Krátké zamyšlení nad texty dnešní neděle (3. adventní, cyklus B)

EVANGELIUM Jan 1, 6-8. 19-28

Slova svatého evangelia podle Jana.

  Byl člověk poslaný od Boha, jmenoval se Jan. Přišel jako svědek, aby svědčil o světle, aby všichni uvěřili skrze něho. On sám nebyl tím světlem, měl jen svědčit o tom světle.A toto je Janovo svědectví, když k němu židé z Jeruzaléma poslali kněze a levity, aby se ho otázali: "Kdo jsi?" Vyznal to a nezapřel. Vyznal: "Já nejsem Mesiáš." Zeptali se ho: "Co tedy jsi? Eliáš?" Řekl: "Nejsem." "Jsi ten Prorok?" Odpověděl: "Ne." Řekli mu tedy: "Kdo jsi? Ať můžeme dát odpověď těm, kdo nás poslali. Co říkáš sám o sobě?" Řekl: "Já jsem hlas volajícího na poušti: 'Vyrovnejte cestu Pánu', jak řekl prorok Izaiáš."Někteří z poslů byli farizeové. Ti se ho zeptali: "Proč tedy křtíš, když nejsi ani Mesiáš, ani Eliáš, ani ten Prorok?" Jan jim řekl: "Já křtím vodou. Mezi vámi stojí ten, koho vy neznáte; ten, který má přijít po mně; jemu nejsem hoden rozvázat řemínek u opánku." To se stalo v Betánii na druhé straně Jordánu, kde Jan křtil.

------------------------------------------------------------------------------------------

Italský jezuita a biblista Silvano Fausti nazval Jana Křtitele člověkem, který je zcela existenčně vykloněný mimo sebe. V dnešním evangeliu je to velmi dobře patrné. Jan Křtitel se celou svou osobou vztahuje k Božímu království, přicházejícímu v Ježíšově osobě. Nic si nenechává pro sebe, nechce ani trochu slávy nebo vážnosti, kterou by si mohl snad svým prorockým posláním vysloužit. Sám není světlem, svědčí o Světle. Je jen hlasem, skrze který přichází Slovo. Podobný silný text je v evangeliu podle Jana o něco dále, ve třetí kapitole: Jan Křtitel v něm navazuje na svou řeč z dnešního evangelia: Vy sami mi musíte dosvědčit, že jsem řekl: 'Já nejsem Mesiáš, jsem poslán před ním.' Ženich je ten, kdo má nevěstu; ale přítel ženichův, který je s ním a slyší ho, srdečně se raduje z ženichova hlasu. A tak je má radost dovršena. On musí růst, já však se menšit.

Je to poselství zcela odlišné od toho, co zažíváme v atmosféře současné doby: Jan je antityp seberealizace, antityp jakéhokoli posilování vlastního ega a touhy po bezbřehé svobodě, slávě a nezávislosti na nikom a ničem. Antityp životního směřování, v jehož optice jsou sebeumenšení, závislost a služba komukoli vlastně neslušná slova.

Ano, je možné prožívat všechny tři tyto postoje nezdravým a pokřiveným způsobem - sebeumenšení jako výraz pocitu vlastní bezcennosti, závislost jako neschopnost žít dospělý život se zodpovědností za vlastní rozhodnutí a službu jako otroctví. Jenže vše se úplně mění, když se jedná o sebeumenšení, závislost a službu z opravdové lásky. Pak se z těchto skutečností stávají autentické hodnoty, jež tvoří společenství; hodnoty, které jsou zárodkem přicházejícího Božího království.