30. neděle v mezidobí A 2020

1. ČTENÍ Ex 22,20-26

Čtení z druhé knihy Mojžíšovy.

Toto praví Hospodin:
    "Nesužuj přistěhovalce a neutiskuj ho, neboť sami jste byli přistěhovalci v egyptské zemi.
    Neubližujte vdově a sirotku. Kdybys jim ublížil, že by si mně stěžovali, uslyším jejich stížnost, můj hněv vzplane, zahubím vás mečem, a vaše ženy budou vdovami a vaši synové sirotky.
    Půjčíš-li peníze někomu z mého lidu, chudákovi, který bydlí vedle tebe, nechovej se k němu jako lichvář. Nežádej od něho úrok. Vezmeš-li si jako zástavu plášť svého bližního, vrať mu ho do západu slunce. Je to pro něho jediná pokrývka, plášť pro jeho tělo. V čem by měl spát? Bude-li si mně stěžovat, uslyším ho, neboť jsem soucitný."


Žl 18 (17), 2-3a. 3bc-4. 47+51ab Odp.: 2
Odp.: Miluji tě, Hospodine, má sílo!

Miluji tě, Hospodine, má sílo, Hospodine, má skálo, mé útočiště, zachránce můj!
Odp.
Můj Bože, má skálo, na niž se utíkám, můj štíte, rohu mé spásy, ochrano má! Budu vzývat Hospodina, jemuž náleží chvála, a od svých nepřátel budu vysvobozen.
Odp.
Ať žije Hospodin, požehnána bud' moje Skála, sláva bud' Bohu, mému spasiteli! Veliká vítězství jsi popřál svému králi, dáváš přízeň svému pomazanému.
Odp.


2. ČTENÍ 1Sol 1,5c-10

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Soluňanům.

Bratři a sestry!
    Vy sami víte, jak jsme se chovali mezi vámi kvůli vám. A vy jste napodobovali nás i Pána, přijali jste nauku, třeba v mnohém soužení, s radostí Ducha svatého, takže jste se stali vzorem pro všechny věřící v Makedonii a Achaji.
    Od vás se přece slovo Páně rozšířilo nejen po Makedonii a Achaji, ale i po všech místech se roznesla zpráva o tom, že jste uvěřili v Boha, takže my o tom už nemusíme nic říkat. Vždyť tam lidé sami o tom vypravují, jakého přijetí se nám u vás dostalo a jak jste se od model obrátili k Bohu, abyste sloužili Bohu živému a pravému a vyčkávali z nebe jeho Syna, kterého vzkřísil z mrtvých, totiž Ježíše; ten nás vysvobozuje od blížícího se (Božího) hněvu.


EVANGELIUM Mt 22,34-40

Slova svatého evangelia podle Matouše.

    Když se farizeové doslechli, že Ježíš umlčel saduceje, shromáždili se u něho a jeden z nich, znalec Zákona, ho chtěl přivést do úzkých, a zeptal se: "Mistře, které přikázání je v Zákoně největší?"
    Odpověděl mu: "'Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.' To je největší a první přikázání. Druhé je podobné: 'Miluj svého bližního jako sám sebe.' Na těch dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci."

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Milí bratři a sestry,

Můžeme se ve čteních z této neděle zaměřit na ono první, z druhé knihy Mojžíšovy. Hospodin v ní ústy Mojžíše nejprve nabádá svůj lid aby ‚neutiskoval přistěhovalce, neboť oni sami byli přistěhovalci v egyptské zemi‘ – tedy si mají dobře vzpomenout, jaké to bylo, když sami byli v téže situaci, jako jsou přistěhovalci nyní. Poté varuje, že pokud budou utiskovat vdovy a sirotky, sami zakusí, jaké je být vdovou a sirotkem. A nakonec hovoří o utrpení chudáka, který nemá kvůli tvrdosti srdce věřitele čím se přikrýt v chladné noci.

Tyto výroky se týkají jedné důležité lidské zkušenosti: Soucit se sociálně slabými, kteří jsou reprezentováni osobami přistěhovalce, sirotka, vdovy a chudáka – velmi souvisejí se zkušeností s vlastními mezními situacemi, které člověk zažívá nebo zažil. Souvisejí se zkušeností vlastní opuštěnosti, vlastní nouze a vlastního vykořenění. Tohle vše otvírá srdce člověka soucitu s druhým; zakoušíme v tom společnou křehkost našeho lidství. Opakem tohoto soucitu je biblický pojem tvrdé srdce; nedostatek soucitu, vždy spojený s falešnou představou vlastní zajištěnosti, falešného pocitu, že v životě mám všechno pod kontrolou a že ti ostatní jsou looseři, kterým se vlastní vinou nepovedl život, a tak na žádný soucit vlastně nemají nárok.

I v tomto ohledu může být právě probíhající nouzový stav velkou příležitostí. Pandemie Covid -19 nám ukázala, že všechno nemáme ve svých rukou, že nejsme všemocní. Pro mnoho lidí ovšem také znamenala uvržení do osamělosti, strach ze ztráty práce problémy se zajištěním života a rodiny. Ale právě přitom jsme si mohli uvědomit, že spousta lidí takhle žila už dávno před pandemií, v osamělosti a chudobě – a my jsme na ně nemysleli, protože jsme sami byli hmotně zajištění a obklopení blízkými lidmi.

Kéž nám tedy doba, kterou právě prožíváme – při všem negativním, co přinesla – daruje alespoň schopnost mít soucitné srdce. To nás pak povede bezpečně cestou Ježíšova dvojjediného přikázání milovat Boha a bližního. Boha, protože si více uvědomíme, že nejsme soběstační, že nutně potřebujeme jeho pomoc a milost. A bližního, protože jsme v tom všichni, bez rozdílu.