slavnost sv. Cyrila, mnicha; a Metoděje, biskupa;
patronů Evropy a hlavních patronů Moravy 2026
PRVNÍ ČTENÍ Iz 61, 1 - 3a
Čtení z knihy proroka Izaiáše.
Duch Pána, (duch) Hospodinův, je nade mnou, protože mě
Hospodin pomazal, poslal mě zvěstovat radostnou zprávu chudým, obvázat ty, jimž
puká srdce, oznámit zajatým propuštění, svobodu uvězněným, hlásat Hospodinovo
milostivé léto a den pomsty našeho Boha, potěšit všechny soužené, zarmouceným
na Siónu dát věnec místo popela, olej radosti místo smutečního šatu, jásot
místo malomyslnosti.
Žl 117 (116), 1. 2 Odp.: Mk 16, 15
Odp.: Jděte do celého světa a hlásejte evangelium. nebo: Aleluja.
Chvalte Hospodina, všichni lidé, oslavujte ho, všechny národy.
Odp.
Neboť mocně vládne nad námi jeho milosrdenství a Hospodinova věrnost trvá
navěky.
Odp.
DRUHÉ ČTENÍ 2 Kor 4, 1 - 2. 5 - 7
Čtení z druhého listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.
Bratři a sestry!
Když jsme pověřeni službou, nenecháváme se ovládnout
malomyslností, protože nám Bůh milosrdně pomáhá. Nepoužíváme nečestných úskoků,
nepočínáme si chytrácky ani nefalšujeme Boží slovo. (Ale hlásáme) pravdu
naprosto otevřeně, a tak se doporučujeme každému lidskému úsudku před Bohem.
Vždyť přece nehlásáme sebe, ale kážeme, že Ježíš Kristus je
Pán, my však že jsme vaši služebníci kvůli Ježíši. Neboť Bůh, který řekl: 'Ať
ze tmy zazáří světlo!', zazářil i v našem srdci, aby osvítil lidi poznáním Boží
velebnosti, která je na Kristově tváři.
Poklad (víry) máme v nádobě hliněné. To proto, aby se ta
nesmírná moc připisovala Bohu, a ne nám.
EVANGELIUM Lk 10, 1 - 9
Slova svatého evangelia podle Lukáše.
Pán ustanovil ještě jiných
dvaasedmdesát (učedníků), poslal je před sebou po dvou do všech měst a míst,
kam chtěl sám přijít, a řekl jim: "Žeň je sice hojná, ale dělníků málo.
Proste proto Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň. Jděte! Posílám vás jako
ovce mezi vlky. Nenoste měšec, ani mošnu, ani opánky. S nikým se cestou
nepozdravujte. Když někde vejdete do domu, napřed řekněte: 'Pokoj tomuto domu!'
Bude-li tam člověk hodný pokoje, spočine na něm váš pokoj, jinak se vrátí k
vám.
V tom domě zůstaňte a jezte a pijte, co vám dají, protože
dělník má právo na svou mzdu. Nepřecházejte z domu do domu! Když přijdete do
některého města a přijmou vás tam, jezte, co vám předloží, uzdravujte tamější
nemocné a říkejte jim: 'Přiblížilo se k vám Boží království!'
______________________________________________________
Slůvko pro děti:
Milé děti,
ve druhém
čtení z listu svatého Pavla Korinťanům jsme slyšeli tato slova: Když jsme
pověřeni službou, nenecháváme se ovládnout malomyslností, protože nám Bůh
milosrdně pomáhá. Svatý Pavel má na mysli službu hlásání radostné
zvěsti evangelia, ale ono to platí vlastně pro všechno, co děláme.
Znáte to. Někdy se nám nic nedaří. Třeba ve škole (promiňte, že s tím obtěžuju teď, když máte prázdniny). My dospělí o tom ovšem víme ještě mnohem víc než vy, děti; protože ve vašem věku jsou všechny neúspěchy malé a vlastně skoro nic budoucího se jimi nedá pokazit. Ale až vyrostete, tak zjistíte, že propadnout malomyslnosti (což znamená pocit, že se nic nepovedlo, a že nic nemá cenu) je velice snadné, protože nám dospělým se může nepodařit nějaká opravdu důležitá věc, a tak si toho pokazíme hodně.
Můžeme mít chvilku takový pocit, ale - jak
říká Pavel - nesmíme se jím nechat ovládnout a pohltit. Protože často právě v takové
chvíli přijdeme na to, že je nám Pán Bůh blízko. Že nám milosrdně pomáhá.
Milí
bratři a sestry,
při
příležitosti slavnosti slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje se všechna tři liturgická
čtení týkají zvěstování evangelia, každé z nich však klade důraz na nějaký
jiný aspekt tohoto hlásání.
První
čtení nám sděluje, že radostná zpráva o Ježíši je určena všem lidem, avšak
přednostně chudým, nesvobodným, těm, kterým puká srdce, souženým, zarmouceným,
malomyslným. Ti všichni jsou existenciálně nejvíc otevření přijetí radostné
zvěsti. Jejich chudobu a smutek můžeme často ztotožnit s pochybnostmi o vlastní
hodnotě a o smyslu jejich života - tak se ovšem spontánně otevírají přijetí evangelia
o tom, že jejich života má hodnotu a důstojnost nezávisle na jejich výkonu a
úspěchu: jsou od věků milováni bezpodmínečnou Boží láskou. Ale platí to i jaksi v opačném směru, ve
vztahu Boha ke všem lidem, všem jeho synům a dcerám. Můžeme metaforicky říci, že Boží láska se
o tyto chudé přednostně stará - o všechny tyto zarmoucené, malomyslné,
neúspěšné, topící se v problémech, a cokoli dalšího lze doplnit. Bůh
miluje život a všichni jmenovaní jsou v tomto smyslu nějak ohroženi - jsou
jakoby na pokraji smrti. Samozřejmě to neznamená, že by ty spokojené a úspěšné měl dobrý Bůh jaksi méně rád. Líbí se mi v tomto smyslu známý příměr k mamince
od nějaké velké rodiny, která miluje všechny své děti stejně - ale tuto lásku
dává konkrétními skutky více najevo právě vůči svým ‚problémovějším‘ dětem; neboť
ví, že ty bezproblémové se o sebe nějak postarají samy.
Ve druhém
čtení se pak zdůrazňuje především to, co se hlásá, co - či lépe řečeno kdo - je
vlastním obsahem radostné zvěsti: Vždyť přece
nehlásáme sebe, ale kážeme, že Ježíš Kristus je Pán. Obsah radostné zvěsti není přitom něco, co by
apoštolové předávali dál z toho, co jen někde slyšeli nebo četli. Když káží
evangelium, vydávají zároveň osobní svědectví. Hovoří o tom, co sami zakusili,
a právě to jejich kázání dává
přesvědčivost: Bůh, který řekl ‚Ať ze tmy
zazáří světlo‘, zazářil i v našem srdci, aby osvítil lidi poznáním Boží
velebnosti, která je na Kristově tváři.
A nakonec
v evangeliu klade Ježíš při vyslání dvaasedmdesáti učedníků největší důraz
na způsob, jakým mají evangelium hlásat. Klíčovou větou je ono úvodní ovce mezi vlky. Ježíš zbavuje svých
dvaasedmdesát veškerých iluzí o tom, s čím se při hlásání mohou setkat; říká
jim, že narazí na lidské nepochopení, na ztvrdlá srdce, že budou pro evangelium
pronásledování. Zároveň jim však sděluje, že v tomto prostředí vlčích způsobů musejí
zůstat ovcemi, že se nesmí zařídit podle onoho velmi neevangelního úsloví Kdo
chce s vlky býti, musí s nimi výti. Jestliže se stanou hlasatelé
evangelia vlky mezi vlky, jestliže ztratí svou slabost, nezajištěnost a
bezbrannost, jestliže začnou používat světské
strategie a světské moudrosti - například aliancí se světskou mocí a
zapojením se do kulturních válek - stane se hlásání evangelia zcela bezbožným,
stane se pouze propagací určité ideologie.
