31. neděle v mezidobí A 2023

1. ČTENÍ Mal 1,14b-2,2b.8-10 

Čtení z knihy proroka Malachiáše.

    Jsem mocný král - praví Hospodin zástupů - moje jméno je hrozné mezi národy. Nyní (platí) vám, kněží, tento příkaz: Jestliže neuposlechnete a nevezmete si k srdci, abyste vzdávali úctu mému jménu - praví Hospodin zástupů - stihnu vás kletbou. 
    Vy jste sešli z cesty, jste příčinou, že mnozí nedbají o Zákon, porušili jste smlouvu s Levim - praví Hospodin zástupů. Proto i já vás uvrhnu do ponížení a potupy přede vším lidem, poněvadž jste nezachovávali mé příkazy. Při udílení rad jste nebyli nestranní. Nemáme snad všichni jednoho otce? Nestvořil nás jeden Bůh? Proč jsme k sobě věrolomní, a tak znesvěcujeme smlouvu našich otců? 

Žl 131 (130),1.2.3 

Odp. 
 Opatruj, Pane, mou duši ve svém pokoji.

Hospodine, mé srdce se nevypíná, nevyvyšují se mé oči, neženu se za velikými věcmi, pro mě nedostižnými. 
Odp. 
Spíše jsem uklidnil a utišil svou duši jako dítě na matčině klíně; jako dítě, tak je má duše ve mně. 
Odp. 
Doufej, Izraeli, v Hospodina, nyní i navěky. 
Odp. 

 

2. ČTENÍ 1Sol 2,7b-9.13 

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Soluňanům.

Bratři a sestry! 
    Počínali jsme si mezi vámi tak něžně, jako když matka hýčká svoje děti; tak jsme po vás toužili, že bychom vám nejraději nejen odevzdali Boží radostnou zvěst, ale dali za vás i vlastní život. Tak velice jsme si vás oblíbili. 
    Přece si ještě vzpomínáte, bratři, na naši vyčerpávající námahu: ve dne v noci jsme pracovali, abychom nikomu z vás nebyli na obtíž, když jsme vám hlásali Boží evangelium. 
    A proto i my bez ustání děkujeme Bohu za to, že když jste nás uslyšeli kázat Boží slovo, vzali jste ho ne jako slovo lidské, ale jako slovo Boží - vždyť jím skutečně je. A protože věříte, ukazují se na vás i jeho účinky. 



EVANGELIUM Mt 23,1-12 

Slova svatého evangelia podle Matouše.

Ježíš mluvil k zástupům i ke svým učedníkům: 
    "Na Mojžíšův stolec zasedli učitelé Zákona a farizeové. Dělejte a zachovávejte všechno, co vám řeknou, ale podle jejich skutků nejednejte, neboť mluví, ale nejednají. Svazují těžká a neúnosná břemena a vkládají je lidem na ramena, ale sami se jich nechtějí dotknout ani prstem. Všechny své skutky dělají jen proto, aby se ukázali před lidmi. Dávají si zhotovovat zvlášť široké modlitební řemínky a zvlášť velké střapce na šatech, mají rádi čestná místa na hostinách a přední sedadla v synagógách, mají rádi pozdravy na ulicích a když jim lidé říkají 'Mistře'. 
    Vy však si nedávejte říkat 'mistr', jenom jeden je váš Mistr, a vy všichni jste bratři. A nikomu na zemi nedávejte jméno 'otec', jenom jeden je váš Otec, a ten je v nebi. Ani si nedávejte říkat 'učitel', jenom jeden je váš Učitel - Kristus. 
    Kdo je mezi vámi největší, ať je vaším služebníkem. Kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen."

___________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti,

Svatý Pavel děkuje Bohu za to, že soluňští křesťané uvěřili jeho kázání – přijali, že svatý Pavel káže opravdu Boží slovo, a ne něco jiného. A přijali to asi proto, že k nim Pavel byl velice dobrý a laskavý, a že si u nich sám vydělával na živobytí, aby jim nebyl na obtíž. Když jim pak kázal o dobrém Bohu, který má rád všechny lidi, snadno tomu mohli uvěřit.

 

Milí bratři a sestry,

Dalo by se dnes jistě velice snadno kázat o pokušení farizejství, které je stále živé i v církvi a hrozí nám kněžím, biskupům, i všem ostatním křesťanům. Na Ježíšova slova mají rádi zvlášť velké střapce na šatech jsem si například vzpomněl, když jsem na Internetu narazil na fotku jednoho nejmenovaného konzervativního amerického kardinála, který s oblibou nosí kardinálskou vlečku zvanou cappa magna; ta se přestala používat po druhém vatikánském koncilu, podobně jako třeba papežská tiára či papežská nosítka…

Mému srdci však bude bližší zaměřit se na dnešní žalm. Protože je kratičký, můžeme si jeho slova zopakovat: Hospodine, mé srdce se nevypíná, nevyvyšují se mé oči, neženu se za velikými věcmi, pro mě nedostižnými. Spíše jsem uklidnil a utišil svou duši jako dítě na matčině klíně; jako dítě, tak je má duše ve mně. Doufej, Izraeli, v Hospodina, nyní i navěky!

Žalm 131 do ostatních dnešních čtení na první poslech příliš tematicky nezapadá; jeho ozvěnu je možné najít snad jen ve druhém čtení: svatý Pavel – který jako žák rabbiho Gamaliela znal tento žalm zcela jistě nazpaměť - soluňským křesťanům připomíná, že se k nim choval tak něžně, jako když matka hýčká svoje děti. Možná ale bude o to lépe se na něj zaměřit, aby kvůli ostatním textům neunikl naší pozornosti.

Kdosi nazval žalm 131 žalmem kontemplativní modlitby. Mám tento žalm velmi rád a je i na rubu jednoho z mých primičních obrázků – a vždycky se mi osvědčil ve chvílích, kdy jsem potřeboval nějak ukonejšit – ve chvílích jakýchkoli zmatků, strachů nebo pokušení.

Všichni víme, jak je současná situace ve světě i v naší církvi rozjitřená. Propukají válečné konflikty; máme starost o budoucnost naší planety kvůli klimatické změně; jsme svědky lavinovitého šíření dezinformací, takže se nám pravda o věcech a lidech hledá mnohem složitěji než dříve. Společnost i církev je rozdělená natolik, že jednotlivé názorové proudy se již spolu nedokáží shodnout skoro na ničem.

Věříme v dobrého Boha, který stvořil dobrý svět – a ten je dobrý stále, i když je poznamenaný lidským hříchem. Víme, že Kristus vstal z mrtvých, a že tedy konec našeho příběhu bude šťastný. Ale přesto: často se vzhledem k těmto událostem ptáme, proč to či ono Bůh dopouští? Jaký má smysl barbarské řádění teroristů z Hamásu nebo okupantů v ukrajinské Buči? Proč přitom umírají nevinné děti? A ptáme se ještě s větší naléhavostí a bolestí, když se nás nějaké zlo začne osobně a bezprostředně týkat: Proč zrovna mne postihla zákeřná nemoc? Proč mi někdo blízký a milovaný předčasně zemřel?

Máme zkušenost, že když si v modlitbě před Pánem takto vyléváme své srdce, je to jeden z nejhlubších a nejupřímnějších typů modlitby, kterého jsme schopni. Taková modlitba spontánně tryská z nejhlubších hlubin našeho bytí, takto se modlit se stává naší bytostnou potřebou. Jenže zároveň máme i jinou zkušenost: na naše naléhavé otázky zpravidla žádnou odpověď nedostaneme; Bůh nám neřekne na naše naléhavá proč žádné protože.

A tak - nakonec - vlastně jediným možným vyústěním takové naší modlitby může být to, co je obsahem dnešního žalmu: Mé srdce se nevypíná, nevyvyšují se mé oči; neženu se za velikými věcmi, pro mě nedostižnými; nakonec musíme uznat a vyznat, že onen smysl událostí nedokážeme prohlédnout, že nemůžeme být jako Bůh, že nemůžeme plně poznat Jeho cesty. A hned poté: Spíše jsem uklidnil a utišil svou duši jako dítě na matčině klíně; jako dítě, tak je má duše ve mně. Tento verš nás zve k tichému spočinutí v Boží lásce, naše srdce se usmiřuje, přijímáme skutečnost takovou, jaká je; spoléháme se na to, že Pán je přese všechno opravdu dobrý, že věci přece jen vede správným směrem, že všechno má smysl, i když nevíme jaký. A plodem takové modlitby je pak naše větší důvěra: Doufej, Izraeli, v Hospodina, nyní i navěky.