27. neděle v mezidobí A 2020

1. ČTENÍ Iz 5,1-7

Čtení z knihy proroka Izaiáše.

    Zazpívám ( píseň ) svého přítele, píseň svého miláčka o jeho vinici. Vinici měl můj přítel na úrodném svahu.
    Okopal ji, očistil od kamení, osázel ji ušlechtilou révou. Uprostřed postavil věž, i lis v ní vyhloubil: čekal, že ponese hrozny, ona však plodila pláňata.
    Nyní tedy, obyvatelé Jeruzaléma, judští mužové, suďte mezi mnou a mou vinicí!
    Co jsem měl ještě udělat své vinici a neudělal jsem? Když jsem čekal, že ponese hrozny, proč přinesla plané plody?
    Ted' vám ukážu, co udělám své vinici: odstraním její plot, že bude pastviskem, rozbořím její zeď, že ji rozšlapou. Udělám z ní pustinu, nebude ořezána ani okopána, vzroste v trní a hloží. Mrakům dám příkaz, aby ji neskropily deštěm.
    Vinicí Hospodina zástupů je dům Izraele, Judovci - jeho milou sazenicí.
    Čekal spravedlnost, a hle - nepravost, (čekal) právo, a hle - bezpráví!



ŽI 80 (79), 9+12. 13-14. 15-18. 19-20 Odp.: Iz 5, 7a
Odp.: Dům Izraele je vinicí Páně.

Révu z Egypta jsi přenesl, Bože, vyhnals pohany a zasadils ji. Vyhnala své ratolesti až k moři a své úponky až k Řece.
Odp.
Proč jsi dal strhnout její ohradu? Všichni ji obírají, kdo chodí kolem. Pustoší ji kanec z lesa a polní zvěř ji spásá.
Odp.
Bože zástupů, vrať se, shlédni z nebe a podívej se, pečuj o tuto révu! Ochraňuj, co tvá pravice zasadila, výhonek, který sis vypěstoval!
Odp.
Už od tebe neustoupíme, zachovej nás naživu, a budeme velebit tvé jméno. Hospodine, Bože zástupů, obnov nás, rozjasni svou tvář, a budeme spaseni.
Odp.



2. ČTENÍ Flp 4,6-9

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Filipanům.

 Bratři a sestry!
    O nic nemějte starost! Ale ve všem předkládejte Bohu své potřeby v modlitbě a prosbě s děkováním. Pak Boží pokoj, který převyšuje všecko pomyšlení, uchrání vaše srdce a vaše myšlenky v Kristu Ježíši.
    Konečně, bratři, mějte zájem o všechno, co je pravdivé, co je čestné, co je spravedlivé, co je nevinné, co je milé, co slouží dobré pověsti, a o každou zdatnost nebo činnost, která si zasluhuje chvály. Dělejte i nadále to, čemu jste se ode mě naučili, co jste ode mě převzali, ode mě slyšeli a na mně viděli. A Bůh, dárce pokoje, bude s vámi.


EVANGELIUM Mt 21,33-43

Slova svatého evangelia podle Matouše. 

Ježíš řekl velekněžím a starším lidu:
    "Poslyšte toto podobenství: Byl jeden hospodář a ten vysázel vinici. Obehnal ji plotem, vykopal v ní jámu pro lis a vystavěl strážní věž, pronajal ji vinařům a vydal se na cesty. Když se přiblížilo vinobraní, poslal k vinařům své služebníky vyzvednout z ní výtěžek. Ale vinaři jeho služebníky popadli, jednoho zbili, druhého zabili, třetího ukamenovali. (Hospodář) poslal tedy jiné služebníky, ještě ve větším počtu než poprvé, ale naložili s nimi zrovna tak.
    Naposled k nim poslal svého syna; myslel si: 'Na mého syna budou mít ohled.'
    Když však vinaři uviděli syna, řekli si mezi sebou: 'To je dědic. Pojďte, zabijme ho, a jeho dědictví bude naše!' A popadli ho, vyhnali ven z vinice a zabili. Až pak přijde pán té vinice, co asi s těmi vinaři udělá?"
    Odpověděli mu: "Krutě ty zlosyny zahubí a svou vinici pronajme jiným vinařům, kteří mu budou ve svůj čas odvádět výtěžek."
    Ježíš jim řekl: "Nečetli jste nikdy v Písmě: 'Kámen, který stavitelé odvrhli, stal se kvádrem nárožním. Učinil to Pán a v našich očích je to podivuhodné?' Proto vám říkám: Vám bude Boží království odňato a bude dáno národu, který ponese jeho ovoce."

 (Místo slůvka pro děti bude první část vyprávění o dr. Františku Noskovi)

 Milí bratři a sestry,

 Před několika lety vyšel hojně mediálně komentovaný průzkum religiozity mladých lidí v ČR, který jednoznačně ukázal, že většinu jich zajímají duchovní témata, mnoho z nich hledá Boha či absolutno a jen menší část jsou přesvědčení ateisté. Jenomže velmi málo z nich se při tomto hledání chce spoléhat na církve - považují je za zkostnatělé instituce, které nepřejí svobodě a lidským právům. Podle jiného průzkumu třetina obyvatel Česka církvím rozhodně nedůvěřuje, a zdá se, že jinde v Evropě situace nebude o moc lepší.

 Věřím, že pokud tyto průzkumy sledujete také, tak vás to trápí podobně jako mne. A tato starost a bolest se může přelít v několik jiných vnitřních pocitů -  šlo by například šmahem odsoudit většinu našich spoluobčanů, že se nesnaží pochopit, co to církev je, a vybírají si duchovno podle svých momentálních pocitů a libostí. Můžeme mít rovněž vztek na neobjektivní, zlé a zaujaté novináře, kteří zdůrazňují problémy a skandály a dělají z nás křesťanů pokrytce, přičemž vůbec nevidí to dobré a krásné, co se v církvi děje. Nebo v tom všem můžeme přímo vidět působení zlého nepřítele. A možná budeme mít v každém tomto případě kousek pravdy. Jenže dnešní Boží slovo soudí spíše nás, než ty, kteří jsou mimo.

 Tradiční zjednodušený výklad dnešních čtení byl ten, že vinice je lid Izraele, židovský národ, který Hospodin stále zahrnuje svou láskou a péčí, ale on mu vzdoruje, což se nakonec projeví tím, že iniciuje Ježíšovo ukřižování a jsou proto Bohem zavrženi, přičemž nový vyvolený lid je církev. Tento výklad byl ideovým základem křesťanského antisemitismu, který vydržel až do dvacátého století a leckde vyplouvá dodnes na povrch. Jenže - má-li Slovo promlouvat k nám dnešním křesťanům, nemůžeme jeho výpověď odbýt tím, že nás Bůh chválí za to, že my jsme Krista přijali, a že je tedy všechno v pořádku.

 Slova o vinici, která navzdory láskyplné péči svého hospodáře nevydává plody, jsou jednoznačně adresována i církvi.  A jsou tvrdá, zejména první čtení. Hospodář čekal spravedlnost - a hle, nepravost, čekal právo, a hle -bezpráví. Čekal, že vinice ponese hrozny - sladké, výživné plody, které dávají víno, obveselující srdce, a ona plodí pláňata - kyselá, nestravitelná, ze kterých může být člověku maximálně špatně od žaludku. A proto Pán svou vinici vydá napospas - možná podobně, jako se to stane vždy, když se provalí nějaký skandál a média ho ze všech stran propírají: Odstraním její plot, že bude pastviskem, rozbořím její zeď, že ji rozšlapou. Možná je zde i klíč k pochopení toho, proč mladí lidé mají k církvi rezervovaný vztah: pokud ve svém trochu černobílém vidění světa vidí jen malý rozpor mezi tím, co se hlásá a na druhé straně tím, co se děje, církev se ocitá v jejich životě mimo hru a stane se terčem tvrdé kritiky.

 To, že Pán takové věci dopustí, však neznamená, že by chtěl svou církev zavrhnout a opustit – je to a zůstává jeho milované nevěsta; jeho láska a jeho věrnost je věčná. Paradoxně i to, že Bůh dopustí na svou vinici těžkosti a nechá ji ocitnout se na kraji zpustnutí, je činem lékaře, který vede k obrácení. Z tohoto pohled jsou tečkou a vyústěním dnešních textů slova žalmu - slova touhy po tom, aby Bůh sám přišel a zachránil, co zůstalo, slova uznání našich špatných cest, slova prosby o odpuštění. A to nejenom pro celou církev jako společenství, ale i pro duši a život každého jednotlivého křesťana.