33. neděle v mezidobí C 2019

1. ČTENÍ Mal 3,19-20a

Čtení z knihy proroka Malachiáše.

      Hle, přijde den, který plane jako pec, slámou se stanou všichni zpupní, všichni, kdo se dopouštějí bezbožnosti; den, který přijde, je spálí - praví Hospodin zástupů - že po nich nezůstane kořen ani větev.
 Ale vám, kdo ctíte mé jméno, vzejde slunce spravedlnosti, které má záchranu na svých křídlech.

Žl 98 (97),5-6.7-8.9 Odp.: srv. 9
Odp.: Přišel Hospodin, aby spravoval národy podle práva.

Hrejte Hospodinu na citeru, na citeru a s doprovodem zpěvu, za hlaholu trub a rohů, jásejte před králem Hospodinem!
Odp.
Zahuč, moře a vše, co je naplňuje, svět i všichni, kdo jej obývají. Řeky, tleskejte rukama, hory, spolu zajásejte!
Odp.
Před Hospodinem, že přišel, že přišel, aby spravoval zemi. Aby spravoval svět ve spravedlnosti a národy podle práva.
Odp.



2. ČTENÍ 2 Sol 3,7-12

Čtení z druhého listu svatého apoštola Pavla Soluňanům.

Bratři a sestry!
     Víte, jak nás máte napodobovat. Když jsme byli u vás, nezaháleli jsme ani jsme chleba nejedli od nikoho zadarmo. Naopak: ve dne v noci jsme se lopotili, abychom nikomu z vás nebyli na obtíž. Ne že bychom na to neměli právo, ale dáváme vám samy sebe za vzor, který byste mohli napodobovat.

      Ano, už tehdy, když jsme byli u vás, přikázali jsme vám: "Kdo nechce pracovat, ať nejí." A teď slyšíme, že někteří z vás žijí zahálčivě a vůbec nepracují, ale jsou velmi zaměstnáni věcmi, do kterých jim nic není.

     Takovým lidem důrazně přikazujeme mocí, kterou máme od Pána Ježíše Krista, aby v klidu pracovali a jedli chléb, na který si sami vydělají.


EVANGELIUM Lk 21,5-19

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

     Když někteří mluvili o chrámu, jakými krásnými kameny a pamětními dary je ozdoben, řekl Ježíš: "Přijdou dny, kdy z toho, co vidíte, nezůstane kámen na kameni, všechno bude rozbořeno."
     Zeptali se ho: "Mistře, kdypak se to stane? A jaké bude znamení, že to už nastává?"
     Odpověděl: "Dejte si pozor, abyste se nenechali svést! Mnozí lidé totiž přijdou pod mým jménem a budou říkat: 'Já jsem to!' a 'Ten čas je tady!' Nechoďte za nimi! Až pak uslyšíte o válkách a vzpourách, neděste se, neboť to se musí stát napřed, ale nebude hned konec."
     Potom jim řekl: "Povstane národ proti národu a království proti království, budou velká zemětřesení, na různých místech hlad a mor, hrozné úkazy a velká znamení na nebi.
     Ale před tím vším vztáhnou na vás ruce, budou vás pronásledovat, vydávat synagógám na soud a do vězení, budou vás předvádět před krále a vladaře pro mé jméno. To vám dá příležitost k svědectví.
     Vezměte si tedy k srdci toto: Nepřipravujte se předem, jak se hájit. Vždyť já vám dám výmluvnost i moudrost, které nedovedou odolat ani odporovat žádní vaši protivníci.
     Budete zrazováni i od vlastních rodičů a sourozenců, příbuzných a přátel, a některé z vás usmrtí. Budete pro mé jméno ode všech nenáviděni. Ale ani vlas z hlavy se vám neztratí. Vytrvalostí zachráníte svou duši."

____________________________________________________________________________________

(Místo slůvka pro děti bude druhá část vyprávění o P. Tomáši Týnovi OP)

Milí bratři a sestry,
   V dnešním evangeliu mluví lidé s Ježíšem o kráse a majestátu Jeruzalémského chrámu. Byl to vrchol technické a umělecké dovednosti izraelského lidu – stačí si přečíst příslušné pasáže z 1. Knihy královské, aby si člověk mohl udělat jistou představu. V Ježíšově době, po několika zničeních a přestavbách, už sice chrám nebyl tak nádherný jako na začátku;  je ale zřejmé, že oni ‚někteří’ o něm mluví s patřičnou hrdostí. Kdyby to bylo dnes, možná bychom s Ježíšem s podobnou hrdostí mluvili o mrakodrapech, o technickém pokroku, elektronice, biotechnologiích a vůbec o tom, jak jsme si v bohatších částech světa pohodlně a krásně zařídili život. A kdyby nám na to Ježíš odpověděl  - podobně jako obdivovatelům chrámu  - že přijdou dny, kdy z toho nezůstane kámen na kameni, nejspíš by nás to rozzlobilo. Asi bychom se pak ptali, k čemu jsme tedy od Boha dostali rozum a touhu po poznání a zlepšení světa, a jestli si Ježíš opravdu myslí, že to všechno nakonec nemá žádnou cenu.
   O tohle ale v dnešním Božím slově nejde, nechce se v něm relativizovat cena pozemských skutečností.  Je to spíš pobídka, abychom v úžasu a obdivu k tomu, co jsme jako lidé dokázali, nezapomněli na smysl věcí, který je v Bohu. Abychom se skrze svou zabydlenost zde a nyní nedostali do situace, o které píše - byť v jiné souvislosti - Jan Neruda v Písních Kosmických: My bychom vzhůru k nebesům, a jsme zde zemí spjatí. Abychom nezapomněli na to, že zde na zemi nemáme trvalé místo k přebývání.

  Další poselství dnešních liturgických textů je méně nápadné, ale stejně naléhavé. Varuje před právě opačným extrémem. Druhý list Soluňským, z něhož je dnešní druhé čtení, píše rovněž o posledních věcech. V tesalonické církevní obci se zřejmě vyskytovali křesťané, kteří měli za to, že se konec světa už blíží a že tedy nemá cenu už nic dělat. Právě ty svatý Pavel kárá. A vrátíme-li se zpět k evangeliu, můžeme si všimnout, že jakékoli domněnky o tom, že už to bude brzo, vůbec nejsou na místě: ‚ Mnozí lidé totiž přijdou pod mým jménem a budou říkat: 'Já jsem to!' a 'Ten čas je tady!' Nechoďte za nimi!‘

  Vyústění je tedy nasnadě: Nemáme se nechat fascinovat věcmi tohoto světa natolik, abychom kvůli nim nezapomněli na Ježíše a na to, že Jeho království jednou přijde v plnosti. Ale zároveň je nemáme zanedbávat pod záminkou falešné zbožnosti typu Ten svět je přece tak špatný, že už konec musí přijít brzy. Máme znát cenu věcí tohoto světa, cenu naší práce, cenu toho, že stavíme domy, zakládáme rodiny a posíláme děti do školy.
  Napětí, které bychom v tomto postoji mohli vidět, je jen zdánlivé. Cena toho, co je v našem životě zde a nyní, je právě v tom, že tyto skutečnosti nebudou zničeny, ale přejdou určitým způsobem do věčnosti skrze naše spojení s Kristem - pod jednou podmínkou: pokud jsme je dělali s láskou. Můžeme nakonec citovat z konstituce Druhého vatikánského koncilu Gaudium et spes:
Neznáme čas, kdy dospěje k svému konci země a lidstvo, ani způsob přeměny vesmíru. Tento viditelný svět zohyzděný hříchem sice pomine, ale dostává se nám poučení, že Bůh připravuje nový příbytek, novou zemi, ve které přebývá spravedlnost a jejíž blaženost naplní a převýší všechny touhy lidského srdce po pokoji. Tehdy bude přemožena smrt, Boží synové budou v Kristu vzkříšeni a to, co bylo zaseto ve slabosti a porušitelnosti, obleče neporušitelnost; zůstane však láska a její dílo, a veškeré tvorstvo, které Bůh stvořil pro člověka, bude osvobozeno z otročení nicotnosti.  Dostali jsme napomenutí, že člověku nic neprospěje, kdyby získal celý svět, ale ztratil sebe. Očekávání nové země však nesmí oslabit, nýbrž spíše povzbudit úsilí o zvelebení této země, kde roste tělo nové lidské rodiny, která již může poskytnout jakýsi nástin nového věku. I když je třeba pečlivě rozlišovat pozemský pokrok od růstu Kristova království, má přesto tento pokrok pro Boží království veliký význam, pokud přispívá k lepšímu uspořádání lidské společnosti.