1. neděle adventní A 2019

1. ČTENÍ Iz 2, 1-5

Čtení z knihy proroka Izaiáše.

Obsah vidění Izaiáše, syna Amosova, o Judovi a Jeruzalému.
    Stane se v posledních dnech: Pevně bude stát hora s Hospodinovým domem na vrcholu hor, vyvýšena nad pahorky. Budou k ní proudit všechny národy, budou k ní putovat četné kmeny a řeknou: „Vzhůru, vystupme na Hospodinovu horu, do domu Jakubova Boha! Ať nás naučí svým cestám, choďme po jeho stezkách!“ Ze Siónu vyjde nauka, z Jeruzaléma Hospodinovo slovo. Soudit bude národy, rozsuzovat četné kmeny, že zkují své meče v radlice a svá kopí ve vinařské nože. Nezdvihne již meč národ proti národu, válce se již nebudou učit. Jakubův dome, vzhůru, choďme v Hospodinově světle!

Žl 122 (121), 1-2. (4-5.6-7.) 8-9 Odp.: srv. 1
Odp.: Do domu Hospodinova půjdeme s radostí.

Zaradoval jsem se, když mi řekli: "Do domu Hospodinova půjdeme!" Už stojí naše nohy v tvých branách, Jeruzaléme!

Odp.:
Tam vystupují kmeny, kmeny Hospodinovy, jak to zákon přikazuje Izraeli, aby chválil Hospodinovo jméno. Tam stojí soudní stolce, stolce Davidova domu.

Odp.:
Vyprošujte Jeruzalému pokoj; ať jsou v bezpečí, kdo tě milují, ať vládne mír v tvých hradbách, bezpečnost v tvých palácích!

Odp.:
Kvůli svým bratřím a přátelům budu říkat: Pokoj v tobě! Kvůli domu Hospodina, našeho Boha, budu ti přát štěstí.
Odp.:

2. ČTENÍ Řím 13, 11-14

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Římanům.

Bratři a sestry!
   Víte, jaký je nyní čas: že vám už nastala hodina, kdy je třeba se probrat ze spánku. Neboť nyní je nám spása blíže než tehdy, když jsme uvěřili. Noc pokročila, den se přiblížil. Odložme tedy skutky temnoty a oblečme se do výzbroje světla. Veďme počestný život jako ve dne; ne v hodováních a pitkách, ne v necudnostech a prostopášnostech, ne ve sváru a závisti. Ale oblečte se v Pána Ježíše Krista a nepečujte o tělo tak, že by to vyvolávalo žádosti.



EVANGELIUM Mt 24, 37- 44

Slova svatého evangelia podle Matouše.

Ježíš řekl svým učedníkům:
    "Když přijde Syn člověka, bude to právě tak jako v době Noemově: Jako totiž v době před potopou lidé jedli a pili, ženili se a vdávali až do dne, kdy Noe vstoupil do archy, a nic netušili, až přišla potopa a všechny zachvátila, právě tak to bude, když přijde Syn člověka. Tehdy budou dva na poli: jeden z nich bude vzat, druhý ponechán; dvě (ženy) budou mlít na obilném mlýnku: jedna bude vzata, druhá ponechána. Bděte tedy, protože nevíte, který den váš Pán přijde. Uvažte tohle: Kdyby hospodář věděl, v kterou noční dobu přijde zloděj, jistě by byl vzhůru a nedovolil by mu prokopat se do domu. Proto i vy buďte připraveni, neboť Syn člověka přijde v hodinu, kdy se nenadějete."

Slůvko pro děti:

Milé děti,

Scénka z biblických postaviček se dnes týká toho možná trochu záhadného výroku Pána Ježíše: Tehdy budou dva na poli: jeden z nich bude vzat, druhý ponechán; dvě (ženy) budou mlít na obilném mlýnku: jedna bude vzata, druhá ponechána. Vidíme, že ti dva muži navenek vypadali úplně stejně a dělali totéž; stejně tak ty dvě ženy - ale že Pán Ježíš si k sobě vzal jen jednoho a jednu. Jaký může být rozdíl mezi jedním a druhým, mezi jednou a druhou? Rozdíl je uvnitř, v srdci. Je v tom, jestli má někdo Pána Ježíše rád nebo ne. My ale naštěstí úplně do lidského srdce nemůžeme vidět, a proto taky nemůžeme soudit, koho si Pán Ježíš k sobě vezme a koho ne. A víme taky dobře, že kdyby to bylo jen a jen na něm, tak si k sobě vezme všechny lidi.

Milí bratři a sestry,

Vždycky kolem slavnosti Krista Krále, na úplném konci církevního roku, se možná těšíme na advent i proto, že skončí čtení apokalyptických textů s předpověďmi katastrof, válek, pronásledování a nakonec i konce světa.  Texty dnešní neděle nás ale vyvádějí z omylu. Dnešní texty, úplně stejně jako ty z právě uplynulých týdnů, nás vyzývají k bdělosti srdce, přesně tak, jak se píše ve druhém čtení: nastala doba, kdy je třeba se probrat ze spánku. Noc pokročila, den se přiblížil.

Adventní věnec, na kterém jsme zapálili první svíci, nemá znamenat jen ‚ těšíme se na vánoce, ještě tři, dvě nebo jedna svíčka a už to bude‘. Máme -li najít souvislost mezi jeho rozsvěcením a dnešními texty, pak snad nejvíc připomíná rozsvícení oranžové na semaforu: Pozor, za chvíli se bude něco dít.

Paradoxně může mít náš advent úplně jinou náplň, než právě tuto bdělost. Může mít náplň, kterou nám vnucuje okolí. Lze velmi snadno prožívat advent jako předčasně přišedší vánoční idylku, protaženou dlouho před Vánoce a narušenou snad jen nákupním shonem. Nic proti vymýšlení, čím že to letos své nejbližší pod stromečkem potěšíme. Nic proti medovině a svařáku na náměstí Svobody, Moravském náměstí, Dominikánském náměstí, Zelném trhu a všude jinde. Nic proti atmosféře. Jen je dobré si dát pozor, aby nás právě tahle atmosféra neukolébala. Abychom nepropadli falešnému dojmu, že je vlastně všechno v pořádku, že jsme šťastní a spokojení, že se lidé vlastně mají docela rádi, alespoň v tomto období roku. A speciálně pro nás křesťany - že nás v tomto období vlastně nevěřící většina docela bere, že postavení Betléma na již zmíněném Náměstí svobody je stále ještě politicky korektní a že budou o Vánoční noci kostely přece jen zase plné. 

Ježíš právě před tímto postojem - tedy nechat se ukolébat a myslet si, že je vše v pořádku - v evangeliu důrazně varuje. Stačí si poslechnout znovu jednu klíčovou větu:  Jako totiž v době před potopou lidé jedli a pili, ženili se a vdávali až do dne, kdy Noe vstoupil do archy, a nic netušili, až přišla potopa a všechny zachvátila, právě tak to bude, když přijde Syn člověka. V té větě můžeme najít určitou souvislost s rorátními zpěvy, vzatými z proroka Izajáše: Rosu dejte nebesa a oblakové dštěte spravedlivého. Příchod Ježíše na zem je protržení nebes, průtrž mračen, záplava Božího milosrdenství a jeho nekompromisní a přísné lásky, která pokrývá zemi. A Ježíš nás varuje, že ne každý bude schopen v této tsunami plavat.

Můžeme se ještě jednou návrat k textům rorátních zpěvů. Je to vášnivé volání, aby On už přišel - pramenící z vědomí, že rozhodně není všechno v pořádku, že není pravda, že se vlastně máme docela rádi, že jsme vlastně šťastní a spokojení. Zhřešili jsme, jsme jako opadané listí, naše viny nás uchvátily jako vítr, nechal jsi nás našim nepravostem napospas.  Není to pesimismus, ale reálné zhodnocení naší situace před Pánem. Právě toto vědomí v nás ale živí naši touhu po Tom, který má protrhnout nebesa a přijít.