7. neděle v mezidobí C 2019

1. ČTENÍ 1Sam 26,2.7-9.12-13.22-23

Čtení z první knihy Samuelovy.

    Saul sestoupil na poušť Zif a s ním tři tisíce vybraných mužů z Izraele, aby na poušti Zif slídil po Davidovi. V noci David a Abišaj přišli k (Saulovu) mužstvu, a hle - Saul ležel a spal v ohradě vozů, s kopím zabodnutým do země u své hlavy, Abner pak a lid spali kolem něho. Abišaj řekl Davidovi: "Dnes vydal Bůh tvého nepřítele do tvé ruky. Nuže dovol, abych ho přibodl jeho kopím k zemi jedním bodnutím, druhého nebude třeba!" David však Abišajovi odpověděl: "Nezabíjej ho! Kdo vztáhne beztrestně ruku na pomazaného od Hospodina?" (Pak) vzal David kopí a džbán vody od Saulovy hlavy a odešli. Nikdo je neviděl ani nezpozoroval a nikdo se neprobudil. Všichni spali, neboť na ně padl tvrdý spánek od Hospodina.
    David přešel na protější stranu (údolí), zastavil se na vrcholu hory a zdaleka - byla to velká vzdálenost - volal: "Zde je kopí, králi! Ať sem přijde jeden ze služebníků a vezme ho. Hospodin odplatí každému podle jeho spravedlnosti a věrnosti; vždyť dnes tě vydal Hospodin do mé ruky, ale já jsem nechtěl vztáhnout ruku na pomazaného od Hospodina."


Žl 103(102),1-2.3-4.8+10.12-13 Odp.: 8a
Odp.: Hospodin je milosrdný a milostivý.

Veleb, duše má, Hospodina, vše, co je ve mně, veleb jeho svaté jméno! Veleb, duše má, Hospodina a nezapomeň na žádné z jeho dobrodiní!
Odp.
On odpouští všechny tvé viny, on léčí všechny tvé neduhy. On vykupuje tvůj život ze záhuby, on tě věnčí láskou a slitováním.
Odp.
Hospodin je milosrdný a milostivý, shovívavý a nadmíru dobrotivý. Nejedná s námi podle našich hříchů ani podle našich vin nám neodplácí.
Odp.
Jak vzdálen je východ od západu, tak vzdaluje od nás naše nepravosti. Jako se smilovává otec nad syny, tak se smilovává Hospodin nad těmi, kdo se ho bojí.
Odp.


2. ČTENÍ 1Kor 15,45-49

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.

Bratři a sestry!
    První 'člověk', Adam, 'byl stvořen jako živá bytost', poslední Adam však bude oživujícím duchem. Ale není napřed to, co je zduchovnělé, nýbrž to, co je živočišné, a potom teprve přijde to, co je zduchovnělé. První člověk byl utvořen ze země, je pozemský, druhý člověk je z nebe. Když někdo pochází ze země, ze země jsou i jeho děti. Když někdo pochází z nebe, z nebe jsou i jeho děti.
    My jsme na sobě nesli podobnost s tím člověkem, který pocházel ze země. Stejně tak poneseme i podobnost s tím, který je z nebe.


EVANGELIUM Lk 6,27-38

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

Ježíš řekl svým učedníkům:
    "Vám, kteří posloucháte, říkám: Milujte své nepřátele, prokazujte dobro těm, kdo vás nenávidí, žehnejte těm, kdo vás proklínají, modlete se za ty, kdo vám ubližují. Tomu, kdo tě udeří do tváře, nastav i druhou; kdo ti bere plášť, tomu neodpírej ani šaty. Každému, kdo tě prosí, dávej, a kdo ti bere, co je tvoje, od toho nežádej nic nazpátek. jak chcete, aby lidé dělali vám, tak i vy dělejte jim.
    Jestliže milujete ty, kdo milují vás, co za to můžete od Boha čekat? Vždyť i hříšníci milují ty, kdo je milují. Prokazujete-li dobrodiní těm, kdo je prokazují vám, co za to můžete od Boha čekat? To přece dělají i hříšníci. Půjčujete-li těm, od kterých doufáte, že vám to vrátí, co za to můžete od Boha čekat? Vždyť i hříšníci půjčují hříšníkům, aby dostali stejně tolik nazpátek.
    Ale milujte své nepřátele, prokazujte dobrodiní a půjčujte, a nic nečekejte zpět. Vaše odměna bude hojná a budete syny Nejvyššího, neboť on je dobrý k nevděčným i zlým. Buďte milosrdní, jako je milosrdný váš Otec!
    Nesuďte, a nebudete souzeni, nezavrhujte, a nebudete zavrženi. Odpouštějte, a bude vám odpuštěno. Dávejte, a dostanete: míru dobrou, natlačenou, natřesenou a vrchovatou vám dají do klína. Neboť jakou měrou měříte, takovou se naměří zase vám."

________________________________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti, Pán Ježíš nám říká, že máme mít rádi ty, kteří nás rádi nemají? Je to vůbec možné? Asi ano, jinak by nám to Pán Ježíš asi neříkal. Ale je to nepochybně hodně, hodně těžké. Je to něco, jako když vidíte na výletě na vysokém kopci hrad, a říkáte Tati, mami, tam já nedojdu, je to moc vysoko. Ale víte, že když se odvážíte a pomaličku jdete dál, krok po kroku, tak tam nakonec vystoupáte. A abychom jednou došli k tomu, co nám Ježíš dneska říká, musíme jít po malých krůčcích. Můžete začít třeba tím, že když vám spolužák ve škole udělá něco nepěkného, tak mu to nemusíte vrátit ani na něj žalovat.

Milí bratři a sestry,

Text dnešního evangelia je ze šesté kapitoly svatého Lukáše. Nehovoří se o tom, kde je Ježíš řekl, ale u evangelisty Matouše je toto Ježíšovo kázání situováno na Horu blahoslavenství do takzvaného Horského kázání.

Když dnes slyšíme to, co Ježíš říká, můžeme se cítit poněkud rozpolceně. Jistě s radostným souhlasem vnímáme Ježíšova slova o jeho Otci: je osvobozující slyšet, že Bůh je dobrý ke všem, že je Otec všech lidí, že nemá raději ty hodné a zbožné a méně rád ty ostatní, že miluje každého člověka, ať je jakýkoli. Také si možná říkáme, že kdyby svět začal podle Ježíšova horského kázání opravdu fungovat, byl by nefalšovaný ráj na zemi.

Na druhé straně se ale můžeme Ježíšova nároku být dokonalí jako Otec a milovat i své nepřátele zaleknout; nebo si říci, že ideál je to krásný, ale pro reálný svět zhola nepoužitelný. Možná by nám stačilo, kdyby Ježíš skončil u své formulace zlatého pravidla, abychom dělali druhým to, co bychom sami chtěli, aby oni dělali nám. Jenže i tak bychom toto pravidlo v některých případech asi použili po svém; řekli bychom si, že nejlepší způsob jeho naplnění bude se s tím či oním člověkem vůbec nestýkat - neboť on si také jistě přeje, abychom ho nechali na pokoji.

A asi pro nás nejsou dostatečně motivující ani slova o odměně vrchovaté, natlačené a natřesené, kterou si většinou vztahujeme na věčnou odměnu v nebi - a jedním dechem si pak řekneme, že nejdřív musíme nějak přežít tady na zemi, a to se bez trochy ostrých loktů neobejde.

Přesto se domnívám, že toto Ježíšovo zaslíbení odměny od Otce platí i pro náš pozemský život, pro naše zde a nyní.  Pokud Ježíšův nárok dopředu neodpískáme jako nedosažitelný, máme šanci se k němu krůček po krůčku, s pomocí milosti Ducha svatého přibližovat. A odměnou, už na této zemi, nám bude mimo jiné růst ve vnitřní svobodě.

Zkusme si, milí bratři a sestry, nyní představit, jaké to je, když máme vážný problém s nějakým člověkem, skupinou lidí nebo institucí. Můžete si dosadit, koho je vám libo: nesympatického a nespravedlivého šéfa v práci; souseda, který dělá naschvály; nepřívětivou tchyni. Nebo někoho, koho třeba ani neznáme osobně, ale z médií: politika čí politickou stranu; představitele jiného názorového proudu v církvi; cizince - obecně někoho, kdo je hodně jiný než já, má jinou životní filozofii a přístup k životu. Pocitů, které máme, když na někoho takového myslíme, je celá škála: vztek; nebo dojem, že kdyby ten druhý nebyl nebo byl někde za sedmero horami, všechny moje problémy budou vyřešeny; či také nechuť a odpor jít na místo, kde bychom se s ním mohli setkat. A zejména to, co je možná kořenem všeho ostatního: strach. Všechno tohle nás znesvobodňuje, uzavírá nás do sebe, způsobuje plýtvání duševní energií a někdy může vést k velmi zoufalým činům. Přesně tak, jak jsme toho byli nedávno svědky u jednoho nešťastného staršího pána ze severních Čech. Tolik se bál islámského terorismu, až se sám ironicky stal prvním Čechem odsouzeným za teroristický čin.

        Blížíme se k začátku postní doby. Kéž je pro nás, milí bratři a sestry, cestou růstu ve svobodě lásky. Máme příležitost vyjít z našeho vnitřního vězení strachu z druhého a jeho odmítání. Klíče máme v rukou, vězení je zamčené zevnitř. Nebojme se s Boží pomocí vyjít.