8. neděle v mezidobí C 2019

1. ČTENÍ Sir 27,5-8(řec.4-7)

Čtení z knihy Sirachovcovy. 

    V sítu, kterým se třese, zůstane smetí, právě tak zůstane vina na člověku, když je prozkoušen. V peci se osvědčí nádoba od hrnčíře, člověk se osvědčí, když s ním mluvíš. Ovoce ukáže, jak byl strom pěstěn, právě tak slovo vyjádří myšlenky lidského srdce. Nikoho nechval, než ho vyzkoušíš, tak se totiž osvědčí člověk. 


Žl 92(91),2-3.13-14.15-16 Odp.: 2a 

Odp.: Dobré je chválit Hospodina.
Dobré je chválit Hospodina, opěvovat tvé jméno, Svrchovaný! Zrána hlásat tvé milosrdenství a za noci tvou věrnost.
Odp.
Spravedlivý pokvete jak palma, poroste jak cedr na Libanonu. Kdo jsou zasazeni v domě Hospodinově, pokvetou v nádvořích našeho Boha.
Odp.
Ještě ve stáří budou přinášet užitek, zůstanou šťavnatí a svěží, aby hlásali', jak spravedlivý je Hospodin, má skála, v němž není nepravosti.
Odp.

2. ČTENÍ 1Kor 15,54-58 

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Timotejovi. 

Bratři a sestry!
    Až toto tělo porušitelné vezme na sebe neporušitelnost, a toto tělo smrtelné vezme na sebe nesmrtelnost, potom se vyplní to, co stojí v Písmě: 'Vítězně je smrt navždy zničena! Smrti, kdepak je tvoje vítězství? Smrti, kdepak je tvůj bodec?' Ten bodec smrti je hřích, a hřích zase čerpal svou moc ze Zákona. Ale Bohu díky! On nám popřává vítězství skrze našeho Pána Ježíše Krista.
    Proto buďte pevní, moji milí bratři, nedejte se zviklat a pilně pokračujte v díle Páně. Víte přece, že vaše námaha není marná, když ji konáte ve spojení s Pánem.

EVANGELIUM Lk 6,39-45 

Slova svatého evangelia podle Lukáše. 

    Ježíš řekl učedníkům přirovnání: "Může slepý vést slepého? Nespadnou oba do jámy? Není žák nad učitele; když se dokonale vyučí, bude jako jeho učitel.
    Jak to, že vidíš třísku v oku svého bratra, ale trám ve vlastním oku nepozoruješ? Jak můžeš říkat svému bratru: 'Bratře, dovol, ať ti vyndám z oka třísku', a sám nevidíš ve svém oku trám! Pokrytče! Napřed vyndej ze svého oka trám, a teprve potom budeš dobře vidět, abys mohl vyndat třísku z oka svého bratra.
    Není dobrý strom, který dává špatné ovoce, ani zase špatný strom, který dává dobré ovoce. Každý strom se pozná po vlastním ovoci. Z trní nesbírají fíky a z bodláčí nesklízejí hrozny. Dobrý člověk vydává z dobré pokladnice svého srdce dobro, ale zlý ze zlého vydává zlo. Jeho ústa mluví to, čím přetéká srdce."

_________________________________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti,

Kdyby vaše paní učitelka neuměla počítat, mohla by vás učit matematiku? Určitě ne! Stejně tak to platí pro jakýkoli jiný předmět. Kdo chce druhé třeba učit anglicky, tak se musí ten jazyk sám dobře naučit. A Pán Ježíš nám dnes říká, že když chceme pomáhat druhým lidem, aby poznali to, co třeba dělají špatně, tak se to musíme taky napřed naučit sami na sobě.

Milí bratři a sestry,

Dnešní texty nás již svým způsobem uvádějí do postní doby, ve které chceme s Boží pomocí poznat a napravit v životě to, co je třeba. Zejména první čtení hovoří o skutečnostech, které nám ukazují pravdu o nás samých i o druhých. Jsou to především životní zkoušky, kterými procházíme a při kterých tato pravda vychází najevo. Sirachovec o nich mluví v různých obrazech: prosévání sítem, po kterém se projeví, kolik bylo v obilí plev a různého jiného balastu; nádoba v peci, která přežije vypalování pouze tehdy, jestliže nemá vadu z předchozích kroků její výroby. Poté autor používá - stejně jako Ježíš v evangeliu - obraz stromu a ovoce: teprve ve chvíli, až na stromě něco uzraje, zjistíme, jestli je to k jídlu - a také to, jak sadař o strom předtím pečoval. Vzpomínám v téhle souvislosti na krásné pomerančovníky se zralými a lákavými plody, které lemovaly jednu ulici v italském městě Brindisi, v místech, kde na pobřeží Jaderského moře končí starověká Via Appia. Když jsme je ochutnali, byly nesnesitelně hořké, protože se jednalo o okrasnou odrůdu.

Podobných obrazů je v Písmu svatém celá řada – najdeme je například v žalmech 18 nebo 66: Když jsi, Hospodine, zadul svým hněvem, ukázala se dna oceánů a základy země byly obnaženy. Zkoušel jsi nás, Bože, protříbil jsi nás, jako se tříbí stříbro. Pravda o nás samotných se nepoznává podle vnějšího zdání, ale ukazuje se ve zkouškách a těžkostech života, a také v plodech, které náš život a naše práce přinášejí.

Jenomže když si právě tohle uvědomíme, mohou nám zároveň vyvstat všechna naše možná životní selhání, která jsme v těžkých obdobích našeho života zažili. Nebo, díváme-li se zpátky na svůj život, nemusíme vidět dobré plody, které jsme si přáli nebo ve které jsme doufali. A taková pravda o nás samých není něco, co by nás povzbudilo, spíš naopak. Něco podobného prožíváme v těchto dnech a měsících vzhledem k celému společenství církve. Projevila se pravda o zneužívání dětí a o tom, jak bylo zametáno pod koberec -  pravda pokořující, bolestná a pro důvěryhodnost církve naprosto devastující.

A ještě ke všemu nám Ježíš ve svém krátkém podobenství o třísce a trámu vlastně zakazuje náš oblíbený a osvědčený psychologický trik, kterým se zbavujeme nepříjemného pocitu z poznání nepříjemné pravdy: totiž říct si, že ten druhý je ještě horší než já. Ježíš nás vrací k sobě, k tomu, abychom se viděli pravdivě - teprve potom budeme schopní pravdivě vidět i druhého.

Kdybychom, milí bratři a sestry, skončili zde, asi bychom všichni odcházeli domů mírně depresivní. Naštěstí je ale na stole dnešního Božího slova ještě druhé čtení z prvního listu Timotejovi. Svatý Pavel v něm používá svoji oblíbenou změnu pohledu: odvrací zrak od zdánlivě bezvýchodnosti našeho hříchu a dívá se směrem ke Kristu a jeho spáse. Bohu díky! On nám popřává vítězství skrze našeho Pána Ježíše Krista. Velmi podobný, ale ještě silnější text je v listě Římanům: Jako člověk vnitřní radostně souhlasím s Božím zákonem. Pozoruji však, že je v mých údech jiný zákon, který odporuje zákonu mého rozumu a dělá ze mě zajatce zákona hříchu, který vládne v mých údech. Já nešťastný člověk! Kdo mě vysvobodí od těla propadlého této smrti? Díky Bohu! (Je to možné) skrze Ježíše Krista, našeho Pána.

Nemusíme se tedy, milí bratři a sestry, bát pravdy o nás samotných, i kdyby byla nepříjemná. Je totiž ještě jedna, hlubší pravda. Jsme hříšní lidé, ale ještě víc jsme milované Boží děti, za které Ježíš zemřel a vstal z mrtvých.