26. neděle v mezidobí A 2023
1. ČTENÍ Ez 18,25-28
Čtení z knihy proroka Ezechiela.
Toto praví Hospodin:
"Říkáte: 'Pán nejedná správně!' Slyšte tedy, izraelský
dome! Je to mé jednání, které není správné, nebo spíš vaše? jestliže
spravedlivý opustí svou spravedlnost a páchá nepravost a zemře, zemře pro
nepravost, které se dopustil.
Jestliže se však zločinec odvrátí od svých zlých skutků,
které spáchal, a jedná podle práva a spravedlnosti, sám sebe zachrání. Neboť
proto, že se bál a odvrátil od všech svých nepravostí, které spáchal, jistě
bude živ a nezemře."
Žl 25 (24), 4-5. 6-7. 8-9 Odp.: 6a
Odp.: Rozpomeň se, Hospodine, na své slitování.
Ukaž mi své cesty, Hospodine, a pouč mě o svých stezkách. Veď mě ve své pravdě
a uč mě, neboť ty jsi Bůh, můj spasitel, nepřestávám v tebe důvěřovat.
Odp.
Rozpomeň se, Hospodine, na své slitování, na své milosrdenství, které trvá
věčně. Nemysli na hříchy mého mládí, na má provinění, pamatuj na mě ve svém
milosrdenství pro svou dobrotivost, Hospodine!
Odp.
Hospodin je dobrý a dokonalý, proto ukazuje hříšníkům cestu. Pokorné vede k
správnému jednání, pokorné učí své cestě.
Odp.
2. ČTENÍ Flp 2,1-11
Čtení z listu svatého apoštola Pavla Filipanům.
Bratři a sestry!
Jestliže je u vás trochu křesťanské snahy
druhé těšit, trochu láskyplného povzbuzení, nějaké duchovní společenství a
trochu srdečné účasti, dovršte mou radost tím, že budete stejně smýšlet, že
vás bude všechny pojit jedna láska, že budete svorní a jednomyslní. Nic
nedělejte z hašteřivosti nebo touhy po prázdné slávě, ale z pokory ať každý z
vás pokládá druhého za lepšího, než je sám. Nikdo z vás ať nehledí jenom na
vlastní prospěch, ale i na prospěch druhých.
Mějte v sobě to smýšlení, jaké měl Kristus Ježíš: ačkoli má
božskou přirozenost, nic nelpěl na tom, že je rovný Bohu, ale sám sebe se
zřekl, vzal na sebe přirozenost služebníka a stal se jako jeden z lidí. Navenek
byl jako každý jiný člověk, ponížil se a byl poslušný až k smrti, a to k smrti
na kříži. Proto ho také Bůh povýšil a dal mu Jméno nad každé jiné jméno, takže
při Ježíšově jménu musí pokleknout každé koleno na nebi, na zemi i v podsvětí a
každý jazyk musí k slávě Boha Otce vyznat: Ježíš Kristus je Pán.
EVANGELIUM Mt 21,28-32
Slova svatého evangelia podle Matouše.
Ježíš řekl velekněžím a starším lidu:
"Co soudíte o tomto případu: Jeden člověk měl dva syny.
Přistoupil k prvnímu a řekl mu: 'Synu, jdi dnes pracovat na vinici.' On
odpověděl: 'Mně se nechce', ale potom toho litoval, a přece šel. Přistoupil k
druhému a řekl totéž. Ten odpověděl: 'Ano, pane', ale nešel. Který z těch dvou
vykonal otcovu vůli?"
Odpověděli mu: "Ten první."
Ježíš jim řekl: "Amen, pravím vám: Celníci a nevěstky
vás předcházejí do Božího království. Přišel k vám Jan, aby vám ukázal správnou
cestu, ale neuvěřili jste mu. Celníci však a nevěstky mu uvěřili. Vy jste to
viděli, a přece ani potom jste se nezměnili a neuvěřili jste mu."
________________________________________________________
Slůvko pro děti:
Milé děti,
V Ježíšově podobenství o dvou synech jsme slyšeli větičku, kterou moc dobře známe: Mně se nechce. Nechce se nám moc věcí: mně se například často nechce vstávat v neděli brzo ráno, abych se vším ranním modlením, hygienou, snídaní a obléknutím stihl být v sedm v Kohoutovicích. Vám se třeba může nechtít jít k zubaři, udělat si domácí úkol, jít v neděli do kostela, sníst nějaké zdravé jídlo, které vám ale chutná míň než chipsy nebo zmrzlina… Našli bychom toho moc.
Pojďme
se společně zamyslet nad dnešním druhým čtením. Svatý Pavel v něm oslovuje
komunitu křesťanů v makedonských Filipech a povzbuzuje ji k růstu v křesťanské
dokonalosti. Přitom ovšem nevyučuje Filipany nějakou abstraktní, z nebe spadlou
naukou; ani nepoužívá žádné apely typu: Jste přece křesťané, tak se podle
toho laskavě chovejte. Na začátku jim připomíná to, co už znají, co už
nějak zakusili - krásu života ve společenství; radost, kterou přináší životní postoj
blízkosti a otevřenosti druhému člověku, který se projevuje v naslouchání,
slovech útěchy a spolunesení životních těžkostí: Jestliže je u vás trochu křesťanské snahy
druhé těšit, trochu láskyplného povzbuzení, nějaké duchovní společenství a
trochu srdečné účasti…
Jestliže
tedy to vše ve filipském společenství již existuje, jestliže mají tamější
křesťané tuto zkušenost, mohou v její síle pokročit ve svém duchovním
životě dále: Dovršte mou radost tím, že budete stejně smýšlet, že vás bude
všechny pojit jedna láska, že budete svorní a jednomyslní. Nakonec svatý
Pavel staví před oči adresátů svého dopisu Ježíšovu osobu, jako ukazatele cesty
v tomto procesu učení se čím dál dokonalejší vzájemné lásce a životu ve
společenství. Filipané mají mít nús Christi - smýšlení, jaké měl Kristus,
nebo, jak bychom řekli dnes, Kristovu mentalitu. Jestliže sami poznali Kristovu lásku, která
nehledá sebe a dává se každému druhému člověku, a jestliže zakusili radost z této
lásky, mohou být nakonec podobní jako on.
Svatý
Pavel filipskými křesťany ani trochu nemanipuluje, aby je donutil k větší dokonalosti
života. Nehrozí jim - ani podprahově a nepřímo - nějakým trestem ze strany
náročného Hospodina, který nikdy není a nebude s jejich životem spokojen. Prostě
staví na jejich zkušenosti radosti z lásky. Kdo vyjde ze sebe, kdo miluje
Boha a bližního, je šťastný - protože pro lásku jsme byli stvořeni. Ten, kdo
toto štěstí zakusí, má dostatečnou motivaci, aby se snažil svůj život dělat stále
lepším.
Žádné komentáře:
Okomentovat