29. neděle v mezidobí B 2018

1. ČTENÍ Iz 53, 10-11

Čtení z knihy proroka Izaiáše.

   Hospodinu se zalíbilo zdrtit svého Služebníka utrpením; jestliže dá v oběť svůj život, uzří potomstvo, které bude žít dlouho, Hospodinův plán se zdaří skrze něho. Po útrapách se jeho duše nasytí světlem, svým utrpením můj Služebník ospravedlní mnohé, neboť na sebe vezme jejich viny.


Žl 33 (32), 4-5. 18-19. 20+22 Odp.: 22a
Odp.: Ať spočine na nás, Hospodine, tvé milosrdenství.

Hospodinovo slovo je správné, spolehlivé je celé jeho dílo. Miluje spravedlnost a právo, ze-mě je plná Hospodinovy milosti.
Odp.
Hospodinovo oko bdí nad těmi, kdo se ho bojí, nad těmi, kdo doufají v jeho milost, aby jejich duše vyrval ze smrti, aby jim život zachoval za hladu.
Odp.
Naše duše vyhlíží Hospodina, on sám je naše pomoc a štít. Ať spočine na nás, Hospodine, tvé milosrdenství, jak doufáme v tebe.
Odp.


2. ČTENÍ Žid 4, 14-16

Čtení z listu Židům.

Bratři a sestry!
   Máme vynikajícího velekněze, který prošel až do nejvyššího nebe: je to Ježíš, Boží Syn. Proto se pevně držme svého vyznání. Náš velekněz není takový, že by nebyl schopen mít soucit s námi, slabými. Naopak! Vždyť on sám byl vyzkoušen ve všem možném jako my, ale nikdy se nedopustil hříchu. Přistupujme proto s důvěrou k trůnu milosti, abychom dosáhli milosrdenství a nalezli milost, kdykoli potřebujeme pomoci.


EVANGELIUM Mk 10, 35-45

Slova svatého evangelia podle Marka.

   K Ježíšovi přistoupili Zebedeovi synové Jakub a Jan a řekli mu: "Mistře, rádi bychom, kdybys nám splnil jednu prosbu."
   Odpověděl jim: "Co chcete, abych pro vás udělal?" Řekli mu: "Dej, ať v tvé slávě zasedneme jeden po tvé pravici a druhý po tvé levici."
   Ale Ježíš jim řekl: "Nevíte, co chcete. Můžete pít kalich, který já piji, nebo dát se ponořit v křest, ve který já budu ponořen?" Oni mu odpověděli: "Můžeme!"
   Ježíš jim řekl: "Kalich, který já piji, pít budete, a v křest, ve který já budu ponořen, ponořeni budete. Ale posadit po mé pravici nebo levici není má věc, nýbrž je pro ty, kterým je to připraveno."
   Když to slyšelo ostatních deset, rozmrzeli se na Jakuba a Jana. Ježíš si je zavolal a řekl jim: "Víte, že ti, kdo se pokládají za panovníky, tvrdě vládnou národům a velmoži dávají cítit svou moc. Mezi vámi však tomu tak nebude. Ale kdo by chtěl být mezi vámi veliký, ať je vaším služebníkem, a kdo by chtěl být mezi vámi první, ať je otrokem všech. Vždyť ani Syn člověka nepřišel, aby si nechal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za všechny."

___________________________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti,

Z dnešního evangelia vidíme, že Ježíšovi učedníci se asi moc dobře neučili, i když už nějakou chvíli s Ježíšem byli a jeho učení znali. Jakub a Jan si možná mysleli, že Ježíš bude podobný král, jako byl třeba král David, že vyžene Římany a bude bydlet v paláci a mít služebnictvo, a chtěli být jeho prvními ministry nebo rádci nebo něco podobného důležitého. A ti ostatní učedníci jim to ještě k tomu záviděli. Pán Ježíš jim nakonec všem musel říct, že je to jinak – že Jeho království bude království lásky, a v něm je největší ten, který z lásky pomáhá druhým.

Milí bratři a sestry,

Dnešní první čtení je z druhé části knihy proroka Izajáše, která vznikala v kritické době babylónského zajetí. Úryvek je dokončením pasáže o trpícím Hospodinovu služebníkovi. Navazuje na popis služebníkova utrpení  a jeho smyslu (předcházející verše 4-9: Byly to však naše nemoci, jež nesl, naše slabosti na sebe vzal) a takto začíná i dnešní úryvek  (Hospodinovou vůlí bylo zkrušit ho nemocí, aby položil život jako oběť za vinu). Konec úryvku je však jakýmsi happyendem celého příběhu (Spatří potomstvo a bude dlouho živ…). Tradice církve zde vidí předobraz Kristova utrpení, ale v původním starozákonním kontextu šlo pravděpodobně o celý izraelský národ, který zažíval bolestné období exilu. Prorok mu nyní zvěstuje, že bude nejen lépe, ale také že ono přestálé utrpení nebylo nadarmo, že nemusejí škrtat tuto část svého života, ačkoli jim může připadat temná a nesmyslná. Těžkosti, které byly trpělivě neseny, přinášejí plody uzdravení a pokoje.

Rovněž druhé čtení zaznívá do situace krize. List Židům je adresován blíže neznámé skupině křesťanů ze židovství, kteří museli o svou víru navenek i vnitřně zápasit a často ochabovali. Pisatel listu své adresáty utěšuje poukazem na Ježíše. On je ‚mocný velekněz‘ který ‚vystoupil před Boží tvář‘ (řecky doslova ‚prošel nebesy‘), ale zároveň tím, který zakusil všechno, co trápí adresáty listu. A znovu - důležité je, že ono prožité utrpení nebyla jen nějaká bolestivá předehra Ježíšova oslavení. Utrpení a oslavení spolu souvisí, Ježíš ‚prošel nebesy‘ právě proto, že svůj pozemský život a své utrpení dokázal dovést až do konce. Zároveň tím otvírá cestu do slávy i všem těm, kteří jsou s ním spojení a ochotní s ním nést svůj každodenní kříž.

Příběh z dnešního evangelia se odehrává na cestě do Jeruzaléma. Předchází mu třetí předpověď Ježíšova utrpení v Jeruzalémě. Jakub a Jan Zebedeův přicházejí za Ježíšem a chtějí po něm místa po pravici a po levici v jeho slávě. Jenomže Ježíš se jich hned nato ptá, zda mohou pít kalich a být pokřtěni křtem stejným jako on.

     Zejména v žalmech je obraz kalicha silně spojen s neštěstím a dokonce s Božím hněvem a v Getsemanech se později Ježíš modlí, aby jej minul tento kalich. Křtem je pravděpodobně myšleno ponoření do vody, židovský symbol úzkosti, zmaru a blízkosti smrti.

    Jakub a Jan tedy-jako Izraelité, kteří dobře znají starozákonní obrazy- zřejmě už v tuto chvíli chápou, že vstup do slávy s Ježíšem je spojen s něčím těžkým a tvrdým. Přesto říkají, že jsou na to připraveni. Ježíš jim vzápětí říká, že skutečně budou trpět, ale místa, po kterých touží, jim neslibuje. A úplně na začátku rozhovoru jim dokonce sděluje, že nevědí, co chtějí.

    V tomto místě dochází k bodu zlomu. Ostatní učedníci se na Jakuba a Jana rozhněvali. Řecký vraz, který je na tomto místě použit, je výraz pro hněv, který se projevuje slovy i skutky, není proto vyloučeno, že se učedníci mohli i porvat. Můžeme si v této situaci představit vzájemnou hořkost a rozdělení ve skupině Dvanácti: Jakub a Jan jsou zklamáni a ostatních deset se na ně zlobí.

    Ježíš si pak bere učedníky k sobě a říká poslední slovo, jež dává smysl všemu, co se ve dnešních textech čte. Ježíš úplně obrací příliš lidskou představu o tom, kdo je veliký. V lidském pojetí je to ten, kdo má významné místo, spojené s ovládáním druhých. Tuhle představu o velikosti měli asi Jakub, Jan a ostatních deset. Opravdu veliký je však ten, kdo druhým slouží. Ježíš tím zároveň říká, v čem spočívá spásný význam utrpení. Syn člověka přišel, aby sloužil a dal svůj život – obojí zároveň. Kdo se rozhodne mít druhého rád a sloužit mu na úkor vlastní seberealizace, utrpení v té či oné míře nevyhnutelně zakusí. Utrpení samo o sobě není nic pozitivního, ale svůj spásný význam získává teprve ve spojení s láskou.

    Určitě už každý z nás se někdy vydal do dobrodružství takového vyjití ze sebe a služby druhým. Nádherný obraz takového začátku cesty, který se mi vybavuje, je začátek Tolkienova Hobita. Mlsný a dědičně lenivý hobit Bilbo Pytlík je surově vytažen trpaslíky a kouzelníkem Gandalfem ze své pohodlně zařízené nory a vydává se na cestu plnou rizik, kterou neplánoval, na kterou se mu nechce a z níž má strach. I když se člověk do takového dobrodružství pustí jen nakrátko, zjišťuje, že to není snadné. Možná stačí místo výhodného zájezdu na Jadran nebo dobře placené letní brigády jet jako dobrovolný vedoucí na dětský tábor, nebo něco podobného.

 Člověk se v takovém případě často setká s nepochopením, i ve svém nejbližším okolí. Věty jako ‚Nehraj si na Matku Terezu‘ ‚starej se o sebe, všichni to tak dělají‘ ‚nenech se využívat‘,  či ‚nezakopávej se‘ jsme asi v takových situacích slyšeli všichni, a to nejen od druhých, ale i z vlastního nitra. Často v takových případech bojujeme s nejistotou, chtělo by se nám vrátit do svého pohodlíčka a opravdu se starat o sebe, jako to dělají všichni. Anebo dělat něco, co nám pomůže k seberealizaci a čím dokážeme sami sobě a okolí, jak jsme šikovní, krásní, bohatí a úspěšní. Můžeme mít pocit, že marníme čas. To všechno nám působí menší či větší bolest.

   Ježíš nás v dnešním evangeliu povzbuzuje, abychom se do takových dobrodružství pouštěli a dokonce, abychom nakonec takto zaměřili celý život. Říká nám, abychom onu bolest, nevyhnutelně s tím spojenou, vydrželi a nechali pokojně přebolet, protože pak na jejím dně najdeme radost z lásky. Říká nám, že se u něj nic neztratí. Říká nám, že je v tom s námi.