28. neděle v mezidobí A 2020

1. ČTENÍ Iz 25,6-l0a

Čtení z knihy proroka Izaiáše.

    Hospodin zástupů vystrojí všem národům na této hoře tučné hody, hody s výborným vínem; budou to šťavnatá jídla a vybraná vína.
    Na této hoře sejme závoj, který halil všechny lidi, přikrývku, která kryla všechny národy. Zničí smrt navždy, Pán, Hospodin, setře slzy z každé tváře. Odejme na celé zemi hanbu svého lidu, neboť Hospodin to pravil.
    V ten čas se řekne: "Hle, náš Bůh, doufali jsme v něho, že nás vysvobodí; on je Hospodin, v něho jsme doufali, jásejme a radujme se z jeho spásy, neboť Hospodinova ruka spočine na této hoře."

Žl 23 (22), 1-3a. 3b-4. 5-8 Odp.: 6cd
Odp.: Smím přebývat v Hospodinově domě na dlouhé, předlouhé časy.

Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám, dává mi prodlévat na svěžích pastvinách, vodí mě k vodám, kde si mohu odpočinout, občerstvuje mou duši.
Odp.
Vede mě po správných cestách pro svoje jméno. I kdybych šel temnotou rokle, nezaleknu se zla, vždyť ty jsi se mnou. Tvůj kyj a tvá hůl, ty jsou má útěcha.
Odp.
Prostíráš pro mě stůl před zraky mých nepřátel, hlavu mi mažeš olejem, má číše přetéká.
Odp.
Štěstí a přízeň mě provázejí po všechny dny mého života, přebývat smím v Hospodinově domě na dlouhé, předlouhé časy.
Odp.

2. ČTENÍ Flp 4,12-14.19-20

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Filipanům.

Bratři a sestry!
    Dovedu žít v odříkání, a dovedu žít v hojnosti. Seznámil jsem se důvěrně se vším: se sytostí i hladověním, s nadbytkem i nedostatkem. Všechno mohu v tom, který mi dává sílu. Ale jste hodní, že jste mi pomohli v mém tíživém postavení.
    A protože můj Bůh je přebohatý, skvěle vám to odplatí skrze Krista Ježíše ve všem, cokoli budete potřebovat. Bohu, našemu Otci, bud' sláva na věčné věky! Amen.


EVANGELIUM Mt 22,1-14

Slova svatého evangelia podle Matouše.

Ježíš mluvil k velekněžím a starším lidu v podobenstvích:
    "Nebeské království je podobné králi, který vystrojil svému synovi svatbu. Poslal služebníky, aby svolali hosty na svatbu, ale ti nechtěli přijít.
    Poslal znovu jiné služebníky se vzkazem: 'Řekněte pozvaným: Hostinu jsem přichystal, moji býci a krmný dobytek jsou poraženi, všechno je připraveno, pojďte na svatbu!' Ale oni nedbali a odešli, jeden na své pole, jiný za svým obchodem. Ostatní pochytali jeho služebníky, ztýrali je a zabili.
    Krále to rozhněvalo. Poslal svá vojska, vrahy zahubil a jejich město vypálil. Potom řekl svým služebníkům: 'Svatební hostina je sice připravena, ale pozvaní jí nebyli hodni. Jděte proto na rozcestí a pozvěte na svatbu, koho najdete.' Služebníci vyšli na cesty a shromáždili všechny, které našli, zlé i dobré, takže svatební síň byla plná hostí.
    Když vstoupil král podívat se na hosty, uviděl tam člověka, který neměl na sobě svatební šaty. Řekl mu: 'Příteli, jak jsi sem přišel bez svatebních šatů?' On se nezmohl na slovo. Tu řekl král sloužícím: 'Svažte mu ruce i nohy a vyhoďte ho ven do temnot. Tam bude pláč a skřípění zubů.'
    Mnoho je totiž povolaných, ale málo vyvolených."

______________________________________________________________

Slůvko pro děti – biblické postavičky:

Milé děti,

Ta svatební hostina, o které se v dnešních čteních mluví hned dvakrát, je obraz nebe. Věříme a doufáme, že jednou, na věčnosti s Pánem, už nebude žádný smutek, že tam bude plnost života a radosti. Pán Ježíš ale nakonec říká Mnoho je povolaných, ale málo vyvolených. K tomu je potřeba něco dodat, abychom to dobře pochopili: Mnoho znamená všichni. Na tu slavnost jsou pozváni opravdu všichni lidé. Jenže co to málo vyvolených? Já si myslím, že Pán Ježíš to říká trochu provokativně, trochu aby nás popíchl. Nechce tím prozradit, jestli bude nakonec zachráněno málo, nebo hodně lidí. Chce nás těmi slovy pobídnout, abychom žili s Ním a dělali pokroky v lásce; aby to pro nás bylo to nejdůležitější v životě. Když tak budeme žít, určitě budeme moci na tu slavnost všichni jednou vstoupit.

 

Milí bratři a sestry,

Možná jedna z nejtěžších věcí, kterou nám současná situace přináší, jsou obavy o budoucnost; obavy z toho, co všechno ještě může přijít a jaký to bude mít dopad na naše životy. Proto cítím, že více než co jiného by se nám dnes skrze slyšení a výklad Božího slova mělo dostat povzbuzení.

Dnešní Boží slovo hovoří o tom, co nám o budoucnosti říká naše víra. Ta úplně konečná budoucnost, to, co ve víře čekáme na konci životního příběhu každého z nás, i na konci dějin, je Boží dar. Je to slavnost lásky a společenství; lepší obraz než svatební hostina asi není možné vymyslet. Izajáš v onom poměrně krátkém úryvku z 25. kapitoly popisuje vlastně vše, co je v tomto konečném Božím zaslíbení obsaženo: Hospodin sejme závoj, který halil všechny lidi, přikrývku, která kryla všechny národy. Zničí smrt navždy, Pán, Hospodin, setře slzy z každé tváře. Odejme na celé zemi hanbu svého lidu. Spása, kterou nyní prožíváme zatím jen v naději, se stane konkrétní skutečností; poznáme, že toto Boží zaslíbení nebyla iluze:  V ten čas se řekne: "Hle, náš Bůh, doufali jsme v něho, že nás vysvobodí. Jásejme a radujme se z jeho spásy.“

Evangelium je pak do velké míry úvahou o tom, nakolik jsme toto Boží zaslíbení schopni vzít vážně, uvěřit mu a žít z něho. Ti první pozvaní, kteří však pozvání nepřijali, jsou obrazem naší vědecky a technologicky vyspělé civilizace, která má zdánlivě na všechno recept. Spoléháme se na své vlastní prostředky, slovy evangelia na svá pole a své obchody. Připadá nám, že ono Boží zaslíbení je až příliš krásné, než aby to byla pravda; vlastně s ním nepočítáme, neboť stavět si vzdušné zámky není na místě, a my si přece vlastní budoucnost dokážeme vyprojektovat sami. Jenže právě tohle přesvědčení nám události letošního roku dost nabouraly. Zjistili jsme, že mít věci pod kontrolou úplně nejde, a že budoucnost ve svých rukou nemáme.

Tohle poznání, jakkoli může být znepokojivé, nám však může připomenout Boží zaslíbení budoucnosti, kterou dává jen On sám. Nemá to znamenat, že zůstaneme sedět se založenýma rukama a čekat na soudný den. Neznamená to nevážit si vší práce a úspěchů lidského vědění; všech prostředků, které používáme, abychom se vrátili k normálnímu životu. Znamená to jen a jen brát vážně Boží zaslíbení; to, že Boží plán spásy tohoto světa již nemůže nic zvrátit. Tak budeme ve všem, co konáme a prožíváme - dokonce i ve všem, čeho se obáváme - mít nakonec v srdci pokoj a radost.