Slavnost Zmrtvýchvstání Páně 2022 – ve dne

  

1. ČTENÍ Sk 10,34a.37-43

Čtení ze Skutků apoštolů.

      Petr se ujal slova a promluvil: "Vy víte, co se po křtu, který hlásal Jan, událo nejdříve v Galileji a potom po celém Judsku: Jak Bůh pomazal Duchem svatým a mocí Ježíše z Nazareta, jak on všude procházel, prokazoval dobrodiní, a protože Bůh byl s ním, uzdravoval všechny, které opanoval ďábel.
    A my jsme svědky všeho toho, co konal v Judsku a v Jeruzalémě. Ale pověsili ho na dřevo a zabili. Bůh jej však třetího dne vzkřísil a dal mu, aby se viditelně ukázal, ne všemu lidu, ale jen těm, které Bůh předem vyvolil za svědky, totiž nám, kteří jsme s ním jedli a pili po jeho zmrtvýchvstání.
    On nám přikázal, abychom to hlásali lidu a se vší rozhodností dosvědčovali: To je Bohem ustanovený soudce nad živými i mrtvými. O něm vydávají svědectví všichni proroci, že skrze něho dostane odpuštění hříchů každý, kdo v něho věří."

Žl 118 (117),1-2.16ab+17.22-23 Odp.: 24
Odp.: Toto je den, který učinil Hospodin, jásejme a radujme se z něho!
nebo: Aleluja, aleluja, aleluja.

Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý, jeho milosrdenství trvá navěky. Nechť řekne dům Izraelův: "Jeho milosrdenství trvá navěky."
Odp.
Hospodinova pravice mocně zasáhla, Hospodinova pravice mě pozvedla. Nezemřu, ale budu žít a vypravovat o Hospodinových činech.
Odp.
Kámen, který stavitelé zavrhli, stal se kvádrem nárožním. Hospodinovým řízením se tak stalo, je to podivuhodné v našich očích.
Odp.



2. ČTENÍ Kol 3,1-4

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Kolosanům.

Bratři a sestry! 

Když jste s Kristem byli vzkříšeni, usilujte o to, co pochází shůry, kde je Kristus po Boží pravici. Na to myslete, co pochází shůry, ne na to, co je na zemi. Jste přece už mrtví a váš život je s Kristem skrytý v Bohu. Ale až se ukáže Kristus, náš život, potom se i vy s ním ukážete ve slávě.

EVANGELIUM Jan 20,1-9

Slova svatého evangelia podle Jana.

    Prvního dne v týdnu přišla Marie Magdalská časně ráno ještě za tmy ke hrobu a viděla, že je kámen od hrobu odstraněn. Běžela proto k Šimonu Petrovi a k tomu druhému učedníkovi, kterého Ježíš miloval, a řekla jim: "Vzali Pána z hrobu a nevíme, kam ho položili."
    Petr a ten druhý učedník tedy vyšli a zamířili ke hrobu. Oba běželi zároveň, ale ten druhý učedník byl rychlejší než Petr a doběhl k hrobu první. Naklonil se dovnitř a viděl, že tam leží pruhy plátna, ale dovnitř nevešel.
    Pak za ním přišel i Šimon Petr, vešel do hrobky a viděl, že tam leží pruhy plátna. Rouška však, která byla na Ježíšově hlavě, neležela u těch pruhů plátna, ale složená zvlášť na jiném místě. Potom vstoupil i ten druhý učedník, který přišel ke hrobu první, viděl a uvěřil. Ještě totiž nerozuměli Písmu, že Ježíš musí vstát z mrtvých.

_________________________________________________________

 Slůvko pro děti:

 Milé děti,

Jako pomoc pro pochopení scénky z biblických postaviček použily paní Jitka a Kateřina slova z konce dnešního evangelia: Ještě nerozuměli Písmu, že Ježíš musí vstát z mrtvých. Pán Ježíš, když své učedníky učil, tak jim mockrát říkal, že musí zemřít a vstát z mrtvých, a jak je to předpovězeno ve Starém Zákoně. Ale asi to tenkrát opravdu ani jednou nepochopili, možná proto, že se jim to zdálo až moc neuvěřitelné. Petr, Jan a Marie Magdalská to pochopili až teď, až když viděli, že kámen je odvalený a po Ježíšovi zbyly v hrobě jenom kusy látky, do kterých bylo jeho tělo zavinuté při pohřbu. Tehdy se jim konečně rozsvítilo v hlavě, konečně jim došlo, co jim to Ježíš tenkrát říkal.

 

Milí bratři a sestry,

   slovo Pascha, kterým se označovaly židovské velikonoční svátky a z něhož vychází slovo pro Velikonoce v románských jazycích, znamená přechod. Původně je myšlen přechod Božího lidu z egyptského otroctví ke svobodě zaslíbené země. Pro nás křesťany to však znamená přechod od starého řádu světa k novému: Ježíš přišel, aby obnovil člověka a stvoření, tím, že je jako Bůh přijímá, vstupuje do něho, bere je na sebe, a proměňuje je svojí obětí. Skrze spojení s Kristem skutečně obnoveni, jsme novým stvořením.

     Svatý Pavel o tom hovoří ve druhém čtení; koloským křesťanům píše: Vy jste už mrtví – tedy mrtví tomu starému a špatnému, neproměněnému prvnímu stvoření, které je zraněné hříchem.  A váš život je nyní s Kristem skrytý v Bohu – jste povoláni k novému životu v Bohu, protože On vás přijímá k sobě skrze Krista.

    V dnešním evangeliu můžeme totéž téma rozpoznat skrze symbolický význam některých obrazů, které v něm jsou. Marie Magdalská přichází k hrobu první den v týdnu, když byla ještě tma:  jakoby v první den nového stvoření, na přechodu mezi starým a novým. Magdaléna je první, která překračuje hranici mezi starou a novou érou dějin. Symboly onoho starého, které pomíjí, jsou pak kámen, rouška a pohřební plátna – jsou to všechno atributy smrti a pohřbu, symboly onoho starého, poznamenaného smrtí. Jsou sice stále na scéně, ale jak kámen, tak rouška jsou odloženy stranou, jako by teď už nebyly potřeba, protože čas jejich používání již minul.

    Kámen a plátna vystihují i naši situaci. Slavíme sice novou éru člověka a vesmíru, ale staré a nové se neustále prolíná, stále jsme v době paschy, přechodu. Nové již nastalo, ale staré ještě nepominulo. Kámen a plátna by podle starého uspořádání světa měly zůstat na svém místě, protože smrt byla nepřemožitelná. Žádná síla nedokáže odvalit kámen; proti smrti není léku. Tyto dva symboly smrti úplně nezmizely, jsou jen stranou, odsunuty do vedlejší role, ale stále existují.

     Žijeme v těchto dějinách a na tomto světě stálé přechody od starého k novému, protože se k tomu starému uspořádání stále vracíme – smrt, zlo a hřích nás pořád trápí, i když byly Ježíšovou obětí už zrušeny. List Koloským zdůrazňuje, abychom usilovali o to, být v onom novém, jestliže jsme s Kristem byli vzkříšeni. Právě to silně symbolizoval způsob křtu v prvotní církvi: křtěnec se celý ponořil do vody v baptisteriu a poté se vynořil: starý člověk se utopil, nový se z vody zrodil. První život na Zemi vznikl podle biologů a biochemiků zřejmě ve vodním prostředí, snad v horkých termálních pramenech; a nový život v Kristu pochází také z vody.

     Zlo a smrt ovšem pořád mají nad námi moc, a v těchto pohnutých dnech ruské invaze na Ukrajinu to pociťujeme velice silně: Pořád vidíme po straně náhrobní kámen a pohřební plátna, a někdy nám dokonce přijde, že náhrobní kámen vězí pořád na svém původním místě a tarasí nám přístup k životu. Neustále máme sklon se vracet od nového ke starému uspořádání světa, jít v přesně opačném směru, než nám ukazují Velikonoce. Stále dokola přecházíme z otroctví ke svobodě a zpět, od egoismu k lásce a zpět, z Egypta do země zaslíbené a zpět.

     A přece, dnes slavíme to, že jsme noví lidé, žijící v novém světě, a že očekáváme definitivní vítězství oné novosti na konci času. Slavíme, že jsme obnoveni, znovustvořeni Boží láskou skrze Kristovu oběť. Možná by někdy stačilo si to hlouběji uvědomit, hlouběji pochopit slávu, radost a světlo vzkříšení, nové situace člověka – a naopak nesvobodu, ošklivost a tmu, do níž se dostáváme návratem ke starému člověku v nás. Kéž nám i letošní Velikonoce v tomto pomohou.