Slavnost Seslání Ducha Svatého A 2017

1. ČTENÍ Sk 2,1-11

Čtení ze Skutků apoštolů.

 Nastal den letnic a všichni byli společně pohromadě. Najednou se ozval z nebe hukot, jako když se přižene silný vítr, a naplnil celý dům, kde se zdržovali. A ukázaly se jim jazyky jako z ohně, rozdělily se a nad každým z nich se usadil jeden. Všichni byli naplněni Duchem svatým a začali mluvit cizími jazyky, jak jim Duch vnukal, aby promlouvali.
    V Jeruzalémě bydleli zbožní židé ze všech možných národů pod nebem. Když se ten zvuk ozval, hodně lidí se sběhlo a byli ohromeni, protože každý z nich je slyšel, jak mluví jeho vlastní řečí. Žasli, divili se a říkali:
    "Ti, co tak mluví, nejsou to Galilejci? Jak to tedy, že každý z nás slyší svou mateřštinu? My Partové, Médové, Elamitě, obyvatelé Mezopotámie, Judska a Kapadokie, Pontu a Asie, Frýgie a Pamfýlie, Egypta a lybijského kraje u Kyrény, my, kteří jsme připutovali z Říma, židé i proselyté, Kréťané i Arabové: slyšíme, jak našimi jazyky hlásají velké Boží skutky."


Žl 104(103),1ab+24ac.29bc-30.31+34 Odp.: srv. 30

Odp.
.: Sešli svého ducha, Hospodine, a obnov tvář země! nebo: Aleluja.

Veleb, duše má, Hospodina! Hospodine, můj Bože, jsi nadmíru velký! jak četná jsou tvá díla, Hospodine! Země je plná tvého tvorstva.
Odp.
Hynou, když vezmeš jim život, a vracejí se do svého prachu. Když sešleš svého ducha, jsou stvořeni, a obnovuješ tvář země.
Odp.
Nechť věčně trvá Hospodinova sláva, ať se Hospodin těší ze svého díla! Kéž se mu líbí má píseň: má radost bude v Hospodinu.
Odp.



2. ČTENÍ 1Kor 12,3b-7.12-13

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.

Bratři !
    Jenom pod vlivem Ducha svatého může někdo říci: "Ježíš je Pán."
    Dary jsou sice rozmanité, ale je pouze jeden Duch. A jsou rozličné služby, ale je pouze jeden Pán. A jsou různé mimořádné síly, ale je pouze jeden Bůh. On to všechno ve všech působí. Ty projevy Ducha však jsou dány každému k tomu, aby mohl být užitečný.
    Tělo je také pouze jedno, i když má mnoho údů; ale všechny údy těla, přestože je jich mnoho, tvoří dohromady jediné tělo. Tak je tomu také u Krista. Neboť my všichni jsme byli pokřtěni jedním Duchem v jedno tělo - ať už jsme židé nebo pohané, otroci nebo svobodní - všichni jsme byli napojeni jedním Duchem.


EVANGELIUM Jan 20,19-23

Slova svatého evangelia podle Jana.

   Když byl večer prvního dne v týdnu, přišel Ježíš tam, kde byli učedníci. Ze strachu před židy měli dveře zavřeny. Stanul mezi nimi a řekl: "Pokoj vám!" Po těch slovech jim ukázal ruce a bok. Když učedníci viděli Pána, zaradovali se.
    Znovu jim řekl: "Pokoj vám! Jako Otec poslal mne, tak i já posílám vás." Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: "Přijměte Ducha svatého. Komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou."
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Slůvko pro děti:

Scénka z biblických postaviček je velice rozhýbaná, vidíme, že se tam toho hodně děje. A je to tak – když si dobře vzpomeneme, co se četlo v prvním čtení, tak Duch svatý způsobil mnoho věcí – učedníci začali mluvit jinými jazyky, takže jim všichni lidé, kteří tam byli, začali rozumět, i když byli z mnoha národů.

Možná bychom dnes mohli Ducha svatého prosit, aby nám pomohl svědčit o naší víře tak, aby tomu druzí také rozuměli. Ne proto, že ti druzí nemluví česky, ale proto, že my o naší víře v Pána Ježíše hovoříme často nesrozumitelně.  Ale Pán Ježíš má rád všechny lidi, a chce, aby všichni měli rádi Jeho a byli s ním. Jenže když oni nebudou našemu svědectví rozumět, tak to tak asi nebude.

Milí bratři a sestry,

V dnešních liturgických textech se hovoří o tom, co dar Ducha svatého způsobil v prvotní komunitě církve a co působí také v nás. Mezi mnoha jinými skutečnostmi by nám neměla uniknout jedna, na kterou dnešní texty kladou zvláštní důraz: totiž utváření jednoty při zachování různosti jednotlivých lidí.

V letniční scéně z prvního čtení je tato skutečnost vyjádřena nejprve zjevením ohnivých jazyků, které se rozdělují a nad každým členem prvotní komunity se usadí jeden. Jediný Duch působí v každém z apoštolů jinak. Jejich následné hlásání je o tomtéž, o velkých Božích skutcích, avšak uskutečňuje se v různosti jazyků, takže každý jednotlivý posluchač rozumí a může vnitřně pochopit, i když jsou přítomni představitelé všech možných národů pod nebem. Duch svatý -skrze apoštoly-promlouvá ke každému z přítomných zcela osobně a individuálně. Naprosto nejsou nuceni se napřed naučit aramejsky, aby jim mohlo být hlásáno evangelium.

Totéž téma se objevuje i ve druhém čtení, v pavlovském obraze jednoho těla, které má mnoho údů: každý je jiný a má jinou funkci, ale dohromady a v součinnosti tvoří jedno živoucí tělo, ve kterém je každá část nějak důležitá a nepostradatelná.

Duch svatý tedy svým působením překonává protiklad mezi jednotou a mnohostí. Chrání nás tak jednak před vyhroceným individualismem, ale na druhé straně také před jeho pravým opakem – před tím, aby se pro dobro celku obětovala naše osobní identita, abychom se z originálu proměnili na kopii. Boží Duch nám vlévá do srdce poznání, že každý z nás je osobně, takový jaký je, povolán k bytí a milován nekonečnou Boží láskou. Jistě, víme všichni velmi dobře, že mnoho věcí v našem životě je potřeba změnit, jinak by nemělo smysl prosit Ducha svatého, aby zahřál, co je studené a srovnal, co je zkřivené. Úsilí napřené tímto směrem však nikdy nemůže znamenat, že ze sebe uděláme sériový výrobek, že se musíme vměstnat do nějaké šablony, byť by vypadala kdovíjak svatě a dokonale. Každý pokus o změnu vlastního života je s Boží pomocí možný pouze tehdy, jestliže mám hluboké a pevné povědomí o tom, že Bůh má mé jméno vyryto do dlaní, že mne zná a miluje jako jedinečnou a neopakovatelnou osobu, tak, jak jsem nyní.

Zároveň nám ale Duch svatý vlévá i další poznání: že jsme zde nikoli sami pro sebe, ale pro Boha a pro druhé, že naše nezaměnitelná identita má být darem. Je dobré a krásné, že jsem jiný než ostatní, ale naprosto to nemůže být důvodem k tomu, aby se proto uzavíral do své individuální samoty. Jsme stvořeni pro společenství, a právě ve společenství se projevuje krása a jedinečnost každého jednotlivce – kdybychom žili každý sám pro sebe, nakonec bychom tuto svou vzácnou a Bohem darovanou jedinečnost ztratili jako zakopanou hřivnu, neboť tato jedinečnost se může uskutečnit a vyniknout jen ve společenství osob.

Různost osob ve společenství působí samozřejmě také problémy, a ty se dokonce někdy zdají převažovat. Často máme pocit, že by ve společenství všechno fungovalo mnohem lépe, jen kdyby ten druhý-manžel nebo manželka, dítě nebo rodič – víc odpovídal mým představám, kdyby byl takový, jakého bych ho chtěl já. Jenže donutit, aby se někdo změnil podle mých představ, dost dobře nelze, a pokušení vystoupit ze společenství - a tím je de facto zrušit - může být pak velmi silné. Naštěstí i zde nám přichází na pomoc Duch svatý, ten, který obdivuhodně dokáže utvářet jednotu v různosti.