1. neděle postní C 2019

1. ČTENÍ Dt 26,4-10

Čtení z páté knihy Mojžíšovy.

Mojžíš řekl lidu:
    „Kněz vezme z tvé ruky koš a položí ho před oltář Hospodina, tvého Boha. Ujmeš se slova a vyznáš před Hospodinem, svým Bohem:
   Můj praotec byl potulným Aramejcem, sestoupil do Egypta a přebýval tam v malém počtu osob jako přistěhovalec. Ale stal se tam národem velkým, mocným a početným. Egypťané však nás týrali, sužovali a podrobili tvrdému otroctví. Tehdy jsme křičeli k Hospodinu, Bohu našich otců, a Hospodin slyšel náš hlas, viděl naši bídu, lopotu a útlak. Hospodin nás vyvedl z Egypta mocnou rukou, napřaženým ramenem, šířil velký strach a působil znamení a divy. Přivedl nás na toto místo a dal nám tuto zem, zem oplývající mlékem a medem.
   Nyní hle - přináším prvotiny plodů půdy, kterou jsi mi dal, Hospodine! Položíš koš před Hospodinem, svým Bohem, a pokloníš se Hospodinu, svému Bohu.“


Žl 91 (90),1-2.10-11.12-13.14-15 Odp.: srv. 15
Odp.: Bud' se mnou, Pane, v mé tísni.

Kdo přebýváš v ochraně Nejvyššího, kdo dlíš ve stínu Všemocného, řekni Hospodinu: „Mé útočiště jsi a má tvrz, můj Bůh, v něhož doufám!“
Odp.
Nepřihodí se ti nic zlého a útrapa se k tvému stanu nepřiblíží. Vždyť svým andělům vydal o tobě příkaz, aby tě střežili na všech tvých cestách.
Odp.
Na svých rukou tě ponesou, abys nenarazil o kámen svou nohou. Po zmiji a hadu budeš kráčet, šlapat budeš po lvu i draku.
Odp.
Vysvobodím ho, protože lne ke mně, ochráním ho, protože zná mé jméno. Vyslyším ho, až mě bude vzývat, zachráním ho a oslavím.
Odp.


2. ČTENÍ Řím 10,8-13

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Římanům.

Bratři a sestry!
   Co říká Písmo? „Blízko tebe je to slovo, máš ho v ústech i ve svém srdci“; to je slovo víry, které hlásáme.
   Jestliže tedy ústy vyznáváš, že Ježíš je Pán, a v srdci věříš, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen. Víra vede ke spravedlnosti, vyznání ústy vede ke spáse. Písmo přece říká: „Žádný, kdo v něho věří, nebude zklamán.“ Není totiž žádný rozdíl mezi židem a pohanem: všichni přece mají jednoho a téhož Pána a ten je bohatě štědrý ke všem, kdo ho vzývají. Vždyť „každý, kdo bude vzývat jméno Páně, bude spasen“.


EVANGELIUM Lk 4,1-13

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

   Ježíš se vrátil od Jordánu plný Ducha svatého. Duch ho vodil pouští čtyřicet dní a ďábel ho pokoušel. Ty dny nic nejedl, a když uplynuly, vyhladověl. Ďábel mu řekl: „Jsi-li Syn Boží, řekni tomuto kameni, ať se z něho stane chléb!“
   Ježíš mu odpověděl: „Je psáno: Nejen z chleba žije člověk“. Pak ho ďábel vyvedl vzhůru, v jediném okamžiku mu ukázal všechna království světa a řekl mu: „Všechnu tuto moc a jejich slávu dám tobě, protože mně je odevzdána a dávám ji, komu chci. Jestliže se přede mnou skloníš, všechno to bude tvoje.“
   Ježíš mu na to řekl: „Je psáno: Pánu, svému Bohu, se budeš klanět a jen jemu sloužit!“
   Potom ho (ďábel) zavedl do Jeruzaléma, postavil ho na vrchol chrámu a řekl mu: „Jsi-li Syn Boží, vrhni se odtud dolů! Je přece psáno: Svým andělům dá o tobě příkaz, aby tě ochránili, takže tě ponesou na rukou, abys nenarazil nohou na kámen.“
   Ježíš mu odpověděl: „Je řečeno: Nebudeš pokoušet Pána, svého Boha!“ Když ďábel dokončil všechna pokušení, opustil ho až do určeného času.

Milí bratři a sestry,

    V rozhovoru pokušitele a Ježíše v dnešním evangeliu se projevuje, o co pokušiteli jde především: hlavní není to, aby Ježíš dále vydržel držet půst nebo aby odmítl moc nad světem. Důležité je, že pokušitel útočí na Ježíšův vztah s Otcem. Sice Ježíši dvakrát říká Jsi - li Syn Boží, ale veškerá jeho snaha spočívá v tom, aby právě tento vztah lásky a důvěry Syna k Otci narušil a nakonec zničil.

Ničit vztahy lásky je pokušitelovou podstatou, je to jeho hlavní charakteristika, která se projevuje i v jeho názvu: řecké sloveso dia-ballein, ze kterého pochází ono české ďábel, znamená od sebe odtrhnout, vzájemně vzdálit. Protikladné sloveso je sym-ballein, z něhož je odvozeno podstatné jméno symbol. Znamená spojit dohromady něco, co bylo původně oddělené. Pokušitel je tedy vlastně velký Rozdělovatel.

   Ďábel na Ježíše zkouší úplně stejnou taktiku, jako na Adama a Evu ve známém příběhu z První knihy Mojžíšovy na začátku Starého Zákona. Jde mu o narušení vztahu lásky a důvěry člověka k jeho Stvořiteli, vlastně vztahu synovské lásky (v češtině nemáme výraz pro syna a dceru dohromady) člověka k Bohu, který mu dal život. Překročení Božího příkazu při utržení plodu ze stromu poznání je už jen viditelným znamením toho, k čemu pokušitel muže a ženu přiměl: důvěra a láska lidí ke svému Stvořiteli byla zničena, na její místo nastoupil falešný obraz Boha jako konkurenta člověka; jako někoho, kdo člověku nechce něco dopřát; jako někoho, kdo nahání strach; a nakonec jako někoho, od koho je potřeba se osvobodit a učinit tvůrcem a měřítkem všech věcí sama sebe. A zároveň je zničena i harmonie a čistota nejsilnějšího vztahu, který mají lidé k sobě navzájem: vztahu mezi mužem a ženou.

   Všimněme si dobře, jak Ježíš na pokušení reaguje: ve svých odpovědích pokušiteli vždycky cituje Boží jméno. Je tomu tak i v prvním pokušení učinit z kamenů chléb; na souběžném místě u Matouše Ježíš říká: Nejen z chleba živ je člověk, ale z každého slova, které vychází z Božích úst. Ježíš se vždycky odkazuje na svůj vztah s Otcem, který je pro něj cennější než všechno ostatní - ví, že z tohoto vztahu žije.

   Na začátku evangelia jsme slyšeli, že Ježíš se vrátil od Jordánu - kde byl pokřtěn Janem - plný Ducha svatého. U Jordánu se poprvé zjevuje tajemství Nejsvětější Trojice: Na Ježíše sestupuje Duch svatý a z nebe je slyšet hlas: To je můj milovaný Syn. Ježíš je plný Ducha svatého, který je vzájemná láska mezi Otcem a Synem. Proto nemá pokušitel vlastně žádnou šanci na úspěch: Ježíš si svou lásku k Otci nenechá vzít, protože je jí naplněn.

   Naše postní snažení, naše snaha se lépe modlit i všechny skutky odříkání, mají právě tento smysl. Obnovujeme si jimi vědomí o tom, že jsme milované děti Otce a v Kristu sobě navzájem bratři a sestry. Jsou to skutečnosti navzájem propojené, opravdová láska je jen jedna. Pokud podlehneme pokušení a necháme si narušit náš vztah s Bohem, narušená bude i naše láska k lidem. A naopak: pokročíme-li v lásce k Bohu, i ona druhá bude větší a hlubší.