehnaný člověk, který doufá v Hospodina, jehož oporou je Hospodin!
    Je jako strom, který je zasazen u vod, který své kořeny vyhání k potoku; když přijde vedro, nestrachuje se, jeho listí zůstává zelené, ani v suchém roku nemá starosti, nepřestává nést ovoce."




Zl 1,1-2.3.4+6 Odp.: Žl 40(39),5a
Odp.: Blaze tomu, kdo svou naději vložil v Hospodina.

Blaze tomu, kdo nechodí, jak mu radí bezbožní, nepostává na cestě, kudy chodí hříšní, a nezasedá ve shromáždění rouhačů, ale má zalíbení v Hospodinově zákoně a o jeho zákoně přemítá dnem i nocí.
Odp.
Podobá se tak stromu zasazenému u vodních proudů, ve svůj čas přináší ovoce, listí mu nevadne a daří se mu vše, co koná.
Odp.
Jinak je tomu s bezbožnými, zcela jinak: jsou jako pleva rozvátá větrem. Vždyť Hospodin dbá o cestu spravedlivých, ale cesta bezbožných skončí záhubou.
Odp.




2. ČTENÍ 1Kor 15,12.16-20

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.

Bratři a sestry!
    Káže se o Kristu, že vstal z mrtvých. Ale jak potom mohou říkat někteří z vás, že vzkříšení mrtvých není? Jestliže tedy mrtví nevstávají, ani Kristus nevstal. A nevstal-li Kristus, vaše víra nemá cenu, protože pak jste ještě ve svých hříších, a jsou ztraceni i ti křesťané, kteří už zesnuli. Máme-li naději v Krista jen v tomto životě, pak jsme nejubožejší ze všech lidí.
    Ale Kristus z mrtvých vstal, a to jako první z těch, kteří zesnuli.

EVANGELIUM Lk 6,17.20-26

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

    Když si Ježíš vyvolil dvanáct apoštolů, sestoupil (s hory) a zastavil se na rovině. A s ním velký zástup jeho učedníků a velké množství lidu z celého Judska, z Jeruzaléma i z tyrského a sidónského pobřeží.
    Ježíš se zahleděl na své učedníky a řekl: "Blahoslavení, vy chudí, neboť vaše je Boží království. Blahoslavení, kdo nyní hladovíte, neboť budete nasyceni.
Blahoslavení, kdo nyní pláčete, neboť se budete smát.
Blahoslavení jste, když vás budou lidé nenávidět, když vás vyloučí ze svého středu, potupí a vaše jméno vyškrtnou jako proklaté kvůli Synu člověka. Radujte se v ten den a jásejte, máte totiž v nebi velkou odměnu; vždyť stejně se chovali jejich předkové k prorokům!
Ale běda vám, boháči, neboť už máte své potěšení.
    Běda vám, kdo jste nyní nasycení, neboť budete hladovět.
    Běda vám, kdo se nyní smějete, neboť budete naříkat a plakat.
    Běda, když vás budou všichni lidé chválit, vždyť stejně se chovali jejich předkové k falešným prorokům!"

 

 ____________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti,

Pláčete rádi? Jste rádi, když vás někdo nemá rád? Myslím, že nikdo takový mezi námi není. Ale proč Pán Ježíš říká, že takoví lidé jsou blahoslavení, neboli šťastní? Možná proto, že my, kteří mu patříme, víme, že všechno špatné, co nás v životě potká, Ježíš nese s námi; a že když vstal z mrtvých, tak je na nás všechno zlo krátké.

Milí bratři a sestry,

Dnešní první čtení a žalm vyjadřují starozákonní víru Izraele v to, že spravedlivý a zbožný člověk bude obdařen vším, čemu dnes souhrnně říkáme kvalita života: že bude dlouho a spokojeně žít v blahobytu a mít mnoho potomstva.  V původním pojetí víry Božího lidu nebylo, tak jako v jiných náboženstvích, zaslíbení života po smrti; a tak zbožnost spravedlivého člověka musela být nejvýš spravedlivým Hospodinem odměněna již zde a nyní. Svědčí o tom koneckonců i základní pilíř víry Izraele, zaslíbení Hospodina při vyvedení z egyptského otroctví: Bůh sjednává se svým vyvoleným lidem smlouvu - když mu zůstanou věrní, dostanou za odměnu zaslíbenou zemi: krásné a požehnané místo k životu, jež jim bude patřit jako vlastnictví a kde budou šťastní.

Toto základní přesvědčení víry židovského národa je, pravda, již ve Starém zákoně narušeno vyprávěním knihy Job, kde se řeší otázka utrpení spravedlivého. Je to nicméně narušení jen do určité míry: na smysl Jobova utrpení se sice odpověď nenalézá, ale ve finále knihy je Jobovi vráceno vše, o co na začátku přišel. A Job na konci knihy umírá ‚stár a syt dnů‘, s ještě větším bohatstvím a s více potomky, nežli měl předtím. Takže je to nakonec vlastně zkouška; sice drsná, ale přece jen zkouška.

Dnešní evangelium však tuhle starozákonní představu obrací úplně vzhůru nohama: Ježíš označuje za blahoslavené – tedy šťastné – ty, kteří pláčí, kteří hladovějí, kteří jsou pronásledování. A své Běda říká právě těm, kteří by z hlediska Starého Zákona měli být vlastně požehnaní a spravedliví: bohatým, váženým, těm, jimž nic nechybí.

Klíč k pochopení tohoto obratu najdeme ve druhém čtení: Svatý Pavel o tom hovoří zcela otevřeně a jednoznačně. Křesťanské existenci dává smysl Kristovo vzkříšení; pokud by nebylo, jsou Ježíšova blahoslavenství absurdní. Nikdo nechce být tím, čemu Ježíš říká blahoslavený; nikdo nechce mít nouzi, všichni lidé touží být šťastní, nikomu se přirozeně nechce, aby ho druzí nenáviděli a pronásledovali. Jestliže Kristus nevstal, marná je naše víra. Máme-li naději v Krista jen v tomto životě, jsme my křesťané nejubožejší ze všech lidí.

Tento kontrast je záměrně vyostřený; dobře ale ukazuje na podstatu toho, co znamená být křesťanem: naše víra je zejména a především existenciální spolehnutí se na to, že Kristus opravdu a skutečně vstal z mrtvých. Dobře víme, že nejsme chráněni před pláčem, před různými životními ztroskotáními, před neúspěchem a nenávistí druhých, ba ani před hříchem. Dobře víme, že se dobrým lidem stávají zlé věci, a že kvalita pozemského života člověka není ani zdaleka přímo úměrná jeho zbožnosti a mravní úrovni. Přesně podle dvojverší nedávno zesnulého legendárního básníka a písničkáře Jana Vodňanského (promiňte Janu Vodňanskému a mně ten výraz): Pláčou hodní strejcové, radují se hajzlové.

Ale přesto – můžeme být blahoslavení, tedy vnitřně šťastní, i v tom všem. Protože víme - a každoročně při velikonoční vigilii hluboce znovuprožíváme - že Ježíš to vše na sebe bere a svým Vzkříšením proměňuje.

 

 

 Tuto neděli jsem na horách. Můžete se vrátit ke kázání z roku 2019 zde.