2. neděle adventní B 2020

1. ČTENÍ Iz 40, 1-5. 9-11

Čtení z knihy proroka Izaiáše.

   Těšte, těšte můj národ - praví váš Bůh. Mluvte k srdci Jeruzaléma, volejte k němu, neboť je skončena jeho robota, odčiněna jeho vina, vzal totiž z Hospodinovy ruky dvojnásob za všechny své hříchy. Hlas volá:
   "Na stepi připravte Hospodinovi cestu, v pustině urovnejte stezku našemu Bohu! Každé údolí ať se zvýší a každá hora a pahorek ať se sníží! Co je kopcovité, ať je nížinou, co je hrbolaté, ať je rovinou! Zjeví se Hospodinova velebnost; každé tělo uzří jeho spásu. Hospodinova ústa to řekla."
   Vystup na vysokou horu, Sióne, který hlásáš radostnou zvěst, mocně pozdvihni svůj hlas, Jeruzaléme, který hlásáš radostnou zvěst! Neboj se, nahlas řekni judským městům: "Hle, váš Bůh!
   Hle, Pán, Hospodin, přichází v síle, jeho rámě mu dává vládu. Hle, u sebe má svou mzdu, před sebou má svůj zisk. jako pastýř pase své stádo, svým ramenem je shromažďuje, ve svém klínu beránky nese, ovce s mláďaty pomalu vede."

Žl 85 (84), 9ab+10. 11-12. 13-14 Odp.: 8a
Odp.: Pane, ukaž nám své milosrdenství!

Kéž mohu slyšet, co mluví Hospodin, Bůh: jistě mluví o pokoj i pro svůj lid a pro své svaté. Jistě je blízko jeho spása těm, kteří se ho bojí, aby sídlila jeho velebnost v naší zemi.
Odp.
Milosrdenství a věrnost se potkají, políbí se spravedlnost a pokoj. Věrnost vypučí ze země, spravedlnost shlédne z nebe.
Odp.
Hospodin též popřeje dobro a naše země vydá plody. Spravedlnost bude ho předcházet a spása mu půjde v patách.
Odp.



2. ČTENÍ 2 Petr 3, 8-14

Čtení z druhého listu svatého apoštola Petra.

   Jednu věc, milovaní, nesmíte přehlédnout: že je u Pána jeden den jako tisíc roků a tisíc roků jako jeden den. Ne že by Pán otálel splnit to, co slíbil, jak ho někteří lidé obviňují z otálení, ale je k vám shovívavý, protože nechce, aby někdo zahynul, naopak chce, aby se všichni dali na pokání.
   Ten den Páně však přijde jako zloděj a tehdy nebesa náhle s rachotem pominou, živly se stráví žárem a země i všecko na ní bude souzeno.
   A tak všechno vezme za své. Jak vám proto musí ležet na srdci, abyste žili svatě a zbožně, a tak očekávali a urychlovali příchod toho Božího dne, kdy se nebesa stráví v ohni a živly rozplynou v žáru. Ale my čekáme - jak on to slíbil nová nebesa a novou zemi, kde bude mít svůj domov spravedlnost.
   Když tedy na to musíte čekat, milovaní, horlivě se snažte, abyste byli před ním bez poskvrny a bez úhony v pokoji.


EVANGELIUM Mk 1, 1-8
Vyrovnejte stezky Páně!

Slova svatého evangelia podle Marka. Začátek evangelia o Ježíši Kristu, Synu Božím:
   Je psáno u proroka Izaiáše: "Hle, já posílám svého posla před tebou, on ti připraví cestu. Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Pánu, vyrovnejte mu stezky!" Když Jan Křtitel vystoupil na poušti, hlásal křest pokání, aby byly odpuštěny hříchy. Vycházel k němu celý judský kraj a všichni jeruzalémští obyvatelé, dávali se od něho křtít v řece Jordánu a přitom vyznávali své hříchy.
   Jan nosil šat z velbloudí srsti a kolem boků kožený pás. Živil se kobylkami a medem divokých včel. ( Jan ) kázal: "Za mnou už přichází mocnější, než jsem já; nejsem hoden, abych se sehnul a rozvázal mu řemínek u opánků. Já jsem vás křtil vodou, ale on vás bude křtít Duchem svatým.

________________________________________________

Milí bratři a sestry,

V Božím slově dnešní neděle je znát velké napětí mezi přísnou výzvou k obrácení a útěchou. První čtení, ze 40. kapitoly knihy Izajáš, se týká konce babylonského zajetí lidu Izraele. Babylonský exil byl vnímán jako důsledek předchozího odpadnutí Božího vyvoleného lidu od smlouvy s Hospodinem. Nyní ale už Jeruzalém vzal z Hospodinovy ruky dvojnásob za všechny své hříchy, a tak je v tuto chvíli třeba útěchy, ujištění, že Bůh je svému lidu blízko; že chystá něco velkého, čím svůj lid vysvobodí. Těšte, těšte můj lid, volá prorok.

V evangeliu vystupuje Jan Křtitel se zdánlivě protikladným kázáním. Můžeme si při tom hned vzpomenout na adventní píseň Aj slyšte znenadání, jak přísný k nám zní hlas. Jan Křtitel je prototyp nekompromisního, sršatého proroka, který svoje posluchače ani trochu nešetří. Z dnešního úryvku to není až tak patrné, protože evangelium podle Marka vypráví ve zkratce. Ale u Matouše je Janovo kázání mnohem drsnější; mluví o zmijím plemeni a sekyře, už přiložené ke kořeni stromu.

Toto napětí prožíváme v našem každodenním křesťanském životě. Nejen nyní v adventu, ale každý den jsme vyzýváni k obrácení, k napravení našich cest, k uznání našich hříchů. A neslyšíme to rádi: možná si říkáme, že již přece nežijeme v baroku, kdy se z kazatelen řinčelo řetězy a hrozilo peklem, jako vystřiženým z Dantova eposu Božská komedie. Nechceme, aby si o nás druzí lidé mysleli, že křesťanství je proti radosti ze života a jeho plnosti, že nám pouze nakládá těžká břemena askeze. Je nám neskonale nepříjemné poslouchat někoho, komu se v němčině říká Rabenprophet – havraní prorok; někdo, kdo nakřáplým hlasem zvěstuje temnou budoucnost. Koronavirová krize přinesla dost špatných zpráv a my nemáme zájem ještě navíc slyšet, že sami nejsme dobří.  

Jenže ten, kdo opravdu poznal destruktivní sílu nějakého zla, které ve svém životě nechal rozvinout a odhalit jeho pravou tvář, asi Janovu přísnost chápe. Chápe, že tato přísnost není motivována touhou lidi strašit a tak ovládnout jejich mysl a srdce, ale láskou k člověku a touhou, aby se za žádnou cenu nedostal do blízkého setkání s něčím, co nakonec vede k smrti.

Janova výzva k obrácení a napravení života by ale sama o sobě, bez vztahu k hlásání příchodu Spasitele, nebyla evangeliem, radostnou zvěstí. Kdybychom zkoušeli napravit svůj život jen vlastními silami, naše slabost a zranění hříchem by se jen projevilo o to více. Zjistili bychom, že sami nezmůžeme nic, a upadli bychom do zoufalství. Proto dnešní Boží slovo začíná - a vlastně i končí - útěchou. Jan neříká Obraťte se, nebo skončíte špatně. Říká obraťte se, protože přichází záchrana od Hospodina. Snaha o nápravu života je vyrovnání cesty Pánu, aby On sám přišel a dokonal, co my vlastními silami nemůžeme.