Dnes sem výjimečně nevkládám kázání z 24. neděle v mezidobí, ale promluvu z naší dnešní farní pouti na Vranov u Brna; zdá se mi, že právě toto téma je velmi aktuální. Mše svatá je votivní k Panně Marii.

Farní pouť Vranov u Brna 2022

1.čtení Iz 61, 9-11

Čtení z knihy proroka Izajáše.

Rod mého lidu bude známý mezi pohany a jejich potomstvo uprostřed národů. Kdo je spatří, všichni uznají: „To je rod, jemuž Hospodin žehná!“ Radostí budu jásat v Hospodinu, má duše zaplesá v mém Bohu, neboť mi oblékl roucho spásy, oděl mě šatem spravedlnosti jako ženicha okrášleného věncem, jako nevěstu ozdobenou šperky. Jako země rodí rostlinstvo, jako zahrada dává vzejít setbě, tak Pán, Hospodin, dá vyrašit spravedlnosti a slávě před všemi národy.

Mezizpěv 1 Sam 2, 1. 4 — 5. 6 — 7. 8 abcd Odp.: srv. 1a

Odp.: Mé srdce jásá v Bohu, mém spasiteli.

Srdce mé jásá v Hospodinu,

moje moc se vyvyšuje v mém Bohu.

Ústa se otvírají proti mým nepřátelům,

neboť se raduji z tvé pomoci.

Odp.

Luky siláků se lámou,

ale slabí se opásávají silou.

Kdo bývali sytí, dávají se nyní najímat za chléb;

kdo hladověli, mohou ustat od práce.

Neplodná dostává sedm dětí,

matka mnoha synů vadne osamělá.

Odp.

Hospodin usmrcuje i oživuje,

uvádí do říše smrti a zase přivádí nazpět.

Hospodin dává zchudnout, ale i zbohatnout,

ponižuje a povyšuje.

Odp.

Pozvedá z prachu ubožáka,

ze smetiště povyšuje chudáka,

aby ho posadil vedle knížat

a obdařil ho stolcem slávy.

Odp.

Evangelium Lk 1,39 – 47

Slova svatého evangelia podle Lukáše

Maria se vydala na cestu a spěchala do jednoho judského města v horách. Vešla do Zachariášova domu a pozdravila Alžbětu. Jakmile Alžběta uslyšela Mariin pozdrav, dítě se radostně pohnulo v jejím lůně. Alžběta byla naplněna Duchem svatým a zvolala mocným hlasem: „Požehnaná tys mezi ženami a požehnaný plod života tvého! Jak jsem si zasloužila, že matka mého Pána přišla ke mně? Vždyť jakmile zazněl tvůj pozdrav v mých uších, dítě se živě a radostně pohnulo v mém lůně! Blahoslavená, která jsi uvěřila, že se splní to, co ti bylo řečeno od Pána!“ Maria řekla: „Velebí má duše Hospodina a můj duch jásá v Bohu, mém spasiteli.“

____________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti, dnes jsem vybral čtení, která hovoří o radosti. Myslím, že v tomhle jste na tom trochu líp než my dospělí, že se dokážete radovat i z malých věcí, a možná to máte snazší i v tom, že ještě nemáte tolik starostí jako my velcí. Můžeme se radovat z ledasčeho, ale Maria, Ježíšova maminka, nám dnes ukazuje ten nejhluší zdroj radosti – to, že Bůh je s námi, že nás neopouští, a že nám skrze ni dal svého Syna.

Milí bratři a sestry,

Jednou z nejznámějších liturgických modliteb křesťanského Východu je hymnus k Panně Marii zvaný Akathistos (jmenuje se tak proto, že se zpívá ve stoje, tedy ne-v-sedě). Strukturou se trochu podobá loretánským litaniím – v každém verši je Matka Boží nazývána nějakým jiným vznešeným titulem, avšak všechny verše začínají v originále řeckým slovesem Chaire (stejným, kterým anděl pozdravil v Lukášově evangeliu Marii při zvěstování). V latinské církvi jsme zvyklí na překlad Ave, tedy Buď zdráva, ale v českém (i třeba anglickém) překladu Akathistu se říká Raduj se. Raduj se, spáso padlého Adama; Raduj se ty, skrze níž se obnovuje stvoření; Raduj se, lůno Boha, který se vtěluje. Raduj se, raduj se…

Z mešních textů o Panně Marii jsem dnes záměrně vybral ty, ve kterých se slovo radost objevuje často, a ve kterých je atmosféra radosti i tam, kde se právě přímo o radosti nehovoří. V prvním čtení se říká Radostí jásám v Hospodinu, má duše plesá v mém Bohu, neboť mne oblékl v roucho spásy, oděl mne šatem spravedlnosti. A opět v evangeliu: dítě se živě a radostně pohnulo v mém lůně. Velebí má duše Hospodina a můj duch jásá v Bohu, mém spasiteli.

V dnešní době potřebujeme zdroje radosti jako sůl. Jsme ze všech stran bombardováni zprávami, které nám ji berou, které přinášejí starosti o budoucnost – blízkou či vzdálenější; anebo způsobují přímo strach. A když v nás strach zakoření, okamžitě se kolem shluknou ti, kteří s ním obchodují; různí falešní mesiášové, kteří dobře ví, jaký je v něm potenciál a co se z něj dá vytěžit.

O každé farní pouti na tomto nám milém a požehnaném místě myslíme na Matku Boží a na některé z tajemství jejího života. Myslím, že letos je nejpodstatnější myslet na Mariinu radost. Velmi dobře z evangelií víme, že lidsky vzato by Maria mnoho důvodů k radosti ze života neměla (záměrně nyní nemyslím na to, že vše skončilo dobře, Vzkříšením). Těžko říct, jak by se na nás podepsalo, kdybychom museli prožít to, co ona; to, o čem rozjímáme, myslíme-li na Mariiných sedm bolestí: neustále stěhování z místa na místo ve vysokém stupni těhotenství a pak s novorozeným miminkem, nepochopení toho, co její výjimečné dítě říká a koná, a pak to nejhorší, co se může matce stát – vidět svého mladého syna umírat. Koho z nás by něco takového lidsky nezlomilo, kdo z nás by si po takovém životním příběhu neřekl, že život je jedna velká tragédie; kdo by si s trpícím Jobem neřekl, že by možná bylo lepší se vůbec nenarodit?

Záměrně jsem dnes vybral texty, kde se hovoří o radosti. Mariina radost prýští z vědomí, že je milována, že její život a její příběh je v Božích rukou, že všechno zlé je jen dopuštěno, aby z něho vyprýštilo ještě větší dobro. A my všichni jsme Bohem milováni stejně jako ona, ne méně, ani ne více – rozdíl je jen v tom, že Maria to dokáže svým neposkvrněným srdcem vnímat mnohem lépe než my, hříchem tak či onak vždy zranění.  Všichni se, jako Maria, můžeme radovat a nemusíme podléhat toxickému strachu z čehokoli. Kéž nám Matka Boží, Příčina naší radosti, vyprosí, abychom takoví byli.