28. neděle v mezidobí B 2018

1. ČTENÍ Mdr 7, 7-11

Čtení z knihy Moudrosti.

    Modlil jsem se, a byl mi dán rozum, prosil jsem, a ducha moudrosti v úděl jsem přijal. Jí jsem dal přednost před žezly a trůny a bohatství ve srovnání s ní jsem pokládal za nic.
   Nesrovnával jsem s ní neocenitelný drahý kámen, protože všechno zlato je vzhledem k ní jen troška písku a za bláto lze počítat vedle ní stříbro. Miloval jsem ji nad zdraví a krásu, chtěl jsem ji mít raději než denní světlo, poněvadž nehasne její záře.
   Spolu s ní se mi dostalo všeho dobra a skrze ni nespočetného bohatství.


Žl 90 (89), 12-13. 14-15. 16-17 Odp.: 14
Odp.: Nasyť nás, Pane, svou slitovností, abychom se radovali.

Nauč nás počítat naše dny, ať dojdeme k moudrosti srdce. Obrať se, Hospodine, jak dlouho ještě budeš čekat? Slituj se nad svými služebníky!
Odp.
Nasyť nás brzy svou slitovností, ať jásáme a radujeme se po celý život! Potěš nás za dny, kdy jsi nás soužil, za léta, kdy jsme zakoušeli zlé.
Odp.
Nechť se ukáže tvým služebníkům tvoje dílo, tvá sláva jejich synům. Ať je nad námi dobrotivost Pána, našeho Boha, dej zdar práci našich rukou, dej zdar práci našich rukou!
Odp.


2. ČTENÍ Žid 4, 12-13

Čtení z listu Židům.

  Boží slovo je plné života a síly, ostřejší než každý dvojsečný meč: proniká až k rozdělení duše a ducha, kloubů a morku, a pronáší soud i nad nejvnitřnějšími lidskými myšlenkami a hnutími. Není tvora, který by se před ním mohl ukrýt, před jeho očima je všechno nahé a odkryté a jemu se budeme zodpovídat.


EVANGELIUM Mk 10, 17-30

Slova svatého evangelia podle Marka.

   Když se Ježíš vydával na cestu, přiběhl nějaký člověk, poklekl před ním a ptal se ho: "Mistře dobrý, co musím dělat, abych dostal věčný život?"
   Ježíš mu odpověděl: "Proč mě nazýváš dobrým? Nikdo není dobrý, jenom jeden: Bůh. Znáš přikázání: 'Nezabiješ, nezcizoložíš, nepokradeš, nevydáš křivé svědectví, nebudeš podvádět, cti svého otce i matku!' "
   On mu na to řekl: "Mistře, to všechno jsem zachovával od svého mládí."
   Ježíš na něho pohleděl s láskou a řekl mu: "Jedno ti schází: Jdi, prodej všechno, co máš, a rozdej chudým, a budeš mít poklad v nebi. Pak přijď a následuj mě! " On pro to slovo zesmutněl a odešel zarmoucen, protože měl mnoho majetku.
   Ježíš se rozhlédl a řekl svým učedníkům: "Jak těžko vejdou do Božího království ti, kdo mají bohatství!" Učedníci užasli nad jeho slovy. Ježíš jim však znovu řekl: "Děti, jak je těžké vejít do Božího království! Spíš projde velbloud uchem jehly, než vejde bohatý do Božího království."
   Oni užasli ještě víc a říkali si mezi sebou: "Kdo tedy může být spasen?" Ježíš na ně pohleděl a řekl: "U lidí je to nemožné, ale ne u Boha. Vždyť u Boha je možné všechno."
   Tu mu řekl Petr: "My jsme opustili všechno a šli jsme za tebou." Ježíš odpověděl: “Amen, pravím vám: Nikdo není, kdo by opustil dům, bratry nebo sestry, matku nebo otce, děti nebo pole pro mě a pro evangelium, aby nedostal stokrát víc nyní v tomto čase: domy, bratry a sestry, matky a děti i pole, a to i přes pronásledování, a v budoucím věku život věčný." _________________________________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti,

Možná se divíte, proč Ježíš použil ten zvláštní příměr ‚velbloud uchem jehly‘. Jsou na to různá vysvětlení: někteří říkají, že velbloud vlastně není velbloud, ale že se tam dostal malou záměnou jednoho písmenka v řeckém slově: původně tam snad mělo být lano, které používají lodníci. Jiní zase mají za to, že ‚Ucho jehly‘ byla jedna jeruzalémská brána, nízká a úzká: takže když k ní přišla karavana s velbloudy naloženými zbožím, museli všechno pěkně sundat dolů, aby velbloud mohl dovnitř.

Milí bratři a sestry,

V druhém čtení z listu Židům jsme slyšeli známý výrok o Božím slovu, které je plné života a síly, ostřejší než každý dvojsečný meč: proniká až k rozdělení duše a ducha, kloubů a morku, a pronáší soud i nad nejvnitřnějšími lidskými myšlenkami a hnutími. A dnešní evangelium je mimo jiné popisem toho, jak člověk může na toto slyšené Slovo reagovat.

Z lidské komunikace máme zkušenost s tím, jak slova dokáží hluboce zranit, jak mohou zarmoutit, ale i potěšit a povzbudit – jak dávají život, ale také ho zraňují. Tato zkušenost je obrazem toho, jak v nás může působit slyšené Boží slovo, které je mnohem mocnější než lidská slova. Je zde ale jeden zásadní rozdíl: Bůh svým Slovem vždycky tvoří, vždycky dává život; nemůže jinak – i tehdy, když jeho Slovo tne do živého a může způsobit zármutek, nebo dokonce zranění. To vše má v konečném důsledku být uzdravením a cestou k životu pro toho, kdo Slovo slyší.

Rozhovor Ježíše s bohatým člověkem (kterému se tradičně říká bohatý mladík, i když jeho věk není v textu uveden) je ukázkový příklad takového působení Božího slova v lidském nitru. Na jeho otázku, co má dělat, aby dostal nový život, mu Ježíš nejprve opakuje Slovo Starého zákona: část Dekalogu. To je výchozí bod, toto Slovo však nic nezpůsobí, prostě proto, že bohatý člověk je již zná a je na ně zvyklý: Mistře, to všechno jsem zachovával od svého mládí.

Další Ježíšova slova však způsobí přesně to, o čem se hovoří v druhém čtení: mladík jimi dostává přímý zásah do citlivého místa: Jedno ti schází: Jdi, prodej všechno, co máš, a rozdej chudým, a budeš mít poklad v nebi. Pak přijď a následuj mě!

Celý rozhovor končí zdánlivě špatně: v reakci bohatého člověka se dokonce dvakrát mluví o smutku:  On pro to slovo zesmutněl a odešel zarmoucen, protože měl mnoho majetku. Ježíšovo slovo, jeho výzva, v něm nezpůsobila radost a následování Ježíše, ale smutek. To, co Ježíš říkal, v něm nemilosrdně rozkrylo jeho lpění na svém majetku. Ale možná právě proto to bylo pro onoho bohatého člověka nakonec spasitelné. Neměli bychom o něm přestat rozjímat jenom proto, že odchází ze scény. Snad je konce příběhu přece jenom dobrý; možná že smutek jeho hlavního hrdiny nakonec vedl k tomu, že se obrátil, že si uvědomil, že není spravedlivý jen proto, že od mládí dodržoval přikázání.

O svatém františkánském knězi Piovi z Pietrelciny se říká, že své penitenty ve zpovědnici vždycky nepotěšil – někdy někomu dost drsně vynadal, případně - protože měl dar vidět do lidského srdce – někomu na rovinu řekl, že ve zpovědi něco důležitého zatajil. Lidé občas z jeho zpovědnice vycházeli s pláčem. Jenže on to nikdy nedělal, aby své kajícníky zdeptal a způsobil jim psychické trauma. Dělal to proto, aby jim něco došlo, aby se obrátili a žili.

I nás může někdy slyšené Boží slovo naštvat, můžeme si říci, že je to tvrdá řeč; dost možná nás někdy může dohnat i k slzám. Vždy to však má smysl: abychom nakonec měli život v plnosti, aby v nás Slovo bylo tvůrčí, aby nás vnitřně obnovovalo a vedlo. Na konci dnešního evangelia se Petr ptá, co tedy budou mít z toho, že oni Ježíše poslechli, opustili všechno a šli za ním. A Ježíš hovoří právě o této plnosti života. Kdo opustí, stokrát víc dostane, nejen v budoucím věku, ale již zde a nyní.