Svátek Svaté rodiny B 2023

  

 

1.ČTENÍ Gn 15, 1-6; 21, 1-3 

Čtení z první knihy Mojžíšovy. 

   Hospodin se obrátil na Abráma ve vidění těmito slovy: "Neboj se, Abráme, já jsem tvůj štít, tvá odměna je převeliká." 
   Abrám řekl: "Pane, Hospodine, co mi dáš? Nemám děti, dědicem mého domu bude damašský Eliezer." Abrám pokračoval: "Nedal jsi mi potomka, bude po mně dědit jeden z lidí mého domu." 
   Tu mu Hospodin řekl: "Ten po tobě dědit nebude; kdo však vyjde z tvého lůna, ten bude po tobě dědit." 
   Vyvedl ho ven a pravil: "Pohlédni na nebe a spočítej hvězdy, můžeš-li je spočítat! " - a dodal: "Tak (četné) bude tvé potomstvo!" (Abrám) Hospodinu uvěřil, a ten ho za to uznal za spravedlivého. 
   Hospodin navštívil Sáru, jak slíbil, a splnil Sáře dané slovo. Sára počala a porodila Abrahámovi v jeho stáří syna, jak to Bůh předpověděl. Abrahám dal svému narozenému synovi, kterého mu Sára porodila, jméno Izák.

Žl 105 (104), 1-2. 3-4. 5-6. 8-9 Odp.: 7a. 8a 
Odp.: Hospodin sám je náš Bůh, pamatuje věčně na svoji smlouvu. 

Oslavujte Hospodina, vzývejte jeho jméno, hlásejte mezi národy jeho díla. Zpívejte mu, hrejte mu, vypravujte o všech jeho divech! 
Odp. 
Honoste se jeho svatým jménem, ze srdce ať se radují, kdo hledají Hospodina! Uvažujte o Hospodinu a jeho moci, stále hledejte jeho tvář! 
Odp. 
Pamatujte na divy, které učinil, na jeho zázraky a rozsudky jeho úst, potomstvo Abraháma, jeho služebníka, synové Jakuba, jeho vyvoleného! 
Odp. 
Pamatuje věčně na svoji smlouvu, na slib, který ustanovil pro tisíc pokolení, na smlouvu, kterou sjednal s Abrahámem, na svou přísahu Izákovi. 
Odp. 



2. ČTENÍ Žid 11, 8. 11-12. 17-19 

Čtení z listu Židům.

 
Bratři a sestry! 
    Protože Abrahám věřil, uposlechl (Boží) výzvy, aby se vystěhoval do země, kterou měl dostat v dědičné držení; vystěhoval se, ačkoli nevěděl, kam jde. I Sára uvěřila, a proto dostala sílu stát se matkou, a to přes svůj pokročilý věk, protože se spolehla na toho, který ten slib dal. A tak z jednoho muže, a to už vetchého, vzešlo tolik potomků jako hvězd na nebi a jako písku na mořském břehu, který nikdo nespočítá. Protože měl Abrahám víru, přinesl Izáka v oběť, když ho Bůh zkoušel. Svého jediného syna chtěl obětovat, třebaže mu bylo slíbeno: 'Od Izáka budeš mít potomky.' On totiž uvažoval takto: Bůh má dost moci, aby vzkřísil třebas i mrtvé. Proto také Izáka dostal nazpátek i jako předobraz. 

EVANGELIUM Lk 2,22-40 

Slova svatého evangelia podle Lukáše. 

   Když nadešel čas očišťování podle Mojžíšova Zákona, přinesli Ježíše do Jeruzaléma, aby ho představili Pánu, jak je psáno v Zákoně Páně: 'Všechno prvorozené mužského rodu ať je zasvěceno Pánu.' Přitom chtěli také podat oběť, jak je nařízeno v Zákoně Páně: pár hrdliček nebo dvě holoubata. 
   Tehdy žil v Jeruzalémě jeden člověk, jmenoval se Simeon: byl to člověk spravedlivý a bohabojný a očekával potěšení Izraele a byl v něm Duch svatý. Od Ducha svatého mu bylo zjeveno, že neuzří smrt, dokud neuvidí Pánova Mesiáše. Z vnuknutí Ducha přišel do chrámu, právě když rodiče přinesli dítě Ježíše, aby s ním vykonali, co bylo obvyklé podle Zákona. Vzal ho do náručí a takto velebil Boha: “Nyní můžeš, Hospodine, podle svého slova propustit svého služebníka v pokoji, neboť moje oči uviděly spásu, kterou jsi připravil pro všechny národy: světlo k osvícení pohanům a k slávě tvého izraelského lidu.” Jeho otec i matka byli plni údivu nad slovy, která o něm slyšeli. Simeon jim požehnal a jeho matce Marii prohlásil: “On je ustanoven k pádu a k povstání mnohých v Izraeli a jako znamení, kterému se bude odporovat – i tvou vlastní duši pronikne meč – aby vyšlo najevo smýšlení mnoha srdcí.” 
   Také tam byla prorokyně Anna, dcera Fanuelova z Aserova kmene. Byla značně pokročilého věku: mladá se vdala a sedm roků žila v manželství, potom sama jako vdova – bylo jí už čtyřiaosmdesát let. Nevycházela z chrámu a sloužila Bohu posty a modlitbami ve dne v noci. Přišla tam právě v tu chvíli, velebila Boha a mluvila o tom dítěti všem, kdo očekávali vykoupení Jeruzaléma. 
   Když vykonali všechno podle Zákona Páně, vrátili se do Galileje do svého města Nazareta. Dítě rostlo a sílilo, bylo plné moudrosti a milost Boží byla s ním. 
_____________________________________________________________

 Slůvko pro děti:

Milé děti,

Těšily jste se na Štědrý večer a na dárky od Ježíška? A když jste je dostaly, měly jste z nich radost, nebo jste byly spíš zklamané?

V dnešním evangeliu jsou dva lidé, kteří se hodně těšili, hodně dlouho čekali; ale pak měli opravdu velkou radost. Je to Simeon a Anna. Když Simeon vidí malého Ježíše, říká něco, co bychom mohli v současném jazyce říct asi takhle: Hospodine, teď už můžu klidně umřít, protože nic lepšího mne v životě už stejně nepotká. Protože teď jsi nám dal Spasitele, na kterého jsem já a Anna a celý náš národ tak dlouho čekali.  

Milí bratři a sestry,

Možná se nám při příležitosti dnešního svátku jako první vybaví typické idylické vyobrazení Svaté rodiny na svatých obrázcích, starých dvě stě nebo maximálně sto let: Josef ve své nazaretské truhlářské dílně (často plné moderního nářadí, jako rámová pila nebo hoblík, které v jeho době ještě nemohly existovat) pilně pracuje, malý Ježíš mu pomáhá a přitom se učí Josefovu řemeslu – a kousek stranou koná Matka Boží tiše a nenápadně své domácí práce, například přede u kolovrátku. Spíš než o reálné zobrazení Svaté rodiny jde jistě o idealizovaný portrét středostavovské venkovské domácnosti druhé půle devatenáctého století.

Písmo svaté ale o žádné nazaretské idylce nehovoří. Marek a Jan zcela o Ježíšově dětství mlčí. Matouš zmiňuje nejprve Josefovo dilema tváří v tvář své těhotné snoubence, poté betlémskou návštěvu tří mudrců od Východu, pak útěk před Herodem do Egypta a později návrat do Nazareta. Lukáš zase hovoří o namáhavé cestě Svaté rodiny do Betléma kvůli sčítání lidu a o narození Ježíše ve stáji, protože jinde se pro Josefa a těhotnou Marii nenašlo místo. Na závěr vyprávění o Ježíšově dětství najdeme u Lukáše dvě epizody odehrávající se v jeruzalémském chrámu: jednak tu z dnešního evangelia, a pak ještě perikopu o tom, jak se dvanáctiletý Ježíš svým rodičům ztratil a oni ho až po třech dnech našli právě v chrámu.

Idylku svatých obrázků může vzdáleně připomínat snad jen zmínka z konce dnešního evangelia: Svatá rodina se vrátila do Nazareta a malý Ježíš rostl a sílil, byl plný moudrosti a milost Boží byla s ním. To, o čem obě dvě evangelia v souvislosti se Svatou rodinou hovoří daleko nejvíce, je něco úplně jiného: Josef s Marií a později s malým Ježíšem jsou neustále na cestě, neustále musejí čelit nejistotě, neustále musí v holé důvěře v Hospodina překonávat překážky, neustále mají kvůli svému výjimečnému dítěti problémy. Simeon to všechno v dnešním úryvku shrnuje do několika slov: nejdříve se sice raduje, že se na sklonku svého života přece jen setkal se slíbeným Mesiášem, na kterého spolu se svým národem tak dlouho čekal. Jenomže pak jedním dechem dodává: On je ustanoven k pádu a k povstání mnohých v Izraeli a jako znamení, kterému se bude odporovat. A jeho matce předpoví, že její duši pronikne meč.

Tento biblický obraz Svaté rodiny je mnohem realističtější a nám mnohem bližší než ony staré barvotiskové svaté obrázky. Ukazuje vztahy v rodině jako dynamickou skutečnost, jako cosi, co se vyvíjí, co musí stále čelit různým větším či menším úskalím; jako cosi, co je zároveň nesmírně cenné a důležité, ale také velice křehké. Jak píše otec Vojtěch Kodet v poslední meditaci z jeho – teď již loňského – stolního kalendáře: Josef, Maria a jejich neobyčejný syn nemají skoro nic – ale mají jeden druhého a důvěru v Hospodina. A to jim stačí k tomu, aby dobře prožili svůj společný příběh, aby dokázali ve všech zkouškách obstát.