23. neděle v mezidobí A 2017

1. ČTENÍ Ez 33, 7-9

Čtení z knihy proroka Ezechiela.

Toto praví Hospodin:
    "Nuže, synu člověka, ustanovil jsem tě strážným pro Izraelův dům. Když uslyšíš slovo z mých úst, napomeň je mým jménem. Když řeknu bezbožnému: 'Zemřeš!' a ty mu nebudeš domlouvat, aby se odvrátil od svého chování, umře on, bezbožník, pro svou nepravost, ale jeho krev budu vymáhat z tvé ruky. Když se však budeš snažit odvrátit bezbožného od jeho chování, aby se změnil, ale on nezmění své chování, zemře pro svoji nepravost, ty však sám sebe zachráníš."


Žl 95 (94), 1-2. 6-7b. 7c-9 Odp.: 7c-8a
Odp.: Kéž byste dnes uposlechli jeho hlasu! Nezatvrzujte svá srdce!

Pojďme, jásejme Hospodinu, oslavujme Skálu své spásy, předstupme před něho s chvalozpěvy a písněmi mu zajásejme!
Odp.
Pojďme, padněme, klaňme se, poklekněme před svým tvůrcem, Hospodinem! Neboť on je náš Bůh a my jsme lid, který pase, stádce vedené jeho rukou.
Odp.
Kéž byste dnes uposlechli jeho hlasu: "Nezatvrzujte svá srdce jako v Meribě, jako tehdy v Masse na poušti, kde mě dráždili vaši otcové, zkoušeli mě, ač viděli mé činy:"
Odp.


2. ČTENÍ Řím 13, 8-10

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Římanům.

Bratři a sestry!
    Nebuďte nikomu nic dlužni - jen vzájemnou lásku. Neboť kdo druhého miluje, splnil zákon. Vždyť přikázání 'nebudeš cizoložit, nebudeš zabíjet, nebudeš krást, nebudeš žádostivý', a je-li ještě nějaké přikázání, všecka jsou shrnuta v tomto: 'Miluj svého bližního jako sám sebe.'
    Láska bližnímu neubližuje. Naplněním zákona je tedy láska.


EVANGELIUM Mt 18, 15-20

Slova svatého evangelia podle Matouše.

Ježíš řekl svým učedníkům:
    "Když tvůj bratr zhřeší, jdi a pokárej ho mezi čtyřma očima. Dá-li si od tebe říci, svého bratra jsi získal. Nedá-li si však říci, přiber si ještě jednoho nebo dva, aby 'každá výpověď byla potvrzena ústy dvou nebo tří svědků'. Když je však neposlechne, pověz to církvi. Jestliže však neposlechne ani církev, ať je pro tebe jako pohan nebo celník.
    Amen, pravím vám: Všecko, co svážete na zemi, bude svázáno na nebi, a všecko, co rozvážete na zemi, bude rozvázáno na nebi.
    Dále vám říkám: Jestliže se shodnou na zemi dva z vás na jakékoli věci a budou o ni prosit, dostanou ji od mého nebeského Otce. Neboť kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich."     

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------                                      

Slůvko pro děti:

Když teď slavíme mši svatou, je tady Pán Ježíš přítomen? Určitě, ve svátosti Eucharistie a v našem společenství. Ale co když jste doma všichni večer u stolu a modlíte se před jídlem? Taky je tam přítomný. A když by Váš tatínek byl třeba na služební cestě a byli byste doma jenom sami dva s maminkou a třeba byste se modlili před spaním? Taky tam Pán Ježíš bude, protože nám to řekl v poslední větě dnešního evangelia: kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich."

Milí bratři  a sestry,

Když slyšíme dnešní druhé čtení, jistě jsme mu hned schopni a ochotní dát v srdci radostný souhlas. Spontánně cítíme, že je tomu opravdu tak, jak říká svatý Pavel v dopise Římanům, že desatero Božích přikázání a vůbec všechny rozmanité podoby a problémy mravního života jsou obsaženy v jediném přikázání lásky, že se jím všechno zjednodušuje, že je to jasné a spolehlivé vodítko.

Avšak první čtení a částečně i evangelium nás v tomto smyslu vracejí oběma nohama na zem a nadšený souhlas s Pavlovými slovy poněkud mírní. Ukazují nám–také jako jednu z podob lásky k bližnímu-něco, co je velmi nepopulární: totiž nutnost pokárat někoho, kdo setrvává ve hříchu. Ta slova nám znějí tvrdě, neboť jsme si již zvykli, že se nemá moralizovat, protože je to stejně neúčinné, že máme podle podobenství o třísce a trámu soudit především samy sebe, a že nemáme druhým brát svobodu dělat si, co uznají za vhodné.

V prvním čtení se nám ale především znovu připomíná, že hřích souvisí se smrtí, a že tedy – je-li mi chování druhého člověka lhostejné – se tím podílím na jeho vlastní sebedestrukci a jsem za ní spoluzodpovědný. Jeho krev budu vymáhat z Tvé ruky, říká Hospodin prorokovi. Vše zde stojí a padá s tím, jestli opravdu pochopíme a přijmeme pravdu, že hřích není něco neškodně příjemného, či dokonce dobrého, že to není naplnění života, ale právě naopak něco, co nakonec vede k jeho samotnému popření. A opravdová láska, tedy to, co slovy francouzského filosofa Andrého Frossarda dává bytí, nemůže zůstat tváří v tvář tomuto popření života v mlčení.

V prvním čtení i v evangeliu se zároveň zcela realisticky říká, že takovéto napomenutí nemusí být účinné. Všechno zde spočívá pouze na síle a účinku vyřčeného slova, žádné jiné prostředky nejsou k dispozici, neboť bychom jinak druhému již skutečně brali svobodu-nikoho nelze násilím nutit k dobru. Ale toto slovo musí být vyřčeno, neboť jinak bychom se prohřešovali proti lásce, která dává život.